OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Moje vina, že Tě miluju! - 6. kapitola

11.09.2012 (20:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 643×

EDIT: Článek neprošel korekcí! 

Došel jsem do ředitelny 3 minuty před 10 hodinou.

„Thomasi, jak to, že jdete takhle pozdě?“

„Omlouvám se, pane řediteli. Pan školník mne požádal o koupi pár ingrediencí do kuchyně, které nutně potřebovaly kuchařky na zítřejší jídlo. Promiňte mi,“ pronesl jsem s pokorou.

Ředitel to přijal, nechal mě podepsat papír, že jsem dorazil v pořádku a ještě před 10 hodinou, takže mě nečeká trest a já se odebral do pokoje. Když jsem přišel, Perry ležel na posteli a četl si.

„No to je dost. Kde jsi byl? S kým jsi byl venku? Proč jsi chtěl toho Laua?“ Perry mě zasypal otázkami dřív, než jsem se stačil rozkoukat.

Sundal jsem košili a sedl si na postel.

„Byl jsem na večeři, byl jsem se Sally, potom snu jsem se rozhodl jí zase zavolat. Tak jsme se sešli. No, seděli jsme v restauraci a já jí vyprávěl o škole a vedle u druhýho stolu seděla jedna holka, která mě slyšela a řekla mi, že na tu školu chodí její starý kamarád, Lau. Tak jsem jí řekl, že ho znám a ona mi řekla, že má pro něho důležitou zprávu. Tak jsem Ti volal.“

„Bože, to je složitý. A co Sally? Co říkala? Líbali jste se? Budete spolu zase chodit?“

„Ne, nebudeme. Rozhodli jsme se, že budeme jen přátelé, že by nám to znovu prostě neklaplo a tak jsme se rozešli v dobrém.“

„Ježíši, ty jsi fakt packal. Jsi normální? Pustíš k vodě tak krásnou holku, kdo myslíš, že s Tebou bude? No, máš štěstí, že máš mě. Já s Tebou budu vždycky, na mě se můžeš spolehnout!“

„Díky kámo, ještě že Tě mám. Jinak bych byl opravdu v hajzlu.“

Vzal jsem si věci a šel se konečně vysprchovat. Chtěl jsem po sprše ještě zaskočit k Lauovi, ale věděl jsem, že už dávno spí. Tak jsem se nikde necoural a rovnou zamířil do pokoje.

„Perry?“

Bylo ticho, Perry už šel taky spát. Zalehl jsem do postele a přemýšlel, jak to mezi mnou a Lauem teď bude vypadat. Jestli jsem něco pokazil, už se opravdu zabiju, další čekání nesnesu.

Pátek, těšil jsem se na něho, jak jen jsem mohl. Ráno mě probudil budík, ale tentokrát jsem Perryho vzbudil, dlužím mu to za včerejšek.

„Kámo, já jsem totálně zničenej ze včerejšího zápasu.“ Perry totiž hraje florbal a včera měli zápas s jednou internátní školou, se kterou naše škola celkem dlouho soupeří.

„To Ti věřím, ale hejbni zadkem, nebudu čekat věčnost, Voelsy bude nakrknutej, pokud přijdeme pozdě.“

Do haly jsme dorazili těsně a ještě se stihli převléct. Voelsy, parádní profesor na tělocvik. Nezajímaly ho pravidla, jel podle sebe. Na všechno měl vlastní názor a uměl se bavit.

Nicméně 3 hodiny s ním nás totálně odrovnali. Perry vedle mě furt skuhral, že je zničený ještě ze zápasu, ale na to pan Voelsy nedbal a jen se smál. Viděl jsem Jima, viděl jsem Setha, ale po Lauovi nikde ani stopy. Myslel jsem, že se mu zase udělalo špatně tak jsem plánoval se u něho zastavit po tělocviku, ale v půlce druhé hodiny se otevřely dveře do haly a dovnitř vstoupil Lau. Došel k panu Voelsymu, podal mu papírek a něco mu vehementně vysvětloval. Pan Voelsy kýval hlavou a pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Pan Voelsy se… usmál?! Poplácal Laua po zádech a trhl palcem na šatny. Lau kývl a běžel se převléct. Všichni s příchodem Laua přestali cvičit a civěli na to, co se děje.

„Hejbněte sebou nebo tu budete o hodinu dýl!!!“ zakřičel Voelsy vehementně tak, že všichni nadskočili a začali opět klikovat.

Za 3 minuty už s námi klikoval Lau a já jsem z něho nemohl spustit oči.  Profesor si vydupal hru s ragbyovým míčem, kterou vymyslel v minulém roce a teď nás jí nutí hrát každý týden.

„Hněte kostrou, pusinky! Rozdělte se do dvojic!“

Koukal jsem, koho si vybírá Lau. Lau se rozhlížel po tělocvičně. Vsadím se, že hledá Jima, ale Jim už si dávno zabral Setha. Hledal jsem Gilla, ale ten už si taky někoho našel.

„Tome, vadí, když půjdu do dvojice s Chadem? Teď jsme chytili naprosto bezvadný téma na probírání a chceme ho doprobrat, pokud Ti to nevadí.“

„Ne, v pohodě. Já už mám taky dávno dvojici.“

No, nemám. Je to lež jako věž. Kde je Lau? Všechny přátele, co má, vidím.

„Tome?“

Otočil jsem se a spatřil Laua, jak na mě mávnul rukou. Došel jsem k němu.

„Lau, máš někoho do dvojice?“

„Ne, rád bych byl s Tebou. Pokud Ti to nebude vadit.“

„Rozhodně ne, právě jsem Tě hledal, abych se Tě zeptal,“ usmál jsem se a pak začala konečně hra.

Voelsy nám nedával chvilku na výdech a furt pískal do té svojí píšťalky. Zmocnil jsem se míče a letěl přes celé hřiště a hledal Laua. Cestu mi zastoupil Jim, míč jsem hodil mezi jeho nohy a Jima oběhl. Míč jsem chytil a utíkal dál. Najednou mi míč vyrazil Perry, začal se mi smát a utíkal na druhou stranu tělocvičny.

 „Promiň, byl jsem za Tebou…“ omluvil se mi Lau, který mě doběhl.

„Nevadí. Mimochodem, Lau?“

„Ano?“ udýchaný Lau na mě pohlédl a čekal, co mu hodlám říct. Já se chystal vytáhnout kartu s čokoládovým shakeem.

„Víš, jak jsi včera žádal ochutnávku toho shakeu?“

Lau se vyhnul jednomu klukovi a najednou přidal. Předběhl Perryho a nohou mu vykopl míč, ve vzduchu ho chytil a jako střela prolítl na druhou stranu tělocvičny. Sotva jsem k němu stačil doběhnout. Jakmile jsem doběhl, Lau po mě hodil míčem, chytil jsem ho a tím jsme konečně urvali jeden bod.

Profesor pískl na píšťalku a tím nám dal znamení, že máme zdrhat do šaten. Všichni se rychle převlékli, protože hned po těláku nás čekal dějepis a profesor na dějepis nesnášel, když někdo přišel pozdě nebo nebyl připraven na hodinu.

V šatně jsme zůstali jen já a Lau. Oblékl jsem se a už jsem vycházel ze dveří. V tu chvíli jsem se zastavil, vrátil se do šatny a houkl na Laua. Lau ke mně vzhlédl.

„Mimochodem, abych se vrátil k tomu, co jsem Ti chtěl říct. Vím moc dobře, že nesnášíš čokoládový shakey, proč si teda chtěl ochutnat? Něco jsi mi nechtěl prozradit?“

S těmi slovy jsem opustil šatnu a nechal jsem ho v nejistotě, nechal jsem ho přemýšlet, to potřeboval víc než kdy jindy. Rád od něj uslyším odpověď, protože samotného mě to zajímá, ale udělal jsem to moc dobře, že jsem ho na to upozornil. Ať ví, že o něm vím všechno a nesnaží se nic skrývat.

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje vina, že Tě miluju! - 6. kapitola: