OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 12. kapitola - Kdo nastaví kůži?

18.07.2013 (19:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1186×

„Xer, je mi naprosto skvěle, nechápu, proč si myslíš, že jsem opilá. Nejsem,“ stála si za svým Katherine. Už celých dvanáct minut se pokouší Xer přesvědčit.

Možná kdyby některé slova nebyla tak těžce vyslovitelná. Nohy pevnější a okolní svět ostřejší.

Možná by jí Xer věřila.

Ještě že tu není Carter. Xer nevypadá nebezpečně, na rozdíl od velkého brášky. Xer se usmála a podala Kat navlhčený ručník. Nakonec je ráda, že zůstala, přesně jak po ní chtěl Carter. Aspoň se postará o trošku opilejší Kat. Jak zná Cartera, určitě by jí to pěkně vytmavil. Ne proto, že by nechápal svou nejmladší sestru a studentský život, ale proto, že se přehnaně bojí o své blízké.

Znenadání se bytem rozlehla rána. Jako by někdo prostřelil dveře a následně je prorazil. Ať už to byl kdokoliv, přátelské úmysly rozhodně neměl. Xer okamžitě popadla Kat za paži a táhla ji z koupelny, přičemž si dala na ústa prst, aby mlčela. Naštěstí byly dveře, vedoucí z koupelny přímo do ložnice, otevřeny. Tiše proklouzly. Xer se snažila utřídit myšlenky a začít jednat. Nejdřív musela ukrýt Katherine.

„Zavřeš se v posilovně a zabarikáduješ se tam. Je tam telefon, okamžitě zavoláš Carterovi. Jasný, Kat?“ udílela Xer pokyny. Kat přikývla. Tatam byla opilost a vtípky.

Xer co nejtiššeji otevřela dveře od ložnice a pustila Kat. Sama vyšla z pokoje a opřela se o zeď. Musela zklidnit dech, zahnat bolest. Vystrčila hlavu za roh, aby zmapovala situaci. Dveře byly na padrť, slyšela blížící se hlasy a kroky vycházející z obývací místnosti. Ještě pár metrů a budou u Xer. Odlepila se od zdi a nejrychlejším krokem, kterým byla schopna, se přesunula na chodbu a natiskla se k obrovské skříni z dubu. Neměla zbraň, neměla krytí.

Byla v hajzlu.

Na protější stěně chodby byla vystavena stará baseballová pálka. Pravděpodobně trofej. Xer ji sebrala a vrátila se na své místo. Teď pasovala trofej na smrtící zbraň, pokud bude nutné.

Slyšela dva muže, jak se mezi sebou baví. Chvíli jí trvalo, než zařadila jazyk.

Ruština. Byla si skoro na sto procent jistá, že ti dva mluví rusky.

Nadia Burmakin. Pocházela z východu.

Burmakinovi poskoci si přišli pro Cartera.

Ale proč? A jak na něj přišli? Měla by se začít ptát a nesedět na zadku.

Pomalými, sotva slyšitelnými kroky se Xer posunovala podél zdi k proskleným posuvným dveřím, vedoucím do kuchyně. Obývací pokoj je s kuchyní propojený. Tudíž je jen otázkou času, kdy se objeví v kuchyni a půjdou chodbou…

Slyšela dostatečně blízko jednoho z nich. Uchopila pálku oběma rukama, zvedla ji a s co největší silou, kterou by schopna vyvinout, se napřáhla a udeřila.

Zvuk ničícího se skla se mísil s bolestným výkřikem. Xer viděla, jak obrovský muž upadl na zem. Mířila vysoko, tudíž mu zasáhla oblast krku a hlavy. Celá byla od krve, dokonce Xer zaregistrovala i pár sklíček zapíchnutých v masu.

Odvrátila hlavu v momentě, kdy slyšela cvaknout pojistku.

Druhý chlap.

Okamžitě padla na zem.

Kulka prosvištěla vzduchem a narazila do zdi. Xer se pomocí rukou plazila po koberci, aby se schovala. Třeba bude mít štěstí a mezitím najde Carterovu skrýš na zbraně.

Mířila chodbou co nejdál od posilovny. Čím později najdou Kat, tím líp.

Najednou Xer projela nová vlna bolesti. Instinktivně se překulila na břicho a rukama stiskla stehno. Dostala svalovou křeč, která proklatě bolela.

Uvědomila si, že učinila zásadní chybu. Zvedla zrak a střetla se s namířenou zbraní na její maličkost.

Umře.

A jediné, co jí v mysli běželo, byla zasraná bolest.

Ozvala se rána, po které velký chlap spadl na zem. Do Xeřina úhlu padla Katherine. Využila příležitosti a uhodila ho vázou do hlavy.

„Neměla ses zabarikádovat v posilovně?“ ptala se jí Xer. Křeč postupně ochabovala.

„Jo, ale nemohla jsem tam jen sedět,“ řekla Kat a pomohla Xer vstát.

„Díky, zachránila jsi mi život.“

…

Sral na výtah a běžel po schodech. Kat byla na smrt vyděšená, když mu volala. Někdo vnikl do jeho bytu a Xer se jim postavila. Hloupá, hloupá Xer! 

Co když se jí něco stane? A Kat?

Přísahal, že ty chlapy zabije. Sere na předpisy a protokoly. Rozběhl se po chodbě, slyšel, jak Peter běžel za ním. Do zorného úhlu mu padla strana chodby, kde by měly být dveře od jeho bytu, ale nebyly tam. Vpadl dovnitř. Srdce se mu zastavilo, když spatřil Xer.

Střežila dva chlapy, jež se brodili v krvi na jeho chodbě. V hlavě si představoval jiné scénáře, ale tohle…

Jakmile se jejich oči střetly, toužil po jediném. Sevřít ji v náručí.

„Cartere!“ vyjekla Katherine, která se do té doby schovávala za Xer, a skočila mu kolem krku. Pevně ji obejmul, přičemž stále hleděl na Xer, jež mu pohled opětovala.

„Pšt, jsem tady, vše budu v pořádku,“ utěšoval sestru.

Xer odkopla nutkání přidat se ke Katherine a schovat se do bezpečí Carterovy náruče. Bylo to velice lákavé, ale není malá holka.

„Cartere, hoď mi pouta,“ pronesla chraptivým hlasem. Aniž by pustil Kat, udělal přesně to, co po něm Xer chtěla. Opatrně se sehnula a společně s Peterem, jenž k ní rychle přešel, oba muže spoutali. Pak je Peter i s hlídkou, pravděpodobně přijela s nimi, odvedli pryč z bytu.

Mezitím Carter uložil Kat do postele ve své ložnici. Byla stále vyděšená a nedokázala mluvit, jen brečet. Utěšování mu moc nejde, ale i snaha se počítá. Po několika minutách přece jen Cartera pustila a odebrala se do říše spánku.

Rozhodně je zabije. Vkradli se do jeho bytu? Zaútočili na jeho sestru a Xer?

Co nejtišeji se odebral z ložnice. Vzteky se mu vařila krev. Kdyby nebyl muž zákona…

Rozhodně je zabije, nebo aspoň o ně omlátí stůl ve výslechové místnosti. Nebo by to mohl svést na selhání služební zbraně. Občas se zasekává.

Cartera z úvah vytrhl zvuk tekoucí vody. Prošel chodbou a zahnul do kuchyně, střepům a krvi se obratně vyhnul.

Xer napouštěla vodu z kohoutku do sklenice, nebo se o to snažila. Viditelně se jí třepala ruka.

„Co to mělo znamenat?“ Věděla, že je na prahu Carter, aniž by se na něj otočila. Dupe jak slon a navíc funí vzteky.

„Myslíš, že jsem jim poslal V. I. P. pozvánku do svého hnízdečka, nebo co?“ ohradil se příkřeji, než chtěl. Vlastně vůbec nechtěl být podrážděný na ni, ale nemohl si pomoct.

Zastavila tekoucí vodu a celým tělem se otočila přímo ke Carterovi.

„Hele, Cartere, o sebe se dokáži postarat, ale byla tu Kat. Vždyť je ještě dítě, a zaručeně jste s Peterem kopli do vosí hnízda,“ Xer položila sklenici na pult a přistoupila ke Carterovi. „Chceš ode mě upřímnost, tak ji poskytuj i mně. Do čeho jste šťourali?“

„Chceš upřímnost?“

„Ano,“ vydechla Xer. Carter nepatrně kývl hlavou a nebezpečně blízko se ke Xer sklonil.

„V momentě, kdy mi vyděšená Kat zavolala, jsem se přestal ovládat. Jediné, co dokázal můj mozek vidět, jste byly vy dvě mrtvé. Když jsem tě před pár minutami spatřil živou, děkoval jsem bohu a zároveň umíral touhou tě obejmout, abych se ujistil, že jsi doopravdy v pořádku.“

Xer otevřela ústa a následně je zavřela. Měla dost argumentů, ale prostě nešlo se bavit o pracovních záležitostech, když řekl to, co právě řekl. Bylo těžké soustředit se. Je tak blízko, cítí jeho dech, pohled jeho tmavě modrých očí ji ničí, a její srdce? Tetelí se blahem, a kdyby mohla, přede jako kotě.

Zapřela se dlaní do pultu a zhoupla se na špičkách, aby mohla Cartera políbit na rty.

„Taky jsem nemyslela na nic jiného,“ pronesla šeptem. Viděla, jak se Carter spokojeně zašklebil. Ta upřímnost byla hodně blbý nápad. Odtáhla se od něj a kývla k polorozpadlým posuvným dveřím.

„Postarám se o Katherine.“

„Dík, cením si toho.“

„Je to samozřejmost, Cartere.“ Nic nebylo vtipné a ani veselé, přesto se Carter lehce usmál. Přejel prsty po levé tváři Xer a líbl ji na rty.

„Co nejrychleji ty dva vyslechneme a vrátíme se. Přijela s námi hlídka, budou na ulici hlídat. Ještě zavolám někoho, kdo opraví dveře, nebo raději dá nové.“

„Dobře.“ Xer měla v hlavě snad stovky otázek, ale věděla, že budou mít ještě dost času na pořádný rozhovor. Nyní jsou prioritní dva útočníci.

Carter se ještě naposled ke Xer natáhl a políbil ji na rozloučenou. Aniž by se Xer ptal, zvedl ji a odnášel do ložnice. Pajdat si může klidně i tam. Přičemž jeho zrak letmo sjel k obrázku sportovního auta, kterým se pyšnil kalendář. Okamžitě se zarazil na dnešním datu.

Do prdele…

Má narozeniny.

Což znamená návštěvu matky, oslavu, dort a zbytek jeho povedené rodiny.

Ahojte, holky, vím, že jste čekaly na další díl dlouho, ale neměla jsem opravdu čas. Doufám, že se díl líbil, vůbec s ním nejsem spokojená, a kdybych mohla, raději to celé utnu. :-D

Sis, jsem ráda, že stále čteš mou povídku, a moc ti děkuji za komentáře. Jsem ráda, že sis oblíbila Cartera. :-D

Ťula: Kdyby byl živej, pošlu ti ho PPLkem. :-D 

Maryes: Děkuji za pochvalu. :-D Zkusím příště Peterovi poskytnou prostor pro manévrování. :-D

Kika: Dík za povzbuzující smajlíky. :-D 

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 12. kapitola - Kdo nastaví kůži?: