OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 11. kapitola

14.11.2013 (14:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1236×

Ráno jsem se probudila do krásného, slunečného dne, ale ne jako to bývá ve všech těch romantických, naivních filmech v nějaké z těch roztomile něžných poloh, ale ležela jsem hlavou na posteli téměř vodorovně a s peřinou omotanou kolem těla a nohama přehozenýma přes Shannona. Ten si nerušeně chrupkal s jednou nohou ven a rukama hozenýma nad sebou. Museli jsme zaručeně vypadat hodně komicky, ale není nad pohodlí, ne? Vyhrabala jsem se po nějaké době z postele a nejdřív jsem si provizorně upravila ten rozcuch na hlavě, co se mi tam během noci nevítaně utvořil, když jsem na posteli určitě putovala sem a tam, protože já jsem prostě ten typ spáče, který se celou noc neposedně přesunuje a taky všem kolem nechtěně ubližuje. Kolikrát se mi stalo, že jsem se probudila, když jsem spadla volným pádem rovnou na zem rovnou na pusu, anebo mě dotyčný schválně vzbudil, aby ukončil to utrpení, které jsem mu způsobila. Jelikož se mi nechtělo se soukat do svého oblečení, nahmátla jsem si Shannonovo triko ze včerejška a natáhla jsem ho na sebe, samozřejmě i s prádlem.

Spokojeně, a velice uspokojeně, jsem se vydala do kuchyně připravit nám dvěma snídani do postele, což bylo to nejmenší, co jsem po včerejšku mohla udělat. Vůbec jsem se nějak neostýchala nebo tak, však jsem tu byla jako doma. Věděla jsem, kde co mají, takže mě nic nemohlo nikde překvapit. Překvapilo mě ale to, co bych nečekala, že mě někdy může vůbec překvapit. V prosluněné kuchyni jsem totiž potkala Jareda, jak si taky chystá snídani, a nejspíš nejenom pro sebe. Pohyboval se podél kuchyňské linky pouze v trenkách od Armaniho a vyhrával si se servírováním ovoce. Zastavila jsem se v dostatečné vzdálenosti a zaujatě jsem ho sledovala s posměchem vepsaným ve tváři. Uvnitř se mi ale pralo několik protichůdných emocí, když jsem ho takhle spatřila. Vybavil se mi ten včerejší rozhovor a moje dobrá nálada vzala rázem za své. Jenomže on vypadal celkem šťastně, takže nějaká má část měla za něj skutečně radost, jak to bylo mezi přáteli správné. Co ale bezesporu správné nebylo, při pohledu na jeho obnažené, vypracované tělo, které jsem mimochodem viděla už nespočetněkrát, že mě zrovna teďka napadlo něco, co můj dosud výsměšný výraz v obličeji obratem změnilo na absolutně zděšený.

Jako na potvoru mě zrovna v tomhle okamžiku zaregistroval. Vyloženě se mě lekl, že na místě dokonce povyskočil a modravé oči měl snad až navrch hlavy. No jejda…

„No do hajzlu, teďka jsem se fakt vyděsil,“ vypadlo z něj pořád naprosto vyděšeně. V tenhle moment jsem si připadala poněkud podivně, a to hnedka z několika důvodů. Ten nejmíň závažný byl ten, že jsem před ním stála rozmazaná, rozcuchaná, neoblečená a dost vyjevená. Ne že by to snad bylo prvně, ale poprvé se mi to vůbec nelíbilo. Další důvod byl ten, že příčina mého poděšení zavinila ta jedna jistá myšlenka, která mě napadla, přestože by neměla. Nejhorší bylo, že mě přepadla během krátké doby již podruhé. Možná kdyby toho měl na sobě víc, tak by se to třeba nestalo. To je vlastně asi normální, ne? Jenom obyčejný lidský pud, ne? Představit si svého nejlepšího kamaráda, jak to se mnou dělá. Ne! To určitě není normální! Právě že je to můj nejlepší kamarád a navíc zadaný, tak kde se to zvrtlo? Někde v mojí hlavě zjevně, a hodně šeredně. A v neposlední řadě jsem naprosto netušila, jestli mám být za ten včerejšek pořád naštvaná, anebo raději předstírat, jako že nic.

„Nebudu si to brát osobně,“ pronesla jsem nadneseně, že se mě ten jeho úlek, který by se mohl týkat mého nezvyklého vzezření, absolutně nedotkl. Taky že jo, ale musela jsem nějak navázat a zamaskovat ten svůj okázalý úlek.

„Promiň, já jen, že… prostě jsi mě vyděsila,“ vysvětlil mi, že mě tu nečekal, což já jeho ostatně taky ne. Hodiny hlásily totiž něco málo přes půl osmou, což bylo poměrně brzo, zvlášť když se večer ponocovalo. Ale Jared vstával podobně jako já, takže kdykoliv se mu zachtělo. A oběma se nám dnes zachtělo udělat pro svoje drahé polovičky něco dobrého k snídani. Roztomilé… Mně snídani snad ještě nikdy neudělal! Vždycky mi maximálně koupí ovocný salát! Tss…

„Nevěděl jsem, že… tu zůstaneš,“ poznamenal lehce udiveně a nepatrně se i nechápavě podmračil, ale honem rychle toho opět nechal, když mu došlo, že by se takhle tvářit asi ani neměl, aby mě třeba náhodou nenamíchnul, když jsem ho včera upozornila na ten dvojí metr, se kterým na mě včera tak sebejistě vyrukoval. Vzhledem k tomu, že jsem se zrovna cítila jaksi nepatřičně, tak by to zas takový problém nebyl. Ten včerejšek si u mě za rámeček teda fakticky nedá. A hodně, hodně dlouho.

„To já taky ne,“ potvrdila jsem mu se širokým úsměvem, abych mu potvrdila veškeré domněnky, což jsem považovala za takovou menší, škodolibou provokaci po tom našem nemilém rozhovoru. On to přesně tak jistě i pochopil, a jeho decentně rozpačitý pohled mi to jen dokázal. To mé zlomyslné já nesmírně potěšilo. Osmělila jsem se proto popojít dál a pustit se do snídaně i po boku s ním. Nevím, co mě to takhle popadlo, ale asi by bylo mnohem divnější tam akorát postávat a tupě na něj zírat.

Nejprve jsem hodlala připravit ranní kávu, kterou Shannon tolik miloval a bez které by nepřežil jediný den, takže jsem se postavila hned vedle Jareda, kterého jsem vyrušila od vyrábění ananasového koktejlu. Úplně jsem na něj dostala chuť, když jsem viděla, že se pustil do jeho míchání. Tenhle jeho je hrozně moc chutný, jelikož do něj přidává jakousi svojí tajnou ingredienci, kterou mi do teď odmítl prozradit.

„Budeme mluvit o tom včerejšku?“ načal Jared nové téma, když to mezi námi vázlo a to tísnivé ticho mu nevyhovovalo. To ani mně ne, ale pořád lepší, než se vracet k tomuhle.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ stočila jsem na něj hlavu a se zdviženým obočím jsem se jej na rovinu otázala. Docvaklo mu to okamžitě. Odkýval mi hlavou, že rozumí a nebude to pro jistotu pokoušet, a pokračoval dál v přípravě. Nenapadalo mě, co bych mu měla dálšího říct, a tak jsem zarytě mlčela, přičemž jsem se příšerně snažila na nic nemyslet. Z jeho strany se ke mně taky nic nedostávalo, což se dalo ostatně čekat. Zůstali jsme na mrtvém bodě, a to se taky dalo čekat, když jsme si včera zažili jednu hodně nepříjemnou hádku. V podstatě tu nejhorší vůbec, protože jsme těch hádek zatím příliš nezažili a začali jsme s nimi vlastně úplně teprve nedávno. Dala bych nevím co, aby se nic podobného neopakovalo a aby se vše vrátilo do normálu, aniž by to náš skvělý vztah nějak poznamenalo a ovlivnilo do budoucna. Cokoliv…

Chvilku na to se Jared odebral k ostrůvku, kam si šel pro led do toho ananasového drinku. Popravdě se mi ulevilo, že jsem ho konečně neměla až tolik blízko, což by se mi nikdy předtím nestalo, jelikož jsem to ani nikdy předtím neřešila. Něco se fakt šeredně pokašlalo v té mojí pomatené hlavince… Chtěla jsem ten nestřežený moment využít k tomu, abych si z horní skřínky vytáhla vaflovač a neukazovala mu přitom můj téměř nahý zadek, ale když se mi to ani na třetí pokus nepovedlo, tiše jsem zaklela svým rodným jazykem, což ho na mě upozornilo daleko významněji, než kdybych si zanadávala po jejich. Vždycky když jsem se natáhla, zrovna se nenápadně podíval mým směrem, což jsem zvládala stíhat periferním viděním.

„Co děláš?“ nechápal moje šaškování u linky a koukal se na mě s lehce přimhouřenýma očima, když tomu dosud mlčky přihlížel. Snažila jsem se netvářit se jako přistižený výtržník, ale tvářit se bezradně, avšak ta příčina mého chování měla hodně infantilní původ.

„Potřebuju vaflovač,“ přiznala jsem neochotně, poněvadž tohle doznání ze mě udělalo totální debilku.

„Tak si ho vem, vždyť tam dosáhneš,“ vybídl mě s připomínkou, že mě již několikrát viděl si ten vaflovač brát. S podpatky i bez nich. Tomu aby něco tak ušlo….

„Jo, a budu tu ukazovat svoji holou zadnici, to jo,“ sdělila jsem mu ten menší zádrhel, který mi v tom bránil. Po téhle větě nechápal už vůbec. Na jeho tváři se objevil výraz, který vypovídal o tom, že se právě dívá na nějakého, s prominutím, retarda. Normálně by mě to fest pobavilo, ale v tuhle chvíli mi bylo poměrně trapně. Necítila jsem se prostě dobře, což jsem v jeho přítomnosti pocítila snad úplně poprvé za celou dobu, co se známe. Tak tohle ne!

„Jestli jde o to, tak tu už jsem stejně viděl, a ne jednou,“ osvěžil mi paměť zaraženě a neustále se na mě nechápavě díval, přičemž jsem na něm jasně viděla tu usilovnou snahu se mi na ten zadek nepodívat. Já jsem zas až příliš často bojovala s nutkáním si prohlédnout jeho vysportované, polonahé tělo, které mě jaktěživ předtím takhle extrémně nelákalo ke shlédnutí. Co to, sakra, je se mnou?

„Prosím,“ zaúpěla jsem prosebně, když mě ani tenhle jeho pádný argument nepřesvědčil. Sice nade mnou vrtěl posměšně hlavou, ale přesto se ke mně rozpochodoval, aby mi s tím pomohl. Jistě, co by pro mě neudělal, že? Nee, v tomhle směru je vážně k nezaplacení. Ten člověk by se rozdal. Během krátké chvilky měl hotovo, ale pro mě se to neuvěřitelně táhlo, jelikož jsem měla celou dobu zatajený dech, až jsem se skoro udusila. Byl mi až moc blízko, že jsem dokonce cítila, jak z něj sálá to příjemné, živočišné teplo. A navíc tak hrozně krásně voní…

„Díky,“ šeptla jsem děkovně, když jsem měla vaflovač před sebou, který ale šel momentálně mimo moje veškeré vnímání, jelikož jsem se zpříma dívala do těch dvou nebeských pokladů, které mě, když chtěly, svedly vždy úspěšně uhranout. Kdoví, jestli zrovna teď taky chtěly. Já od něj ale každopádně nemohla odtrhnout oči, přičemž jsem věděla, že mi to prostě nejde, což bylo hodně frustrující, ale on mi ten oční kontakt aktivně vracel, takže to nebylo až tolik hrozné. Velmi zvláštní okamžik…

„Za ten včerejšek se omlouvat nebudu,“ narušil to podivné spojení mezi námi pro mě pořádně studenou sprchou. Sklopila jsem plaše zraky dolů, což nebyla šťastná volba, když se mi naskytl výhled na odhalený hrudník s výrazně tvarovanými svaly. Nedalo se je neporovnávat s těmi Shannonovými, ale na obou rozhodně bylo něco. Musela jsem velice zabrat, abych nahodila mozek a dostala ze sebe aspoň nějakou odpověď.

„Ani já,“ vrátila jsem mu stručně a opět jsem našla ty hluboké modravé duhovky, ale tentokrát pouze na malou chvilku, aby to nepůsobilo jakkoliv nevhodně. Ta jeho těsná blízkost mě značně znervózňovala, a tak jsem raději hbitě ucouvla a postavila se k němu ze strany, abych nerušeně pokračovala v chystání snídaně.

„Tak fajn,“ hlesl decentně konsternovaně, když jsem na něj vybalila tu samou odpověď, jelikož se hodně pravděpodobně domníval, že si ode mě zaslouží nějakou omluvu. To já bych se mohla domnívat podobně, ale ještě mě to ani nestihlo napadnout, když mě potom Shannon tak šikovně zabavil.

„Fajn,“ opakovala jsem po něm, což neměl rád, a přesně proto jsem to dělala. Navíc jsem měla za to, že to já jsem tu byla ta ublížená a ukřivděná, a ne on. Jestli se měl někdo omlouvat, tak to jedině on mně, no ne? A krom mně i Shannovi…

„A to protože to myslíš vážně, anebo proto, že se mi prostě nechceš omluvit jenom z principu?“ uvažoval nahlas a bedlivě si mě měřil, jestli mi to náhodou nevyčte z tváře. Tohle mě ale trochu nečekaně rozpálilo, a hlavně proto, že to naprosto trefně odhadl. Znal mě příliš dobře na to, abych před ním a především na něj hrála nějaké divadlo. Stejnak, za tímhle svým výrokem si hodlám vskutku nezlomně stát.

„Tak především – nemám se ti za co omlouvat, a ano, myslím to vážně,“ vyjasnila jsem mu poněkud ostře, když se v tom začal opět rýpat. Nerada jsem se k tomu vracela, takže jsem mu to dala jasně znát, když to předtím nebyl schopný rozeznat. Mezitím jsem dala zapéct vafle a chystala jsem se je udělat hnedka na několik způsobů, ať si potom Shann vybere.

„Takže jsi to neřekla akorát proto, že jsem řekl to, co jsem řekl?“ pokládal mi čím dál nesmyslnější otázky, na které jsem hledala co nejvýstižnější i nejúsečnější odpovědi, aby s nimi konečně přestal.

„Ne, ale bylo to, mimochodem, pěkně hnusný. Podělíš se o to i se Shannonem?“ vyřkla jsem vše, co mi právě probíhalo hlavou a bez jediné sekundy zaváhání. Hodně mi pomáhalo to, že jsem se na něj při tom nebyla donucena dívat, když jsem musela věnovat svoji plnou pozornost jídlu, protože kdybych s ním konverzovala a nedívala se na něj při tom, asi by mu to bylo docela divné. Jenže to bych si pak nedovolila říct něco takového. Jsem jakože fakticky vedle… Akorát ten svůj poslední dotaz jsem podpořila dlouhým, vyčítavým pohledem k němu, abych se bránila jinak než pouze slovně, tedy tak, jak bych to provedla kdykoliv jindy. Jay momentálně nic nedělal, pouze se mnou promlouval, přičemž byl dlaní zapřený o linku a bokem se o ni ještě opíral. Upřeně mě přitom sledoval a občas se zaměřil na mé ruce, které si kvůli tomu nebyly tolik jisté jako jindy.

„Tys mu to ještě neřekla?“ užasl absolutně konsternovaně, že jsem ihned po té naší neshodě nešla za Shannonem a nevyslepičila jsem mu tenhle náš soukromý rozhovor. Beru to jako naši věc, takže nemám sebemenší potřebu do toho tahat jeho bratra, i když se ho to bezprostředně týká. Rozlišuju totiž naše vzájemné vztahy a nemíním je nějak do sebe míchat. Jared teda vypadal, jako bych ho tím dokonce potěšila, což se mi nijak zvlášť nezamlouvalo. Netuším, co to pro něj znamená, ale u tohohle ho určitě nenechám.

„Měli jsme zábavnější věci na práci,“ zchladila jsem ho pohotově, což na něm bylo poznat asi víc, než by chtěl. Ta jistá energická aura, která se kolem něj neustále vznášela, se ihned vytratila.

„Tohle je mezi náma,“ naznačil mi, že si nepřeje, abych do toho zasvěcovala někoho dalšího. Sakra, jak to, že mě při té větě napadlo, že mezi námi něco doopravdy je? K jeho smůle, tohle pouze mezi námi nezůstalo, ale… jak to, že to zrovna on neví?

„Tobě to Anahi neřekla?“ žasla jsem pro změnu já a tohle jsem si hodlala hodně vychutnat, jestliže to bude nadále probíhat podle mých představ.

„Co mi měla říct?“ zajímal se netrpělivě, když jsem to takhle lákavě načala. Začala jsem se na něj šklebit s nepřehlédnutelným posměšným podtextem. Já věděla, že je na ní něco docela podezřelého. Tímhle mě akorát utvrdila v tom, že když ji nebudu mít ráda, budu to mít podložené nějakými reálnými podněty narozdíl od mých původních dojmů. Z vlastního i Jaredova hlediska, pro dobro nás obou.

„Ona ti to neřekla,“ konstatovala jsem ohromeně a pobaveně zároveň, čímž jsem Jareda pouze podráždila. Stáhnul obočí nesouhlasně k sobě, až se mu čelo svraštilo, což mu udělalo nepěkné vrásky.

„Rio,“ oslovil mě značně nevrle, když jsem se mu vysmívala přímo do obličeje.

„Slyšela nás,“ odvětila jsem mu obratem, i když značně netečně.  

„Co?“ vypadlo z něj v šoku, který jsem automaticky přikládala tomu, že mu Anahi něco tolik důležitého, co jsme si mezi sebou řekly, zatajila. Aspoň si sundá ty růžový brejle.

„No, na mě se takhle nekoukej. A tohle si vyřeš s ní. Já s tím nechci mít nic společnýho, aby si na mě zas někde nepočkala,“ mluvila jsem daleko rychleji, než jsem myslela. Už zas. Jared zpozorněl, když mi vyklouzlo z pusy ven něco, co raději nemělo. Nechce se mi k tomu jakkoliv vracet, natož mu potom cokoliv vysvětlovat.

„Co se stalo?“ chtěl po mně vědět nekompromisně, proto ten důrazný, neoblomný tón hlasu, který mi přirozeně naprosto nesedl. Nebyla jsem ten typ, co by si to nechal líbit. Přítel nepřítel.

„To by mě taky zajímalo, co se stalo tvojí přítelkyni v hlavě,“ rozvedla jsem jeho větu, ale v žertu ani v nejmenším. „Je s ní něco v nepořádku,“ zhodnotila jsem pološeptem a zavrtěla jsem nad ní nešťastně hlavou, jako že je ta holka tak nějak ztracený případ.

„Takhle o ní nemluv, Nerio,“ bránil ji Jared bez zaváhání, když jsem o ní před ním promluvila ne právě v lichotivém duchu, ale z mojí strany jsem se ještě celkem držela zpátky.  

„Jo, nebudu o ní mluvit radši vůbec,“ vzala jsem si jeho radu k srdci a mínila se jí držet, protože se to mně samotné zdálo jako vskutku dobrý nápad, který jsem vážně mínila zrealizovat.

„Co proti ní máš?“ povšiml si toho mého nevlídného tónu, když jsem o ní mluvila. A to jsem se krotila, protože jakmile jsem si vzpomněla na ten nás směšný konflikt, začala mi vřít krev. Nejvíc mi v mysli zůstala ta její věta – Jared je můj. To uslyším pokaždé, když ji uvidím, což znamená, že vždycky, když ji uvidím, tak se hodně naštvu.

„Spíš co ona má proti mně,“ navázala jsem zase, když se mi to pěkně hodilo a on mi to takto neuvědoměle přihrál.

„Miláčku? Kde seš takovou dobu?“ vyrušil nás rozespalý, ukňouraný hlas osoby, o které jsme se právě bavili. Nikdy jsem ji neslyšela raději. Neudržela jsem se a nezřízeně jsem protočila panenky, což Jaredovi neuniklo, jelikož mě po celou dobu provrtával očima, než se pak s vstřícným úsměvem otočil na ni, ale to když už ji měl téměř u sebe. Stihnul se ode mě ale před tím rozezleně zavrtat blankytnými duhovkami, abych věděla, že to moje otrávené gesto postřehl a že jsem s ním u něj teda nezabodovala. Anahi se k němu podbízivě přitulila a dožadovala se následně od něj uvítací pusy, kterou od něj taky záhy dostala. Vtěrka… Její oblečení se od toho mého nijak dvakrát nelišilo, až na to, že ukazovalo mnohem víc. Dělala jsem, že tam nejsem, a hleděla jsem si pro jistotu svého. Jinak mě to zevnitř ale pořádně štiplavě sžíralo a měla jsem co dělat, aby ty moje emoce nepronikly napovrch. Co to její chování? Je jí snad náct?! To si Jared jednou zas vybral… Copak to nevidí?!

„Pěkný ráno,“ pozdravila jsem ji sladce mile a s přehnaným úsměvem. Trocha ironie, což, doufám, i přesně tak pochopí. Předstírat můžu a umím to, ale odsud posud. Ať ví, na čem jsme.

„Ani ne, když jsem se v posteli probudila sama,“ stěžovala si směrem k Jaredovi a všelijak ho ohmatávala a otírala se o něj. Nic, čemu bych chtěla dobrovolně přihlížet. Protočily se mi kvůli tomu panenky podruhé, což jsem myslela, že nikdo neviděl, protože jsem se fakticky snažila být opatrná, ale když jsem viděla již znatelněji nakvašeného Jareda, došlo mi, že jsem se spletla. Dodělala jsem v rychlosti jídlo, abych jim tu nemusela víc křenit. Bylo mi to hodně proti srsti.

„Dělám nám ananasový koktejl,“ vysvětlil jí Jared vzápětí, aby dál nenaříkala, což nejspíš přišlo protivné jenom mně, když na ni Jared omluvně mrkal. Po očku jsem sledovala ji, přičemž ona zase sledovala mně. Vyměňovaly jsme si naoko nevinné pohledy, ale obě dvě jsme moc dobře věděly, co se za nimi skrývalo.

„Třeba ti Jared prozradí tu svoji tajnou ingredienci, i když… no, spíš ne,“ narážela jsem opět vcelku šikovně na to, že my dva se známe stokrát lépe než oni, a stejnak to neznamená všechno. Jenže se nezdálo, že by to pochopila. Taky je po ránu očividně pomalejší…

„Když budu chtít, tak to z něj dostanu, to se neboj,“ navlékla tu zřetelnou rýpavou provokaci do vtipu, což Jaredovi nejspíš ušlo, jelikož zatím úplně nevěděl, co se to mezi námi odehrává. Vypadá to jako začínající dívčí válka… Jared si přikyvoval, když se mu ten její plán zamlouval, a měl na tváři jeden ze svých nadržených výrazů, když si pod tou její větou vybavil překvapivě koitus. Ať si užije, než přijde na to, co je ona doopravdy zač, a že na to časem rozhodně přijde. Vždyť to není žádný nezkušený zajíček bez zkušeností. On sám moc dobře ví, co chce, a já vím, že ona to teda určitě není. Je to jenom otázka času, než si to uvědomí, neboli se jí nabaží, nic víc.

„To ti přeju. Jared potřebuje poznat i jiný vztahy, než který dosud preferoval. No, a teď vás nechám o samotě, ať vám tu nepřekážím, vy hrdličky,“ pronesla jsem první část své řeči decentně jízlivě a záhadně a jejíž pravý význam mohl chápat jedině Jared, což se taky stalo. Viditelně ztuhnul a hodně nevraživě se na mě zadíval. No, ať i my máme jasno, ne? Anahi naopak znejistěla, o čem to jakože mluvím. Bleskově jsem přesunula talíře s vaflemi a kafem na tác, dozdobila jsem zlatavé mřížkované plátky čokoládou, šlehačkou, jahodami a medem a chystala jsem se s tím bez prodlení vrátit do postele. Jo, to jsem po tomhle ujetém ránu potřebovala.

„A dobrou chuť jinak. Ten ananasovej koktejl ti bude určitě chutnat. Já ho přímo zbožňuju,“ zakončila jsem s trumfem vůči Anahi, což určitě pocítila, jelikož na mě před mým odchodem vrhla jeden opravdu ošklivý pohled. Jared, ten jaksi nestíhal chápat tohle dění, takže dál mlčel a těkal pohledem ze mě na svoji milou, která se kolem něj stále ovíjela jako nějaká popínavá rostlina. Jedovatý břečťan, to sedí. Tímhle svým vítězným odchodem jsem si krásně zchladila žáhu, takže jsem do Shannonova pokoje přišla rozzářená jako to sluníčko venku a zase se super náladou. Shann se akorát probouzel, když jsem před něj předstoupila s plným tácem, který jsem položila na stolek u jeho velké, extrémně pohodlné postele. Promnul si oči, pak i celý obličej, a celý se při výhledu na mě a potom tu lákavou a chutnou snídani rozzářil.

„Tys mi udělala snídani,“ radoval se, když jsem ho svou malou pozorností zjevně velice nadchnula.

„Vafle na několik způsobů a tvoje oblíbené kafe,“ pochlubila jsem se a skočila jsem vedle něj do postele, abychom se konečně pustili do té naší první společné snídaně v posteli, jelikož jsem už měla celkem hlad, a taky že jsem ho chtěla mít u sebe. Jen co jsem se uvelebila, tak se Shannon uvelebil na mně. Položil si hlavu na moje břicho, ale nejdřív mi vlepil pořádnou pusu na stehno, které následně začal hladit. To si teda nechám líbit takováhle rána častěji.

„Wow, vafle jsem neměl hodně dlouho. Zrovna jsem nad tím přemýšlel, že bych si je dal. Ty mi snad čteš myšlenky, ne? Seš fakt úžasná, Rio,“ pochvaloval si vesele a mrknul na mě, když jsem se trefila do jeho chutí, což potěšilo naopak zas mě. Natáhla jsem se pro talíře a jeden mu podala. On si ho položil na kolena, vzal si jeden kousek do ruky a pustil se do jídla. Vůbec mi nevadilo, že na mě drobil a že občas slastně mlaskl, protože jsem s nikým takhle dlouho nesnídala v posteli, takže jsem si to užívala se vším všudy.

„No, nech si chutnat,“ smála jsem se té jeho nenažranosti a koukala jsem, jak si pochutnává na mé snídani připravené z čisté a ryzí lásky. Cosi mi nazpět zamručel a ukousl si víc jak čtvrtku medové vafle. Nijak dvakrát jsem neotálela a taky jsem se do toho dala, aby mi náhodou nesnědl i ty moje vafle. Takovou fajnovou snídani jsem zažila naposledy, hm, to ani nepamatuju.

Děkuju Vám mnohokrát za podporu!! :) Jste fakt zlatíčka, že stále držíte a věnujete mi svoji pozornost a čas. :) Uvítám opět jakkoukoliv reakci, ať vím, jak si u vás vedu! DĚKUJU! x))

Příště si Neria pokecá se svým drahým bráškou, který jí nasadí brouka do hlavy a navíc jí omylem prozradí něco, co opět zahýbe vztahy mezi hlavní trojicí. 

Pavluško, když máš tak ráda ty animace, tak tady je jedna speciálně pro tebe! Mám tě moc ráda, sestřičko moje nejdražší :3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 11. kapitola: