OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Demons - 5. část

27.04.2014 (10:00) • Fea16 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 709×

„Tati? Odvezl bys mě na to nádraží, prosím? Mám hrozně těžkej bágl." Podívala jsem se svým neodolatelným psím pohledem na tatínka. „Jen pro tentokrát."

„Chrissy. Nemám na tebe čas, chápeš?"

„Ale ty jsi mi to slíbil. Nemůžu pět litrů táhnout až na nádraží."

„Tak jsi měla říct děckám, ať si to koupí sami."

„Pro tvoji informaci, sám ses nabídl, že nám to koupíš. A slíbil jsi mi odvoz. Jedeme," zamávala jsem mu klíčky od auta u nosu a hned jsme byli na cestě. Dojeli jsme na nádraží, a než jsem vystupovala, podívala jsem se na tátu.

„Děkuju za odvoz," usmála jsem se, a než jsem stačila říct další slova, táta se začal nadechovat, aby mi dal kázání o tom, jak se ani nezkouším opít a jak jsem malá na takové věci. „A vím, že nemám nic přehánět a chovat se slušně," dopověděla jsem rychle. Taťka se jen usmál.

„Kam to vlastně jedete?" zeptal se.

„Do Verměřovic. Už nám to pojede. Měj se." Vyskočila jsem z auta, vytáhla batoh a odskotačila k partě. Jake tam nebyl. Jen pár děcek od nás ze třídy.

„Ahoj," usmála jsem se na ně. „Kde je zbytek?"

„Ahoj, Chrissy. Ehmm... Anne s Lindsey dovezl táta přímo tam. Lucas s Markem a Jakeem jeli dřív a připravovali tábořiště. A ostatní možná ani nepojedou nebo dorazí nějak jinak," odpověděl mi Dee. „Máš to?" podíval se na mě tím svým pokud-to-nemáš-zastřelím-tě pohledem.

„No jasně," zazubím se, rozepnu batoh a Dee zírá na lahve piva a kofoly. „A krabicák?" optá se. Zasměju se a vyndám jednu petku kofoly, aby bylo krabicové víno vidět. Dee se na mě zašklebí a chvalitebně mě poplácá po rameni.

„Šikovná holka."

Cesta proběhla celkem normálně. Říkám celkem, protože jsme se logicky všichni neskutečně těšili a někteří si dali kapku už doma. A to jsme v deváté třídě. Z některých z nás vyrostou alkoholici. Celou dobu jsem přemýšlela, jaké to bude, když celý večer bude Jake v mé blízkosti. Kdyby jen večer - celou noc.

Vystoupili jsme a nikdo z nás nevěděl, kam jít. Zaslechla jsem rozhovor Lucy a Deeho.

„Mark pro nás měl přijít, víš?"

„No to měl, ale já za to nemůžu, že tu není. Volali jsme mu a nebere to. Tak co mám jako asi dělat, Lucy?"

„Ježiš, tak já nevím. Zkus..." Lucy nestihla dopovědět větu, když na sebe někdo od nás strhl veškerou pozornost.

„Támhle jsou!" zařval Jonas skoro na celé Verměřovice a rozeběhl se přes koleje do kopce. Celá parta se schovávala v křoví a bavili se na náš účet. Polovina lidí se rozeběhla za Jonasem a ta druhá zůstala stát na místě. Já patřila mezi ty akčnější. Po pár minutách zalézání do křoví a běhání po kopci jsme je dohnali a všichni společně jsme se odebrali do tábořiště. Devítkový rozlučák máme jen jednou za život, ne? Tak si ho parádně užijeme.

Že by to bylo zrovna blízko nádraží, to se říct nedalo. Ovšem výběr místa byl perfektní. Stranou od všeho. Kluci vykopali ohniště, z řeky si udělali ledničku a dokonce vyrobili něco na způsob barmanského pultu ze starého stolku. Vypadalo to na úžasný rozlučák.

Lucas neváhal a chopil se role hlavního barmana. Rozléval pití a začali jsme si povídat. Vzpomínali jsme na společné chvilky. Na první dny, kdy jsme se potkali. Na adapťák. Na lyžák. Na všechny kurzy, které jsme za tu společnou dobu stihli prožít. Pili jsme alkoholické i nealkoholické nápoje a všechno bylo perfektní. Dokud si nepřisedl Jake.

Nemůžu si vzpomenout, co všechno se stihlo stát za tu dobu, než jsme se dostali mimo kolektiv. Seděla jsem pod stromem na kraji lesíka, který dělil pole od řeky. Nebylo to daleko od tábořiště, ale měli jsme jistotu, že za námi nikdo nepůjde. Jake seděl vedle mě. A povídali jsme se. O mě, o něm, o Sarah, o všem.

„Takže... vám to klape?" optala jsem se a sklopila oči. Už se stmívalo.

„Abych pravdu řekl, moc ne. Nevím, připadá mi to nějaký... divný."

Chvilku jsem se na něj dívala a moc si přála, aby mě políbil. Těkal pohledem z mých očí na mé rty a povzdechl si. „Víš, Chrissy... důvod, proč jsem tě ještě nepolíbil, je ten, že nechci podvést Sarah. Nechci být ten zlej a ten, co podvedl. To prostě nemůžu," podíval se na mě s částečným smutkem v očích.

„Jo, jasně. Nechceš podvést Sarah. Chápu to." Začala jsem si kousat ret.

Proběhlo pár velmi vypjatých okamžiků, několik drinků a pár cest z tábořiště pod strom a zase zpátky. „Já už to nevydržím," zašeptal Jake, vzal mou tvář do dlaní a vtiskl mi jemný polibek. Byl tak roztomile nejistý, jestli ho příjmu. Po tom všem, co mi udělal a jak se zachoval, po mně stále touží. Chce mě. Přinejmenším teď. Když se odtáhl, usmála jsem se. Vjela jsem mu prsty do vlasů a přitiskla se k němu. Vrátila jsem mu polibek a on mě začal zasypávat dalšími. Líbali jsme se tak pomalu a procítěně, až jsem si chvilkama myslela, že se mi to jen zdá. Hladil mě, tiskl si mě k sobě a mně bylo opravdu dobře.

Jeho polibky začínaly být naléhavější. Chytil lem mého trička a já maličko znejistěla. Odtáhla jsem se od něj, abych na něj viděla. Povzbudivě se na mě usmál a přetáhl mi tričko přes hlavu. Uculil se a já nemohla skrývat úsměv. Udělala jsem to samé a on si lehl do trávy. Obkročmo jsem si na něj sedla a oba dva jsme se začali smát. Po chvilce ale Jake zvážněl.

„Co když to dělám jenom proto, že jsem opilej?"

Podívala jsem se na něj a změřila jsem si ho pohledem. „Myslím, že jsi toho nevypil tolik, abys byl opilý, a minimálně čtyři hodiny tu spolu ležíme a líbáme se, už by ti to došlo. A jestli ne..." pokrčila jsem rameny a hledala ta správná slova. „... tak jsi kretén."

„Aha. Takže..." chytil mě za paže a stáhnul si mě k sobě. „... kretén, jo?" provokativně na mě mrkl a políbil mě.

„Ten největší," uchechtla jsem se a opět jsme se začali líbat.

21. červen 2013 23:47
Pro: Mamka
Nemusíš se bát. Všechno je v pohodě. Dobrou noc.
XOXO, Chrissy  

Autor: Fea16, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Demons - 5. část: