OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 24. kapitola

25.09.2026 (19:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 26×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Den šestý – Vyznání

Došel jsem k posteli, na jejíž okraj jsem se co možná nejklidněji posadil. Elisa mezitím postávala tak dva metry ode mě a tvářila se zcela nečitelně. Srdce mi splašeně bušilo do hrudní kosti jako by chtělo skrz ní prorazit ven. V hlavě jsem slyšel ohlušující šumění krve, která mi zběsile pádila žilami poháněná adrenalinem, který vyletěl na plné obrátky, když se tu takhle najednou zjevila, navíc polonahá. Uběhly asi dvě a půl hodiny od naší vášnivé chvilky u krbu, než za mnou přišla. Už jsem přestával doufat, že by se tu ukázala.

Kdybych nebyl úplně uhranutý tou její přítomností, asi bych si připadal poněkud nesvůj. Ještě pořád ze mě stékala voda, jak jsem se sotva stačil osušit, když jsem spěšně vylítl ze sprchy, div jsem se u toho nepřerazil. A kdyby na sobě neměla jen ten proklatě tenký župan, můj ručník kolem pasu by mi přišel absolutně nevhodný. Nicméně se nedalo pochybovat o tom, z jakého důvodu sem za mnou v tuhle hodinu a takhle spoře oděná dorazila. Ačkoli to pro mě byla poměrně velmi neobvyklá situace, můj vnitřní kompas mi jasně napovídal, že je vše absolutně správně..

Čím delší dobu jsem na ni zíral, tím jsem začínal být nervóznější. K mému údivu, ani ona nevypadala tolik sebejistě jako jindy. Tváře se jí mírně červenaly a nestála až tak vzpřímeně jako obvykle. Ztěžka jsem polkl, jak mi během té chvilky naprosto vyschlo v ústech.

„Už jsem nečekal, že přijdeš,“ přerušil jsem to nekonečné ticho mezi námi a zaslechl jsem, jak je můj hlas ochraptělý. Pozvolna zavrtěla hlavou ze strany na stranu, asi abych víc nemluvil.

„Pšššt,“ napomenula mě a položila si přitom ukazovák na svá plná ústa. Poté tatáž ruka klesla do úrovně jejího útlého pasu a záhy se přidala i ta druhá, aby mohla rozplést uzel na svém županu. Nato se mi v těle napjal snad každičký sval a současně jsem zatajil dech. Elisa se ale ke mně během rozvazování schválně otočila zády, aby celou tu předehru udělala ještě napínavější. Zato jsem ji proklínal a oslavoval zároveň.

Jakmile uzel povolila, nechala oba konce pásku spadnout dolů a následně svůj tenký župan rozevřela do stran. Přistihl jsem se, že na ni doslova zírám s povolenou bradou, kterou jsem ihned zavřel, právě včas, než by mi po ní stačila stéct slina. Její dlouhé ebenově hnědé vlasy jí splývaly v mírným vlnách až někam do půli zad. Moje bujná fantazie, kterou tahle hříšně krásná ženská nestydatě povzbuzovala, se náhle jaksi utrhla a začala předbíhat vývoji událostí. Představoval jsem si, jak si ty husté kadeře obmotávám kolem ruky a přitahuji si ji za ně k sobě, zatímco ji druhou rukou tlačím na prohnutá záda a dívám se pod sebe na… Kristepane! Zavrtěl jsem se, protože mi v tom ručníku bylo najednou zatraceně těsno. Přestože jsem byl napjatý jako struna, natáhl jsem paže dozadu, abych se o ně opřel a udělal si tak o něco větší pohodlí.

Když jsem se znovu zadíval na její dokonalou siluetu, zatím se pořád schovávající za látku župánku, úkosem se na mě pokoušela podívat. Nepatrně se u toho usmívala, takže už opět vypadala, že se cítí zcela komfortně ve své kůži i přestože se odhodlala k něčemu tak delikátnímu, jako je nefalšovaný striptýz. Pojednou se trošku zavrtěla a nechala klesnout jedno rameno níž, načež saténové vlákno sklouzlo po linii dolů a odhalilo tak kousek její pokožky, po které jsem rázem neodkladně zatoužil. Chtěl jsem opět cítit teplo jejího těla. Proč je pořád tak daleko?!

V dalším okamžiku se znovu svůdně zavrtěla, svěsila i levé rameno a župan sjel až k jejím nohám. Automaticky jsem ho zrakem následoval, čímž jsem si mohl vychutnat výhled na její skvostnou postavu doslova od hlavy až po paty. Akorát teda obráceně. Přejel jsem přijatelným tempem viditelné svaly na lýtkách, asi z toho častého nošení bot na vysokých podpatcích, přes podkolenní jamku od níž se její překrásné nohy rozšiřovaly v dokonale tvarovaná stehna. Nejlíp ovšem budou vypadat omotaná kolem mého pasu. Netuším, jestli mnou projelo to elektrizující zachvění kvůli mým nestydatým myšlenkám, anebo kvůli tomu sladkému nevědění, co bude ještě následovat. Kromě svých gazelích nohou mi taktéž odhalila svůj dokonale kulatý zadeček s dvěma neodolatelnými důlky v nejspodnější části páteře. Vyjel jsem očima po žebříku obratlů výš, kde se kousek pod lopatkami houpaly konečky jejích předlouhých vlasů. Napětí uvnitř mě rostlo raketovou rychlostí a měl jsem co dělat, abych ji v další vteřině nepopadl a nešvihl s ní o postel. Místo toho jsem si netrpělivě poposedl a v kotnících překřížil nohy.

Pak si Elisa zajela rukama do toho tmavého závoje, rozdělila jej na dva podobně silné prameny a přehodila si je dopředu. Ta elegantní křivka jejích zad mě dočista fascinovala. Nejspíš hlavně proto, že už jsem ji ve svých představách viděl úplně v jiné poloze. Velmi pozvolna se ke mně otočila a vtom se mi dech zastavil nadobro. Znovu jsem se posadil zpříma a pouze jsem ji hltal očima. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Měla doopravdy neskutečně smyslné tělo, krásně tvarované na těch správných místech.

Vodopád hořce čokoládové hřívy pod sebou důmyslně skrýval dva vzdouvající se kopečky, které jsem si dnes náležitě ohmatal. Mezi jednotlivými zvlněnými pramínky se nenápadně rýsovaly ztvrdlé bradavky. Jakoby si moje ruce ihned vybavily ten blažený pocit, když jsem v nich hnětl její pevná ňadra. V konečcích prstů mě až zabrnělo z toho, jak jsem si zoufale přál tuto nedávnou vzpomínku co nejdřív zase oživit. Jakmile se mi povedlo odtrhnout se od toho božského rozptýlení v oblasti jejího dekoltu, odvážil jsem se sjet o něco níž. Elisa můj záměr pochopitelně vytušila, a tak si stehna cudně přitiskla k sobě. Dovolila mi tedy spatřit její hladký klín jen zčásti, načež mě sevřela taková naléhavá touha se k ní, nebo spíš přímo do ní, dostat, že jsem jednoduše nevydržel dál čekat. Umím se ovládat, a to docela dost dobře, ale nejsem totální impotent.

„Pojď ke mně, El,“ požádal jsem mnohem škemravěji, než jsem měl v úmyslu. Bylo mi to ale totálně fuk. Každičká buňka v mém těle po ní nenasytně prahla a já tu žízeň hodlal co nejdřív uhasit. Elisa se spokojeně pousmála, což pro mě byl jasný signál, že mi chce vyjít tolik vstříc jako já ji chci mít u sebe. Několika nečekaně svižnými kroky smazala tu nesnesitelnou vzdálenost mezi námi. Zničehonic jsem ji měl na dosah a já na ni jenom oněměle civěl, neschopen se byť jenom pohnout. Její odvážná a suverénní nahota mě zcela ochromila. Ovšem mnohem víc mě odzbrojila ta její odevzdanost, která se jí zračila v ruměncem zabarvené tváři. Tak přesně v tenhle moment byla totálně k pomilování jako snad ještě nikdy dřív.

„Jsi tak překrásná,“ vydechl jsem obdivně a aniž bych dal svým rukou nějaký podnět, bezmyšlenkovitě vystřelily jejím směrem, jak mě nezadržitelně vábilo její tělo k sobě. Přiměl jsem ji si na mě obkročmo sednout a jen tak tak jsem v sobě zadusil zasténání, když nás dva už vlastně dělil jenom ten zpropadený ručník. Elisa si položila dlaně na má ramena a s potutelným úsměvem se na mě seshora dívala, veliké oči ji přitom vyloženě šibalsky zářily. Záhy jsem ji položil ruku na její milou tvář, přičemž se její úsměv značně roztáhl do stran. Když mi tak bezelstně hleděla do očí, zničehonic mnou projelo hutné mrazení z toho, jakou náklonnost jsem v nich viděl.

Vzápětí jsem se nenasytně zmocnil jejích lahodných rtů, kterým jsem už nedovedl a především ani nechtěl odolávat, když jsem ji měl konečně na dosah. Ona mi mezitím prsty zajela do vlasů, kde mě všelijak vískala a škrabala na citlivé pokožce na zátylku. Druhou rukou mě objala kolem ramen, dost silně se ke mně tiskla a já ucítil ty ztvrdlé bradavky na svém hrudníku. Polibek mi vracela s úplně stejnou dechberoucí intenzitou, která jednoznačně svědčila o její vlastní horoucí touze. Líbali jsme se tak divoce, jako bychom snad chtěli jeden druhého zcela pohltit. Jako by měl brzy nastat konec světa, a tohle byla jedna z posledních věcí, které můžeme stihnout.

Chtě nechtě jsme se od sebe museli nakonec odtrhnout, jelikož nám oběma téměř současně došel dech. Vyjel jsem ji rozevřenou rukou po páteři vzhůru, ona pod mým dotekem přitom prohýbala záda stejně jako kočka, a nechal ji mezi lopatkami, zatímco vepředu jsem si znovu pohrával s jedním jejím plným ňadrem. „Proboha, Tome,“ zašeptala vzrušeně, načež pomalu zavřela oči a zaklonila hlavu. Veškeré své pohyby prováděla s takovou nenucenou ležérností, která mě naprosto uchvacovala. Svým způsobem, když jsem se nad tím tak zapřemýšlel, se v ní vážně ukrýval kus nefalšované kočky.

Ústy jsem se opět přisál k její hedvábné pokožce, abych ji znovu mohl věnovat svou plnou pozornost. Líbal jsem ji na hranu čelisti, kousek od ucha, na krk, okolo klíční kosti a všude tam, kam jsem jen dosáhl a kam se ode mě nechala polaskat. Do toho jsem všelijak stále masíroval její prs a jí se to líbilo natolik, že se o mě začala nepatrně a nejspíš instinktivně třít pánví. To už se ve mně málem vařila krev, jak každá buňka v mém těle po ní vyloženě prahla. Ona to snad podvědomě vycítila, anebo na tom byla podobně, jelikož se záhy rozhodla povolit ten ručník v mém pase. Neprotestoval jsem. Snadno jsem ji nadzvedl, protože skoro nic nevážila, aby mohla ručník rozevřít a vyprostit mě z něj. Oba dva jsme si přitom hleděli zpříma a hluboko do očí, neschopni se od sebe odtrhnout.

„Jen moc… nespěchej, ano?“ požádal jsem ji o shovívavost, jelikož jsem za sebe absolutně nemohl ručit. Byla to už delší doba, kdy jsem spal s jinou ženou, takže jsem se právem obával toho, že ji svou výdrží nikterak neoslním.

„Máme celou noc,“ ubezpečila mě dráždivě, čímž mi taktně naznačila, že se o mých mileneckých schopnostech nechá velmi ráda přesvědčit. Naštěstí jsem byl nanejvýš připraven, což ihned sama ostentativně pocítila na svém stehně. Bez zaváhání vzala můj úd do rukou, po jehož délce několikrát dráždivě přejela, načež se o něj schválně opakovaně otřela. Jednou zlehounka, pak zase značně přitlačila. Z hrdla se mi bez mé vůle vydral zvláštní chrčivý zvuk, směs frustrace a varování, protože jsem měl dojem, že kvůli ní brzy přijdu o zdravý rozum. Nebyl jsem schopný se jakkoli pohnout, byl jsem ji absolutně vydán na milost a nemilost.

Jako by se nade mnou slitovala, načež v sobě nechala utopit alespoň špičku mého penisu. Slastně zamručela, což jsem pochopil jako jasný signál k tomu, abych ji na něj nechal postupně klesnout. Elisa hlasitě zalapala po dechu, když na mě dosedla, zatímco já jsem se otřásl, díky tomu bezkonkurenčně opojnému pocitu, že jsem konečně úplně v ní. Obklopilo mě horko a vlhko z jejího klína, které mě nejprve znovu ochromilo. Vyhledal jsem opět její oči, viditelně tmavší o pár odstínů, jak se do nich promítl všepohlcující chtíč. Jako ujištění, že je vše v maximálním pořádku, se na mě drze ušklíbla a pak se její boky snad až trýznivě pomalu rozhýbaly. Ihned jsem je za ně velmi pevně chytil, abych její tempo trochu korigoval a tím pádem předešel tomu, že vyvrcholím během několika ubohých pár vteřin. Tahle ženská byla tak zatraceně rajcovní, že by mi nejspíš stačilo se na ni jen dívat, abych se udělal.

S bezbřehou fascinací jsem na ni zíral, zatímco se nade mnou pravidelně vzdouvala jako samotné mořské vlny. Občas se vzdorovitě vzepřela mým snahám ji krotit, když zastavila, aby se na mě zavrtěla jinak nebo zakroužila zadečkem, což mě příjemně vytrhlo z toho animálního transu, kdy jsem se bezhlavě hnal za ukojením svých primárních potřeb. Přesto v mých tříslech neúměrně rychle eskalovalo napětí a v penisu mi čím dál víc tepalo. Ale ani ona nezůstávala nikterak pozadu, jelikož její tiché vzdychání se změnilo na dost hlasité sténání a její obličej mi prozrazoval, že se i ona blíží k závěru. A tak jsem ji najednou zastavil, abychom si tu společnou jízdu užili ještě o trochu déle. Tentokrát ji to nevyvedlo z míry, protože se na mě značně vyzývavě podívala.

Najednou se ode mě začala naklánět dozadu, až na délku svých paží, přičemž se držela mých ramen. Já si ji raději jistil pořád za boky, aby mi nepřepadla, což by ani jeden z nás zaručeně nechtěl, a vůbec bych se nedivil, kdyby se ji zítra v těchto místech objevily modřiny od toho, jak usilovně jsem se jí držel. Své nebetyčně dlouhé nohy se jí nějakým zázrakem povedlo natáhnou za mě, načež mě jimi objala a zahákla si je za kotníky. Velmi opatrně se začala pohupovat, protože jsme oba museli v téhle netradiční poloze neustále hledat rovnováhu, ale velmi zřetelně jsem ucítil, že jsem se dostal zase o něco hlouběji. Slabě jsem slastí zaúpěl. Musel jsem se podívat pod sebe. Na její výmluvný výraz ve tváři, kdy si nepokrytě užívala každý náš společný pohyb. Na sametově jemné kůži se jí zrcadlil pot a prsa se jí svezla do stran a trhla s sebou pokaždé, když jsem přirazil. Nevydržel jsem to a automaticky jsem sjel zrakem tam, kde bylo její tělo spojené s tím mým, což mi totálně vyzkratovalo mozek. A ten její jsem ji chtěl vyšukat z hlavy.

Bez varování jsem se postavil i s ní v náručí, kdy jsem z ní včas bezpečně vyklouzl ven. To už ji trochu překvapilo, protože na mě chvilku zmateně mrkala, ale když jsem s ní celkem hrubě praštil do peřin, už se zase samolibě culila. Moc dobře věděla, co se mnou provádí a jak na mě působí. Potvora jedna. Je na čase odhodit veškeré zdvořilosti pryč. Se stehny lascivně rozevřenými od sebe přede mnou couvala až k čelu postele, o které se zastavila a chytila se za jeho rám. Teprve pak zkřížila nohy a pořád se na mě tak povýšenecky usmívala. Bleskově jsem si klekl na okraj postele, neurvale ji vzal za kotníky, trhl jsem s nimi směrem k sobě a přiměl ji tak se natáhnout. Stále se přitom křečovitě držela za čelo postele, jako by tušila proč se nemá pouštět. Vycítil jsem, že teď se ona beze všeho oddala mě.

„Proboha, Tome, tak už si mě vezmi!“ přikázala mi panovačně a zároveň roztouženě. Nenechal jsem se dál pobízet, nekompromisně jsem se vtlačil mezi její stehna a začal jsem ihned zprudka přirážet. Už jsem nechtěl nic oddalovat. Nechtěl jsem se ani držet zpátky.

Neúnavně jsem narážel na její úplné dno, které jsem hodlal dobýt. Ona se pode mnou zuřivě zmítala, bezmála křičela a vycházela mi maximálně vstříc, takže o to byly moje přírazy tvrdší a důraznější. V dalším okamžiku se téměř přestala hýbat, prohnula se v páteři a dlouze táhle zasténala, ve tváři vepsanou extatickou úlevu, kdy s ní cloumal solidní orgasmus. Nemohl jsem se na ni vynadívat, jak si okázale užívala každou vteřinu a jak se jí postupně ve zrudlém obličeji pomaličku roztahoval spokojený úsměv. Samotnému mi nescházelo už tolik, takže jsem se v ní ještě párkrát zahýbal, načež mi ve slabinách explodovala žhavá láva, která se nakonec rozšířila do každého koutu mého těla. Okamžitě jsem ochabl a svalil se vedle ní. Nějakou dobu jsme vedle sebe akorát leželi nazí, pokojně mlčeli a čekali až se nám uklidní dech a zpomalí tep. Elisa našla poslední zbytky energie, aby se natáhla pro deku u našich nohou a přehodila ji přes nás. I přes zavřené oči jsem vnímal, že se na mě zpříma dívá a usmívá se.

Jakmile jsem otevřel víčka, pořád se na mě rozkošně usmívala. Doopravdy šíleně moc jsem si přál, aby se přesně takhle dívala. Zaplavila mě neskutečně ješitná hrdost, že jsem evidentně uspěl a nezklamal ji. Úsměv jsem ji přihlouple vracel, jelikož mezi námi stále dohrávaly ozvěny onoho omamného vyvrcholení, které na nás působilo stejně jako ta nejlepší droga na světě.

„Hmm… říkala jsem si, jestli budeš i v posteli takový dokonalý gentleman, anebo naopak pořádný zvíře,“ promluvila jako první, hlas měla poněkud zastřený a ochraptělý. Její krásná tvář stále svítila červení ze vší té námahy, pár tenkých pramínků hnědých vlasů se jí přilepilo na skráních. „Naštěstí je to ta druhá možnost,“ dodala zakrátko po drobné odmlce, kdy mě schválně napínala. Ne že bych čekal, že by řekla něco jiného, ale přesto tím značně načechrala moje ego. Nedokázal jsem se ubránit samolibému úsměvu.

„Jak často si nad tím přemýšlela?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Upřímně? Asi už od prvního dne, co jsme se poznali,“ přiznala zcela přímočaře, čímž mě odrovnala natolik, že mě tím rozesmála. Potom mi ale zničehonic hlavou projela jedna děsivě nepříjemná myšlenka. Usadila se v mé mysli jako zkažené semínko a vteřinu za vteřinou ji nezastavitelně trávila. Neochvějně jsem věděl, že nemám jinou možnost, než se ji hned teď zbavit. Velmi hořce jsem si pomyslel, že za těch pár okamžiků potěšení, teď dost možná zaplatím nesmyslně vysokou cenu.

„El, já… potřebuju se tě na něco zeptat. A byl bych vážně rád, kdybys ke mně byla pořád takhle otevřená,“ vylítlo ze mě nekontrolovatelně, jak jsem se pořád nechával ovládat svými vnitřními pudy.

„Tak fajn, jen se ptej. Teď už před tebou můžu sotva co skrývat,“ pobídla mě bezstarostně tím svým laškovným způsobem, protože zatím netušila, co jedovatého mám na jazyku. Záhy se ovšem dovtípila, jelikož jako kouzlem zvážněla. Otočila se přitom na bok, aby na mě lépe viděla, ale já se na ni v tuhle chvíli podívat nedokázal. Ležel jsem na zádech a urputně jsem zíral na bílý strop.

„Tohle asi nebude poprvé, kdy ses s někým během toho projektu vyspala, že?“ Jen skutečně ztěžka jsem hledal ta správná slova, ale pravděpodobně ať by zněl ten dotaz jakkoliv, pokaždé by mi to přišlo nesnesitelné k vyslovení. Přestože Elisa doposud poklidně ležela, neušlo mi, jak se zarazila. Anebo spíš úplně ztuhla. Potom se ale zdvihla na lokti, aby mi lépe viděla do obličeje. Nejraději bych se od ní odvrátil stranou, protože jsem podvědomě věděl, jaká bude její odpověď, proto jsem ten její konsternovaný výraz nemohl snést. Jak to, že mě to nenapadlo dřív?!

„Nebudu ti říkat nějaký milosrdný lži. Nechci ti lhát, Tome, takže ne… Není to poprvý,“ potvrdila mi moje podezření, ale přesto se uvnitř mě všechno šokovaně otřáslo. Žaludek se mi otočil vzhůru nohama a střeva jako by se mi zauzlovaly. Ruce mi svévolně vystřelily k obličeji, načež jsem si jimi přikryl oči, jelikož jsem měl pocit, že se mě jímá nějaká závrať. I přes veškerou mou snahu se vůči té novince zatvrdit a nenechat se jí převálcovat, pod víčky se mi stejně sbíraly trpké slzy, které jsem alespoň ihned zamáčknul, než by se stačily vylít koutky ven. Z naprostého frajera jsem rázem klesl k totálnímu ubožákovi.

„Ale s tebou je to něco jinýho, rozumíš mi?“ vyhrkla v dalším momentně se slyšitelnou naléhavostí, což mě přimělo na ni konečně pohlédnout. Stejná neústupnost se jí zračila i v každičkém rysu její tváře, ale když spatřila můj zkroušený výraz, akorát si bezradně oddychla.

„Proč?“ vzmohl jsem se pouze na jedinou slabiku, ze které naštěstí nemohla rozklíčovat to moje nenadálé pohnutí. Přesto se její výraz změnil na veskrze soucitný, když jí došlo, jak moc mě ta drsná pravda psychicky zdrtila. Na takovou pecku jsem fakt nebyl připravený, ale chtě nechtě jsem musel ocenit, že se mnou mluvila na rovinu.

„J-já nevím. Asi protože seš to prostě ty, Tome. Nikomu se zatím nepodařilo se mi dostat pod kůži tak jako tobě. Předtím to pro mě nikdy nic neznamenalo. S nima šlo jen o nezávazný sex bez citů, ale s tebou…“ soukala ze sebe podobně ztuha, ale alespoň jsem věděl, že ani pro ni to není tak jednoduché. K mému vzteku ve mně přitom zažehla spásnou jiskru naděje, že se mi možná chystá říct něco, čím tuhle svízelnou situaci zachrání. Opět se odmlčela v tu nejhorší možnou chvíli, ale tím mě definitivně přiměla na ni skoro bez mrknutí trpělivě zírat a vyčkávat, až si svoje myšlenky nějak urovná. Vtom se vytáhla do sedu, ale naštěstí ji deka nesklouzla z dekoltu dolů, což by mě zaručeně nevítaně rozptylovalo, a přitáhla si kolena blíž k sobě, načež si je objala pažemi. Bylo to jednoznačné gesto, že i jí samotné nervy právě slušně pochodovaly. Jak jsem tu naši idylku výborně podělal…

„Zatraceně, Tome! Tohle je zřejmě to nejhorší načasování všech dob, protože se to fakticky vůbec nehodí, protože si o mně zřejmě myslíš, že jsem coura, ale… kdy jindy? Co když už nebudu mít tu příležitost ti to říct?! Nechci o tebe přijít, protože… myslím, že… jsem se do tebe nejspíš zamilovala. Jestli teda vůbec vím, jaký je to někoho milovat, protože si nejsem jistá, jestli jsem někdy někoho vážně milovala, ale jestli ne, tak… tebe jo. Tebe jo,“ chrlila ze sebe zmatečně, sotva u toho o mně zavadila roztěkaným pohledem a když si roztrpčeně zajela bříšky prstů do vlasů, nedalo mi to, abych se k ní nenatáhl a nevzal ji za ruku. Stiskla mě na oplátku s takovou vervou, jako bych byl jejím záchranným lanem.

„Myslíš to vážně?“ přeptal jsem se váhavě, jelikož jsem sice neměl nejmenší právo ji soudit za její minulost, ale rozhodně jsem se nehodlal nechat oblbnout nějakými sladkými řečmi, kterými jsem se nejednou nechal zmanipulovat. Ne Elisou, ale jinými ženami, které toho uměly využít. Nebo jiných svých předností.

„No jo, jasně, že myslím! Vím, že je to dost brzy, sotva po týdnu, ale… dost palčivě vnímám ten rozdíl v tom, co jsem kdy cítila k ostatním mužům, se kterými jsem měla nějaký partnerský vztah, a co teď cítím k tobě. Nedá se to srovnávat,“ pokoušela se mi to alespoň zevrubně nastínit, ale nebyl jsem o nic moudřejší než před chvílí. Nicméně ke mně promlouvala s takovým zaníceným přesvědčením, že tím ve mně zadusila veškeré čerstvě vyklíčené obavy a pochybnosti. Navíc se jí oči nepatrně leskly, asi dojetím nad tím, že mi dokázala vyznat svou lásku. Krucinál, ona se do mě doopravdy zamilovala?!

„Eliso,“ oslovil jsem ji co nejměkčeji a s rukou, v níž jsem láskyplně držel tu její, jsem palcem něžně přejel po její výrazné spodní čelisti.

„N-nemusíš k tomu nic říkat, jen… mi důvěřuj,“ požádala mě prosebně a upírala na mě svoje skleněné duhovky.

„Ale já ti chci říct, že si o tobě nemyslím, že bys byla... heh, coura, to rozhodně ne. Akorát já jsem si našel tu nejhorší možnou chvíli se tě na to zeptat, ale prostě jsem od tebe musel slyšet, jak to je… nebo jak to bylo. Na tom ale každopádně už nesejde. Záleží jenom na tom, jak to bude odteď… s námi dvěma.“ Vzal jsem opět rozum do hrsti a úspěšně jsem se odpoutal od toho faktu, že Elisa zkusila v posteli víc slavných. Do háje, třeba i nějakých mých kolegů. Nebo přátel! Ne, ne, ne… minulost je minulost, a je definitivně pryč.

„Takže pořád platí, že… si mě chceš nechat?“ pípla polohlasem a dívala se na mě zpod tmavých řas. Řasenka se jí pod očima nepatrně rozmazala, jak se zapotila, ale popravdě to její tmavá kukadla pouze zvýraznilo.

„Promiň mi, že jsem předtím tak reagoval,“ odvětil jsem rádoby úplně mimo její otázku, ale když se na mě vlídně usmála, bylo zřejmé, že mou omluvu přijala nanejvýš kladně. Chtěl jsem prostě uvést na pravou míru, že ta moje předchozí reakce byla značně unáhlená a především emočně podjatá. „Ale jsem rád, že si ke mně byla upřímná, El…“ přidal jsem pro úplnost, aby se mezi námi vyčistil vzduch.

„Nemůžu ti tvrdit, že jsem se vždycky chovala vzorně jako slušná holka nebo že mi víc nezáleželo na věcech, který v životě nejsou podstatný a vlastně je v něm vůbec nepotřebuju. Vnímala jsem věci úplně jinak, tak nějak… černobíle. Byla jsem naprosto slepá vůči tomu, na čem skutečně sejde. Ale tys mi tenhle týden pomohl konečně prozřít a vidět svět v odlišných barvách. Ve všech jeho odstínech! A je to jen tím, že i ty to takhle máš. Protože si sám tak plný života a barev,“ rozpovídala se v dalším bezelstném monologu, který mě protentokrát odrovnal v tom dobrém slova smyslu. Přistihl jsem se, že se na ni hloupě usmívám a že mě její další přiznání nesmírně hřeje na hrudi.

„Co kdybychom si namíchali svoji vlastní společnou paletu, hm?“ opáčil jsem v nepříliš duchaplné slovní hříčce, ale jí to alespoň natolik pobavilo, že se znovu uvolnila natolik, aby se položila zpátky na lopatky a lehla si naproti mně.

„To bylo zatraceně poetický, Tome,“ poznamenala s notnou dávkou ironie, načež se ke mně přitulila a já se aktivně uchránil před jejími dalšími sarkastickými glosami tím, že jsem se vpil do jejích rtů. Jakmile mi po pár minutách vášnivého líbání zajela svou nenechavou rukou do rozkroku, bylo mi jasné, že si tuhle noc nijak moc neodpočineme. Tahle ženská je doopravdy neskutečná!

 Čauky mňauky všem! Tak... a je to za námi. Teď si nejsem jistá, jestli je to jediná 15+ kapitola, anebo jestli jsem si v této nekonečné FF troufla ještě na jednu, protože jsem ji psala tak dlouho, že... vlastně už ani nevím. :D Takže doufám, že tahle za to aspoň trochu stála! Vždycky mi tyhle muchlovačky dávají nejvíc zabrat, nečekaně. Ale dneska s tím AI boomem si budu třeba příště moct nechat trochu pomoct. Nee! Jen blbá sranda, já úplně umělou inteligenci úplně neuznávám... 

V příští kapitole můžete opět čekat nějakou tu romantiku, ať si ty dvě hrdličky spolu pořádně vychutnáte, než se to, jak jinak, opět totálně nepodělá. Moc dlouho to totiž trvat nebude! 3:)

Tak jo, do další kapitoly se moc a moc opatrujte, užívejte na maximum a samozřejmě nesmím zapomenout na děkovačku za vaši obdivuhodnou neutuchající přízeň - díky, díky, díky moc!!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 24. kapitola: