OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Demons - 4. část

20.03.2014 (12:00) • Fea16 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 522×

Není nic lepšího, než se každé ráno sebrat a do té školy prostě normálně odejít. Opravdu to miluju! Každodenní rutina, které se prostě minimálně dalších pět let nezbavím. Skvělý. Ovšem mnohem horší je přijít do té školy a vidět ten jeho tupý obličej zírající na mě jako na zjevení. Ještě se tváří, jako bych snad já byla ta špatná. Ovšem úplně nejhorší je vidět ty jeho oči, jak se dívají na jinou holku tak, jako se díval na mě. S laskavostí a upřímností. Má ji. Má jinou.

Je to přesně týden. Úplně přesně. Sedím v lavici a dívám se skrz skříň na chodbu. Abyste rozuměli, máme ve třídě skříň s odrazovým povrchem umístěnou tak, že je nádherně vidět, co se děje na chodbě přímo před naší třídou. Tak tam tak sedím a najednou vidím... Jakea? Moment, je to Jake a líbá... Sarah? To snad ne! 

Zatočila se mi hlava. Udělalo se mi špatně a měla jsem sto chutí se rozbrečet jako pětiletá holka. Brečet a utéct domů. Tam se zahrabat do peřin a spát, dokud se toto divné obsobí s datem "rok 2013" nepřežene. Třináctka opravdu nosí smůlu. Otevřela jsem ústa a tentokrát jsem to byla já, kdo zíral. Jake si vkráčel do třídy naprosto bez problémů. Byla jsem to já, kdo na něj koukal jako na zjevení. Když mě zpozoroval, jemně se kousl do spodního rtu, sklopil zrak a sedl si do lavice. 

Neměla jsem sílu pomalu ani dýchat. Předtím jsem byla opuštná a zrazená, ale náhle se můj stav zhoršil. Z totálního dna jsem se propadla ještě alespoň o milion kilometrů níž. Právě jsem viděla svoji životní lásku, jak líbá jinou dívku. Nebýt takový slaboch, tak se otočím a opravdu ho praštím.

„Chriss?” ozvala se Anne. Slyšela jsem ji, dokonce jsem vnímala, co říká, ale tak nějak z dálky. Jako by na mě volala přes rozlehlý rybník a ke mně dopadala pouze ozvěna. Neodpovídala jsem a stále jsem měla otevřenou pusu. Anne do mě po chvilce žďuchla. ¨

„Co je?” obořila jsem se. 

„Děje se něco, Chriss?”

„Ne. Co by se jako asi tak mělo podle tebe dít?” prohrábla jsem si vlasy. Byla jsem zmatená z toho, co jsem právě viděla. Vlastně jsem nebyla zmatená, spíš jsem tomu jen nechtěla věřit. Ani jsem nebyla schopna seskupit slova do věty.

„Vidím to na tobě. Jsi průhledná jako sklo.”

Neodpovídala jsem. Anne brzy poznala, že se o tom nechci bavit, a nechala mě být. Stejně jsem jí to nakonec řekla. Celý den jsem se na Jakea skoro ani nepodívala. Jak mohl? V hlavě se mi honily všechny možné myšlenky. Co to je za kluka? Neříkal náhodou, že Sarah byla, je a bude jenom jeho kamarádka? Že by mezi nimi nikdy nic být nemohlo? Už jsem nevěřila ničemu, co kdy řekl. To, že mě miluje, byla určitě taky jenom sprostá lež. Prostě se potřeboval k někomu přitulit a já byla první, kdo se namanul. Proč ale potom dělal to, co dělal? 

V hlavě se mi honilo tolik myšlenek, na které jsem neměla odpověď, že mi z toho začalo být znovu špatně. Takže končím, vážení. 

Přišla jsem domů a konečně mohla začít brečet. Slzy mi tekly už při sundávání bot, ale to jsem ještě nemohla křičet. Vešla jsem do svého pokoje, zavřela dveře, shodila z ramen batoh a postavila se naproti oknu. Začala jsem křičet. Prostě jsem tam jen stála a křičela. Úplně jsem cítila, jak ze mě proudí hněv. Strhala jsem ze sebe bundu a u toho jsem dupala. Vzala jsem do ruky keramickou postavičku, kterou jsem kdysi dostala od... ani nevím od koho, a praštila jsem s ní o zem. Roztříštila se na nejméně milion kousků a rozlétla se po pokoji. Za neustálého hysterického pláče jsem sebou praštila na postel a brečela dál. Úplně mokrý polštář mi v tom nezabraňoval. 

17 čer 2013 22:48
Pro: Smrt
Vem si mě! 

Chyba! Kontakt neexistuje!

Autor: Fea16, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Demons - 4. část: