OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 10. kapitola

09.11.2013 (15:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1266×

RIA

Zůstala jsem vyjeveně zírat na místo, kde mi Jared zmizel z dohledu, a několik minut mi trvalo, než jsem se z tohohle pozoruhodně podivného rozhovoru úspěšně vzpamatovala. Absolutně jsem nepochopila, co to mělo, ksakru, znamenat. Proč se mě na něco takového vůbec ptal? Nejenže mu do toho nic není, ale on hlavně ví, že já jsem rezolutně proti podobným známostem, kterou má mimochodem momentálně s Anahi a které odsuzuje stejně jako já. Tak to fakt nevychytal. Jo, zrovna tohle mu připomenout jsem si mohla odpustit, ale jak mi může říct, že nám ten vztah se Shannonem nepřeje? Protože v něj nevěří?! Tedy vlastnímu bratrovi a nejlepší kamarádce, hm, to taky nevychytal. Že nechce, abychom byli spolu, aby nás to potom nebolelo. No co to, do hajzlu, má být?! On tohle rozhodně řešit nemusí, jeho to snad nebude bolet, ne? A když už, tak by to mohl podat trošku stravitelněji než takhle. Měl by si spíš ale hledět svého a především jí. Nedalo se nevšimnout si, že je na něj nějaká fixovaná. Asi až moc, na můj vkus. Aby mu teďka neudělala třeba zle, že jsem ho na takovou dlouhou chvíli zdržela. Nebo mně, čemuž bych se teda doopravdy nedivila. Něco mi na ní pořád docela hodně nesedělo. Ale pravděpodobně jsem proti ní pouze zaujatá, když jsem byla u toho, jak ten vztah vznikl a za jakých zvláštních podmínek.

Chtěla jsem se opět posadit, abych si mohla úplně oddechnout, ale jakmile jsem se otočila, málem to se mnou doslova řízlo. Kousek ode mě totiž postávala samotná Anahi a hodně podezřívavě si mě měřila tvrdým pohledem. Jedna pecka za druhou dnešní večer.

„A-ahoj,“ vykoktala jsem ze sebe značně rozpačitě a lehce jsem se pousmála, aby to bylo bez křeče, když mě tímhle tajemným příchodem na scénu tolik vystrašila. Neodpověděla, pouze nasadila netečný výraz hraničící s opatrnou rezervovaností a udělala pár kroků vpřed, což působilo poněkud děsivě, až mi to připomnělo typickou scénu z hororu, když se vrah suverénně blíží ke své bezbranné oběti. Hodně nepříjemný.

„Slyšelas…?“ nedokázala jsem dokončit tu větu, jak jsem měla nahnáno, že to všechno, co tu bylo mezi mnou a Jaredem řečeno, vážně slyšela.

„Dávej si pozor,“ zasyčela jako prudce jedovatý had, který se nebojí zaútočit, protože ví, že jeho kořist nemá šanci. Cítila jsem, jak mi obočí vyjelo konsternovaně vysoko nahoru, když mě touhle větou totálně odrovnala. Tak slyšela to, nebo ne? Jestli jo, to se asi na místě propadnu do nehlubších sfér téhle země.

„Na co si mám dávat pozor?“ zeptala jsem se nejistě a trochu jsem se ošila, když mi přejela husina po zádech. Ve vlastním zájmu jsem to přičetla mírně foukajícímu větříku, který byl ale jinak poměrně teplý.

„Však ty moc dobře víš,“ odbyla mě tónem překypujícím obviněním. Jo aha, jasně, já to vím.

„Právě že nevím, proto se tě na to ptám,“ namítla jsem jí na to se samozřejmostí, přičemž se mi do toho nevědomě vmísila špetka výsměchu, když mi takhle pěkně nahrála. Stáhla obočí k sobě a hořce se ušklíbla.

„Ty a Jared,“ zahučela otráveně, jako by to snad nebylo úplně evidentní. Pro mě teda určitě ne.  

„Co prosím?“ vypadlo ze mě se smíchem a šokem v hlase, protože tohle snad nemohla myslet vážně. A jestli ano, tak se nejspíš zbláznila. Obviňovat mě, že já a Jared…? Vždyť to je absurdní. Počkat, a co tím vůbec myslí? No, jestliže to takhle nemyslí, jak mě napadlo, proč tedy používá tón, který to přesně takto podává? U ní ale těžko odhadovat, vážně ji vlastně ani neznám.

„Slyšelas dobře,“ potvrdila mi tu bizarnost, že to myslela vážně. A co to teda znamená?  

„Já naprosto nechápu, co mi tím chceš naznačit,“ přiznala jsem bez zaváhání a vrtěla jsem nad ní bezradně hlavou. Raději možná vlastně nechci vědět, jak to myslela, protože bych se ještě dozvěděla něco šíleného, co by mě dostalo úplně.

„Jestli nelžeš, tak je to jedině dobře, a jestli jo, tak si dej prostě bacha. Jared je můj,“ varovala mě ledově a ostře a chystala se už k odchodu, ale k tomuhle jsem měla rozhodně co říct.  

„No to nelžu a nemám si dávat na co pozor, Anahi. A jen tak pro zajímavost, Jared není žádná věc, kterou můžeš vlastnit, a on navíc není takový, že by se nechal vlastnit. To ale poznáš, až spolu budete dýl,“ vyvedla jsem ji pohotově z omylu, což mi udělalo nebývale dobře, když jsem ji mohla tím bezprostředním způsobem jaksi decentně připomenout, že já znám Jareda stokrát líp než ona, která je tu pořád ta nová.

„Najednou si myslíš, že my dva máme budoucnost?“ rýpla si do mě nazpět, čímž mi taktéž konečně sdělila, že nás dva slyšela. Přesněji řečeno, že poslouchala, což je krajně neslušné. Při tomhle uvědomění, kdy jsem raději já z ní udělala tu morálně pokleslou osobu, než ze sebe, abych se nemusela stydět, jsem rychle věděla, co jí na to odpovědět, aby poznala, jak to vnímám.

„Takže jsi nás poslouchala,“ konstatovala jsem udiveně nad jejími neslušnými zvyky. Akorát se do mě zabodla očima jednou tolik zlověstně, že ji osočuju za takovou malichernost, když jsem si přitom dovolila vypustit z pusy to, co jsem vypustila. Ne, ona mě to určitě nedonutí vzít zpět, ani kdokoliv jiný. A ne, ani se za to nebudu omlouvat. Však není za co.

„Pro tvoji zajímavost, Jared se mnou není jenom kvůli sexu, i když je fakt, že to je celkem podstatná část našeho vztahu, ale kdyby mělo jít jen o sex, tak si to řekneme rovnou. Ale my alespoň víme, proč jsme spolu. Ty víš, proč seš se Shannonem?“ vyrukovala na mě s neochvějnou jistotou, že se věci mají přesně, jak říká. V tomhle případě by mě zajímalo především, jak to vnímá Jared. Sice netuším, co tím sleduje, když mi popisuje jejich sexuální život, ale i přestože mám celou dobu na mysli, že to není moje věc, představit si ty dva spolu, tomu se fakticky ubránit nešlo. Při té vidině jsem nakrátko zavřela křečovitě víčka, snad aby to ihned přestalo, protože tohle se mi v hlavě objevovat zaručeně nemá. Proto jsem se zaměřila na další část její řeči. Na tu, nad kterou jsem se měla nejspíš okamžitě zamyslet. Nejdřív mě to ale parádně naštvalo. Vyznělo to, jako bych Shannona nějak využívala či co. Přestávaly mě ty její bezduchý a planý žvásty bavit. Připadalo mi, že se mě beztak snaží jenom namíchnout, jenže to se jí bezesporu dařilo. Nejdřív Jared a teď pro změnu jeho milá. Dneska už stačí, prosím…

„Jasně že vím, proč jsem se Shannonem, ale do toho tobě nic není,“ odvětila jsem jí značně nevrle, když jsem s veškerým úsilím držela nervy na uzdě, abych nedala najevo, že mě tímhle svým chováním parádně točí. Od teď ji oficiálně nemám ráda, když mi k tomu sama dala důvod. Kvůli Jaredovi se možná budu snažit, aby to nebylo příliš vidět, ale ten mě teďka taky neuvěřitelně nakrknul, takže si to ještě rozmyslím. Každopádně, dneska už mám dost. Víc prostě nemůžu. Dneska se mi asi nebude moc dobře spát, protože budu pořád dokola dumat nad tímhle tím vším blázincem, který se tu odehrál.

„Ještě něco?“ vyjela jsem po ní jaksi neurvale, když na mě akorát zírala a k ničemu dalšímu se neměla.

„Já už jsem si svoje řekla,“ ukončila tuhle směšnou konverzaci, přičemž nasadila opět milý, usměvavý obličej, a se vztyčenýma rukama v loktech se pomalu vzdalovala z mého obzoru. To bych jí sama radila…

„Doufám, že jednou provždy,“ zakončila jsem si sama pro sebe, ale asi ne dostatečně potichu, poněvadž se zarazila a znovu se na mě dlouze podívala. Neměla jsem problém jí to zopakovat hlasitě, když o to zjevně žádala. „Nerada bych, aby se podobný rozhovor kdy opakoval,“ oznámila jsem jí nekompromisně a stiskla jsem pevně čelisti k sobě jako takový náznak, že tohle je moje poslední a definitivní slovo. Na to jsem se ihned odporoučela, abych odsud odešla se vztyčnou hlavou jako první já. Namířila jsem si to rovnou k baru, kde jsem se osmělila si nalít čistého panáka kvalitního bourbonu. Tohle už je na mě prostě přespříliš.

Zatímco jsem se zaobírala zlatavou tekutinou na zesíleném dně sklenky, nevšimla jsem si, že se ke mně kdosi přiblížil natolik, až se mi vkradl za záda, aby mě mohl následně obejmout kolem pasu a přitisknout se ke mně. Málem jsem vyletěla z kůže, jak příšerně jsem se lekla, až jsem zbytek toho pití vylila na sebe a navíc jsem na celý dům zaječela jak malá holka.

„Ou, ou, ou, tady má někdo nejspíš špatný svědomí,“ poznala jsem podle hloubky a zabarvení hlasu Shannona. Ulevilo se mi, i když bych očekávala, že daleko víc, ale vzhledem k tomu, že jsem si při tom příjemném doteku představila někoho jiného, než zrovna jeho, dalo se to očekávat. Pro dnešek mám tutově dost. S očima navrch hlavy a mokrým výstřihem jsem se na něj zaskočeně otočila.

„Dios mío! Fue nunca en mi vida hacer eso!“ spustila jsem na něj z toho obřího úleku v rodném jazyce a rozdýchávala jsem se, abych nabrala opět pravidelný srdeční rytmus, když mi ho pořádně rozhodil. Shannon na mě pobaveně koukal, přičemž mu občas ty jeho zářivé hnědé oči sjely k mému politému výstřihu.

„Promiň, miláčku, nechtěl jsem tě vyděsit. A co tady vůbec sama děláš? Krom teda toho, že popíjíš můj osmiletej bourbon,“ všiml si duchapřítomně a opřel se vedle mě o světlou kuchyňskou linku na ostrůvku, na kterém jsme s Jaredem častokrát vařili. Při tom pohybu se kolem něj rozvířila ta jeho mužná, hutná vůně, která alespoň na chvilku přebila ten nepěkný závan právě rozlitého kvalitního alkoholického moku.

„Půjčíš mi něco na sebe?“ odvedla jsem jeho pozornost, když jsem poukázala na ten svůj menší problém. Nepatrně se zarazil a napřímil, když v tom zajisté spatřil jistou možnost. Přesně podle plánu. Nahodila jsem mu udičku záměrně, abych nemusela zodpovídat tu jeho otázku. Byla jsem ještě natolik vyvedená z míry těmi nedávnými rozhovory, že se mi nedařilo myslet čistě. Naštěstí my ženy máme tu úžasnou vlastnost, že umíme odlákat mužskou pozornost kdykoliv se nám jenom zachce.

„Jasně, pojď,“ nezdržoval se nijak Shann a prostupoval domem do svého pokoje. Byla jsem v něm jen párkrát v životě, ale nebylo tam zase tak moc věcí, že bych nevěděla, kde co je. Měl tam pouze to nejnutnější, trochu strohé a praktické na mě, ale přesto to jako celek působilo velice dobře.

„Nevíš, kam zmizel brácha?“ otočil se na mě Shann těsně před dveřmi od jeho pokoje, než jsme do něj vešli. Úplně ve mně hrklo, když se o něm zmínil. Jako bych měla velice špatné svědomí a udělala jsem něco nepřístojného. S ním. Reagovala jsem na to pouze poněkud ztuhlým vrtěním hlavy, když mě ochromilo to moje vlastní zděšení. Začínala jsem toho mít ale skutečně nanejvýš po krk. Moje hlava potřebovala vypnout.

„Kdyby se zdejchl s Anahi, tak to pochopim, ale takhle je to divný,“ zauvažoval nahlas, přičemž se mu opět překvapivě povedlo do toho vtěsnat narážku na to jeho oblíbené téma. Odpovídala jsem znovu pouze neverbálně tím, že jsem pokrčila bezradně rameny, což bylo v podstatě vše. Následně mi otevřel dveře od šatníku a nasměroval mě mezi svá trika. Krásně to tam vonělo, takže mě trochu štvalo, že jsem mu tam natáhla ten alkoholový závan, který jsem musela celou dobu pod nosem čuchat.

„Chceš pomoct?“ staral se, ale jasně jsem tam v tom rozpoznala dvojsmysl, který používal taky poměrně často, takže jsem se je již naučila rozpoznávat v tu pravou chvíli. Přistoupila jsem na to, abych odložila ty svoje tíživé myšlenky a kapku se i odreagovala. Otočila jsem se k němu čelem s potutelným úsměvem, načež povytáhl jedno obočí, co že to jako vyvádím.

„A s čím? S hledáním trika,“ máchla jsem ukazovákem ve vzduchu, abych to podpořila gestem a dodala tomu tak důležitosti. „Nebo svlékáním trika?“ sjela jsem ukazovákem zase linii svého těla, na kterou se tentokrát zadíval o něco hladověji než předtím.

„Co to je za otázku?“ poznamenal s vyšší fistulí, jako že ten můj dotaz je v jeho případě totálně mimo všechno. To já samozřejmě vím, ale tady jde v první řadě o provokaci, no ne? Vzápětí udělal pár svižných kroků a postavil se skoro úplně těsně přede mě. Jenže to by bylo moc jednoduchý, nudný a v neposlední řadě i rychlý. Beztak dneska nejsem při chuti. Po tom všem to ani snad nešlo, takže poškádlit a tím to asi končí.

„Obyčejná otázka,“ konstatovala jsem, aby si nedomýšlel víc, než co za tím bylo.

„A s čím chceš teda pomoct?“ zahučel polohlasně a zahleděl se mi hluboko do očí, jako by mě chtěl zhypnotizovat, a taky že se mu to zčásti povedlo. Ty jeho oříškové lesklé oči plné oslnivých jiskřiček, to mě odjakživa fascinovalo. Pro tuto chvíli i absolutně odzbrojilo.

„Můžeš s obojím, ale nechci tě pokoušet,“ naznačila jsem mu, ať si zbytečný naděje nedělá. Ten hříšný úsměv mu ale z tváře nezmizel, což mi jaksi nedávalo smysl. Že by se spokojil s takovým málem? On?!

„Tak zaprvý – nepodceňuj mě tolik, a zadruhý – nefandíš si nějak moc?“ utahoval si ze mě, aby nějak nezůstal pozadu. Na druhou stranu mi ale obmotal ty své velké, svalnaté ruce kolem těla a přitáhl si mě k sobě. Ani na sekundu mě nenapadlo se tomu bránit. Hrozně se mi líbilo být zase někomu v náručí, zvlášť v takovémhle náručí. Cítila jsem se v jistém bezpečí.

„Shanne,“ oslovila jsem ho takovým tónem hlasu, který naznačoval, že oba dva jasně víme, jak to popravdě je. Ruce jsem si opřela o jeho široká ramena a spojila jsem je za jeho krkem, přes který jsem občas přejela palcem, anebo jsem si pohrávala s jeho vlasy, což mě taky náramně bavilo.

„Tak fajn. Nemyslim na nic jinýho, než že z tebe svlíknu nejen to triko, položim tě támhle na postel a udělám ti to jako ještě žádnej před tebou,“ odtajnil mi svoje chlípné myšlenky, které z těch jeho svůdných rtů zněly vskutku lákavě. Při té představě mnou projela vlna vzrušení, kterou jsem navenek dala najevo skousnutím spoledního rtu a zaujatým zamručením.

„Ty vždycky víš, co říct, abys zapůsobil na ženskou duši,“ poznamenala jsem pobaveně a lišácky jsem se na něj usmála. Krásně mi zvednul náladu, to se mu každopádně musí nechat.

„I proto mě máš tak ráda, ne?“ pronesl spíš v řečnické otázce a přesunul své zručné dlaně dolů k lemu politého trička, aby ho ze mě mohl začít pomaloučku svlékat. Moje poněkud dlouhou dobu tlumené libido se ihned ozvalo a stouplo do takového bodu, kdy jsem ucítila to příjemné napětí v podbřišku.

„A kdo si tady potom fandí, co?“ využila jsem situace, abych si do něj opět decentně rýpla. Zatvářil se na mě nesouhlasně, že tenhle komentář jsem si mohla odpustit. Ještě se mnou při tom zacloumal, přičemž mu stačilo použít nepatrné množství síly a moje drobné tělo nemělo šanci odporovat. I tak jsem ho hodlala nechat dělat si se mnou, co jenom chce. Vlastně se mi ten nápad poměrně hodně zamlouval.

„Ale no tak, já vim, žes pro mě měla vždycky slabost,“ sdělil mi bez sebemenších pochybností a potěšeně se usmíval a zároveň mi vklouznul horkými dlaněmi pod triko, aby se dostal k mé holé kůži. Vtáhla jsem prudce vzduch ústy, až se mi zachvěly rty, a on si toho samozřejmě povšimnul, takže to dost možná vzal jako pobídku. Ani v tenhle moment mě nenapadlo, že by to bylo špatně. Přece se ve mně ta chuť probudila.

„Nemáš to trochu pomotaný?“ namítla jsem mu na to jeho prohlášení, u kterého jsem jistě nevěděla, jestli ho mám brát zcela vážně, nebo raději vůbec. Já jsem se tomu stejně akorát usmívala, jelikož to je úplně obráceně a dobře to vím nejen já.

„Já toho mám kvůli tobě pomotanýho mnohem víc,“ svedl to obratně na mě a věnoval mi jeden káravý pohled, že mu všechno akorát ztěžuju. Na to jsem vykouzlila omluvně nevinný kukuč, že to je jedině nevědomě.

„Hlavně že to máš na koho svést,“ neodpustila jsem si další lehké rýpnutí, když už mi to proběhlo hlavou. Hned po vyslovení mi došlo, že pro něj to poslední slovo zas bude mít druhý, zásadnější význam. Potvrdil mi to, když se mu v těch krásně oříškových očích divoce zablesklo.

„No, svedl bych tě moc rád,“ uznal bez otálení a přidal na intenzitě svých doteků, jako že by to šlo okamžitě. Jo, to sakra že jo.

„A čekáš na moje svolení?“ rozplývala jsem se nad jeho zdvořilostí, když se stále zdráhal a akorát sladce cukroval. Čekala bych spíš, že se na mě nezřízeně vrhne a prostě mě tu přehne, ale on vydržel i v téhle bezprostřední blízkosti v klidu a s chladnou hlavou. Relativně, ale na jeho poměry to bylo vskutku obdivuhodné. Alespoň mi tím dokázal, že tenhle náš vztah bere fakticky vážně a snaží se. To mi absolutně stačí. Nenapínala jsem ho a přitáhla jsem se k němu, abych ho dlouze a procítěně políbila, čímž dostal jasnou zelenou, takže se vzápětí chopil příležitosti, a to doslova. Dlaně z mých zad přesunul na můj zadek, na který trochu přitlačil, čímž mě donutil si na něj vyskočit a omotat mu nohy kolem těla, abychom se následně mohli přesunout na tu jeho zmiňovanou postel. Jakmile jsme dosedli, ihned jsme se pustili do vzájemného vysvlékání.

„Seš dokonalá,“ zašeptal mi unešeně, když ze mě stáhl to polité triko a jedním dychtivým pohledem se na mě zadíval.

„Sklapni,“ umlčela jsem ho, když jsem si opět zabrala ty jeho rty, které měl od toho nekonečného líbání krásně narůžovělé. Ještě předtím jsem zaslechla jeho pousmátí, když jsem ho takhle nekompromisně umlčela, ale pořád tím nejlepším způsobem, který existuje. Aby mi ukázal, že není takový, že by si ho ženská naučila na slovo, tak mě popadl a složil mě na lopatky, načež mě opatrně zalehl. Přesně věděl, jak na mě. Přejela jsem mu přes záda až k pasu, abych tu nezůstala do půl těla sama. Chtěla jsem okamžitě cítit jeho rozpálenou kůži na té své. Nadzvedl se, aby mi vyšel vstříc a aby to bylo rychlejší, chytl to tričko sám a přetáhl si ho přes hlavu. Neustále jsem mu zpříma a nedočkavě hleděla do očí, ale jakmile to triko sundal, nemohla jsem se nepodívat. No páni, tady někdo dost posiloval…

Uznale jsem se na něj usmála a za krk jsem si ho opět stáhla na sebe. Tentokrát jsem ho nechala vklouznout mezi stehna a kotníky jsem si za jeho zády zahákla do sebe, abych ho měla co nejblíže. To vzrušení a napětí už jsem víc vydržet nemohla. Potřebovala jsem ho hned teď. Jako by to vytušil, nebo na tom byl stejně, a tak mě nechal se přetočit nahoru, abych nás zbavila dalších kousků oblečení a taky proto, že to má i on takhle rád. Shannon měl ale nakonec jiný plán. Vzal mě za pas a znovu si mě stáhnul pod sebe, ale na místo toho netrpělivě očekávaného aktu mi sklouznul do klína. Ještě dřív, než jsem pocítila jeho obratný jazyk na svém nejcitlivějším místě, napnula jsem se a zhluboka jsem se nadechla. Tak jo, on zatraceně dobře věděl, co má dělat a hlavně jak to má dělat. Podpořila jsem ho občasným zašeptáním jeho jména, ale jinak jsem se plně soustředila na to, co dělá. Celou dobu jsem se celkem statečně držela, až na ty bolavé klouby, když jsem čím dál silněji zatínala pěsti do peřin, protože jinak jsem si dovolila akorát tlumené vzdechy, ale když jsem se blížila k vyvrcholení, víc to ovládat stejně nešlo. Prohnula jsem se v zádech, sevřela jsem pevně dlaně, až mi klouby zbělaly, a hlasitě jsem zasténala v tom explozivním rauši, který mě celičkou pohltila. Zůstala jsem v té euforické křeči hodně dlouho, a ještě než to odeznělo, tak si na mě Shannon opět lehl.

„Chutnáš úžasně,“ pochvaloval si, zatímco já jsem se přiblble usmívala a snažila jsem se popadnout dech. Ohleduplně mi dal čas na restart a mezitím se věnoval mému krku, který si svým šikovným jazýčkem začal značkovat. To mi moc k uklidnění nepomohlo, když laskal jednu z mých erotogenních zón. Takže jsem se opět pod jeho statným tělem slastně svíjela a užívala jsem si každý dotek jak jeho vlhkého jazyku, tak něžných dlaní, které mě na pokožce doslova pálily.

„Proboha, Shannone,“ zalapala jsem po dechu, když mi kreslil mokrou cestičku až k dekoltu a bříšky prstů si to mířil přes břicho až k prsům, které si následně opatrně, ale dráždivě ohmatal. Cosi mi zamručel zpátky, jako že mě vnímá a naslouchá mi. Nemusela jsem dvakrát usilovně dumat nad tím, jak to myslí.

„Já už to nevydržím,“ zaúpěla jsem zmučeně, když samotný sex stále odkládal, i když tímhle skvělým způsobem. Pro mě. Netoužila jsem po ničem jiném, než ho mít v sobě. Shannon si přestal hrát s mými bradavkami a posunul se znovu nahoru, abychom si hleděli z očí do očí. Vyčkával, až ho přímo vyzvu. Možná že vážně požádám, ačkoliv jsem o sex nikdy v životě nežadonila. To spíš pokaždé škemrali oni. Ale se Shannonem nejsem proto, aby mi dokázal, co v něm je. Tudíž jsem ho popadla, vnořila jsem se do jeho úst takovým způsobem, který věstil jediné, což se taky následně stalo. Když do mě vniknul, ten okamžik vzájemného spojení a naplnění mě úplně celičkou pohltil. Bylo to něco nepopsatelného. Jakmile jsem se uvolnila z toho ztuhnutí kvůli tomu splynutí, ačkoliv to bylo zbytečné, jak snadno to proběhlo, a to měl Shannon vážně úctyhodnou velikost. Hodně dlouho jsem nebyla tolik vzrušená…

Okamžitě jsme se naladili na stejnou vlnu a vezli se ke společnému vrcholu. V téhle poloze ale Shann nevydržel moc dlouho, což mi opravdu vyhovovalo, a když mě popadl za pas, vyzdvihl a přetočil zády k sobě, pěkně zezadu, jak jsem to měla ráda, jenom jsem si spokojeně vrněla. Dál si mě držel za boky, aby si vše řídil dle svého, a přirážel o něco razantněji, aby se do mě dostal hlouběji. Líbilo se mi, když měl nade mnou partner kontrolu. Občas jsem měla takové drsnější představy, ale nikdy jsem se je neodvážila uskutečnit. Možná se Shannonem bych si troufla…

Pokojem se čím dál hlasitěji nesly naše milostné vzdechy a tlumené výkřiky, když jsme se oba blížili k tomu orgastickému výbuchu. Ještě jednou jsme stihli změnit polohu, takže jsem skončila zas na zádech, ale tentokrát s kotníky zapřenými o jeho pevné tricepsy. Když jsem se zmítala v té divoké animální, ale přesto vysloveně dokonalé souhře dvou těl, vyhledala jsem jeho oči, ve kterých se mu momentálně všechno odráželo, a vychutnala jsem si společně s ním poslední vteřiny před cestou do ráje. Podruhé jsem strnula v křečovitě vypjaté pozici, kdy jsem propjala hrudník jako luk, přičemž jsem vnímala, jak se mi ta rozkoš rozprostírá po celém těle a prostupuje až ke konečkům prstů. Nějakou chvíli jsem ještě viděla před očima ohňostroj, ale pomalu jsem se vracela zpátky k Shannonovi, který mě zatím dlaněmi silně mačkal stehna, což tak neskutečně příjemně bolelo v téhle chvilce a akorát to tu sílu okamžiku umocňovalo. Zakloněnou hlavu zas vrátil vpřed, a když i jeho orgasmus dostatečně odezněl, lehl si vedle mě a zhluboka dýchal, aby se uklidnil, stejně jako já.

„Bueno al infierno,“ vydechla jsem i s hodně výstižným komentářem po velkém nádechu, kterým jsem naplnila celé plíce. Sice to bylo v mém rodném jazyce, ale i tak musel poznat, jak jsem to myslela, když se to celé neslo nádechem nezměrného uspokojení.

Zakýval akorát několikrát souhlasně hlavou, tiše se zasmál a stočil se ke mně, aby zajal mé rty. Velice ochotně jsem mu darovala děkovný polibek a potom jsem se uložila na jeho hrudníku, který se stále poměrně kvapně zvedal a klesal, ale ten tlukot jeho srdce na mě působil jako nejkrásnější ukolébavka. Nechtěla jsem tu vytuhnout, ale na druhou stranu, skončit touhle tečkou den, to bych brala mnohem častěji. Hlavně jsme z mysli vytěsnila cokoliv, co by mi narušovalo tuhle nebývalou harmonii způsobenou zatraceně dobrým orgasmem, tedy dvěma, a pocitem, že patřím jednomu opravdu skvělýmu chlapovi.  

Nebudu Vás otravovat zbytečnými slinty, snad jen že příště bude ráno po, ale zase Neria a Jared. :) Nějaká reakce pod článkem od Vás by mi teda vůbec nevadila, však víte, jak mě to těší, ačkoliv teďka už mě na dlouhou dobu nerozhodí jen tak něco :D :3

Děkuju vám moc a moc! Jste zlatíčka

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 10. kapitola: