OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 12

06.11.2012 (14:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2680×

Párkrát se jí ho podařilo pěkně hlučně poslat k zemi. Musela se na to ale pekelně soustředit, ani jí tak nepřišlo, že už jsou tady dole tak dlouho

„Dobrý, pro dnešek končíme,“ oznámil jí. Přešel k hromádce svého oblečení a obul se. Naklonila hlavu na stranu, aby viděla na ciferník jeho hodinek, co si nasazoval na zápěstí.

„Takže zítra?“ broukla.

Ani se neobtěžoval s odpovědí. Prostě se sebral a odešel.

Podrážděně nakrčila nos a natáhla se po teniskách. Bez rozvazování si je natáhla na nohy. Seděla přitom na půlce zadku, protože na tý druhý měla zaručeně festovní modřinu.

12.

Večer si prohlížela následky dnešního tréninku. Jako by se vyválela v paletě. Včerejší modřiny už pomalu mizely, ale ty dnešní se už stačily vybarvit. Obličej byl snad jediná část těla, kterou měla v jedné barvě.

Sáhla po triku, aby se zase oblíkla, právě když se ozvalo zaklepání.

„Jo, Marg...“

Otočila se ke dveřím, ale ten kdo se v nich objevil Margaret nebyla. Stál tam Henry a hleděl na ni. Ne do tváře, ale po jejím těle. No a podle toho jeho výrazu to nebylo nic, co by se mu moc zamlouvalo. Rychle si přetáhla triko přes hlavu.

„Co chceš!“ vyštěkla po něm.

Nelíbilo se jí, jak se mračí a místo rtů mu zůstala jen tenká linka. Pořád neřekl ani slovo.

„Margaret jede se Samuelem do města, chtěla vědět, jestli něco nepotřebuješ.“

„Ne, nic.“

Pořád se ale neměl k odchodu.

„Proč jsi mi neřekla, že jsi samá modřina?“

Začínala nesnášet ten jeho chladný nezúčastněný hlas, se kterým s ní posledních pár dní mluvil.

„Proč bych měla, nic ti do toho není.“

Probodl ji pohledem.

„Počkej tady.“

Jak počkat tady, vždyť je to její pokoj! Tady jí nemá co rozkazovat! Nejraději by mu tohle všechno hezky od plic vysvětlila, ale to by už řvala jen do zavřených dveří.

Vztekle si založila ruce na prsou a začala rázovat pokojem, aby se uklidnila. Moc času na to ale neměla, protože se znovu otevřely dveře a Henry prostě vešel dovnitř.

„Po tomhle by se ti měly rychleji zahojit,“ pohodil ji tubu s nějakým krémem.

Rychle ji chytila. Pak se prostě sebral a vyrazil zpátky ke dveřím.“

„A záda mi nenatřeš?!“ zasyčela za ním ironicky.

Pak jí vlastně došlo, že ona si na ně vlastně fakt nedošáhne. Jemu to došlo evidentně o zlomek vteřiny později. Zastavil se a naštvaně ji sjel pohledem. Jen se ošila. Došel tedy ke dveřím a zavřel je.

„Sundej si triko,“ zavrčel a přešel k ní.

Otočila se k němu zády a poslechla. Všechen vztek ji ale najednou přešel a vzduch zhoustl. Podala mu přes rameno tubu s krémem a čekala.

Trvalo mu to snad půl minuty, než na zádech ucítila chladivý krém a pohyb jeho prstů. Přejížděl jí po místech, kde se jí pod kůží rýsovaly modřiny a jeho dotek byl jemný a lehký. Většinou, když po ní sáhl, tak ji jeho sevření vztekle drtilo, ale tohle bylo jako by jen lehce klouzal po její kůži.

Naklonila hlavu.

Prsty jí sjel po páteři a na chvilku jeho dotek zmizel, než ho opět ucítila o kousek níž na bedrech, kde ji zastudila další trocha krému.

Krouživým pohybem jí přejížděl po modřinách a zajížděl až na její bok, kam se jedna větší táhla. Ale i kdyby ne, stejně by neprotestovala. Trhavě se nadechla.

Jeho prsty přejely ještě více dopředu a na břiše ucítila jeho dlaň..

Rozevřela oči dokořán. Otočila se prudce k němu. Stál hned za ní, takže mu zírala přímo na bradu. Zaklonila hlavu a než stihla zaostřit na jeho tvář, sklonil se a políbil ji. Jemné doteky zmizely. Jeho rty ji drtily a nadaly možnost uhnout. Zapřela se do něj. Vzepřela se mu do prsou, ale on chytil její zápěstí a odtáhl stranou.

Zády narazila na zeď. Prudce vydechla. Sotva stačila zalapat po novém vzduchu, když ji znovu hrubě políbil. Jednu ruku jí drtil v sevření přitisknutou ke zdi nad její hlavou. Tou druhou zaryla nehty do kůže na jeho rameni.

Cítila jeho chuť a jazyk, kterým jí pronikl do úst. Polévalo ji horko a potřebovala vzduch. Nadechla se a vsála ten jeho. Zaryla mu nehty do kůže ještě hlouběji. Cítila, jak pronikly jeho kůži.

Tiskl se na ni celým tělem a ona cítila jeho tíhu a také chvění, které vycházelo z jejího podbřišku. Netušila co se to děje, ale bylo jí to jedno. Jediné co dokázala vnímat, bylo to horko jeho těla, které jí téměř drtilo.

Najednou se odtáhl, byl to jen okamžik, kdy prudce nasál vzduch. Netušila jak a ani proč, ale nedovolila mu to. Pustila křečovité sevření okolo jeho ramene a obemkla jeho zátylek, přitáhla si ho zpátky. Znovu zaútočil na její rty a ona přejela jazykem po tom jeho. V ústech ucítila krev. Zasténala. Všechno se jí začalo zbarvovat do ruda.

Jeho dlaň jí přejela po boku a sevřela v drtivém tisku. Pustil její druhou ruku a sevřel jí z obou stran. Najednou se jí ztratila zem pod nohama. Prohnula se v bedrech a přitiskla se k jeho břichu ještě blíž.

V krku mu zarezonovalo vrčení. Dráždilo ho to. Provokativně se zavlnila a přejela mu lýtkem po stehně. Jeho ruka se ztratila z jejího pasu a během chvíle jí svíral krk. Hrubě jí zvrátil hlavu a přejel rty na její hrdlo.

Roztřásla se. Vzrušením a snad i trochu strachem. Cítila, jak jí zuby přejel po kůži. Cítila zvrácenou touhu po tom, aby nepřestával.

Objala jeho boky nohama a zaklonila se ještě víc. Pustil její krk a sjel jí po boku až na zadek. Zatnul jí prsty do kůže.

Zeď za jejími zády zmizela. Chtěla ho pevněji obemknout pažemi, ale než to stihla, hrubý stisk okolo jejího pasu ji odstrčil a ona se ocitla ve vzduchu. Než stihla jakkoliv zareagovat. Dopadla na něco měkkého. Postel pod jejím dopadem zapraskala.

Vzepřela se na loktech a zamžourala, aby zjistila co se stalo. Postel zaskřípěla pod další váhou. Klekl si okolo jejího stehna a paži ji prosmýkl pod zády. Přitáhl si ji k sobě a znovu drtivě políbil. Rukama mu zajela na zátylek a svírala ho, jako by se jí mohl znovu vysmeknout.

To on ale neměl v úmyslu ani omylem. Podepřel se dlaní vedle ní a druhou ruku vysunul z pod jejích zad. Vyjel výš a palcem přejel po tenké látce její podprsenky. Prudce nasála vzduch.

Jako by to pro něj byla pobídka, zajel dlaní pod látku a osvobodil její ňadro. Odtrhl se rty a sklonil se níž.

Když ucítila jeho rty jak přejíždí po tom citlivém hrotu jejího prsa. Unikl jí ze rtů zmučený sten. Téměř ji bolelo celé tělo. Bolelo z něčeho, co neznala, toužilo po tom, co teprve mělo přijít.

Jeho dlaň se jí roztáhla na břiše. Zalapala po dechu, když sjela níž, až pod okraj kalhotek.

Zaryla mu nehty do zad. Zatínala je v záchvěvech, které jí zmítaly tělo.

Odtáhl ten zbytečný kousek látky a zajel dál. Pod prsty ucítil její horkost. Jako by ten jediný vjem byl poslední hrází jeho příčetnosti. Vzepřel se nad jejím tělem a ozval se zvuk zipu jeho kalhot.

Zmatená dopadla na postel a cítila zemdlené tělo. Na kratičkou chvilku, co se od ní odtáhl se její mysl začínala vzpamatovávat. Pak ucítila jeho hrubý stisk na stehně. Šokovaně vykřikla, když pronikl přímo do ní. Najednou byl všude. Drtil ji. Její tělo se semklo a on se nad ni vzepjal a zatnul zuby.

Bolelo to a ještě víc, když se pohnul. Rukama slepě zašmátral a nahmatala jeho paže, které se opíraly o postel po jejích bocích. Sevřela je. Nepřestával. Zvrátila hlavu dozadu a z úst jí vyšel sten a po tváři stekla slza.

Znovu se v ní všechno sevřelo, ale tentokrát už ne bolestí, jako by bolest vytlačovalo něco jiného. Přechytla se rukou za jeho rameno. Ty záchvěvy byly stále rychlejší, stejně jako jeho pohyb. Prohnula se v zádech a stehnem se otřela o jeho bok.

Zvrátila hlavu a z hrdla jí uniklo zakňourání. Celé tělo se jí zmítalo ve vlnách touhy po tom, co teprve mělo přijít. Už tohle samotné ji drtilo... Najednou jako by se převalila přes hráz, její tělo se celé vzepjalo. Otevřela ústa ve výkřiku, který ze sebe nedokázala dostat. Propnula se ve slastné křeči, než dopadla zpátky.

Pomalu se probouzela a tělem jí stále projížděly záchvěvy. Jako by to byla ale už jen ozvěna, nad kterou nemá pražádnou kontrolu. Pokusila se nadechnout do rozechvělých plic, ale tíha na prsou ji v tím bránila.

Henry na ní částečně ležel a částečně se podpíral o loket. Hlavu měl skloněnou a dýchal zhluboka, že cítila jeho dech na holém břiše.

Trochu sebou cukla, když zvedl druhou paži a projel si prsty ve vlasech.

„Do prdele.“ Hlesl si to spíše jen sám pro sebe. Jako by se něco parádně podělalo.

I to ale stačilo, aby to vlilo Bonie do žil novou energii.

„Slez ze mě,“ zavrčela hrdelně.

Vzhlédl k ní do tváře. Zuby měla vztekle zaťaté.

„Okamžitě.“

Začal se zvedat a ona pokrčila nohy a zapřela se mu ploskami nohou o hruď, aby ho ještě odstrčila a mohla se z pod něho vysoukat.

Seskočila na zem a ohlídla se po něm. Při pohledu na něj jí popadal stále větší vztek. Netušila proč. Jestli proto, že na sobě měla už jen podprsenku a on jen rozepnutý zip, jako by byla nějaká kurva, se kterou si udělá dobře za rohem, kam nejde vidět. Nebo možná proto, jak na ni koukal.

„Už se na mě neopovažuj ani sáhnout, ty šmejde!“ prskala na něj.

Unaveně shodil nohy z postele. Seděl tam a bezradně si projížděl prsty ve vlasech, jako by přemýšlel, co teď s tím.

Bonie se otočila na patě a vyrazila ke dveřím.

„Kam jdeš?“ zvedl rychle hlavu.

„Umýt se,“ odsekla a znovu se otočila ke dveřím. Stačila udělat jen jediný krok, než jí chňapl po zápěstí a strhl zpátky.

Chytil ji dlaněmi a za boky a přitáhl si ji až k sobě. Chtěla po něm vystartovat, ale on si jen opřel čelo o její břicho.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 12: