Albus Severus Potter a Zapovězený les 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Albusova noční výprava vrcholí. :) Snad se bude líbit...

17.06.2014 (18:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 9× • zobrazeno 1217×

KDYŽ STROMY NAŘÍKAJÍ

„Musíme se vrátit!“ naléhala Maybelline.

„Blázníš? Ty tam chceš zpátky?“ třeštil oči Zane.

„Omlouvám se, ale tys neviděl tu rozcuchanou zrzavou kštici mířící do lesa?“ vztekala se černovláska. „To byla Rose Weasleyová servírujíc se akromantulím k večeři!“

„Neměli bychom raději dojít pro pomoc do hradu, aby-“

„To už by taky mohlo být pozdě!“

Albus slyšel jejich roztržku jakoby z veliké dálky. Vždycky bral Rose jako něco, čím mu máma ztížila život, jelikož byla sestrou Ronalda Weasleyho, Roseina otce. Když byli s Jamesem malí, vymysleli pro Rose spoustu ošklivých přezdívek, kterými ji mezi sebou nazývali, protože jim téměř pravidelně kazila zábavu.

Teď se mu žaludek stáhl s nepříjemným pocitem. Nikdy si o Rose starosti nedělal, byla tak otravná, že ho leckdy ani nezajímaly její pocity, ale byla to jeho sestřenice. Když mířila do lesa plného rozzuřených masožravých pavouků, bál se o ni jako nikdy předtím.

Bez velkého přemýšlení se rozeběhl vpřed, nedbajíc na to, že nechává kamarády za sebou.

Maybelline ho doběhla jako první.

„S trochou štěstí na ni narazíme dřív, než se stihne dostat k akromantulím,“ řekla.

„S trochou neštěstí nás všechny sežerou,“ poznamenal Zane, běžící kousek za nimi.

„Povzbuzující,“ sykla Maybelline.

Zvláštní bylo, že se Rose nevydala po stezce, jako oni předtím. Šla po kameny vydlážděné cestičce na východ od místa, kde je napadly akromantule.

„To je… dobré znamení, ne?“ zauvažoval Albus za běhu. Možná Rose nestihne narazit na nic, co by ji mohlo sežrat. Možná. Zapovězený les mu náhle připadal ještě nebezpečnější, než kdy dřív. „Co tady vlastně dělá?“ zaúpěl zoufale.

„Tak se nad tím zamysli,“ vybídla ho Maybelline. „Je to Rose. Dost možná se v noci vzbudila, nenašla mě v posteli a dala si pět a pět dohromady. Nejspíš nás odposlouchává od té doby, co jsme ji nechali samotnou před sochou Gregoryho Smamyho.“

„Kde?“ zajímal se Zane.

„Později,“ odbyla ho Maybelline. „Každopádně – i když je příšerné, jak je vlezlá – je od ní… um… milé, že nás hned nepráskla.“

V tu chvíli si Albus přál, aby je Rose bývala práskla. Mohli je chytit hned na začátku lesa, nikdy by nevlezli k akromantulím a nebyli by všichni ve smrtelném nebezpečí.

Jeho myšlenky přerušil vysoký výkřik, nebylo pochyb o tom, komu patří. Všichni přidali tempo až doběhli k místu, odkud zvuk vyšel. Rose stála na mýtině s očima rozevřenýma dokořán.

A nebyla sama.

Pár metrů od ní stál tvor, který se podobal želvě s barevným krunýřem. Až na to, že měl asi tak čtyři metry na výšku. Zastavili se pár kroků za Rose a zírali na tu očividně rozzlobenou nestvůru.

„Zatraceně,“ sykl Scorpius Malfoy, o kterém Albus ani nevěděl, že šel s nimi.

„To je,“ začal Albus Severus.

„Ohnivý krab,“ dokončila Rose roztřeseným hlasem. „Walker se o nich zmínil.“

„Zmínil se taky o tom, jaké kouzlo na ně funguje?“ poznamenala trpce Maybelline. „A nemá mít čistě náhodou nanejvýš půl metru?!“

„No, tenhle rozhodně vyrostl,“ přisadil si Albus a přesně v tu chvíli se krab začal otáčet.

„Podívejte,“ vyhrkl Zane s nadějí. „Odchází.“

„Ne,“ spravila ho Maybelline. „Neodchází.“ Popadla Rose za zápěstí a pomalu ji táhla dozadu. Krab se k nim otočil zády a pod krunýřem se mu rozzářilo světlo. „K zemi!“

Nikdo se ani neodvážil Maybelline neposlechnout. Všichni se okamžitě zhroutili na lesní zem, právě včas, aby viděli, že tam, kde měli hlavy, vytryskl obrovský proud žhavého ohně.

„Není tohle jedna z těch chvil, kdy bereme nohy na ramena?“ zašeptal otřesený Zane a pokusil se vstát.

Maybelline ho popadla za nohu a strhla ho k zemi. „Být tebou, tak to nedělám. Usmaží tě dřív, než stihneš udělat první krok.“

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se tiše Albus. „Zůstaneme ležet?“

„To není dobrý nápad,“ ozvala se Rose. „Ohnivý krabi mají ve zvyku svého nepřítele zadupat do země, když se nebrání.

„Tohle je prostě skvělé,“ zasyčela Maybelline a vytáhla hůlku. „Znáte někdo nějaké kouzlo na kraba? Něco jako Krabus mrtvus?“

„A co Aquamenti?“ zeptal se Malfoy váhavě.

„Tohle by chtělo mega-maxi-ultra Aquamenti,“ zamumlala Maybelline. Nejspíš si vybavila slabý pramínek vody, který jim vycházel z hůlek, když se to kouzlo učili. „Musíme ho zmást,“ rozhodla Maybelline. „Až řeknu tři, rozeběhneme se každý za jiný strom, dobře? Znáte kouzlo Imobilus?“

„Ano,“ ozvala se Rose.

„Fajn, ostatní se ho budou muset naučit během prvních dvou pokusů,“ řekla Maybelline. „Raz, dva, tři!“

Plán jim nevyšel přesně tak, jak by měl. Hlavně proto, že Zane zakopl a Rose se s Albusem schovala za stejný strom. Krab se otáčel na všechny strany a nakonec se rozhodl, že nejdřív upálí Albuse a Rose.

„Imobilus!“ Modrý paprsek zasáhl kraba do jedné z nohou. Krab zavrčel a chvíli se zmrzlou nohou bojoval.

Albus se rozeběhl za jiný strom a zvedl hůlku. „Imobilus!“ Jeho kouzlo bylo tak slabé, že ke krabovi ani nedoletělo. Koutkem oka zahlédl Malfoye, jak zvedá hůlku k nebi a vystřeluje z ní červené jiskry.

Nejspíš by se nad tím pozastavil, kdyby se krab najednou nerozhodl, že je radši udupe, a nerozběhl se proti Zaneovi.

„Tady!“ vykřikl Albus a snažil se dostat krabovi na záda. „Tady! Imobilus!“ Kouzlem zasáhl krabův ocas. Tvor zařval a otočil se k němu.

„Hej,“ ozvala se z druhého konce Rose. „Imobilus!“

Za chvíli už takhle běhali do kolečka všichni. Krab kolem sebe házel ohnivými koulemi a vřískal, ale podle jeho nemotorného počínání a špatné mušky bylo poznat, že se mu začíná motat hlava.

„Diffindo!“ pronesla Maybelline a její kouzlo trefilo strom.

Albus si nejdřív myslel, že minula, ale to už se kmen stromu rozlomil a obrovský kus dřeva pohřbil kraba pod sebou.

„Tak tohle… bylo… super!“ vydýchával se Albus, šťastný, že se krab už nehýbe.

„To tedy ano,“ přikývl Zane, bledý jako smrt.

Sladký pocit vítězství si stihli však vychutnávat jen dvě vteřiny, okamžik na to zaslechli známý hlas:

„Co tady, u Merlina, děláte?!“

Řítila se k nim rozzuřená ředitelka McGonagallová v županu s rozsvícenou hůlkou nad hlavou. V patách jí byl profesor Křiklan a jako poslední se objevil Walker. Všichni tři se zarazili při pohledu na gigantického ohnivého kraba omráčeného stromem, ale pak se téměř současně zahleděli na studenty.

„To snad- Tohle-“ McGonagallová nedokázala najít správná slova. „Kdo z vás vyslal varovné jiskry?“ zeptala se nakonec.

„To já,“ řekl Malfoy.

„Jak to, že nejste v posteli?! Ten krab vás mohl… Co tady vlastně dělá tak obrovský krab?! O to teď ale nejde… Takové porušení školního řádu-“

„Za to můžu já, paní profesorko,“ ozvala se Rose a vykročila z hloučku.

Albus i ostatní měli co dělat, aby udrželi svá ústa zavřená.

„Vy, Weasleyová?“ zalapala po dechu McGongallová.

„Hledala jsem totiž třaskavce. Četla jsem o nich a myslela jsem, že bych ho mohla zvládnout. Věděla jsem, že vychází jenom v noci, tak jsem…“ Rose zoufale zavrtěla hlavou. „Byla to hrozná hloupost, omlouvám se! Mluvila jsem o tom ve Společenské místnosti a Maybelline si musela všimnout, že nejsem v noci v posteli, tak-“

„To ale nevysvětluje, co tady dělají Patel a Potter!“ namítla ředitelka.

„Vzbudila jsem je, když jsem se rozhodla, že půjdu Rose zastavit,“ řekla Maybelline pevně.

„Proč byste to dělala, slečno Everová?“ zajímal se Walker úlisným hlasem.

„Nechtěla jsem jít do Zapovězeného lesa sama,“ argumentovala Maybelline. „A nechtěla jsem to jít nahlásit, protože… Nechtěla jsem dělat Rose problémy.“

Albus musel uznat, že Maybelline lže velice přesvědčivě. Její hlas se ani na vteřinku nezachvěl. Profesoři se teď otočili na posledního člena jejich povedené party, jehož přítomnost nebyla vysvětlena.

„Šel jsem za profesorem Křiklanem požádat ho o nějaký lektvar na spaní,“ vysvětloval Malfoy. „Byl jsem prostě… zvědavý, kam jdou.“

„Budiž,“ povzdychla si ředitelka McGonagallová a znovu se na kraba zahleděla. „Kdo přelomil ten strom?“

„Já, paní,“ řekla Maybelline.

„Dobrá tedy,“ zahleděla se na ně ředitelka. „Slečno Weasleyová, dnes jste se zachovala pošetile. Navíc jste porušila školní řád. Odebírám Nebelvíru deset bodů. Zklamala jste mě.“ Rose svěsila hlavu. „A co se týče vás,“ otočila se McGonagallová na ostatní. „Doufám, že si uvědomujete, jaké jste měli štěstí. Jen málo žáků prvního ročníku by se dokázalo vypořádat s gigantickým ohnivým krabem a zůstat naživu…“

„A to není to jediné, co tady pobíhá - au!“ zasyčel Malfoy. Albus si všiml, jak mu Maybelline nenápadně dupla na nohu.

„Co tady pobíhá, pane Malfoyi?“ chtěl vědět Walker a černé oči se mu zúžily.

„Duhovec,“ dokončil větu Scorpius a věnoval Maybelline pronikavý pohled.

Profesorka McGonagallová si vyrušení nevšímala. „Takže, deset bodů přiděluji každému z vás – a to za nehorázné štěstí! Zítra si nicméně odpykáte školní trest, abyste si všichni pamatovali, že je lepší zůstat po večerce v posteli!“

Albus tomu nedokázal uvěřit, ani když uléhal do své teplé postele. Dvakrát už porušili školní řád a přežili to… A teď dokonce Nebelvír získal dvacet bodů! Jistě, byla tu ta věc se školním trestem, ale co na tom záleželo, když přežili tak nebezpečnou noc?

Od té doby byli s Rose kamarádi. Nejen proto, že je bránila a vzala odpovědnost na sebe. Ale taky proto, že existují různé věci, které musíte zažít společně, a omráčení čtyři metry vysokého ohnivého kraba je rozhodně jedna z nich.

„Takže proč jsi vlastně dupla Malfoyovi na nohu, Maybelline?“ zeptal se Albus, když všichni společně ráno seděli ve Společenské místnosti.

„Ne že bych proti tomu něco měl, ale chystal se McGonagallový říct o akromantých, ne?“ přidal se Zane.

„Akromantulích,“ opravila ho Rose. „To si nedokážeš zapamatovat ani jméno tvora, který tě málem sežral?“

Zane jí věnoval výmluvný pohled.

„No právě,“ řekla Maybelline, ignorujíc Roseinu poznámku. „Každý ví, že akromantule žijí jen v severní Evropě – tedy,“ věnovala Albusovi a Zaneovi významný pohled, „každý kromě vás dvou. Jak myslíte, že se sem dostali?“

„Na nějakém letadle?“ zkusil to Zane.

„Co je to letadlo?“ opáčila Maybelline.

„Hagrid!“ uvědomil si Albus. Vzpomněl si totiž, že mu táta vyprávěl o jeho slabosti pro všelijaké příšery. Taky říkal, že většina jich žije v Zapovězeném lese. „To Hagrid je sem vysadil!“

„Správně,“ přikývla Maybelline. „Zkrátka jsem nechtěla, aby měl Hagrid problémy kvůli tomu, že jsem vás zatáhla do Zapovězeného lesa.“

„Náhodou to byla paráda!“ prohlásil Zane, kterému se zřejmě odvaha a suverénnost vrátila, když už nečelil obrovské akromantuli.

Albus, který mohl v tuhle chvíli pronést onu pověstnou větu „já vám to říkal“, se jen usmíval. Uvědomil si totiž, jak nudný by jeho první rok v Bradavicích bez Maybelline byl a že čas od času bude muset čelit lidožravé akromantuli nebo gigantickému ohnivému krabovi? To k tomu patří.

Na školní trest se vydali bez Zanea. Jejich milovaný školník pan Filch se u nich totiž zastavil, aby jim s radostí oznámil, že si trest odbudou v Zapovězeném lese. Zanea museli nechat cestou na ošetřovně, protože to vypadalo, že Patel každou chvíli omdlí nebo se přinejlepším pozvrací. V deset hodin a pět minut už stáli ve Vstupní síni, kde na ně čekal Filch i Malfoy.

„Škoda, že už se nepoužívají starý tresty,“ postěžoval si Filch, když je vedl k Hagridovi. „Tenkrát se studenti věšeli za palce ve sklepení. To ječení mi vážně chybí…“

Albus polkl. Ještě nikdy Filch nemluvil tak potěšeně. Znamená to, že jejich trest bude tak krutý? Blížili se k hájovně, Hagrid stál před dveřmi a v ruce držel samostříl.

„Museli byste mít sakra štěstí, abyste se z lesa všichni vrátili celí,“ uchechtl se Filch, když zastavili před boudou.

„Do lesa?“ opakoval Malfoy. Toho Filch zjevně nenavštívil. „Tam přece nemůžeme! Studenti tam mají přece vstup zakázán!“ Nejspíš se mu už nechtělo k akromantulím vracet. V tomhle s ním Albus plně souhlasil.

„Včera v noci ti to nikterak nevadilo, co?“ poznamenal Filch škodolibě. „Přeji dobrou noc.“

Hagrid jim ukázal pěšinu – daleko od místa, kde vešli do lesa oni – a vydali se na cestu. Malfoy se držel kus za nimi a Maybelline se přidala k Hagridovi do čela hned po pár krocích.

„Proč jsi sem, proboha, vysadil akromantule, Hagride?“ slyšel ji Albus šeptat a udělal pár rychlých kroků, aby slyšel odpověď. Došlo mu, že mluví tiše, aby ji Malfoy neslyšel.

„Pavouci jsou děsně nepochopený tvorové,“ zamumlal jen Hagrid.

„Taky děsně nenažraní,“ poznamenala Maybelline trpce. „Určitě jich tu jsou stovky… To se nebojíš, že nás dneska všechny sežerou?“

„Kdepak, nikoho nesežerou,“ zakroutil hlavou Hagrid. „První pavouk, kterýho jsem sem přines, byl můj kámoš, ale umřel. I tak jsem s pavoukama za dobře. Pokud jste se mnou, nic vám nehrozí.“

„A co ten krab?“ zeptala se Maybelline.

„To nemám tušení,“ přiznal Hagrid. „Jasně, že tu pár ohnivejch krabů je, ale maj sotva pár cenťáků. Tenhle musel bejt nějakej nemocnej, taky ho McGonagallová poslala pryč.“ Došli na rozcestí a Hagrid se zastavil. „Tak, děcka, je na čase vám povědět, proč jsme vlastně tady. Profesor Longbottom ztratil svýho Augurona.“

„Augurona?“ podivil se Albus.

„Rovněž známý jako irský fénix,“ sdělila jim Rose a pokračovala. „Je to zelený, truchlivě vyhlížející pták, který vzdáleně připomíná podvyživeného supa. Je nesmírně plachý a hnízdí v trnitých keřích. Skrývá se v hnízdě tvaru slzy. Brka Augurona jsou pro psaní nevhodná, protože odpuzují inkoust. Jeho charakteristické hluboké a rozechvělé houkání se kdysi považovalo za předzvěst smrti.“

Na vteřinu zavládlo na mýtině ticho, všichni jen zírali na mladou Weasleyovou, která právě dokončila svou přednášku. Maybelline si povzdechla, a když se na ni Albus podíval, vypadala, že ji Rosein monolog velmi vyčerpal.

„Je to jako kamarádit se s Binnsem,“ šeptla Albusovi do ucha útrpně. „Opravdu je to nutné?“

Albus se uchechtl, a to už se Hagrid z Roseina výstupu probral.

„Jo, no… pozdějc se zjistilo, že jejich houkání pouze oznamuje příchod deště. Proto si ho profesor Longbottom pořídil, aby věděl, kdy mu budu pršet na kytky. Ale Auguron je plachej, jak říkala Hermiona, takže při první příležitosti ulít, a naším úkolem je ho najít.“

„Rose,“ podotkla Maybelline.

„Cože?“ nechápal Hagrid.

„Jak říkala Rose,“ opravil ho Albus s potutelným úsměvem.

„No, jo…“ usmál se dobrácky Hagrid. „Promiň, holka, ale jsi celá máma.“ Rose zrůžověla pýchou. Většinou děti z přirovnání ke svým rodičům nejsou nadšení, ale Albus si pomyslel, že Rose nejspíš imponoval matčin prospěch. „Tak fajn, rozdělíme se. Rose, ty půjdeš se mnou doprava. A vy tři půjdete doleva.“

Albus potlačil nutkání si povzdechnout. Zúženýma očima sledoval, jak si Malfoy bere od Hagrida lucernu a vydává se vpřed. Maybelline ho následovala, a tak Albusovi nezbylo nic jiného, než jít za nimi.

„Proč jsi… mi včera dupla na nohu, když jsem chtěl McGonagallový říct o akromantulích?“ prolomil několikaminutové ticho Malfoy. Držel lucernu ve výšce očí a na Maybelline se ani nepodíval.

„Možná proto, že by to dosvědčilo, že si Rose vymýšlí,“ řekla Maybelline s očima upřenýma do tmy. „Podle její historky jsme přiběhli do lesa přesně ve chvíli, kdy narazila na toho kraba, kde by se tam asi tak vzali akromantule?“

Albus zamrkal. Opět ho překvapilo, jak rychle dokáže Maybelline vymyslet přesvědčivou lež.

„Lžeš,“ usoudil Scorpius. Jeho hlas byl studený a ostrý jako břitva. „Myslím, žes to udělala kvůli Hagridovi.“

„Jak tě to napadlo?“ pozvedla Maybelline obočí, Albus by na ní však ani trochu nepoznal, že lže.

„Každý ví, že akromantule žijí jen v severní Evropě,“ řekl Malfoy. „Takže je sem musel někdo vysadit. Navíc mi můj otec řekl, že zdejší šafář má… podivné koníčky.“

Albus zíral. I přesto, že se na sebe za celou dobu konverzace nepodívali, on téměř viděl to silné spojení, které se mezi nimi vytvořilo. Vypadalo to, že v tuhle chvíli vnímají jen jeden druhého a jeho slova. Kdyby teď Albus zmizel, nejspíš by si toho nevšimli.

„Hagrid nahnal akromantule zpátky do středu lesa,“ řekla Maybelline.

„Pověz mi jeden důvod, proč bych neměl nahlásit možné nebezpečí.“

„Protože žádné nebezpečí nehrozí?“

„Pokud jim Hagrid neusekal nohy, můžou se kdykoliv vrátit.“

„Akromantule nevylezou z lesa, to bys měl vědět. K hradu se ani nepřiblíží. Pokud se bojíš, nechoď do lesa.“

„Já se přece nebojím!“ rozvztekal se Malfoy, zastavil se a konečně se otočil k Maybelline čelem. „Na malou holku lžeš vážně dobře.“

„Ty na malého Malfoye vážně špatně,“ ušklíbla se Maybelline. „Co jsi dělal včera v lese?“

„Mohl bych se zeptat na totéž,“ řekl jí Malfoy stejnou odpověď jako Zaneovi.

„Šli jsme tam, protože jsem chtěla,“ odpověděla Maybelline. „Teď ty.“

„Šel jsem tam, protože jsem chtěl.“

„Sám?“

„Nepotřebuju nikoho, kdo by mě tahal z problémů!“

„Včera jsi potřeboval.“

Nastalo hrobové ticho. Scorpiusovi zjevně došla slova. Albus chtěl užuž něco říct, ale přerušilo ho táhlé houkání, které znělo spíš jako tichý nářek. Po pár vteřinách už nebylo pochyb o tom, komu patří. Rozpršelo se.

Tak, máme za sebou 7. kapitolu ASP. :)

Byla bych ráda, kdybyste zanechali komentář.

Stačí i smajlík, jenom abych věděla, že povídku někdo čte a má tudíž cenu přidávat další díly.

Vaše M.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Albus Severus Potter a Zapovězený les 7. kapitola:

9. Lea

14.04.2016 [18:05]

super, piš dál Emoticon

8. Lajheril

20.06.2014 [20:18]

Jo a fantastické zvířata jsem taky četla, ale vůbec bych si toho nevšimla! Ricky, ty musíš mít sloní paměť!

7. Lajheril

20.06.2014 [20:16]

Poslední kapitoly jsou boží! Servírujíc se akromantulím k večeři :D Malfoy je Malfoy, ale zřejmě to mezi ním a Maybelline jiskří. Chápu, že ho bude Albus nenávidět. Nebo ho kvůli May začne mít rád? Řekla bych, že Rose je ještě větší šprt než Hermiona. Asi musí, když ji chce překonat.
Mimochodem...jak Mii psala, že nečekala, že si budou Maybelline s Malfoyem rozumět, tak já jsem to čekala! Na jeho návrat jsem se těšila už od spěšného vlaku! :)

6. Evča

18.06.2014 [14:32]

:) super povídka Emoticon

5. Mii

18.06.2014 [10:28]

Musím říct, že je to docela čtivé. :) I charaktery mi přijdou uvěřitelné, což je co říct. Nečekala jsem, že si Maybelline a Malfoy budou tak "rozumět" a zajímá mě, co víc za tím je. ;)

4. diduu

17.06.2014 [20:20]

fakt super Emoticon