OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 23. kapitola

Dnes (17:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 35×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Den šestý – Milostné námluvy

Doběhli jsme na hotel ruku v ruce, kdy mi nemohlo ujít, že její dlaň byla téměř ledově studená. Bohužel z přeháňky se vyklubal neustávající liják, který nás oba prolil skrz na skrz a zalezl nám hluboko do kostí. Dokonce už i Bobby vypadal, že toho má venku plné zuby. Vlítl dovnitř jako nezastavitelný uragán a pouze za sebou nechával mokré stopy. Hned za prahem se nezapomněl pořádně oklepat, až z něj voda lítala všude kolem. Linda mi zcela jistě nepoděkuje, až tu spoušť uvidí.

V zámečku nás v hlavním společenském salonku přivítal otevřený oheň z krbu, který doslova sálal, jak do něj někdo sotva před chvíli pořádně přidal. Nohy nás automaticky zavedly přímo k němu, jak jsme se oba potřebovali akutně prohřát. Počasí v Anglii dovedlo být občas dost neúprosné a rozhodně tady nebyl problém si uhnat nějaké nachlazení i během jarních či letních měsíců.

„Měli bychom ze sebe sundat to mokré oblečení,“ podotkl jsem ze zcela praktického hlediska, protože Elisa se sice nepatrně, ale přesto slabě třásla. Plaše na mě pohlédla a skousla si spodní ret, který se jí tou zimou také lehce chvěl. Přistihl jsem se, že na její ústa zírám o něco delší dobu, než by bylo vhodné. „Ať se nenachladíš,“ upozornil jsem ji a přistoupil jsem k ní o něco blíž, abych ji chytil za útlé paže a začal je od ramen po lokty třít v dobré víře, že ji tím o něco rychleji zahřeju. Na tváři se jí objevil potměšilý úsměv, přičemž na mě nepokrytě a téměř bez mrknutí upírala ty svoje veliké panenkovské oči. Připadalo mi, jako by se mi tím svým přímým pohledem snažila přečíst moje myšlenky. Prohlédnout jimi až do nejzazších částí mého samotného já.

„Linda nám na křeslo připravila dvě teplé deky, do kterých se můžeme zabalit,“ upozornil jsem ji dobromyslně, když jsem si všiml téhle pozornosti od naší laskavé a pozorné zaměstnankyně.

„Mně není zima,“ konstatovala věcně, přestože její ústa získala postupně nádech až do modrofialové barvy.

„Vždyť se celá chvěješ,“ opanoval jsem jejímu nesmyslnému tvrzení, které její tělo evidentně popíralo. Ona ale akorát odmítavě zavrtěla hlavou, jak si tvrdohlavě stála za svým. Pochybovačně jsem povytáhl obočí.

„Ne tou zimou… to kvůli tomu, co všechno by se mohlo stát… tady… mezi náma dvěma,“ objasnila mi skoro neslyšně a najednou se zadívala někam jinam, podle oranžového záblesku v černém kruhu uprostřed jejích duhovek přímo do ohně. Sice jenom nakrátko, než se opět pevně ukotvila v mých očích, ale přesto jsem ji raději pustil a dopřál ji nějaký osobní prostor, aby neměla pocit, že na ni jakkoliv tlačím. Nic jsem od ni nečekal. Nechtěl jsem nic víc, než co mi byla sama ochotná a připravená dát.

„Nestane se nic, co bys ty sama nechtěla,“ ubezpečil jsem ji a na jakýsi protest jsem si zastrčil ruce do kapes kalhot. Jenomže jsem z ní stejně nedokázal spustit zrak a jelikož jsem se jí náhle nemohl dotýkat, alespoň jsem na ni zdlouhavě a napřímo zíral.

„Jenže já chci všechno, Tome…“ vydechla roztřeseně, vyslovila to až nevěřícně a tvářila se u toho veskrze provinile. Její křehká postava jakoby se do sebe zhroutila, jenomže právě ty její ohromné čokoládové oči pojednou ožily a žhnuly ještě víc než oheň vedle nás. Cítil jsem, jak mě polévá horko, i když kůži jsem měl stále prochladlou.

„Tak si to vezmi,“ pobídl jsem ji prostě, ale ani jsem se nehnul. Potřeboval jsem to nechat na jejím rozhodnutí. Musel jsem věřit tomu, že udělá to, co bude považovat za správné.

„I když bych to chtít neměla,“ podotkla důrazně, aby mi připomněla svoje předchozí důrazné varování.

„Potom to nedělej…“ opáčil jsem zcela klidně a smířeně. Přesto jsem nečekaně ucítil osten zklamání, který jsem urychleně zahnal, protože to vůči ní nebylo fér. Ona se sebou sváděla boj, byla očividně rozpolcená a já myslel jen na to, co bych z toho mohl mít. Samozřejmě, Elisa mě přitahovala tak, jako už to žádná žena dlouho nedokázala. Povedlo se ji ve mně probudit něco, co jsem v sobě záměrně roky dusil a předstíral jsem, že mi neschází bez toho žít. Po týdnu s ní mi ale došlo, jak zoufale po tom vyloženě prahnu a jak moc mi to schází. Sex a veškeré další intimnosti byly pouhou špičkou ledovce, které takový důvěrný vztah zpečetily.

„Mám snad na vybranou? Když si tak blízko, díváš se na mě tím svým pohledem, krásně voníš a navíc když už vím, jak hrozně dobře chutnají tvoje rty…“ vychrlila ze sebe v nepatrně pobouřené výtce s nesouhlasnou vráskou na čele. Chtě nechtě jsem se nad tím pousmál. „Jak bych tomu mohla odolat? Tobě? Dokonalému anglickému gentlemanovi,“ položila mi řečnickou otázku, jelikož vzápětí pookřála a ten úsměv mi vrátila.

Stačil jsem akorát včas vyndat ruce z kapes, když ke mně přistoupila blíž a položila mi otevřené dlaně na hruď. Teprve teď mi došlo, že jsem celou dobu mělce dýchal a proto se mi hrudník kvapně zvedal a klesal. Pak dlaněmi vyjela výš až k mému zátylku, přičemž bříška jejích prstů jsem ucítil u kořínků mokrých vlasů. Až v ten moment jsem si dovolil se ji opět dotknout a vzít ji kolem pasu. Z její omamné blízkosti mi přejel mráz po zádech. Přitom mi jinak dávno zima nebyla, teplo ohně zafungovalo poměrně rychle. Ještě líp fungovalo ovšem teplo jejího těla, i přes to mokré oblečení.

Její oči, teď už barvy tmavé hořké čokolády se do mě vlévaly společně se vzrušením z toho, jakým směrem se právě věci vyvíjely. Musel jsem se sakra dobře ovládat, abych ji nepopadl a neserval z ní oblečení jako nějaký neandrtálec. Namísto toho jsem dál trpělivě vyčkával, jak bude pokračovat. Během trýznivě nekonečných vteřin se ke mně na špičkách vytáhla a přiložila rty k těm mým. Postřehl jsem, jak si slabě a spokojeně povzdechla. Křečovitě jsem sevřel látku její mikiny, kterou jsem měl doteď pod prsty a smazal tím poslední zbytky volného prostoru mezi námi. Nato jsem převzal iniciativu já a jemně vtáhl její spodní ret mezi ty své. Pár sekund jsme tak oba vydrželi a užívali si vzájemně jeden druhého. Bylo to jiné, než jakékoliv naše dosavadní polibky. Něco se změnilo…

Nevydržel jsem to se dál držet zpátky a náš polibek jsem v dalším okamžiku prohloubil. Naše jazyky se střetly nejprve v poněkud váhavém spojení, než nás oba naplno pohltila touha a obezřetný valčík se proměnil v divoké tango. Nenasytně jsme se líbali, než nám brzy oběma došel dech a museli jsme se od sebe neochotně odtrhnout. Alespoň jsme se zůstali obličeji v těsném kontaktu, kdy jsme o sebe opírali, přičemž jsem nasával vůni jejích zmáčených kadeří. Objímal jsem ji a naléhavě ji k sobě tiskl, čehož jsem se nějak nemohl nabažit. Byl to neskutečný pocit si ji hýčkat ve svém náručí. Záhy se její zvídavé ruce přesunuli dolů k lemu mého promoklého, těžkého svetru, aby mi ho mohla přetáhnout přes hlavu. Beze všeho jsem ji vyšel vstříc. Sundat ze mě svrchní vrstvu ji ani zdaleka nestačilo, a tak za svetrem krátce nato letělo i triko. Následně mi její rozevřené dlaně přistály na prsou a mučivě pomalým tempem mi přejížděly po odhalené pokožce těla čím dál níž, přičemž na mě mohla doslova oči nechat. Když si přitom hříšně skousla spodní ret, málem jsem vyletěl z kůže. Něco takhle zatraceně sexy jsem dlouho nezažil. Jestli vůbec.

Všude, kde se mě dotkla hebká bříška jejích prstů mě příjemně mravenčilo až brnělo. Jako by se každá buňka uvnitř mě rozvibrovala a zpívala nadšením. Málem jsem vrněl blahem, když mi začala přejíždět nehty po zádech nahoru a dolů. Jenom tak zlehka, sotva se mě dotýkala a současně mě něžně oblíbávala okolo klíčních kostí. Naplno jsem si vychutnával, že se mi někdo takhle důkladně a s očividným zalíbením věnoval. Ona si to zjevně užívala stejně jako já, možná ještě o něco víc. Nemohl jsem nechat jenom ji, aby dávala, ačkoli se v tom vyžívala. Jak byla nejspíš ve vztazích i zvyklá…

„M-moment, El…“ zastavil jsem ji ochraptělým hlasem, když mi hlavou prolétla ta jedna rušivá myšlenka. Bleskově se ode mě odtáhla a vyplašeně se na mě podívala.

„Co se stalo? Udělala jsem něco špatně?“ vypadlo z ní ustaraně a vykulila na mě oči jako vystrašená srna.

„Ne, ne, bože, to vůbec ne,“ uklidnil jsem ji obratem, ale pořád na mě ustaraně zírala, když jsem zničehonic přerušil její vášnivé laskání. „Jen jsem chtěl…“ nakousl jsem, ale netušil jsem, co jsem ji chtěl vlastně říct. Popravdě bych teď asi nezvládl dát dohromady ani jednoduchou větu. A tak jsem akorát vzal její obličej s krásně červenými tvářemi a naběhlými rty do dlaní a přitáhl si ji k sobě, abych ji vtiskl vděčný polibek.

„Jsi tak krásná,“ podařilo se mi nakonec obdivně vydechnout, přičemž jsem se na ni přihlouple culil. Viditelně se ji ulevilo a úsměv mi ihned vrátila. Pravou dlaní jsem ji přejel po spodní hraně čelisti a palcem jsem se zastavil na spodním rtu, přes který jsem s citem několikrát přejel. Ona přitom mírně přivřela oči, ale když je během chvíle zase doširoka otevřela, nasála můj palec do svých úst. Potom si s ním začala rozverně a nápaditě pohrávat, načež jsem ustrnul jako mramorová socha. Tohle na mě bylo prostě příliš. V kalhotách jsem měl okamžitě těsno.

V dalším momentě do mě vjela taková zběsilá dychtivost, že už jsem se prostě nemohl dál udržet. Zajel jsem ji svými dlaněmi pod její promáčené oblečení a přiměl ji tak osvobodit svůj palec z jejích vynalézavých úst. Nijak se nebránila a nechala se s dovádivým úsměvem svléknout do půli těla. Vzala si na sebe přesně padnoucí podprsenku, černou krajkovou, která ji krásně pozvedla ňadra. Neodolal jsem a vzápětí jsem ty dva dmoucí se kopečky vzal do rukou, abych ji trochu poškádlil. Slabě spokojeně zamručela, což pro mě bylo jasným signálem, abych pokračoval. Naštěstí se mi napoprvé pohmatu podařilo vypnout vzadu oba háčky, a tak jsem se záhy mohl kochat výhledem na její dekolt. Měla dokonale tvarovaná, přiměřeně veliká prsa s růžovoučkými bradavkami, které mě neodolatelně vábily. Pochopitelně jsem si na ně musel znovu sáhnout, stisknout, potěžkat a něžně pomačkat, zatímco Elisa si mé hýčkání užívala se zakloněnou hlavou a přivřenými víčky. A tak jsem se jí přisál rty ke krku, někde pod čelisti, abych její potěšení ještě o něco zintenzivnil. Ona byla tak proklatě smyslná. Netušil jsem, jestli si toho je vědomá a jen využívá své atraktivity, anebo to je součást její přirozenosti.

Ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsem před ni poklesl na kolena. Obličejem jsem zůstal někde nad jejím plochým bříškem a pouze jsem k ní zbožně vzhlédl, zatímco jsem ji rukama držel kolem perfektně oblých boků. Ona ke mně naopak shlédla dolů a vypadala nejprve poněkud konsternovaně. A během mžiku až dojatě. Zajela mi s rozevřenými prsty do vlasů, kde mě se zalíbením vískala. Položil jsem svou rozpálenou tvář, kterou jsem si dnes ráno nestihl oholit, na její sametově hebkou kůži, takže nepatrně ucukla a zatáhla bříško, když o něj zavadilo moje jednodenní strniště. Ale velmi rychle si na ten dráždivý dotek zvykla, jakmile jsem ji v oněch lechtivých místech počal zasypávat lehoučkými polibky. Chtěl jsem ji objevovat jako nový exotický kontinent. Chtěl jsem ji uctívat jako starodávnou bohyni. Chtěl jsem si ji po skoupých douškách vychutnávat jako exkluzivní lahev šampaňského. Chtěl jsem ji zoufale a k zbláznění moc.

Proto jsem se v dalším kroku odhodlal vysvléknout ji i ze zbytku oblečení, abych ji mohl obdivovat v celé její dokonalosti. Nijak neprotestovala a nechala si sundat promoklé tepláky, které se jí lepily těsně na stehna. Postupoval jsem pro jistotu pomalu, aby neztratila rovnováhu, i když bych s ní nejraději praštil na zem na tu kožešinu a neprodleně se ji zmocnil. Jakmile jsem stáhl gumu tepláků níž a vykoukla na mě černá krajková látka, navíc někde rafinovaně poloprůhledná, hlasitě a ztěžka jsem polkl. Nechtěl jsem ani v nejmenším ukázat, jak hodně mě to vyvedlo z míry, aby si nevšimla, že i to pouhopouhé svlékání mi dávalo neskutečně zabrat a nepůsobil tak jako nějaký nadržený amatér. Takže jsem raději zarputile hypnotizoval každý další odhalený centimetr, až jsem ji z těch tepláků definitivně vysvobodil.

Její drobné prokřehlé chodidlo, co jsem stále držel v dlani, jsem promnul mezi prsty a pak jsem si ho položil na rameno. Podíval jsem se na ni, abych zjistil, že se na mě zcela nepokrytě dívá s mírným úšklebkem a lišáckou jiskrou v oku, částečně ohromně a zčásti povzneseně. Jako by ona byla má královna a já její poddaný. Následně jsem rukama vyjel opět o něco výš, kousek nad útlý kotník, a fascinovaně jsem sledoval tu ladnou linii její nekonečně dlouhé nohy. Postupoval jsem krouživými pohyby, kdy jsem ji občas přitlačil a stiskl, i nadále směrem vzhůru a neodpustil jsem se ji pravidelně líbat či škrábat vousy. Postřehl jsem, jak se několikrát vzrušením celá otřásla, občas sotva slyšitelně zalapala po dechu nebo zasténala. Asi jsem z našeho romantického sblížení nebyl takhle u vytržení jenom já.

Svými roztouženými ústy jsem se blížil k jejímu klínu a na její zpětné reakci to bylo znát, protože byla čím dál hlasitější a víc s sebou nade mnou zmítala. Když jsem se zničehonic přemístil k jejímu podbřišku těsně nad lem kalhotek, který jsem stáhl o pár významných milimetrů dolů a vlípl na tu přecitlivou, hladkou kůži pár důrazných polibků, chytila mě neurvale za vlasy, až mě to zabolelo, zároveň prudce zalapala po dechu a poněkud s sebou zacloumala. Duchapřítomně jsem ji popadl a přidržel za její kulaťoučký pevný zadek, aby se nezamotala a neupadla, takže jsem zjistil, že ty svůdné kalhotky byly ve skutečnosti tanga. Zatraceně…

Vtom mě z toho vášnivého milostného opojení vytrhlo velmi hlučné psí zaštěkání. Uprostřed tichého pokoje, ve kterým se rozléhalo pouze praskání ohně v krbu a potom naše vzájemné laskání a vzdychání, to bylo jako když zčistajasna uhodí blesk a zaburácí hrom. Oba jsme se od sebe jako na povel odtrhli, načež jsme uviděli rychle se přibližujícího Bobbyho, který k nám vesele běžel s jazykem vyplazeným ven. Proboha, nějak jsem absolutně vypustil, že se to bláznivé psisko volně pohybuje po domě.

Elisa ze mě urychleně sundala nohu a ustoupila ode mě. Instinktivně si přikryla obnažená prsa paží a tvářila se nanejvýš vyplašeně. Snad ještě víc, než když jsem ji předtím neplánovaně zastavil. To už ke mně ovšem doběhl Bobby a s radostí mi začal olizovat obličej, když k němu měl výjimečně takhle snadný přístup.

„Bobby! Fuj, přestaň!“ křikl jsem na něj poměrně zostra, aby to mělo ten kýžený efekt. Naštěstí ihned poslechl a nechal toho. Elisa se mezitím natáhla ke křeslu pro jednu z dek a obmotala si ji okolo téměř nahého těla.

„Prosím tě, promiň, El… Úplně jsem na něj zapomněl,“ omluvil jsem se značně potupným tónem a vstal jsem ze země, aby na mě přestal dorážet. Svého psa jsem nade všechno zbožňoval, ale teď bych ho nejraději přetrhl vejpůl. Jenomže když jsem se na něj zadíval, jak je štěstím bez sebe, že je zase vedle mě, poplácal jsem ho vlídně po hlavě.

„Asi jsme se nechali trochu unýst. Co když je v domě ještě někdo?“ opáčila věcně, avšak roztržitě. Očima těkala do všech směrů a pochopil jsem, že se rozhodně necítí dobře. Automaticky jsem pokrčil rameny v upřímné odpovědi, jak jsem byl ještě poněkud mimo z toho našeho divokého sblížení, které mi úspěšně vypnulo horní mozek. „Omluv mě, ale zmizím raději na pokoj,“ oznámila mi rezolutně a nečekala ani na žádnou mou odezvu, načež se vypařila z místnosti. Zůstal jsem tam hloupě stát a nutně jsem potřeboval vychladnout, stejně jako znovu popadnout dech. Když jsem se trochu uklidnil, uvědomil jsem si, jak strašlivě jsem zklamaný, že nás ten pes vyrušil. Bojoval jsem ještě několik táhlých vteřin s jakýmsi posedlým nutkáním jít za ní do pokoje a tam si ji nekompromisně vzít. Bohužel jsem si matně vybavoval, že jsem se sám před sebou zařekl, že tohle nechám výhradně na ní. Krucinál!

„Bobby, ty si takový pitomeček,“ povzdechl jsem si bezradně se slyšitelnou frustrací, přestože jsem si jako nebetyčný idiot připadal já sám. Pustil jsem se raději do sbírání svršků, co tu po nás po obou zůstaly ležet všemožně okolo. Přece jenom kdyby se tu ještě někdo uvnitř zámečku pohyboval, tak ať tu nenajde tenhle binec, který by byl navíc poměrně dost výmluvný. Alespoň jsem se nějak zaměstnal, abych nemusel myslet na to, jak děsivě hodně jsem po Elise toužil. Doposud snad nikdy jsem vůči nějaké ženě nepocítil takový ohromný chtíč. Dychtil jsem po ní tak moc, jako by upír prahl po první kapce rudé krve, aby vůbec přežil. Tak jo, nejspíš se vrátím ven na ten déšť, abych se probral. Nebo si dám ledovou sprchu, abych opět přišel k sobě.

Stál jsem pod sprchovou hlavicí a nechával na sebe dopadat přiměřeně teplé kapky vody. Opíral jsem se o dlaždičky a urputně jsem se soustředil na to, abych už nepřemýšlel na ty žhavé chvilky s Elisou před krbem. Úplně jí vytěsnit z myšlenek se mi ovšem nedařilo. Chtě nechtě jsem přemítal nad tím, jak jsme se vlastně dopracovali až sem. Kdyby mi někdo na začátku týdne řekl, že to mezi mnou a Elisou skončí takhle, nejspíš bych se mu z plna hrdla vysmál a považoval bych ho za kardinálního blázna. Když jsem Elisu poznal, působila na mě poněkud zvláštně a vlastně se i zvláštně chovala. Měl jsem vůči ní často rozporuplné pocity a občas mi některé její názory či reakce na určité události neseděly, ale naštěstí jsem i díky svému profesnímu umu dokázal udržet netečný výraz a mnohdy jsem se ji třeba pokusil ukázat i jiný úhel pohledu. Nato jak velmi atraktivní žena to je, tak mi ne vždycky byla tolik sympatická.

Leckdy ve mně vyvolávala dojem, že je to trochu arogantní, zpovykaná slečinka ze země neomezených možností, která je zvyklá, že věci bývají zpravidla po jejím.Někdy jsem si o ní pro změnu pomyslel, že si je nejistá a vystrašená, ale že to navenek dává najevo přesně opačným způsobem. Jakási její ochranná maska vůči drsnému světu, přestože uvnitř byla křehká a zranitelná. To mi později i sama svými slovy potvrdila…

Zpočátku týdne jsem ji tou pozvánkou ke mně domů na večeři možná poněkud zmátl, ale mým nezištným záměrem bylo akorát mezi námi prolomit ledy, když nás čekal celý týden v bezprostředním kontaktu. Uznávám, že to ode mě mohlo být značně nestandardní a že to pozvání pramenilo především z mých obav, že jsem se přitom souhlasu s tímto projektem jaksi unáhlil. Mínil jsem tím vystoupit ze své komfortní zóny, jelikož jsem především poslední roky lehce uvízl v takové stereotypní pohodlné bublině. Ona si tu večeři naneštěstí vyložila zřejmě jinak, poněvadž jsem pak další dny musel odolávat jejímu nepokrytému flirtování, všelijakým narážkám a nakonec i pokusům o to mě svést. Ne že by to mému ješitnému já nedělalo náramně dobře, že o mě takto urputně usilovala taková půvabná žena, ale to jsem stále ještě zastával svoje železná pravidla, která jsem si postupně vykonstruoval ze svých životních neúspěchů a proher a kterých bylo jednoduše bezpečné se držet a vymlouvat se na ně. Nemluvě o tom, že se v mém životě objevila jenom na skok a přestože jsem obyčejný průměrný chlap, tak mi vztahy na jednu noc odjakživa nic neříkaly. A ačkoli se mi to doopravdy těžko přiznává, takové ty emancipované a cílevědomé ženy mě trochu děsily. Líp jsem se vždy cítil v roli toho, kdo ženská srdce okouzluje a dobývá. Inu, prostě stará škola.

Jenomže během pouhých pár dní to mezi námi nabralo zcela jiný spád. Ani jsem nepostřehl, kdy přesně nastal ten zlomový bod, kdy jsem ji počal vnímat jinak. Stalo se to tak nějak nečekaně a plíživě. Každopádně jsem si byl stoprocentně jistý,v jaký moment jsem se dovtípil, že o ni mám reálný zájem, a to když jsem ji viděl tancovat s tím cizím mužem. Ano, bylo díky tomu lacinému adolescentnímu triku, ke kterému Elisa přistoupila už z čiré bezvýchodnosti naší situace, ale to jediné mi pomohlo otevřít oči. Pomohlo mi to uvědomit si, že jsem k ní začal něco cítit. Kromě obyčejné přitažlivosti, která mezi námi již zpočátku probíhala, jsem vůči ni zaznamenal i jistou náklonnost. Totiž při některých našich rozhovorech, většinou zejména těch, které se v jejím projektu nedaly použít, mi dovolila nahlédnout pod tu její drsnou slupku a poznat její zranitelné nitro. A co víc! Já sám jsem si dovolil ji ukázat svoje nitro, které jsem se už dávno rozhodl zatvrdit, abych si nenechal znovu jen tak ublížit. Ta malá okatá potvůrka se mi za několik absurdně krátkých dní dostala pod kůži.

A poté, co na mě ve své slabé chvilce vychrlila všechno to, co jí trápilo a čeho se ona sama bála, tak jsem prozřel, že se v ní skrývá mnohem víc a že jsme toho měli my dva společného mnohem víc, než jak se mi na kraji týdne zdálo. Oba jsme si z dětství nesli něco, co na nás zanechalo nesmazatelné stopy. Oba jsme si prošli něčím, co nás nějak poznamenalo. Oba jsme to byli schopní přiznat, pojmenovat a přenést se přes to. Zapracovat na tom. Uzdravit se z toho. Nejlépe společně. Myslel jsem smrtelně vážně, že jsem připravený na to s ní do toho skočit rovnýma nohama. A mohl jsem jen doufat, že i ona je na to připravená, když s tím souhlasila. Nezapomněl jsem na to, jak mě důrazně varovala a jak zmatená přitom všem byla, ale chtěl jsem věřit tomu, že nakonec ví, co dělá. Už jenom to, jak nad tím vším váhala mi napovídalo, že jí na tom opravdu záleží. Že jí na mě záleží... Věřil jsem jí.

Po sotva deseti minutách ve sprše už jsem se začal rozpouštět, ale potom, jak jsme příšerně promokli, to úplně stačilo. Takže jsem vypnul vodu a vylezl jsem ven ze sprchového koutu, když vtom jsem zaslechl z vedlejší místnosti, že někdo klepe na vstupní dveře. Ztuhl jsem a pochopitelně jsem okamžitě pomyslel na Elisu. Přestože ze mě ještě kapala voda, rychle jsem si obmotal velký ručník kolem pasu a spěchal jsem otevřít. Modlil jsem se ke všem bohům, ať je to ona. A pochopitelně byla.

Postávala tam pouze v dlouhém saténovém bílem županu. Světlo z chodby tu tenoučkou látku prosvěcovalo mezi jejími stehny a nejspíš pod tím vůbec nic neměla. Působila na mě jaké nějaké zjevení z jiného světa. Upírala na mě mlčky svoje obrovské oči, kterými mě pak sjela od hlavy až patě. Nedalo si nevšimnout, že se jí rozšířily zorničky. Nevzmohl jsem se na slovo. Dokázal jsem na ni taky jenom bezhlesně civět. Nicméně cokoli říkat beztak nemělo žádný smysl. Její přítomnost, a navíc jenom takhle spořená oděná, mluvila absolutně za vše. Ustoupil jsem stranou, abych ji nechal projít mezi futry. Elegantně proplula dovnitř a její výrazná vůně, která jí následovala, mě naprosto omámila. Několik sekund jsem se nechával dobrovolně paralyzovat tím podmanivým parfémem, než jsem za ní zavřel dveře. Zhluboka jsem se nadechl, než jsem se k ní otočil. Pokoutně se na mě usmívala a oči jí jen zářily.

„Posaď se, prosím,“ šeptla vlídně a já neměl jeden jediný důvod ji nevyhovět. Udělal bych naprosto cokoliv by si jen přála.

 Čauky mňauky všem! No... tak je to tady. Následující kapitola má docela jasný obsah, že? 3:) Taky si tak užíváte, že se ti dva dali konečně dohromady? Mě totiž ohromně bavilo to psát, tak snad to bude aspoň trochu znát. :)) 

Mezitím se všichni mějte skvěle, opatrujte se mi a všem svým vytrvalým čtenářům ze srdce děkuji!!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 23. kapitola: