OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Moje vina, že Tě miluju! - 8. kapitola

19.09.2012 (16:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 656×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Ležel jsem na zemi asi 30 minut potom, co Tom odešel. Nemohl jsem se zvednout, bolela mě noha od kopání a navíc jsem se cítil mizerně, ale z neznámého důvod, to nebylo kvůli nakládačce od čtvrťáků, ale kvůli tomu, že jsem odehnal Toma. Začal jsem se sbírat ze země a potlačoval slzy. Tom mě od nich zachránil a jediné co chtěl udělat, bylo pomoct mi. A já ho odehnal. Jak rád bych byl, kdybych byl u něho a slyšel jeho hlas. Co to dělám? Udržuji se při smyslech tím, že myslím na Toma. Co se to semnou děje? A jak se snažil, když mě chtěl vytáhnout ven. Chtěl, abych přišel na jiné myšlenky. Chtěl mi opět jen pomoct, abych zapomněl, že se cítím mizerně. Co jsem slyšel, ty propustky koupil, kvůli mně. Věděl, že miluju placky z Taco Mia a to jsem o tom nikdy moc nemluvil, řekl jsem to jednou, že je mám rád. Věděl, že miluju maracujový džus. Vypadá to, že toho o mně ví hodně, ale vždyť to já o něm taky, spousty věcí, co ostatní neví. O jeho posledním šuplíku v pokoji, o tom neví nikdo. Ví, že nemám rád čokoládový výrobky. To s tím shakeem, to jsem dobře nezvládl. Pravdou je, že jsem si Toma prohlížel. Protože, no prostě proto. Tehdy na tribuně mi Tom, pokud jsem si to špatně nevyložil, dal pusu na vlasy. Vždy semnou jednal jako s nejlepším člověkem na světě, staral se o mé názory, o to co si myslím. Vlastně je opravdu úžasný. Ale já jsem věděl dřív, že je úžasný. Jen jsem si nechtěl připustit, že ho mám opravdu rád. A potom, v tom lese. Jim mě táhl přes půlku lesa, aby mi něco řekl. Navíc nechtěl, aby u toho byl Tom. Byl jsem nejistý a nevěděl jsem, co mi řekne. Jenže mně se nějak zatočil svět, myslel jsem na Toma. A najednou jsem viděl Toma místo Jima, navíc mne pořád držel za ruku. Naklonil jsem se a dal mu pusu. Jenže jsem si pozdě uvědomil, že je to Jim a ne Tom. V tu chvíli mě odstrčil a začal na mě řvát. Vlastně jsem vděčný, že nehulákal, co se stalo.

Pak do lesa přiběhl Tom a vůbec netušil, co se stalo. Jen jsem se bál, aby to Jim neřekl Tomovi, jestli bych ztratil jeho přátelství, umřel bych. Jim si pak vzal baťoh a utekl. Popravdě si myslím, že to nikomu neřekl, ne snad kvůli mně, ale kvůli sobě. Kdo by stál o to, aby se o něm vědělo, že ho políbil kluk… Pak by si z něho ostatní kluci utahovali, takže je nad Slunce jasné, že to neřekl kvůli sobě. Co to melu? Samozřejmě, že kvůli sobě…

A co Tom? V parku. Vždyť mě políbil. Nemyslím si, že mě miluje. Tolik si nefandím. I když bych byl opravdu šťastný. Proč jsem se vlastně od něho odtrhl? Nechci Tomovi způsobit potíže. Je celkem oblíbený a myslím, že kdyby se po škole rozneslo, že je gay, a že je zamilovaný do někoho jako sem já, tak by se s ním rázem přestali bavit a třeba by se k němu chovali jako ke mně. Mě už teď všichni nenávidí, protože jsem jinej, divnej. Kdyby se takhle chovali k Tomovi, nemohl bych žít s klidným srdcem. Nechci! Nechci, aby se k Tomovi chovali stejně.

Došel jsem do pokoje a sedl si na postel.

Gill je s Tomem jediný, kdo se semnou baví z vlastní vůle. Pár kluků se semnou baví, protože jsem často s Tomem a oni se s Tomem přátelí.

„Lau, stalo se něco?“ Gill byl ustaraný.

„Ne, jsem v pohodě. Potkal jsem zase Rickyho s partou.“

Gill byl jediný, kdo věděl, že si na mě zasedli, tedy, teď už to ví i Tom.

„Zase? Lau, prostě je napráskej řediteli!“

„To neudělám a ty to moc dobře víš.“

„Mimochodem, stavil se tu Tom a nechal Ti tu nějaký papírek.“

Gill po mě hodil papírkem a šel se umýt.

„Lau, píšu tohle potom, co jsem Tě našel na chodbě. Byl to pro mě zničující pohled, opravdu. Je mi jasné, že to nechceš probírat, ale přijď dnes v 11 ke společenské místnosti, chci se Tě na něco zeptat a vlastně, říct Ti něco důležitého. Prosím, přijdi.“

Papírek jsem žmoulal v ruce a přemýšlel, co udělám. Chtělo se mi křičet, ale radostí. Jenže, co si od toho slibuji? Tom semnou chce stejně řešit, to co se stalo na chodbě. Myslel jsem snad něco jiného? Ale píše, že mi chce říct něco důležitého. Co to může být? Abych to zjistil, budu muset jít na smluvené místo.

Věděl jsem už od prvního přečtení vzkazu, že tam půjdu. Otázkou zůstává, co mi chce říct. Každopádně jsem připraven. Navíc to může být má šance, možná bych mu mohl říct pravdu. Celou! Že jsem do něho beznadějně zamilovaný, už od první chvíle. Od té chvíle, co jsem vstoupil do jejich třídy, a naše oči se setkaly. Jako jediný se semnou začal bavit a ptal se mě, odkud jsem. Vždy jsem snil, že s ním budu. On je tak úžasný. Já vlastně nikdy nebyl na kluky, co si pamatuji. Měl jsem jednu holku, ale rozešel jsem se s ní, protože jsme si nějak nerozuměli. Pravda, já jsem nechtěl. Cítil jsem, že mi něco chybí. A to co mi chybělo, byl Tom. Kvůli němu jsem se nevzdával všech nadějí, snažil se být dobrý v jeho oblíbených předmětech a vědět, co nejvíc o jeho snech. A teď mám možnost mu to všechno říct, ale proč se bojím? Jediné na čem mi záleží je, abych ho nezklamal a neztratil. Možná, že jediná možnost, jak s ním být a být po jeho boku, je být jeho kamarád, nikoliv mu dát najevo svou lásku.

Rozhodl jsem se! Chci být po jeho boku, i kdyby to mělo znamenat, že mu nikdy nebudu moct říct o svých citech! Jsem připraven toto břemeno nést, pro něho, udělám cokoliv. Dokonce, se ho vzdám.

Bylo půl 11, když jsem na sebe hodil oblečení místo pyžama. Gill už dávno spal, byl celkem unavený, protože je jeden z nejchytřejších v našem ročníku, chodí za ním prváci i druháci s jejich úkoly. Poslední 3 měsíce za to začal vybírat peníze dle obtížnosti. Dneska jich měl hromadu. Tak ulehl už před 10 hodinou. Jindy spolu kecáme do noci. Bylo 5 minut před 11 hodinou a já se rozhodl vydat se vstříc svému osudu. 

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje vina, že Tě miluju! - 8. kapitola: