OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 13. kapitola

04.07.2019 (09:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 800×

Když jsem od sebe odlepila oční víčka, zjistila jsem, že je vedle mě místo na posteli prázdné. Jared už byl kdesi v pohybu. Po rychlé kontrole mobilu jsem zjistila, že už je taky dost hodin - přesně devět hodin dopoledne. Poměrně energicky jsem vyskočila z postele a svou první cestu jsem nasměrovala do koupelny. Po nezbytné ranní hygieně jsem se vydala hledat Jareda, který se podle všeho nacházel v kuchyni. Přistihla jsem ho tam, jak připravuje nejspíš něco k snídani.

„Dobré ráno, Jayi,“ pozdravila jsem ho mezi futry, abych ho nevylekala svým nečekaným příchodem. Jay byl totiž čelem k lince a cosi tam zapáleně tvořil. Jared sebou lehce trhnul, jak ho můj pozdrav vyděsil, a záhy se na mě s tím svým rozkošným úsměvem otočil.

„Ahoj, Issie. Tak jak? Vyspala ses?“ zajímal se okamžitě, jakou jsem tady prožila svou první noc.

„Joo, spalo se mi vážně parádně. To jsem po těch třech dnech fakticky potřebovala. Připadám si jako znovuzrozená,“ pochvalovala jsem si nepokrytě a usmívala jsem se na něj jako praštěná. Zvědavě jsem k němu přicupitala blíž, abych se podívala, co to tam čaruje.

„Co to tady vyvádíš?“ Nakukovala jsem mu přes rameno, kde si hrál s ovocem. Zrovna krájel mango na kousky, nejspíš pro nás dva k snídani.

„Měla to být snídaně do postele, ale já než jsem se s tím vším popral, tak jsi mě předběhla a vstala jsi,“ přiznal mi trochu dopáleně, že mu to s tou snídaní zrovna nevyšlo podle záměrů. Mně to tak či onak přišlo strašně milé a úplně mě tím dostal do kolen. Jako by nestačilo, že mě tady nechal bydlet, ale on mi snad ještě hodlal podstrojovat. Je to opravdový gentleman.

„Proboha, Jayi, tohle dělat nemusíš. Naprosto stačí, že mě u sebe nějakou dobu necháš. Snídaně do postele, to už je fakt velký nadstandard. Nemluvě o tom, že když už, tak bych je měla dělat spíš já tobě, ne? I proto, že se moc s kuchyní nekamarádíš,“ napomenula jsem ho, že se kvůli mně takhle mučí v kuchyni, když by si přitom takovou snídani do postele ode mě víc zasloužil on. Každý ráno potom, co mě tu nechá přespat. Ne že bych si na takové maličkosti rychle nezvykla. Jako každá žena se nechám ráda rozmazlovat takovými pozornostmi. Jared si pouze rezignovaně povzdechl a nechal mango mangem, které mu v levé ruce pěkně prokluzovalo a tím pádem mu nešlo nakrájet.

„To teda nekamarádím. Málem jsem si dvakrát amputoval prst,“ pronesl mírně rozzlobeně a otočil se k lince raději zády, aby ho víc ten pohled na nedodělanou snídani nefrustroval. Pobaveně jsem vyprskla smíchy, přestože kdyby se to Jaredovi omylem povedlo, tak by to byla pořádná šlamastyka.

„Já to dodělám, jo? Aspoň něco nech na mně,“ nabídla jsem mu ochotně a zadkem jsem ho vystrčila stranou, aniž bych si počkala na jeho odpověď, kterou jsem stejně nemínila brát v potaz. Ujala jsem se ostrého nože a začala jsem krájet, zatímco Jared vedle mě mohutně zíval. „A jak se jinak spalo tobě?“ vrátila jsem mu jeho starostlivou otázku, jaká byla pro něj noc na lůžku vedle mě, když si tu teď div neroztrhnul pusu. Anebo to možná bylo jeho každodenní ranní cvičení pro obličejové svaly. Co já jako laik vím.

„No já… moc jsem se nevyspal. Asi už jsem si odvykl ležet vedle ženských,“ přiznal mi sice upřímně, ale aby ten fakt o něco zlehčil, tak ho okořenil silnou dávkou sarkasmu.

„Tys kvůli mně nespal? Tak to mě mrzí, Jayi. Kdybych to věděla, tak tě o to vůbec nebudu žádat. Promiň mi to. Dneska už to zvládnu určitě sama,“ ujišťovala jsem ho, že ho nebudu nutit k další bezesné noci, a ačkoliv jsem Jaye opravdu litovala, přesto jsem se neubránila širokému, potěšenému úsměvu.

„No nespal, ale… na druhou stranu se mi to líbilo. Víš, ten pocit mít krásnou holku vedle sebe, mít ji na dosah… ale pak se jí nemoct ani dotknout, asi to mi nedalo spát,“ mluvil se mnou zcela otevřeně, což mě vlastně vůbec nepřekvapovalo, ale přesto mě to uvedlo do jistých rozpaků. A to kvůli obsahu toho jeho přiznání. Proto jsem na něj chvíli rozpačitě mrkala, než jsem si v myšlenkách uspořádala svou důmyslnou odpověď.

„Ale ty se mě můžeš dotknout, Jarede,“ vyvedla jsem ho z mylného domnění, že jsem pro něj nějaké zakázané ovoce. Pro důraz svých slov jsem mu hluboce pohlédla do očí, až jsem se v těch jeho azurových studánkách málem utopila. Jared mi ten intenzivní oční kontakt neváhal oplácet stejnou měrou, až se mi z něj téměř podlamovala kolena. Byl tak blízko, že jsem cítila, jak mi jeho dech ovívá tvář. Stačilo tak málo…

„Můžu?“ přeptal se mě kontrolně a obočí mu u toho vyjelo o něco výš.

„Můžeš. Cokoliv,“ šeptla jsem polohlasně a do svého pohledu jsem vtiskla jistou dávku vyzývavosti.

„Cokoliv?“ opakoval po mně jako zhypnotizovaný, načež se mě jemně dotknul ukazovákem pravé ruky. I tak to na mou kůži zapůsobilo, jako kdyby mnou projelo nepatrné množství elektrického proudu. Po zádech mi okamžitě přejela vlna husí kůže. Když se odvážil mi prst zaháknout za šňůrku mého tílka a pak ho nechat spadnou po rameni dolů, samým napětím jsem zalapala po dechu. Svůj fascinovaný zrak jsem od něj odtrhnout nedokázala. Byla jsem naprosto v jeho zajetí.

„Nerad bych něco uspěchal, Issie,“ pravil poté, co mi dlaní přejel od paže k lokti a zase zpátky a já neodkladně zatoužila po tom, aby tou rukou hladil i úplně jiné části mého těla. Zatraceně, on mě dovedl nabudit jen takovýmhle nevinným dotykem!

„Vždyť už u tebe bydlím, a to jsme se zatím jenom líbali,“ připomněla jsem mu stávající situaci naprosto věcně, ale jeho to regulérně rozesmálo, čímž ihned bylo i po té eroticky napjaté chvilce. Proto jsem od něj o něco ustoupila dál do bezpečnější vzdálenosti a hodlala jsem si všímat už jen toho avokáda. Ananasu. Sakra, manga! Co to se mnou, proboha, ten chlap dělá?

„No právě proto! Aspoň v něčem bychom se mohli držet tradičního postupu,“ dal mi za pravdu, ale vůbec ne v tom, v čem jsem doufala. Ale koneckonců jsem s ním musela v tichosti souhlasit. V některých věcech jsme jaksi přeházeli správné pořadí. Podstatné ale bylo, abychom se dopracovali ke správnému výsledku.

„Tak se půjdeme nasnídat?“ ohlásila jsem, když jsem dokrájela to mango. Naaranžovala jsem ho na talíř ke zbytku ovoce a vzala jsem ten talíř do rukou, abychom se mohli přemístit ke stolu a najíst se. Jared mi na to pouze přikývl a následně mi potom u stolu odsunul židli, na kterou jsem se s němým poděkováním usadila. Iniciativně ještě donesl dvě skleničky a kokosovou vodu, kterou jsem dosud nikdy nepila, ale s tím jsem se mu raději nechlubila. Nechtěla jsem Jaredovi znovu připomínat, že jsme oba dva ze zcela jiných poměrů. Na talíři se nacházelo spoustu barevného, šťavnatého ovoce plného vitamínů jako jahody, bílé hrozny, banán, kiwi, to mango, pak ještě jablka, nektarinky a třešně, takže výběr to byl opravdu bohatý.

„A mimochodem… já bych si s tebou nedovolil dělat cokoliv jako cokoliv,“ vrátil se ještě k našemu předešlému tématu, aby nenechal nevyslovené to, co chtěl říct nahlas. Pochopila jsem, že tím v podstatě naráží na chování mého bývalého přítele, ale já se tím nemínila příliš zabývat.

„Já vím, Jayi, a jsem ráda, že něco takového říkáš. Vážně,“ ocenila jsem jeho komentář a s bezbřehou vděčností jsem se na něj zadívala. Do něho by se prakticky fakt nedalo nezamilovat. Jared mi oplatil svým roztomilým úsměvem a dál to zřejmě také nehodlal rozvádět. Na to si z talíře vybral jednu krásnou velkou červenou jahodu a chystal se ji sníst, když jsem ho opatrně chytila za zápěstí, čímž jsem si znova upoutala jeho plnou pozornost.

„Tak alespoň to, co se mi bude líbit, hm?“ navrhla jsem mu jako možný kompromis a tu šťavnatou jahodu jsem mu slupla přímo pod nosem. Dala jsem si ale záležet, abych mu přitom co nejvíc svůdně olízla prsty, díky čemuž Jared úplně ztuhnul.

„Jo… v tom případě cokoliv,“ odsouhlasil zmámeně mé řešení, stále poněkud strnulý tím mým odvážným gestem, které v řeči svádění mluvilo samo za sebe.

„Fajn, dobře. Víš, co by se mi teď líbilo?... Kdybys mě pořádně políbil,“ svěřila jsem se mu se svými momentálními touhami, které mi jaksi zatemňovaly zdravý úsudek. Proto jsem se neostýchala být proaktivní a ten polibek si od něj prostě sama vzít. Přitiskla jsem chtivě svoje rty na ty jeho, ale dál jsem to nechala na něm. Svou velkou dlaní si mě přitáhl za temeno o něco blíž a ten polibek sám dost výrazně prohloubil o vášnivou souhru dvou jazyků. Bylo to tak opojné spojení, které celé mé tělo příjemně rozvibrovalo, že chtělo ještě víc. Nicméně jsem si neustále přítomně uvědomovala, že opravdu bude lepší nic neuspěchat. A tak jsem se od něj sama přes veškeré své sebezapření odtáhla a se spokojeným úsměvem jsem mu vrazila jahodu do pusy, aby nechtěl v tom líbání náhodou pokračovat dál a pokoušet mě tím.

„Jsou moc dobrý, že jo?“ prohlásila jsem rozverně a zase jsem se na něj usmívala jako to pako a tentokrát se na mě Jared usmíval úplně stejně. Jen jestli nebude ve vzduchu láska…

Prošla jsem dvojitými dveřmi vedoucími do klubu, kde bylo jako vždy kouřmo od zdejších štamgastů a také šero jako to v podobných podnicích typicky bývalo. K mým uším doléhala protivně hlasitá hudba, protože už bylo po čtvrté hodině a začínal tu striptýz, takže tu bylo poměrně plno. Přišla jsem sem na úpěnlivou žádost své kamarádky Leny, která na mě naléhala, abych za ní přišla si popovídat. Nejprve mě ale musela ujistit, že se tu s Andym nepotkám. Podle všeho od mého odchodu neopouštěl zázemí svého bytu a společnost mu tam prý dost často dělával Ashley. Dnes ovšem měl být někde na tahu s kluky z kapely. O podrobnosti jsem se nezajímala, i tak jsem tam šla s určitou nechutí, ale na druhou stranu jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem se překonala. Bylo to přesně deset dní, co jsem od Andyho odešla.

„Ahoj, Nesso!“ vítala mě Lena zpoza baru a ihned mě vyrazila přivítat i svým vřelým objetím.

„Ahoj, Leno.“ Objetí jsem velmi ráda přijala a vlípla jsem ji i jeden letmý hudlan do vlasů. Moc ráda jsem ji viděla. Potom jsem se usadila na barové židli a Lena se vrátila zpátky za bar.

„Tak jak se ti daří, Ness? Seš v pohodě?“ vyptávala se Lena pozorně a nad mými ještě stále viditelnými ránami na obličeji a ztrácejícími se modřinami na krku pouze zakroutila lítostivě hlavou. Jistěže věděla, co se stalo, poněvadž jsem to již celkem věrohodně vylíčila Ashleymu, když jsem mu oznamovala to svoje volno.

„Ale jo, mám se dobře. Žiju najednou v úplně jiným světě, než když jsem byla ještě tady,“ shrnula jsem co možná nejstručnější, ale přitom poměrně dost výstižně. Lena se tomu pouze přejícně usmála. „A jak se tu máš ty, co? Koukám, že lidí je tu pořád dost,“ zeptala jsem se i jí, abychom si odbyly tyhle základní konverzační obraty. Byla jsem pevně odhodlaná se o Andym rozhodně nebavit, takže se nám už zase tolik jiných námětů na hovor nenabízelo, ale prostě jsem o to nestála.

„O ty není naštěstí nouze, ale ty nám tu stejně chybíš, Is,“ posteskla si Lena, že v tomhle podniku trpí na nedostatek ženského elementu. My dvě jsme spolu vycházely asi úplně nejlíp, o zbytku holek se to tvrdit nedalo.

„Komu nám, prosim tě? Leno, já se sem ale fakticky vrátit nemůžu. Nezlob se na mě za to,“

„Že nemůžeš? Tak proč tu potom sedíš?“ vyrušil nás dvě hrubý hlas, který patřil té jediné osobě, kterou jsem tu potkat nechtěla. Já se v tu chvíli úplně zhrozila a normálně se mi z toho udělalo fyzicky zle. Lena na mě akorát vrhla takový vyděšený pohled, že tohle doopravdy neplánovala. Nejspíš se Andy ze svého tahu vrátil o něco dřív, ale i tak se stihl docela slušně zřídit. Bezpečně jsem to poznala podle jeho hlasu.

„Promiň, Leno, ale já už musím jít,“ usoudila jsem, že bude lepší, když urychleně vyklidím pole, než se to nějak opět zvrtne. Lena to chápavě odkývala, mávnula na mě na rozloučenou a odporoučela se odnést tác s pitím k nějakému stolu, kde si objednali. Já jsem se zamračeně otočila tím stejným směrem, kde stál Andy, a rázně jsem seskočila ze stoličky, abych odsud mohla ihned vypadnout.

„Ne, ty půjdeš se mnou,“ rozhodl za mě Andy, načež mě poměrně surově chytl za paži a rozpochodoval se se mnou ke dveřím, které vedly nahoru do jeho bytu. Já jen vedle něj klopýtala, div jsem neupadla. Ani jsem nestačila pípnout, což by vzhledem k poměrně hlasité hudbě stejně nemělo smysl.

„Co to, do háje, děláš? Okamžitě mě pusť, Andrew!“ poručila jsem mu, když jsem se vzpamatovala z toho jeho neurvalého chvatu. Andy mě ale samozřejmě záměrně ignoroval. Proto jsem se snažila se mu z toho sevření vymanit, ale na to mě držel příliš pevně. Kdybych ale nebyla natolik strachem ochromená z toho, co bude dál, a také proto, co už se jednou odehrálo, možná bych se dovedla bránit líp.

„Nevyšiluj tak,“ zchladil mě Andy, abych na tom melodramatu ubrala. Nato mě vstrčil do bytu a zabouchl za námi dveře.

„Že ty si na mě dovolíš po tom všem ještě sáhnout!“ žasla jsem nad ním a zaujala jsem vůči němu dostatečně vzdorovitý postoj, když jsem se maximálně narovnala, založila si ruce na prsou a zvedla jsem bojovně bradu o něco výš. Nejspíš i proto, aby tak viděl pozůstatky toho násilí, kterého se na mně dopustil. Andrew si pouze dlouze povzdychl a pak najednou absolutně změnil výraz. Z hustýho drsňáka tu najednou zbyla pouze smutná troska. Kruci, jak on to dokáže na ostatní tak bravurně zahrát!

„Nessie, já se ti strašně moc omlouvám! Vím, že jsem to nehorázně podělal a fakt mě to mrzí, zlato. To jsem si k tobě v žádným případě neměl dovolit a vážně toho hrozně lituju. Už se to nikdy nestane, to ti slibuju. Můžeš mi to odpustit, prosím? Udělám všechno proto, abych ti to nějak vynahradil, jo? Já to nějak napravím, uvidíš. Necháš mě to všechno napravit, lásko?“ odprošoval mě úzkostně a tvář měl celou zkroucenou pod návalem těch všech negativních emocí, které ho zřejmě nevítaně tížily. Tohle jeho srdceryvné vyznání jsem absolutně nečekala, takže jsem na něj vyvalila konsternovaně oči a pokoušela jsem se zpracovat vše, co na mě právě vychrlil. Že by měl ten člověk vážně nějaké svědomí?

„Andy, postřehl jsi vůbec, že jsme se my dva rozešli a že jsem se od tebe odstěhovala?“ osvěžila jsem mu jeho zamženou paměť těmi všemi návykovými látkami, která očividně selektovala události podle toho, co podle ní bylo přijatelné a co ne. Zdálo se, že nebyl ještě schopný přijmout, že mezi námi je konec.

„No to mi neušlo, ale chtěl bych, aby ses ke mně vrátila zase zpátky. Bez tebe je tu strašně prázdno a ty mi tak hrozně moc chybíš, Issie. Vrať se ke mně zpátky, prosím,“ žadonil o to, abych ho vzala na milost. Pro něj to asi dost možná nebylo tolik absurdní, jako jsem to vnímala já. Pro mě ta představa byla téměř až surrealistická poté, co se mezi námi stalo. Jenom jsem několikrát naprázdno otevřela ústa, protože jsem netušila, co mu na tohle mám říct. To přeci nemohl myslet vážně, že ne?

„Děláš si ze mě srandu, že jo, Andy? Po tom všem, co se mezi námi stalo, bych se k tobě měla vrátit? Jak bych mohla? Jak? Vždyť bych se při každé naší hádce musela bát, jestli mě zas nechytíš pod krkem! Nebo něco horšího!“ předhodila jsem mu vyčítavě hnedka, co se mi naskytla příležitost. Andy se kvůli tomu zatvářil nadmíru zoufale a zavrtěl nad tím bezděčně hlavou.

„To už se znovu nestane, přísahám, Issie! Předtím jsem byl naštvanej, opilej a navíc ještě sjetej. To samozřejmě není omluva pro moje chování. Já to moc dobře vím, že jsem na tebe ruku vztáhnout neměl a vážně toho lituju. Věříš mi to, že jo?“ přesvědčoval mě úpěnlivě a hypnotizoval mě u toho s výrazem plným kajícnosti.

„Tohle ti věřím, ale nevěřím už tobě samotnému, chápeš to, Andy?“ vysvětlovala jsem mu s takovým důrazným tónem, jako že když dospělý člověk něco vysvětluje dítěti, které udělalo něco špatně a neuvědomovalo si to. Tím jsem Andyho zjevně popudila, poněvadž se mu v očích nebezpečně zablesklo. Popravdě řečeno jsem ho znovu naštvat nechtěla, poněvadž měl slušně upito. „A jestli zase lítáš v nějakých sračkách, tak to je další vážně dobrý důvod se od tebe držet dál. Jednou jsem tě z toho vytáhla, ale podruhý už to dělat nehodlám,“ srozuměla jsem ho zcela rezolutně, jelikož zachraňovat ho od drog už nemám víc zapotřebí. Teď je na to sám…

„Mám to pod kontrolou, jasný? V ničem nelítám!“ dušoval se, což jsem vlastně neslyšela poprvé.

„Neříkal jsi přesně tohle i minule? A pak jsi skončil na odvykačce!“ Nesvedla jsem držet jazyk za zuby a celkem kousavě jsem znovu zabředla do naší minulosti, která nebyla zrovna dvakrát pozitivní.

„Tohle bylo výjimečně před tím koncertem, ale už si nic nevezmu, jo? Kvůli tobě s tím klidně i přestanu kšeftovat, co říkáš? Jen přestaň blbnout a vrať se ke mně, Issie. Vrať se domů, prosím!“ škemral dál o mou blízkost a přítomnost, kterou jsem mu svým odchodem odepřela a což evidentně nesnášel zrovna nejlíp. Jenže Andy nemohl argumentovat vůbec ničím, co by změnilo můj názor. I když jsem k němu stále něco cítila, vracet k němu jsem se skutečně nechtěla. Na to několika dlouhými kroky zrušil i tu minimální vzdálenost mezi námi a velice opatrně mě vzal za ruce, aby tím nejspíš dodal svým prosbám větší nutnost. Já se od něj ale instinktivně odtáhla a jeho dotek byl pro mě svým způsobem stresující.

„Ty se mě bojíš?“ všimnul si mé reakce a docela zmateně se na mě díval.

„A ty se tomu divíš? Andy, ty to víš, jak jsi mi ublížil! To byla prostě jediná hranice, kterou jsi překročit neměl. To, že jsi mě podváděl, bych ještě nějak skousnout asi zvládla, ale tohle je na mě vážně moc. Už se k tobě nevrátím, Andrew. Po tom, co se tady stalo, už ani nechci,“ prohlásila jsem zcela neochvějně a vypletla jsem svoje ruce z jeho sevření, které nebylo nijak zvlášť přehnané. Přitom jsem na něj zpříma hleděla, aby si nemyslel, že ho odmítám z toho strachu. Bylo to moje naprosto vědomé a oprávněné rozhodnutí.

„Ty mi to ani nechceš odpustit, co? Raději mi to budeš neustále předhazovat a budeš mě za to pořád dokola trestat, že jo?!“ uhodil na mě prozíravě a rysy v jeho ostře tvarovaném obličeji poněkud nevlídně ztvrdly. Nechtěla jsem panikařit, ale při té jasně viditelně změně se mi tak podivně zhoupnul žaludek.

„Andy, udělal jsi velkou chybu, a ta má svoje následky. Tak je prostě přijmi, ano?“ požádala jsem ho, avšak to znělo spíš jako nevybíravý rozkaz. Andy se tomu kysele ušklíbl a zavrtěl nad tím odmítavě hlavou.

„To mám jako jen tak přijmout, že o tebe přijdu? Já tě ale miluju, Issie!“ Hrál mi na city, což na mě působilo asi přesně opačným efektem, než jakým zamýšlel. Tímhle svým výstupem u mě akorát ztrácel i ty poslední zbytky respektu a úcty, které jsem k němu ještě chovala.

„Ty že mě miluješ? A slyšel jsi někdy o tom, že kdo miluje, tak neubližuje? A to je myšleno psychicky, natož potom fyzicky!“ poučovala jsem ho možná až moc povýšeně, jenže mě děsně iritovala ta jeho zabedněnost. Nerozuměla jsem tomu, že měl až takový problém pochopit, co udělal a přijmout to tak, jak jsem se k tomu postavila. Nejspíš je to tím, že to ani pochopit a přijmout nechce.

„Já to vím, že jsem to posral! A věř mi, že si to nikdy nepřestanu vyčítat, ale byl to jen jeden večer, Nesso. Jeden pitomej večer! Přece to kvůli tomu všechno nezahodíme, ne? Já tě nechci ztratit. Nemůžu,“ nevzdával se ve svém umínění, že mě zjevně uprosí k jinému úsudku, což ale bylo zcela marné.

„Už se stalo, Andy. Mezi náma je po všem,“ zklamala jsem definitivně jeho naděje a po velice dlouhém očním kontaktu jsem ho příhodně zrušila tím, že jsem sklopila hlavu dolů.

„No tak, Issie. To už ke mně snad nic necítíš?“ zkoušel na mě všechny možné i nemožné způsoby, jak si mě přiklonit zpátky na svou stranu. Zatím jsem před ním úspěšně držela v tajnosti, že s Jaredem to vypadá na nový vztah, jelikož jsem mu nechtěla uštědřovat další ránu. Stačilo, že musel zapracovat na tom, aby si vůbec přiznal, že je mezi námi konec.

„Ne, ne, ne, ne! Tohle na mě rozhodně nezkoušej! I kdyby to tak bylo, nic to neznamená a určitě to nic nezmění! V tomhle případě to už nestačí,“ zastavila jsem ho v těch jeho lstivých pokusech o navázání na pouto, které jsme mezi sebou ještě donedávna měli.

„A proč? Proč to najednou nestačí? Máš něco lepšího, co?!“ zvýšil na mě podezíravě hlas a silně se podmračil. Vycítila jsem, že se celá Andyho aura otočila o sto osmdesát stupňů. Najednou z něj vycházel takový ledový chlad, který nejvíc propouštěly ty jeho nebesky modré oči. Pro mě to byl nepopiratelný signál k tomu, abych se pro jistotu zdekovala někam do ústraní. Nejlépe zpět k Jaredovi.

„S tímhle nezačínej, Andy. Byla bych nerada, kdyby se to zvrtlo jako posledně,“ upozornila jsem ho uvědoměle na ten podobný vývoj našeho rozhovoru, který skončil úplně nejhůř, jak jenom mohl.

„Jednou, Issie! Jednou jedinkrát jsem ujel! Ale podle mě se ti to náramně hodilo, abys měla důvod odejít!“ vrčel na mě jako vzteklý pes a v duhovkách jsem u něj zahlédla opět ten nenávistný odlesk, který nepatřil ani tolik mně, jako asi spíš právě Jaredovi.

„Přestaň s tím! Neházej to na mě, jasný?! Já jsem od tebe neodešla! Tys mě od sebe odehnal tím svým chováním, tak to bylo! Je to tvoje vina! Ne moje! Za tohle všechno si můžeš jedině ty sám!“ vypálila jsem ze sebe rozhořčeně a byla jsem tak akorát zralá na odchod. Andy na mě nejdřív zíral značně zaskočeně, že něco takového říkám, ale pak se opět mohutně zachmuřil. „Já odcházím, Andy. Tenhle rozhovor nemá žádný smysl,“ oznámila jsem mu znaveně a bez nějaké jeho odezvy jsem se rozešla ke dveřím. On mi ale duchapřítomně zastoupil cestu a zničehonic se zase tvářil jako smutné štěně. Ach jo, Andrew…

„Neodcházej, Issie. Nějak to spolu vyřešíme. My dva to spolu nějak zvládneme, jako vždycky všechno! Jen mě neopouštěj,“ spustil na mě znovu tu tesknou písničku o tom, jak o mě nemůže přijít.

„Není co řešit. Měj se, Andy,“ dala jsem mu svoje sbohem a chystala jsem se ho obejít, když se na mě zase pokusil sáhnout. Div jsem před jeho rukama bojácně neuskočila, což pro něj bylo další nešťastné zjištění, které pro něj mělo jednoznačné sdělení.

„Tohle jsem nechtěl, zlato. Promiň mi to,“ hlesl sotva slyšitelně a po tom předlouhém rentgenování tím svým bedlivým zrakem po celou naši debatu mi pojednou nebyl s to kouknout do tváře. Bez dalšího zdržování mě konečně nechal odejít, čímž se mi doopravdy ulevilo. Přesto nějaká má nostalgická část ten odchod prožívala s nepředstíraným srdcebolem, který vyústil až v slzavou hradbu před mýma očima. I podruhé odejít bylo těžké…

Pospíchala jsem z bytu i klubu pryč, ale kousek od východu se mi do cesty připletl Ashley. Oči mu přitom vyjely skoro až na vrch hlavy, že mě zrovna tady vidí.

„Tak ty už ses vrátila z dovči, jo? No tak hnedka můžeš za bar. Lena očividně neví kam dřív. Vy dvě stejně děláváte spolu, ne? … A jo, zkus si zakrýt ty modřiny, hele. Nevypadají uplně nejlíp, tak abys měla vůbec nějaký dýško, víš,“ zahltil mě svým proslovem a víceméně mě dostrkal za bar, aniž by mi dal prostor k nějakým námitkám. Po té vyčerpávající diskuzi s Andym jsem na to ale stejně neměla žádnou sílu. Bezmyšlenkovitě jsem začala roztáčet pivo a neřešila jsem, že mě Ashley vecpal do práce i proti mým původním plánům.

„Tak ty se nakonec vracíš zpátky, jo?“ telila se samým štěstím, že se jí za bar navrátila její parťačka. Akorát jsem rezignovaně zabručela a pokračovala jsem ve své automatické činnosti. Aspoň budu moct dát Jaredovi něco na nájem. Nehodlám se nechat vydržovat…

 Všem současným čtenářům velice děkuji za zájem! Vážně moc mě to těší! :) 

A zejména děkuji svým nejlepším komentátorkám, které ani jednou jedinkrát nezapomenou, a u každé nové kapitoly pro mě od nich čeká úžasná odměna, takže děkuji Ti, Flu, a děkuji Ti, Mayo. Nově také posílám své vřelé díky Jane, která mi u poslední kapitoly svým komentářem také udělala velikou radost!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 13. kapitola: