OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 11. kapitola - Husí kůže?

07.06.2013 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1177×

„Mainor street 257. Tam je bordel,“ oznámil Peter Carterovi, když jeli autem. Carter svraštil obočí. Ne, tam má mít byt Nadia.

„Jak to víš?“ položil Peterovi otázku. Ten obrátil oči v sloup. „A my dva se známe?“

„Taky pravda,“ uznal Carter. Jestli je na Mainor street hnízdečko lásky, proč tedy Danny Frix dal Xer špatnou adresu?

„Kdo vlastní ten podnik?“

Peter usrkl z ranní kávy. „George, nebo Mark? Nevzpomínám si. Má to pod placem Burmakin.“

„Burmakin?“ zopakoval Carter. Peter pouze přikývl, chtěl si vychutnat kávu a Carterova dotěrnost ho obtěžovala.

Carter pevněji sevřel volant a mírně přidal na rychlosti. Určitá spojitost zde je. Mohla tam pracovat? Bratr, který nechá svou sestru dělat šlápotu, není zrovna bratr za všechny prachy. Nebo tam taky mohla jen trávit čas. Hodně dívek z východu přijede do Ameriky a pracuje jako prostitutky či striptérky. Všichni se drží ve své komunitě. Rozumí si, chápou se a tak dále. Mohla tam mít přítelkyně. Proč tedy netrávit čas v klubu, který je pod bratříčkovou ochrannou rukou? Výhody by to mělo.

Carter zaparkoval a vystoupil stejně jako Peter. Do očí ho praštil obrovský neonový nápis „Žhavá lilie“. Lilie, symbol nevinnosti, žhavá nevinnost. Proboha. Nasadil si sluneční brýle a mířil ke vchodu.

„Veď mě, zvrhlíku,“ houkl k Peterovi, který vypadal jak malý kluk před autodráhou. Jiskřičky v očích silně zvažující, na čem se dneska povozí.

„Jak, zvrhlíku? Aspoň si ho nehoním ve sprše jak někdo.“ Peter přidal do kroku a vtrhl do podniku dřív, než ho stihl Carter odstřelit. Zamrkal, aby si oči rychleji přivykly na přítmí. Mezitím stačil vejít i Carter. Pevně sevřel Peterovo rameno a zmáčkl ho.

„Náš rozhovor dokončíme později,“ pronesl vražedným hlasem. Peter nahodil nevinný kukuč.

„Ale jistě, nemusíme vůbec spěchat. Můj nejlepší příteli.“ Carter protočil oči a povolil stisk. „Můj vzore?“ navrhl Peter s nadějí v hlase. Carter ho propustil ze svých okovů.

„Možná tak v Alenčině říši divů,“ utrousil a hledal barmana – ti ví všechno.

„Náhodou, jednu Alenku jsem měl, a ta mi teda předvedla divy, Cartere.“ Peter si všiml, že Carter je u barového pultu a mluví s barmanem.

„Hele, mluvil jsem na tebe. Čau, Micku,“ pozdravil barmana, který kývnul.

„Až budu chtít poslouchat dojebávky, poslechnu si Tinu nebo Whitney. Nyní, Petere, máme práci, vzpomínáš?“ Nechápal, kde v sobě vzal tolik klidu a sebeovládání. Že by to bylo tím bílým čajem, co do něj furt leje Xer s Kat? Měl by svou čistě mužskou domácnost vyčistit, je tam nějak moc ženských.

„Jo, vlastně. Micku, kde máš šéfa?“ Mick se netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Věděl, kdo je Peter.

Polda.

A kdyby náhodou mu to ušlo, ten druhej, obrovskej svalouš, mu to před chvílí dokázal tím, že mu odznakem málem udělal facelift.

„První patro, dáte se doleva, ne vpravo, jak jsi zvyklý, Petere.“

Buď jim řekne pravdu a vše půjde po dobrém a bez komplikací, nebo bude lhát a oni si ho stejně tak jako tak najdou.

Neobtěžovali se klepat. Nejsou přece na audienci u papeže. A ochranka před dveřmi? Jak říká Peter, Carter umí tu nejlepší ukolébavku.

Vstoupili do prostorné místnosti s rudými zdmi. Moc věcí zde nebylo. Černý kožený gauč, plazmová televize pomalu větší než pracovní stůl, za nímž seděl muž s hranatým obličejem, krátce střiženými blond vlasy a pronikavýma modrýma očima, spíš byly šedé než modré.

„Detektiv Jones,“ Carter ukázal odznak a kývl k Peterovi. „Detektiv Burren, N.O.P.D., potřebujeme se zeptat na pár otázek, pane?“

Muž vstal od stolu a rukou si přejel po tmavém saku, stoprocentně šitém na míru.

„George Connor, co pro vás mohu udělat, pánové?“ přehnaná a falešná zdvořilost. Carter stiskl nabízenou dlaň. Nesnášel tenhle zasranej typ lidí.

„Stačí, když nám řeknete, kde je Burmakin,“ řekl Peter. Většinou se ptá on, Carter raději vyhrožuje. Connor sebou nepatrně cukl a přesunul se zpátky ke svému stolu a pohodlně se usadil.

„Mám toho člověka znát?“

Carter se uchechtl a otočil na Petera. „Jsi si jistej, že Burmakin má toto místo pod palcem?“ zašeptal tak, aby ho slyšel jen Peter. Ten s vážným výrazem přikývl. Carter mu plně důvěřoval. Přistoupil ke stolu a vytáhl zbraň. Byl unavený z toho, že ví hovno, a velice pomalými kroky se dopátrávají pravdy. A pokud bylo na něm, předpisy nebyly jeho silná stránka.

„Nyní mi, milej Georgi, vyklopíš adresu, kde se nachází Leroy Burmakin, a já slibuji, že tě nestřelím.“ Přiložil hlaveň ke kůži na předloktí. George si by jistý, že blafuje. Proto se nepokusil ani o kec: „Já nevím.“. Ignoroval Cartera a jeho snahy o vyhrožování.

Carter pokrčil rameny a stiskl spoušť.

„Kurva!“ bolestivě ucukl s rukou, čímž se krev dostala všude kolem něj i na Cartera, který se tvářil chladně a nepřístupně.

„Ty jeden zasranej zkurvysynu! Tys mě střelil!“ křičel jako smyslů zbavený George a málem se mu zvedl kufr, když viděl v místě rány vlastní kost. Carter natiskl zbraň na druhou ruku. To už se George začal škubat.

„Kde je?“ zavrčel Carter.

„Já to, kurva, nevím!“ vřískl mu do tváře. „Občas sem zajde, užije si a hotovo.“

„A co jeho sestra?“ zeptal se Peter, který se držel stranou. Nevadí mu krev, ale má pěkně drahý oblečení. George ucukl se zdravou rukou a zakryl si ránu, která silně krvácela.

„Bývala tu hodně často. Nevím, kde je teď, dlouho tu nebyla. Vole, já jsem malá ryba, mně se nic neřekne, tak, kurva, vypadněte!“ Modlil se, aby ten zasranej polda i s tím zrzkem vypadli pryč z jeho podniku.

Carter jeho prosby vyslyšel a schoval služební zbraň do pouzdra. Kývl na Petera. Ten automaticky přistoupil ke stolu. Sebral papír a tužku, schválně se vyhýbal místům, kde byly kapičky krve.

„Jakmile se objeví,“ začal Carter, natáhl k Peterovi ruku, který mu akorát podával papír. „Zavoláš na toto číslo. Jasný, Georgi? A jestli zjistím, že nám kecáš, a já to zjistím, prostřelím ti příště hrudník a zatancuji si na něm kankán. Rudá mi fakt sluší.“ Složil papír na malý čtvereček a strčil ho do rány. George zasyčel několik nadávek, když odcházeli.

Rozhodně si pořídí kvalitnější ochranku, tahle stojí za velký hovno. Jakmile si byl jist, že jsou pryč, popadl mobilní telefon s předplacenou kartou a vytočil Burmakinovo číslo. Našel poldu, který zabil jeho sestru. Tohle bude určitě zavánět povýšením.

„Nepřehnal jsi to krapet?“ nadhodil Peter, když oba nastupovali do auta. Carter si zapnul pás a strčil klíčky do zapalování.

„Já ti nevím, Petere. Přehnali to Burmakinovi muži, když zabili Javiera a Xer deportovali do nemocnice, kde se málem zcvokla?“ Měl sto chutí vrátit se a střelit George mezi oči.

Peter napočítal do dvaceti, než na Cartera promluvil. Znal ho dobře. Rychle se naštve, rychle se uklidní. Chtěl nějak jemně naznačit, že neví jistě, kdo to byl. Burmakin měl spojitost s mrtvou holkou, ne útokem na Xer a Javiera. Ale raději se kousl do jazyka.

…

Po náročném dni by každý žebral o sprchu. Carter měl v plánu splnit své přání. Nejdřív ale šel navštívit lednici s jediným cílem, uhasit žízeň. Zarazilo ho až hrobové ticho. Čekal poskakující, vztekající se nebo pilně se učící Katherine. Nebylo mu dopřáno. Na lednici byl vzkaz.

„Šla jsem zničit pár mozkových buněk. Nevím, kdy se vrátím. Ať tě ani nenapadne mě sledovat, úchylnej, zákeřnej poldo.“

Kat.

Carter po přečtení strhl vzkaz a hodil ho do koše. Zjistil, že se uculuje. Aspoň někdo si užívá. Vlastně Cartera taky čeká pořádná relaxace v horké vodě.

Natěšeně vstoupil do koupelny a hned na to se zarazil.

Xer stála u vany. Viděl, jak se pára vznáší kolem jejího nahého těla.

Nahého.

Oči mu sjely dolů.

Kalhotky měla. Polonahého těla.

Carter těžce zalapal po dechu. Rozhodně si nemyslel, že se tohle může stát. Hned, jak mu docvaklo, co se děje, zabodl zrak do dlaždiček.

„Asi budeš chtít podat ručník,“ vyhrkl ze sebe, couvl k nástěnnému radiátoru a rukama hmatal po něčem froté. Osuška by byla hotové bingo.

„Cartere,“ vyslovila jeho jméno, okamžitě vzhlédl a samozřejmě si neodpustil pohled na její obnažená ňadra.

Krucinál.

Soustřeď se!

Zadíval se do Xeřiných očí.

„Ano?“ těžce polkl. Vůbec nebyla zaskočená, nebo to aspoň nedávala na sobě znát. Ukázala kousek od něj k umyvadlům.

„Podal bys mi to tílko? Budeš rychlejší než já,“ řekla a pousmála se.

Proč jí vůbec nevadí, že je hotový ze situace, která právě nastala?

Někdy opravdu nesnášel její klidné chování.

„Jo, jasně,“ odkašlal si, aby uvolnil knedlík v krku, popadl tílko a šel k ní.

Čím blíž byl, tím víc si byl jistý, že nedokáže odolat. Potřeboval se dotknout její hebké kůže, políbit narůžovělé, plné rty. Být v ní, cítit její teplo, její náruč.

Sledovala každičký pohyb svým pronikavým světlemodrým pohledem. Carter opětovně polkl a vztáhl ke Xer ruku, v níž držel kus tmavě šedé látky. Aniž by promluvila, zvedla ruce nad hlavu. Carter pochopil, roztáhl tílko a oblékl jí ho. V moment, kdy se nad ní skláněl, cítil, jak ho její dech lechtá na krku.

„Děkuji,“ pronesla tichým hlasem. Carter se ke Xer otočil zpříma. Byli neuvěřitelně blízko. Rty se skoro dotýkali.

„Teď ty,“ vyslovila stále stejným tónem hlasu Xer. Carter zmateně cukl hlavou. Co on?

„Zvedni ruce nad hlavu,“ vysvětlila a kousek odstoupila. Carter udělal, co požadovala, mírně se nahrbil, aby měla při svlékání větší úspěch.

Xer upustila triko na zem. Bříšky prstů putovala po vypracovaných prsních svalech, přes břišní svaly, jizvy po kulkách, po noži, dolů až k pupíku, těsně u kalhot ji Carter zastavil.

Musí mít jasno, než úplně ztratí sebekontrolu.

„Budeš znovu přehlížet, co se mezi námi stane?“ Bože, jak moc ji chtěl. Ale nebyl ochoten hrát si na něčí děvku. Řekne ano, půjde si dát ledovou sprchu, řekne…

„Ne,“ odvětila bez zdržování. Rychle a jasně. Podle Cartera byla další slova zbytečná. Za tílko si Xer k sobě přitáhl a surově ji políbil. Příliš dlouho odmítal touhu po ní a teď se mu to vrací i s úroky. Vyšvihl si ji do náruče, zatímco mu se stejnou, ne-li větší touhou oplácela žhavé polibky. Rychlými kroky se přesunuli do ložnice.

Nechtěl, aby je v koupelně načapala Kat, kdyby náhodou měla v plánu vrátit se z večírku dřív.

…

Otráveně zamžoural očima. Melodie, která se rozléhala ložnicí, ohlašovala příchozí hovor. Nahmatal prsty na nočním stolku mobil a stiskl zelené tlačítko.

„Co je?“ zavrčel podrážděně. Xer, ležíc v jeho náručí, se zavrtěla. Hned se proklínal za svůj hlasitější projev.

„Zvedni svůj svalnatý zadek. Potřebuji tě okamžitě na stanici, mám novinky ohledně případu.“ Pomalu rozpoznával Peterův hlas. Mrkl na budík.

„Je skoro půlnoc, nemůžeš to rovnou vyklopit? Co chceš pohledávat na stanici v tuto dobu?“

Xer se překulila na druhou stranu postele a rozsvítila lampičku. Carter se domníval, že spí. Nevypadala rozmrzele jako on, spíš zvědavě.

„Dojeď, hned!“ Peter ukončil hovor. Carter poznal, že se musí dít něco vážnějšího. Jinak by se tak Peter nechoval. Navíc byl děsně zvědavý, co Peter vypátral, jak a kde. Položil mobil na stůl a odhrnul ze sebe přikrývku.

„Děje se něco?“ zeptala se Xer.

„Nevím, Peter blbne, musím jít za ním.“ Položil nohy na zem a chtěl vstát, ale drobná ruka na jeho rameni ho zastavila. Ohlédl se na Xer a lehce se usmál. Ruku přesunula k jeho obličeji, prsty přejížděla po dvoudenním strništi, a pak ho jemně políbila. Carter chtivě oplácel polibky, přičemž si Xer stáhl do klína.

„Právě teď Petera nesnáším,“ zamumlal zadýchaně po chvíli. Přejel konečky prstů po pokožce Xer.

„Husí kůže?“ Xer pokrčila rameny a přehoupla se do peřin. Přitom dávala pozor na pravou nohu.

„Z tebe se mi husí kůže nedělá, nefandi si,“ odvětila mu, když viděla na Carterově tváři samolibý úšklebek. Zasmál se a jen v boxerkách vstal z postele. Sebral ze země kalhoty, z komody vytáhl tmavě modré triko s dlouhým rukávem a staré nesčetněkrát opravené tričko s logem kapely Kiss. Modré si oblékl, stejně jako kalhoty. Když byl hotov, rozložil staré tričko, usadil se u Xer a přetáhl jí ho přes hlavu.

„Aby ti tu nebyla zima,“ pronesl škodolibě a odrhnul Xer z obličeje elektrizující vlasy. „To je napětí,“ zaševelil pobaveně.

Xer se usmála a kousek se od Cartera odtáhla. Dooblékla si triko a upravila vlasy. Věděla, že ho naštve, ale nemohla si pomoct. Předtím ignorovala drobné stopy krve na jeho triku, když ho v koupelně svlékala. Odřené, nateklé klouby na pravačce.

„Chci jít s tebou. Ať už Peter vypátral cokoliv, jsem připravená vrátit se.“

Čekala vše, ale úsměv ne. Vzápětí Carterovy rysy v obličeji ztvrdly. Je to tady.

„Nikam nepůjdeš,“ řekl pevným hlasem neznajících námitek.

Xer naštvaně přelezla postel a postavila se na zem. Bez kulhání přistoupila z druhé strany ke Carterovi, který stále seděl na kraji postele. Noha ji ukrutně bolela a myslela, že se jí brzo rozpadne. Ale nepohnula se ani o píď. Stačí pouze ignorovat bolest.

„Jsem připravená,“ procedila skrz zaťaté zuby. Hlásek v hlavě řval opak, okamžitě ho umlčela. Nemusela zvedat hlavu jako obvykle, když se mu chtěla dívat do očí. Teď byli na stejné úrovni. Nebude sedět nečinně na zadku a sledovat, jak se snaží napravit její chyby. Carter Xer uchopil za paže a přitáhl si ji k sobě.

„Je mi jedno, zda jsi připravená. Bydlíš u mě, budeš mě poslouchat, a to znamená, že nebudeš strkat nos do mého případu.“

Xer zalapala po dechu a odstrčila ho od sebe. Otočila se k němu zády. I když noha nepřestávala bolet, nemohla před ním kulhat. Hrdost to nedovolila.

„Kam jdeš?“ křikl na ni zmateně, vstal a doběhl ji, když už byla na chodbě a mířila ke vchodovým dveřím.

„Jsem ti vděčná za vše, co jsi pro mě udělal,“ ohlédla se na něj a zastavila se. „Ale právě jsi překročil hranici. Nejsem tvůj majetek, se kterým si můžeš dělat, co tě napadne, a přikazovat mu, Cartere!“ křikla na něj. Její tep i dech se zrychloval. Byla naštvaná a jediný, kdo za to mohl, chlap, jež si ji k sobě znovu stáhl. Snažila se mu vymanit, ale byl silnější. A Xer pomalu slábla, svaly měla unavené, celé tělo křičelo únavou a žebralo o trochu odpočinku.

„V mých očích jsi neuvěřitelně křehká, Xer. Bojím se o tebe. Nejsi zdravá, ještě ne,“ zašeptal, pro Cartera neobvykle klidným hlasem. Xer zatlačila dlaněmi do jeho hrudi, když s ním nepohnula, tak ho aspoň praštila.

„Nejsem křehká,“ ohradila se a vzpurně na něj pohlédla.

Zarazila se.

V Carterových očích nebyl nesouhlas a ani odhodlání začít novou hádku. Bylo v nich něco jiného.

Možná přece jen je křehká.

Když je v Carterově náruči.

Když ji sleduje tímto pohledem.

Když se k ní sklání, aby ji políbil na ústa.

„Zůstaň v bytě, Xer, prosím. Potřebuji vědět, že jsi v bezpečí. Uděláš to pro mě?“ Znovu ji políbil. Xer nedokázal říct ne.

Nešlo to.

Ne Carterovi.

Pohladila ho po tváři a kývla na souhlas. Zhluboka se nadechla. Potřebovala se připravit na bolest v noze, až půjde zpátky do ložnice.

„Děkuji.“ Opatrně zvedl Xer do náruče a odnášel ji do pokoje.

„Šla bych sama,“ upozornila ho.

„Sotva ses doplazila sem, pochybuju o tom,“ odbyl ji Carter. Xer se zavrtěla. Carter věděl, co chystá udělat, stisk přidal na intenzitě.

„Xer, to je v pořádku, nejsi slaboch, rozumíš?“

Proč jí to říká?

Myslí, že ji tím uklidní?

Daří se mu to celkem slušně. Což dohání Xer k šílenství. Zjištění, že je zde někdo, kdo ji chápe, i když se neustále snaží držet ji od všeho zlého co nejdál.

Holky, děkuji moc za komentáře. Kapitolu jsem psala několik dnů a stále jsem si nějak nebyla jistá obsahem. Je to děs, takže pokud jste došly až sem, bravo! :-D

Possion: Děkuji za korekturu, jsem ti moc vděčná. :-)

Arminka: Sis, jsem překvapená, že jsi vůbec dál četla. Děkuji za komentář. :-)

TeresaK: Jsem potěšena, že se těšíš na další kapitoly, snad tě ani tato nezklamala. :-)

Mayers: Tak to je skvělé, že jsi závislá. Těší mě to, jako amatérského pisálka. :-D Peter měl dneska víc prostoru, tak jsem tě snad potěšila. :-D

Ťula: Jsem ráda, že tě minulá kapitola pobavila, doufám, že se ti líbila i dnešní.

Menší upoutávka na příští díl. 

Sral na výtah a běžel po schodech. Kat byla na smrt vyděšená, když mu volala. Někdo vnikl do jeho bytu a Xer se jim postavila. Hloupá, hloupá Xer! 

Co když se jí něco stane? A Kat?

Přísahal, že ty chlapy zabije. Sere na předpisy a protokoly. Rozběhl se po chodbě, slyšel, jak Peter běžel za ním. Do zorného úhlu mu padla strana chodby, kde by měly být dvěře od jeho bytu, ale nebyly tam. Vpadl dovnitř. Srdce se mu zastavilo, když spatřil Xer.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 11. kapitola - Husí kůže?: