OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Druhá tvář 13

16.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 379×

* 13 *

Margaret se zastavila. Shlížela na krajinu pod kopcem. Francie. Byla zase zpátky. Po pěti měsících, které jí připadaly jako věčnost.
„Můžeme?” ozval se sir Frederik. Ani nepostřehla, že zastavil taky.
„Ano.”
„Mám ještě pár povinností. Nebudou vám vadit dvě zastávky?”
Zavrtěla hlavou. Sama by ráda zjistila, jestli se za tu dobu něco změnilo. Chtěla být připravená.

První zastávka byla u markýze de Float, ale tam se zdrželi jen jeden den. Sir Frederik chtěl jen vyřídit pozdravy, ale markýz nedal jinak, než že se musí zdržet i na večeři.

„Má drahá, to bylo o fous,” zasmál se sir Frederik na cestě od markýze. „Ještě trocha vašeho šarmu a nepustil by nás další týden.”

„Sire, neměl by jste tak přehánět.”

„Ujišťuji vás, že říkám naprostou pravdu,” hájil se. „Váše srdce je možná tam někde před námi a jste k ostatním mužům slepá, ale oni k vám rozhodně ne. Jste půvabná a máte nezkrotnou povahu, tomu muž těžko odolává.”

Zasmála se. Nevěřila mu. Nikdy se nepovažovala za krásnou. Ne podle běžných měřítek. Její nezkrotný šarm z ní ale tvořil nepřehlédnutelnou.

* * *

Předpokládal, že jejich cesta proběhne v poklidu. Krajina okolo byla obdělávaná s udržovanými lesy ladícími oku. Byl to ale jen klam. V porostu vedle cesty se něco hnulo a v příštím okamžiku se napříč cesty ocitl jezdec na koni.

V prvním okamžiku je zaměstnalo zklidnění koní, kteří se poplašeně vzepjali. Ačkoliv poprchalo a všichni byli zahaleni v plášti a chráněni kloboukem s krempou, muž před nimi měl zakrytou i tvář. To a další muži, co se ocitli za nimi, jim jasně napověděli jejich úmysl. Okamžitě se začali sápat po ohlávkách jejich koní. Margaret pobídla koně. Neměl kam vyrazit, ale na jeho poplašení to stačilo. Muži uskočili. Za zády zaslechla zasvištění kordu, jak jej sir Frederik vytáhl z pochvy. Mohl se tak bránit aniž by sesedl.

Následovala ho. Čepel jejího kordu se zaleskla a zasvištěla vzduchem. Řízla jednoho z mužů a po nose mu začala stékat krev. Uskočil. Snažila se ignorovat jejich vzteklé nadávání. Nešlo jí o to, aby je zranila, ale hlavně je udržet co nejdál. Dva muži na ni stále doráželi. Snažila se koně stáčet dokola, aby jejich útoky odradila i kopyta poplašeného koně. Jen okrajově vnímala sira Frederika, který se dal do střetu s tím mužem na koni.

„Margaret!”

Otočila se. Sir Frederik ho zatlačil stranou. Chtěla pobídnout koně, ale zachytili ho za uzdu. Prudce švihla kordem. Jeho řev zazněl v tomtéž okamžiku, kdy zaryla koni paty do slabin. Vyrazili střemhlav po úzké lesní cestě. Jejich tempo nepolevovalo, ani když zahlédli cíl své cesty. Prudce vjeli na nádvoří a poplašení sloužící se okamžitě rozběhli k jejich koním.

Sesedli a nechali je odvést.

„V pořádku?” křikl na ni sir Frederik přes šum deště.

Přikývla. Pohled už ale upírala na sluhu v livreji, který se k nim rozběhl od vchodu i s deštníkem.

Doběhl k siru Frederikovi.

„Dobrý večer, sire, již jsme vás čekali.”

Všichni tři spěšně vyběhli dovnitř.

„A nejen vy,” poznamenal sir Frederik trpce.

„Stalo se něco?“ přes impozantní halu k nim rychlým krokem kráčel elegantně oblečený muž.

„Přepadli nás.” Shrnul to krátce a bez dalších emocí.

Otřepával ze sebe déšť a podával kabát a ostatní svrchní části oděvu sluhovi.

„Díky bohu, že jste vyvázli bez úhony.”

„Spíše díky našim kordům.”

„Ano, ano.” Rozpaky pána domu nešly přehlédnout. Útok lapků na jeho hosty mu nebyl vůbec po příjemný.

Margaret ze sebe také shazovala mokrý kabát a klobouk. Vlasy měla doteď pevně stočené, ale nyní se jí rozsypaly po zádech v hustých loknách. Sama si toho ani nepovšimla, všichni přítomní však na ni zůstali nevěřícně hledět. Teprve až si odepjala kord a také jej předala, zvedla hlavu.

„Jste žena,” hlesl pán domu. Naprosto mu nedávalo smysl, co doposud viděl.

„Celý život,” přikývla ne moc vychovaně. V tu chvíli to však bylo všem jedno.

„Dovolte, abych vám představil svou tlumočníci, slečnu Margaret. ”

„Musím uznat, že se ženou jako vy, jsem se dosud nesetkal.“ Nebyla si jistá, jestli je to poklona nebo urážka. Bůh ví, jestli to věděl vůbec on. Konečně se ale probral z překvapení a pozval je dále. Stále se však pohledem vracel k ní.

Jeho rozpačitost zmizela jako kouzelným proutkem, jakmile si k večeři oblékla šaty.

„Jste okouzlující,” zalichotil jí, zatím co se sklonil v náznaku polibku na její ruku.

Margaret si vyměnila pohled se sirem Frederikem. Obdivovala jeho uhlazenost. Pobavení nad úzkoprsostí jejich hostitele schovával opravdu bravurně. Jen jeho oči ho prozrazovaly, jak dobře a škodolibě se baví.

„Jak dlouho se hodláte zdržet?” začal vyzvídat hostitel, jakmile dojedli a posadili se v salonku.

„Jen dva dny.”

„To nepřipadá v úvahu. Zítra pořádám večírek a sjedou se všichni z okolí. Přece by jste si nenechal takovou událost ujít. A dáma by jistě také uvítala trochu kultivovaného veselí.”

Upřel pohled i na ni.

„V tom případě rozhodnutí přenechám na ní.” Sir Frederik si velmi dobře uvědomoval, jak se nemůže dočkat návratu domů. Sám by opravdu rád zůstal. Pro zajištění kontaktů byly takovéto sešlosti neocenitelné.

Tohle všechno si moc dobře uvědomovala.

„Bude mi potěšením,” usmála se na něj roztomile.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Druhá tvář 13: