OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 12. kapitola



Goodbye Agony 12. kapitolaInessy první noc u Jareda.
Přeji příjemné čtení, Vaše marSabienna

„Promiň, Jayi, že jsem taková nenažraná… když… to je tak strašně dobrý,“ huhlala jsem s plnou pusou, kterou jsem si alespoň zakryla dlaní, aby mi z ní třeba omylem nevypadl kus sousta. Což by byla děsná škoda. Cpala jsem se právě tou nejlepší sýrovou pizzou, kterou jsem kdy měla. No, podle Jareda byla alespoň z té nejlepší pizzerie v téhle časti L.A. Jared si dal její veganskou verzi a vypadala skoro tak dobře jako ta moje. Byla jsem natolik hladová, že jsem si jednu poručila sama pro sebe, protože jsem věděla, že nebudu mít problém ji do sebe natlačit. I když mi pak bude nejspíš pěkně zle…

„To je v pohodě. Mně se náhodou líbí holky, které se nebojí pořádně najíst,“ podotkl obdivně a pobaveně se na mě z druhé strany pultu usmíval. „Je to příjemná změna od těch všech modelek, které si můžou dovolit akorát tak salát… ještě navíc bez zálivky,“ žertoval vesele a asi nejspíš ani proto, že si z těch rachitických postaviček doopravdy utahoval, ale možná spíš proto, aby mě rozveselil.

„Jenže ony zas nemůžou po salátu fňukat, že se jím strašně přejedly.“ Připravovala jsem Jareda na to, co ho čeká při společném sledování toho filmu.

„Ty si toho během těch tří dní asi moc nesnědla, viď?“ uhodil hřebíček na hlavičku, což jsem mu pouze němě odkývala a raději jsem se zakousla do dalšího trojúhelníku plného těch nejlahodnějších sýrů. Vychutnávala jsem si každičké jednotlivé sousto. Člověk si uvědomí, jaké je to štěstí mít co jíst, až když zažije, jaké to je nemít co jíst. To samé se střechou nad hlavou. Je to takový neskutečný luxus, kterého bychom si měli neustále vážit.

„No jestli to takhle bude pokračovat dál, tak to tu budu jak na výkrmu,“ dělala jsem si z toho srandu i já, ale tak trochu jsem očekávala, že po téhle nadměrné porci si dám zas na další tři dny pauzu.

„Já se o tebe postarám, to se neboj,“ slíbil mi, sice stále v tom žertovném duchu, ale věděla jsem, že to zároveň myslí naprosto vážně a hodlá svoje slovo dodržet. Trochu mě tím přešla ta sranda, protože jsem si opět připomněla, že jsem tady jako vyžírka. A to jsem nemínila nechat jen tak.

„Hele, Jayi… já tu pro tebe nechci být žádnou přítěží. Zůstanu tady jen tak dlouho, dokud to bude vážně nezbytné, jo? A budu ti tady uklízet a vařit a prát ti a žehlit a tak, platí? Nemůžu tu bydlet jenom tak,“ navrhla jsem mu svoje řešení. Kdybych měla nějaké peníze, tak mu je pochopitelně za ten azyl dám, ale musela jsem najít jinou cestu, která mi v mé situaci připadala asi úplně nejschůdnější.

„Ale ty pro mě nejsi přítěží, Issie. Já jsem rád, že jsi tady a že jsi v bezpečí. Nehroť to tak, jo? Navíc jsem tu stejně sám, Shann odjel na měsíc do Asie a vím, že kdyby tu byl, tak ti řekne úplně to samé. Nedělej z toho něco víc, než to je,“ uklidňoval mě, abych to tolik nepřeháněla a neviděla v tom větší úsluhu, než je.

„No dobře, ale… na výpomoci v domácnosti trvám! Z toho fakt neustoupím,“ prosazovala jsem si svůj nápad, který mě jako jediný mohl aspoň trochu odpomoct od toho dojmu, že Jareda využívám.

„Ty bys měla teď hlavně pár dní jenom odpočívat, ať se co nejdřív zotavíš,“ doporučil mi starostlivě a vrhl na mě takový významný pohled, že bych ho v tom měla určitě poslechnout. Popravdě tohle mi znělo o něco lépe, než tenhle obří dům plný nástrojů, aparatury a nejrůznější hudební techniky cídit dočista. Možná až se tady trochu lépe zorientuju a trochu víc se tu usadím. Jinak mi tu bylo moc příjemně, i když to beztak bylo hlavně kvůli Jaredovi, vedle nějž jsem se cítila prostě náramně dobře úplně kdekoliv…

„Ale prosim tě, je to jen pár malých ran.“ Mávla jsem nad tím rukou, protože při tom soukání pizzy do sebe mi ani v nejmenším nevadilo, že mám dolní ret roztržený napříč.

„Nezlehčuj to, Is,“ napomenul mě lehce káravým hlasem, že bagatelizuju míru svých zranění, ale v očích mu stejně poskakovaly takové nezbedné hvězdičky, že jsem se tím nedala příliš zarazit. To samotné mi ani tolik zase nevadilo, ale spíš jsem dost zásadně odsuzovala Andyho chování. To jsem rozhodně ani v nejmenším nezlehčovala…

„Pravil pan domácí a ten se musí vždycky poslouchat,“ zahlásala jsem nadneseně, čemuž on se pouze lehce kysele zašklebil.

„Is, tvůj přítel tě škrtil. Viděla jsi vůbec svůj krk, jak vypadá? Co když ti něco v hrtanu pohmoždil, nebo tak? Přemýšlela jsi nad tím?“ strašil mě, že bych třeba mohla mít nějaká vnitřní poranění. Ale co, mluvím? Mluvím. Nějak zvlášť mě to taky nebolí, takže nepředpokládám, že by to bylo nějak horší, než jak to vypadá. To akorát Jared je opravdu důkladně obezřetný, za což se na něj zlobit fakticky nemůžu.

„To je pracovní deformace, Jayi. Zpívat já nepotřebuju, a jestli nebudu moct nahlas křičet, tak to se taky nic moc neděje. Stejně je mi z toho pokaždé tak akorát špatně,“ nepřipouštěla jsem si to jeho nahánění hrůzy, poněvadž jsem byla přesvědčená o tom, že to nic není. Pár dní klidu a budu jako znovuzrozená…

„No ale kdyby to v pořádku nebylo, tak ti klidně domluvím nějaké vyšetření u pár odborníků, který navštěvuju, jo?“ nabízel mi ochotně, v čemž už jsem ho zklamat doopravdy nemohla.

„Dobře, Jayi. Kdyby něco, tak ti dám vědět. Děkuju ti,“ přijala jsem jeho návrh a vstřícně jsem se na něj usmála, což mi ihned bezmyšlenkovitě vrátil. Chvíli jsme se mlčky věnovali své pizze, se kterou jsme oba ještě měli dost práce. Já i Jay jsme se prokousali sotva do poloviny a já už se začínala cítit pomaloučku plná.

„A... jak to, že jsi úplně bez peněz, Is?“ započal nové téma, které bylo obecně vzato poměrně citlivé, ale já bych se s ním zřejmě dovedla bavit asi o čemkoliv a nebylo by mi to proti srsti.

„Hm… no, peníze. S Andym jsme se dohodli, že účet a finance budou jeho starost. Stejně jsem bydlela s ním v jeho bytě. Dělala jsem v jeho podniku. Když jsem nějaké peníze potřebovala, tak jsem si o ně prostě řekla a on mi je dal. Ale teď jsem úplně švorc, že jo. Mám u sebe jen pár babek a k účtu nemám přístup. Takže jsem teďka pěkně nahraná, ale doufám, že nebudu mít problém najít novou práci, i když nemám moc jiných zkušeností, než jako barmanka lomeno striptérka,“ svěřila jsem se mu se svým finančním stavem, který byl regulérně nulový. Nicméně se asi ne nadarmo říká, že nejlepší je začít z ničeho. Jen to se dá nazvat novým začátkem, úplným restartem.

„I s tím ti můžu pomoct, Issie,“ prohodil jako by nic, zatímco žvýkal pizzu. Trochu nejistě po mně u toho loupl očima, poněvadž asi měl určitou představu o mé reakci.

„Jayi, o tom já doopravdy nepochybuju a seš vážně moc hodný, ale to nejde, abys mě pořád od všeho zachraňoval jako nějakou neschopnou princezničku.“ S maximální zdvořilostí jsem smetla jeho pokus o další výpomoc ze stolu a poněkud přísně jsem se na něj zadívala, aby to zase s tou svou šlechetností nepřeháněl. Ono má všechno svoje hranice a k té já jsem přistoupila už tím, že jsem se nasáčkovala k němu domů.

„Ale já bych chtěl být tvým rytířem v zářivé zbroji. Toho jsem ještě nikdy nikde nehrál,“ otočil náš rozhovor velmi šikovně opět v žert, čemuž jsem se nedokázala nezasmát. Navíc když jsem si ve svých myšlenkách představila Jareda v tom rytířském brnění, jak si pyšně sedí na koni, tak se vážně nešlo nesmát.

„Tohle řekni někde před kamerou a uvidíš, kolik ti potom přijde pracovních nabídek!“ přisadila jsem si svou troškou do mlýna, ale byla jsem si tím svým prohlášením zcela jistá. Jared měl obličej přímo stvořený k podobným rolím. Ještě víc by mu seděl jedině anděl. Jared se té mé pozvánce zasmál společně se mnou, a když náš bezstarostný smích dozněl místností, poněkud jsem zvážněla. Na jazyku, kromě delikátní chuti čtyř různých sýrů, mě pálilo pár důležitých věcí, které jsem potřebovala vyslovit nahlas. „A abys věděl, tak tím rytířem jsi pro mě tak jako tak a ani nemusíš řešit moje problémy za mě, Jayi... A… chtěla bych se ti upřímně omluvit, že… ze začátku, co jsme se seznámili, že jsem tě brala jen jako prostředek k lepším kontaktům nebo k lepšímu postavení. Něco takového, sama nevím. Ale pak když jsem tě blíž poznala… Jaký jsi… Takový velkorysý, štědrý, chápavý, upřímný a... a prostě jiný než ty kvanta mužů, které jsem doteď poznávala. Jsem hrozně moc ráda, že jsem měla tu možnost tě poznat. Že jsi mě nechal… Moc ti děkuju, Jayi. Za všechno,“ rozpovídala jsem se, ačkoliv trošku nesourodě, jak jsem si rovnala slova v puse za pochodu a víceméně jsem ani přesně nevěděla, co a jak chci říct. Jared ale snad pochopil, co se mu tím snažím naznačit. Pár sekund na mě ale koukal jaksi rozpačitě, přičemž tak roztomile mrkal těmi svými obrovskými blankytnými kukadly, než se vzpamatoval a odhodlal k nějaké adekvátní odpovědi.

„To je v pořádku, Is. Já bych to zbytečně neřešil tohle, jo? Teda jenom jestli to není nějaký trik, který by měl mou pozornost odvést od toho, že jsem pro tebe dál prostředkem k lepším zítřkům,“ přijal moji omluvu zcela poklidně a nakonec se mu jeho jaksi prozíravý monolog povedlo opět převést ve vtip.

„Prostředek už určitě ne. Teď jsi důležitý člověk, díky kterému mě čekají lepší zítřky,“ uvedla jsem na pravou míru, a ačkoliv se jednalo o pouhé slovíčkaření, přesto jsem v tom já i Jared vnímali velice zásadní rozdíl. Jared se na mě mile usmál a celé jeho velké oči přímo zářily. Páni, tak na tohle bych se dívala stokrát raději než večer na nějaký hloupý film.

„To zní daleko líp,“ zhodnotil můj výrok uznale a pozvedl skleničku s čistou perlivou vodou z Itálie do vzduchu. „Na ty lepší zítřky si spolu připijeme, ne?“ pobídl mě a já se ihned přidala. „No to si připijeme!“ A zlehka jsme si ťukli sklenkami, až to pěkně cinklo, a ve které jsem já měla normální coca-colu.

„Akorát mě trochu mrzí, že jsme se nepotkali za jiných okolností. V jiné situaci. V jiných poměrech,“ povzdychla jsem si, a až když mi ta slova vylítla z úst, tak mi došlo, že jsem si to asi měla nechat pro sebe.

„A to by podle tebe mělo vliv na co přesně?“ položil mi Jared vzápětí takový záludný dotaz.

„No tak teď bych tady u tebe nemusela přebývat jako nějaký vetřelec, bez peněz a ještě se zbitým obličejem,“ vyjmenovala jsem mu ty nejaktuálnější důvody, který tu budou na přetřes asi ještě dlouho.

„Já si myslím, že všechno je tak, jak má být, a všechno se stalo tak, jak se mělo stát. Ne nijak jinak,“ srozuměl mě se svým, pochopitelně daleko pokrokovějším názorem, než byl ten můj. S tím se nedalo jinak nežli souhlasit. Málokdy jsou věci takové, jaké by je člověk chtěl mít. Ale vždy se dějí tak, jak je člověk potřebuje, aby se staly a daly mu tím nějaký podnět k poučení. Jenom takhle může člověk osobnostně růst…

„Na tom něco bude,“ přitakala jsem mu s několikerým pokynutím hlavy.

„Issie, mně by ses líbila úplně stejně, i kdybys byla třeba Nobelovkou ověnčená vědkyně z oboru makromolekulární biologie,“ ujistil mě, že jeho sympatie opravdu nezávisí na žádných materiálních hodnotách.

„A ty by ses mi líbil úplně stejně, i kdybys byl třeba… majitel hotdogového stánku na Coney Islandu,“ zapojila jsem svoji mnohdy bujnou fantazii, která se projevila naplno i teď. Jared na mě nejdřív překvapeně vykulil oči, ale pak se začal nezřízeně smát. Jo, tahle představa byla daleko praštěnější než Jay jako rytíř.

„Tak kdyby mi nestačila kapela a filmy, tak si ten stánek když tak pořídím a začnu si s hotdogama přivydělávat. Ale jedině se sójovýma,“ pokračoval v tom srandovním duchu konverzace, který nám oběma byl o něco příjemnější než ty vážné náměty, ke kterým jsme tedy stejně občas zabrousili. Od toho věčného smíchu mě už začínaly bolet jednak tváře, ale už i bránice a vlastně celé břicho, takže jsem raději talíř s pizzou odsunula od sebe a mínila dojíst poslední výseč, kterou jsem měla v ruce. Žádné příbory, pizzu jsem jedla odjakživa rukama.

„V tom případě se do toho vůbec nepouštěj, to nemá žádný smysl,“ zrazovala jsem ho od toho zase hnedka záhy, protože pořídit si stánek se sójovými párky by byla asi předem prohraná bitva. Jared se na to ale zatvářil naprosto odmítavě, ale to mu moc dlouho stejně nevydrželo, protože se na mě po pár vteřinách zase radostně usmíval.

„Nepodceňuj to tolik, Is! Dneska je alternativní stravování právě čím dál populárnější. Dost možná už je na Coney Islandu takových stánkařů tucet,“ informoval mě schválně s přehnanou významností, čímž odsunul stranou veškeré mé pochybnosti. Sama jsem už zvažovala, že bych se stala alespoň vegetariánem, ale vzhledem k tomu, že v baru jsme podávali samé vybrané lahůdky pro masožravce jako pikantní křidýlka apod., a byla jsem tak neustále ve společnosti lidí pojídajících maso, tak jsem ten nápad vždy celkem brzy zavrhla. Ale v Jaredově společnosti budu mít rozhodně daleko větší šanci to alespoň bez masa zkusit.

„Hm, třeba jo... Víš, že jsem taky nejednou přemýšlela nad tím, že budu vegetariánem? Aspoň teda pro začátek. Četla jsem někde článek o tom, že vynecháním masa člověk udělá pro planetu daleko víc, než když bude třídit odpad, nebude používat plasty, bude si kupovat bio potraviny a tak dále, “ podělila jsem se s ním o svoje získaná fakta, která by sama o sobě měla být dostatečnou motivací.

„No to je pravda. Já se stal veganem ještě v době, kdy se tyhle všechny záležitosti tolik veřejně neřešily, ale je dobře, že se o tom mluví čím dál víc. Se stavem naší planety bychom měli začít všichni něco honem rychle dělat.“ Viditelně zvážněl, jakmile začal mluvit o tomhle tématu, které mu přidávalo akorát vrásky do čela.

„A co tě k tomu vedlo? Láska ke zvířatům?“ zaměřila jsem se na první část jeho odpovědi, abych mu zbytečně dál nezkazila náladu.

„Přesně tak. Etické důvody. Neříkám, že občas třeba neujedu a nedám si sýr nebo něco s medem, ale maso jsem neměl tak… od svých dvaceti let snad,“ přiznal se mi, že i on praktikuje takzvané cheating days, které byly svým způsobem lidmi tolerovány nejen v alternativním stravování, ale třeba i v posilování. Pořád jsem Jareda nesmírně obdivovala, i když mi právě prozradil jedno své hrůzné tajemství. Hlavně že nemá někde ve skříni mrtvolu nějaké mladé modelky.

„Páni, Jayi, to je už vážně dlouhá doba. Máš obdivuhodnou vůli. No když teď budu bydlet u tebe, tak to bez masa taky budu moct konečně zkusit. Nebo spíš budu muset, že?“ usoudila jsem po logické dedukci, kterou Jared ocenil lehkým smíchem.

„Do ničeho tě nutit nebudu, Is, neboj,“ vyvrátil mi, že ačkoliv je tohle dům vegana, že se stravovací návyky jeho majitele automaticky nevztahují i na všechny jeho další obyvatele. Trošku se mi ulevilo, ale na druhou stranu jsem to myslela opravdu vážně, že to s tím vegetariánstvím minimálně zkusím. Možná by to nebylo úplně marné to udělat pravidlem.

„Děkuju ti, Jayi. No… já teď ale hlavně zkusím tvou sprchu, jestli ti to nevadí. Nutně se potřebuju opláchnout,“ požádala jsem ho zdvořile, jestli už po jídle nemůžu konečně využít té možnosti horké sprchy.

„Jasně, beze všeho. Jen si dej na čas,“ vybídl mě, ať nespěchám, což jsem přesně plánovala. Tak hrozně moc jsem se pod tu vodu těšila, že si to ani nedovedl představit. „Anebo jestli chceš, tak tu máme i vanu?“ napadlo ho vzápětí, čímž mě upoutal daleko víc. Naložit se do teplé vody, to jsem přesně potřebovala.

„Jo? Teda, tak to já beru tu vanu. S tím filmem na mě snad ani nečekej,“ přijala jsem ihned jeho lákavou nabídku a nemohla jsem se již dočkat. Byla jsem jako malé natěšené dítě, kterého čeká rozbalování dárků.

„Já si zatím pustím zprávy,“ zahuhlal s plnou pusou pizzy, ale to už jsem se mu vzdalovala. Juhu, vana!

 

„Tak co? Líbil se ti?“ zjišťoval si Jared zvídavě, jaké dojmy ve mně zanechal film, který sám vybral.

„Ale jo, vybral jsi ho náhodou dobře. Akorát… po těch třech dnech bez spánku byl na mě docela náročný. Na soustředění, na přemýšlení. Celkově. Kdybych byla v lepší formě, tak si ho určitě užiju ještě víc,“ shrnula jsem v pár větách, když jsme vcházeli do pokoje pro hosty, kde jsem měla v následujících dnech až týdnech pobývat já. Byla to jednoduchá místnost, dostatečně provzdušněná a prosvětlená s velikou postelí, která bude za chvíli celá jenom a jenom moje. Další věc, na kterou jsem se těšila jako malá.

„No jo, to mě vůbec nenapadlo. Promiň, Is. Měl jsem vybrat nějakou oddechovku,“ omlouval se mi okamžitě, což jsem po něm samozřejmě nechtěla. Neudělal absolutně nic špatně.

„Neomlouvej se mi, Jayi, nemáš za co. Mohla jsem se ozvat, když byl ten film nad moje síly. Když tak příště, jo?… Ale teď už si dám další oddechovku já, jsem fakt hotová,“ nezastírala jsem svou únavu a nebýt Jareda jako svědka, tak se rozběhnu a do té postele normálně skočím.

„No jasně, byl to dlouhý den, tak už tě nebudu zdržovat. Dobrou noc, Issie,“ loučil se se mnou Jared ukvapeně, aby mi mohl dopřát vytouženou noc plnou spánku. Tady mít snad problém usnout nebudu…

„Dobrou noc, Jayi,“ rozloučila jsem se s ním i já, ale když se ke mně otáčel zády, aby mohl odejít, tak jsem najednou pocítila neodkladnou potřebu ho zastavit. Ještě jsem ho prostě nechtěla nechat odejít. Ale čím jsem ho měla zastavit, to jsem taky netušila.

„J-Jayi?“ oslovila jsem ho nejistě, ale on se i tak pohotově otočil zpátky čelem ke mně.

„Ano?“ tázal se s obočím vysoko zdviženým.

„Já… ještě bych ti chtěla jednou za všechno moc poděkovat. Je to od tebe opravdu úžasný gesto, že mě tu u sebe necháš, víš to, že jo?“ vypadlo ze mě poněkud rozpačitě, ale přesto jsem ho svými slovy evidentně nadmíru potěšila, protože se na mě zadíval s takovým potutelným, avšak strašně sladkým úsměvem. No nejraději bych se na něj okamžitě vrhla. Neudržela jsem se a dnes již po několikáté jsem se ocitla v jeho náručí. Nejspíš to bylo návykové. Jared pochopitelně nijak neprotestoval a velice vřele mně to objetí opětoval. Bylo to mnohem, mnohem příjemnější, než zaplnit prázdný žaludek nebo se naložit do teplé vany. Cítit jeho jemnou kůži na té své, jak se o ni opatrně otírá. Vnímat jeho zrychlené dýchání a zběsile tlukoucí srdce, jak vyzývá na tanec to moje. Jak jeho přerývaný dech ovívá mé vlasy a způsobuje mi na holé kůži mrazení.

„Jayi? Mohl bys pro mě ještě teď něco udělat, prosím?“ zašeptala jsem mu ostýchavě kamsi k uchu, ale položit mu tu zvláštní otázku jsem prostě musela.

„Hm? O co jde?“ vyzval mě vstřícně, ať se bez okolků vyslovím.

„Bylo by to hodně divný, kdybych tě požádala, jestli bys tu nemohl zůstat? N-nemyslím tím jako… něco víc, jen… kdyby sis prostě lehnul vedle mě a byl tady? Já… já vím, že tady jsem už v bezpečí a že se mi nemůže nic stát, ale stejně. Aspoň tuhle noc, prosím,“ překonala jsem se a narovinu jsem se ho optala. Prvních několik sekund na mě nepatrně konsternovaně mrkal očima, než si to v hlavě přebral a vyvodil nějaký výsledek.

„Tak dobře, zůstanu tady přes noc,“ svolil po krátké úvaze a odstoupil ode mě.

„Není to až moc ujetý? Nevadí ti to?“ kontrolovala jsem, jestli se nerozhoduje třeba pod nějakým domnělým nátlakem, který na něj nechtěně vynakládám.

„Ale ne, já tě chápu, Issie, vážně…. Navíc… si vedle tebe jen lehnu, však o nic nejde,“ upokojil mě, že se mnou nenechává do ničeho nutit a že jemu samotnému se to jeví v rámci možností naprosto v pořádku. Úlevně jsem si oddechla a vtiskla jsem mu jednu letmou děkovnou pusu na tvář. Pak už jsem se bleskově odebrala do peřin, ve kterých jsem se zavrtala až po bradu. Jared na sebe nenechal dlouho čekat. Jen ze sebe shodil triko a pak si lehl na přiměřenou vzdálenost vedle mě, přičemž na mě koukal s takovým neurčitým očekáváním. Já ale byla na další konverzaci příliš vyčerpaná, ačkoliv to jeho nahé tělo mě značně vyvádělo z míry. To byla nějaká jeho cílená provokace, nebo co? 

Proto jsem mu rychle popřála znovu dobrou noc, Jared mi to ještě jednou vrátil a sám začal koukat nahoru na strop, zatímco já jsem se raději otočila na druhý bok, aby mě to jeho velké množství odhalené a dokonale vyrýsované kůže neznervózňovalo. Bylo to příliš lákavé pokušení…


Jay


 Všem opět srdečně děkuji a nesmírně si vážím toho zájmu a podpory!

Jako již tradičně adresuju zvláštní poděkování svým nejvěrnějším čtenářkám, které mě nikdy nezapomenout odměnit milým komentářem, takže díky Flu, díky Mayo a nově posílám svůj dík i Ange! 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 12. kapitola:

4. Sabienna přispěvatel
01.07.2019 [10:08]

SabiennaJane: Prvně opět poděkuji za komentář, který mě nesmírně potěšil! Jsem vždycky nadšená, když se ozve čtenář se svým názorem, ať už je jakýkoliv! Emoticon Emoticon ... Jinak ti s tím Andym naprosto rozumím, on je to přesně ten typ člověka, který lidi rozděluje na ty, kteří ho mají rádi a na ty, kteří ho nesnáší Emoticon Proto mě o to víc těší, že si i přes tu nechuť k Andymu povídce dala šanci, toho si vážím! Emoticon Emoticon Emoticon Jared zas není tolik kontroverzní osobností, to je prostě milouš, kterého musí mít rád snad každý Emoticon Emoticon Emoticon ... No to ano, to by bylo bezvadný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Maya: Ano, ano, nikdo není dokonalý, každý má své chyby, někdo větší a někdo ne tolik zásadní... To bych chtěla zdůraznit, abyste zas od Jareda neočekávali nějakého obřího kostlivce ve skříni nebo tak něco Emoticon Emoticon Já jsem záměrně chtěla, aby Andy a Jared byli jednoznačně rozdílní Emoticon Emoticon Oni jsou jako oheň a voda, ale ostatně, oboje člověk potřebuje k životu, že? Emoticon Emoticon

Flu: Jo, nějaká oddechová kapitola je vždycky potřeba Emoticon Emoticon
To naprosto chápu, je to racionální úvaha a podle mě taky správný pohled na věc, ale... co si budeme povídat, lidi reálně nedělají vždy jenom ty logické kroky Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Člověk to vidí dennodenně, jak se lidi vrhají do hloupých rozhodnutí a pak za ně platí, ale tak to chodí Emoticon ty nejlepší a největší zkušenosti nikdy nejsou zadarmo Emoticon Emoticon Emoticon
Jo, ještě je všechny čeká pár bláznivých momentů, to prozradit klidně můžu Emoticon Emoticon Emoticon

Moc Vám všem děkuju, holky!! Jste skvělé!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Fluffy admin
27.06.2019 [8:39]

FluffyChvilka ticha. Že by to byl onen pověstný klid před bouří? Emoticon Doufám, že se to trochu protáhne, Inessa by si zasloužila si chvíli odpočinout, dát se trochu dohromady, přece jen to byl poměrně traumatický zážitek, jehož důsledky se na její psychice nemusí projevit hned, ale klidně až později. Jared je tady rytíř na bílém koni... to, jak se k ní chová, jen dokazuje, že je z ní totálně unešenej. Jinak si to jeho chování snad ani vysvětlit nedokážu. Emoticon Jsem zvědavá, co jsi jim naplánovala do budoucna. Emoticon

2. Maya666
26.06.2019 [12:45]

Krásné Emoticon Jared se zatím jeví jako dokonalý chlap, ale sama vím, že nikdo dokonalý není Emoticon jsem zvědavá jak s jejich osudy zamotáš dál Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jane
26.06.2019 [10:32]

Andyho nesnáším..i v reálném životě teda Emoticon Ale zas Jareda mám ráda, takže jsem se odhodlala tvoji povídku přečíst. A dost dobrý, holka Emoticon Kéž by se takové osudové setkání stávalo i ve skutečnosti, co.. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!