Moje vina, že Tě miluju! - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pokračování :) Je to o něco kratší, musela jsem to smrsknout, aby se mi do dalšího dílu vešlo, to co potřebuji :D Omlouvám se..

16.09.2012 (13:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 605×

Edit: Článek neprošel korekcí!

Došel jsem do učebny na dějepis. Sedl jsem si k Perrymu a poslouchal, jak se všichni baví a snaží se navzájem přeřvat. Těsně před zvoněním do třídy vešel Lau, podíval se na mě, a když viděl, že ho sleduju, rychle uhnul pohledem. Prošel až na konec, kde seděl sám. Jim si odsednul do 2. lavice. Nikdy neseděl blíže než ve 3. Přišel profesor a začal vykládat látku. Nějak jsem se nemohl soustředit. Myslel jsem na Laua a na to, co mi asi poví na můj postřeh s čokoládovým shakeem… samozřejmě, pokud mi na to něco řekne. Pootočil jsem hlavu a podíval jsem se do zadu, měl jsem takový pocit, že mě pozoruje. Otočil jsem se a setkal jsem se s Lauovými oči. Pronikavě zelené oči se na mě podívaly a potom uhnuly pryč. Otočil jsem se zpět a v duchu jsem se musel smát. Jak malé děti, ale začínám mít pocit, že mě Lau přijal, že už ví, že ho bezmezně miluju. Přemýšlel jsem, co vymyslím teď. Musím vymyslet zase nějakou akci, abychom byly zase s Lauem.

Přetrpěl jsem další hodiny a mohl jsem jít na pokoj. Perry šel s přáteli zase do herny a křikl, že přijde okolo 7 hodiny. Já jsem si mezitím v pokoji sedl ke stolu a začal psát úkoly na další hodiny. V půl 7 jsem zase šel na večeři, abych stihl Chucka. Chuck seděl zase u svého stolu a zpracovával špenát.

Vzal jsem si špagety a šel za ním.

„Čau Chucku, můžu si k Tobě přisednout?“

„Jistěže můžeš, Tome, minule jsem Ti to nabídl.“

Usedl jsem na židli a pustil se do jídla.

„Um, omlouvám se, že jsem včera nepřišel,“ zamumlal jsem s plnou pusou.

„V pořádku, slyšel jsem, že sis koupil 2 propustky. Pro koho ještě? Jestli se můžu zeptat.“

„Byl jsem venku s kamarádkou, 2 propustky, 1 pro mě a 2 taky, nechám si jí na zítřek. Mám v plánu jít zase ven.“

„Ty jo. To za to ta holka stojí, co? Přijdeš mi šťastnější.“

„Jo, cítím se líp. Všechno klape jak má, ale můžu se na něco zeptat?“

„Jasně, co potřebuješ?“

„Víš, všechno ber jen hypoteticky. Líbí se Ti jedna holka a víš o ní úplně všechno. Co ráda jí, co ráda pije, o její rodině, oblíbených knihách, hudbě, filmech, prostě o něm víš všechno. A jeho úsměv…“

„Tome? Co myslíš tím “o něm“ a “jeho úsměv“?“

Vytřeštil jsem oči. No do prdele. Tohle bude průser největšího kalibru, jestli to praskne, musím z toho nějak elegantně vybruslit. Cítil jsem se fakt jak největší debil.

„To jsem řekl? Myslel jsem její úsměv, promiň.“

Oddechl jsem si. Snad jsem z toho vyskočil.

„A když jsem s ním, tedy s ní, cítím se jako lepší člověk.“

„Dejme tomu… a on… a to cítí stejně?“

Proč sakra řekl to “a“ dodatečně? Nemůže nic tušit, o mě a Lauovi. Nebo ano?

„To právě nevím. Uhýbá mému pohledu, ale držela se semnou za ruku. A jednou jsem jí pobílil, ale hned na to utekla.“

„Aha, tak to je jasné. Tvá milovaná osoba je do Tebe pravděpodobně taky zamilovaná, ale něčeho se bojí. Možná rodiny? Že jí odsoudí za to, že chodí s někým, jako jsi Ty. Nebo se bojí, že pro Tebe není dost dobrá nebo naopak. Zkus zjistit, čeho se bojí a to bude klíč k jeho srdci.“

Chuck vzal tác a s těmito slovy odešel.

„Ach, hej!!! K jejímu srdci!“ zakřičel jsem na něho a těch pár přítomných v jídelně se na mě otočilo.

Zabral jsem se do špaget a přemýšlel jsem o Chuckových slovech.

Doškobrtal jsem do pokoje pár minut po 7, ale Perry nikde nebyl. Měl jsem pocit Déjà vu a tak jsem si skočil do sprchy. Ale pocit Déjà vu mi dlouho nevydržel, tentokrát byla má oblíbená sprcha zabraná. Musel jsem do jiné, kde to nevypadalo vábně.

Vyšel jsem ze sprch a slyšel jsem hlasy z pravého křídla.

„… si myslíš?“

„Vstávej!“

Uch, někomu dávají sodu. V hlase jsem poznal Rickyho, čtvrťáka, který hraje s Perrym florbal.

Šoural jsem se pomalu k nim, abych zjistil, komu dávají na solárko.

„Nechte…“

Tak moment! Ten hlas znám. Sakra, to je přece Lau!!!

Vyběhl jsem ze svého úkrytu a koukal na hlouček čtvrťáků a na zemi ležel schoulený Lau.

„Hej! Jděte od něj! Okamžitě, do prdele!!!“

Byl jsem maximálně nasranej a nemohl jsem to v tu chvíli rozdýchat.

„Ricky, vezmi kámoš a táhněte, myslím to vážně!“

Ricky si odplivl k Lauovi, luskl a hromadně odešli.