OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Albus Severus Potter a Zapovězený les 8. kapitola

20.06.2014 (09:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 992×

FAMFRPÁLOVÉ ŠÍLENSTVÍ

V listopadu bylo už velice chladno. Jelikož se blížil první famfrpálový zápas, a to Nebelvíru proti Zmijozelu, byli někteří studenti obzvlášť nervózní z ošklivého počasí.

Albus Severus měl úplně jiné problémy.

„Měl si je vidět!“ vztekal se toho rána ve chlapecké ložnici.

„Bylo to, jako kdyby šermovali. Jeden argument střídal druhý – jako kdyby ten rozhovor znali předem nazpaměť!“

„Kdo vyhrál?“ zajímal se Zane a přetáhl si přes hlavu svetr.

„Maybelline,“ řekl Albus, ale nikterak ho to neuklidnilo. „Mám dojem, že nepřímo narazila na to, jak mu zachránila život.“

Zane se zamyslel. „Říkal si, že si je viděl ve vlaku, ne? Není možný, že se znali už předtím?“

„Pochybuju,“ řekl černovlásek. „Ale je hrozný, jak podobné mají myšlenkové pochody! Vzpomínáš, jak Maybelline řekla, že každý ví, že akromantule žijí jen v severní Evropě? Malfoy řekl to samé!“

„Chceš říct, že jsou si podobní? To je blbost,“ zavrtěl hlavou Zane. „Nikdo se od toho všiváckého namyšleného zmetka neliší víc než Maybelline.“

Albus neměl náladu vysvětlovat Zaneovi, co to ty „myšlenkové pochody“ jsou, protože by stejně nejspíš nepochopil, jak to myslel. Ve špatné rozpoložení byl taky proto, že za pár hodin už bude na hřišti a měl nepříjemné tušení, že se tam nějak znemožní. A pokud to nezvládne, James se o to jistě postará. Téměř každý trénink si z něj kvůli něčemu utahoval, pokud se s Maybelline během tréninku vystřídal, aby zkusil střelce – dával mu nepřesné, prudké nebo nezachytitelné rány a od té doby, co od táty dostal Ohnivou smršť 3000 (asi aby Albus neměl pro jednou něco, co by chudáček James jistě postrádal) se kolem něj každou chvíli znenadání prořítil a nezapomněl o něj „omylem“ zavadit.

Hook dlouho přemýšlel, koho proti Zmijozelu postavit jako chytače a nakonec se rozhodl pro Albuse. Řekl, že je to čistě náhodný výběr, ale Albus tak nějak tušil, že to udělal proto, že si všiml, že spolupráce mezi ním a Jamesem vázne. Naštěstí jeho bratr neměl s Maybelline problém, takže to bylo v pořádku.

Každopádně, Albus do sebe při snídani nedostal ani sousto, a tak musel poslouchat přednášku od Rose, jak důležité jídlo dne to je.

„Je nervózní, i když nemá důvod,“ vysvětlila jí Maybelline, když se po své sestřenici Albus ohnal ubrouskem. Sama dojídala už druhou misku míchaných vajíček a zářila jako sluníčko.

„Myslím, že má,“ řekl opatrně Peter Longbottom. „Slyšel jsem, že chytače se vždycky soupeř chystá dostat jako prvního.“

„Tak ti děkuju, Petere,“ ucedil Albus jeho směrem a napil se dýňové šťávy.

Po snídani se Albus s Maybelline vydal do šaten pod tribunami a s každým krokem se cítil ještě hůř. Proč vlastně tolik stál o členství ve famfrpálovém týmu? Vždyť mu to přinese jen další příkoří! A on ho měl za celý život už dost. (Díky, Jamesi!)

„Co když mě James shodí z koštěte?“ zašeptal a Maybelline se rozesmála.

„Nic takového se nestane, Ale,“ ujistila ho. „James přece hraje s námi, ne proti nám.“

„Tak co když mě shodí z koštěte někdo jiný?“

„Chceš radu? Pevně se drž,“ usmála se Maybelline. „Páni, když se rozdávalo sebevědomí, tak jsi byl nemocný, viď? Za to Scorpius Hyperion Malfoy tu frontu vystál dvakrát.“

Maybelline si nejspíš ani neuvědomila, jak moc tahle poslední poznámka Albusovi pomohla.

„Takže,“ odkašlal si Hook a postavil se před své mužstvo.

„Je to tady! Na tohle jsme čekali. Teď máme nejlepší tým, který tu nebyl několik let. Tohle vyhrajeme!“

Jamie, Jayk, James, Erik, Maybelline i Albus vyšli na hřiště. Tribuny byly přeplněné k prasknutí.

Albus jen stěží vnímal, jak jim madame Hoochová přeříkává pokyny. Zpozorněl jen na chvilku, když mu Maybelline povzbudivě položila ruku na rameno, a pak nasedl na koště.

Hra vypukla.

Na Hookův rozkaz se Albus držel ze začátku stranou. Vyletěl výš, než bylo třeba, a sledoval utkání seshora. Během prvních pár vteřin si James s Maybelline přihrávali camrál, až Maybelline skórovala.

„Vynikající! Maybelline Everová předvedla výborné výpady a spolu s Jamesem Potterem vstřelila první gól!“ Zápas komentoval John Scooter z druhého ročníku.

Díky němu měl Albus přehled, co se na hřišti děje, a tak se mohl rozhlížet po zlatonce.

Byl pořád na jednom místě po celou tu dobu, než se skóre dostalo na osmdesát ku čtyřiceti, z toho polovinu gólů měla na svědomí Maybelline. Zdálo se, že má famfrpál v krvi.

Víc byl Albus ovšem vykolejený ze svého bratra. Už od malička byl James čistokrevný egocentrik, kterému musela náležet veškerá pozornost, a to vždy a všude. Byl docela překvapený, že se dokázal ovládnout a dokonce i přihrávat ostatním střelcům…

Albus sletěl níž, aby mohl zlatonku lépe zahlédnout, a musel se několikrát vyhnout potloukům.

James, Erik i Maybelline se kolem něj proháněli sem a tam a dvojčata se opakovaně snažila srazit zmijozelské z košťat. Zmijozelský chytač Jack Russel vypadal zoufale. Neustále se ohlížel sem a tam a zaostřoval, jako kdyby si myslel, že zlatonka je přímo před ním – jen on ji přehlédl.

O chvilku později si Albus pomyslel, že má důvod k zoufalství. Zahlédl zlatý záblesk a to na druhé straně hřiště. Vystartoval střemhlav a téměř okamžitě si uvědomil, že tohle přesně neměl dělat. V tu chvíli na sebe upoutal pozornost jak ostatních hráčů, tak Russela, a i kdyby byl na tribuně jediný člověk, který si jeho výpadu nevšiml – zesílený hlas Johna Scootera zaslechl každý.

„Okamžik, přátelé! Zdá se, že Potter mladší něco zahlédl!“

Albus se pokusil strhnout Russelovu pozornost jinam, ale bylo pozdě. Zmijozelský chytač už zlatonku viděl taky a teď k ní bezmyšlenkovitě vyrazil. Jemu nezbylo než udělat to samé.

Přitiskl se k násadě koštěte a pak-

Něco ho tupě zasáhlo do hlavy a před očima se mu roztančily hvězdičky.

Jako ve snu cítil, jak jeho koště zpomalilo a začalo kolísat stejně jako jeho vědomí.

Ale nespadl. Někdo ho ze strany podepřel a koště se opět rozletělo vpřed.

„V pohodě?“ Byla to Maybelline. Levou rukou držela své koště a tou druhou jeho.

Když viděla, co se stalo, hodila camrál Erikovi a vyrazila k němu.

„Ano,“ zamrkal Albus překvapeně, kterému studený vzduch pomohl z nevolnosti.

„Tak fajn,“ řekla černovláska a obě košťata zrychlila.

Albus přehlédl situaci. Mířili k nim nejméně tři zmijozelští a Jack Russel měl značný náskok.

Někde v pozadí zaslechl hlas Johna Scootera. Zmijozelští vstřelili další gól.

Maybelline obě košťata strhla stranou, aby se vyhnula potlouku, který na ně vyslal zmijozelský odrážeč.

„Jamie!“ křikla a jedno z dvojčat Kanameových se okamžitě objevilo vedle nich.

Albus jako ve snu sledoval, jak napřahuje a neuvěřitelnou silou potlouk odráží směrem ke zmijozelskému chytači. Zasáhl jeho koště tak čistě, že se přelomilo a Russel se pomalu sesouval k zemi.

„Leť!“ vydechla Maybelline zapáleně a pustila ho.

Albus pevně sevřel násadu koštěte a zrychlil. Najednou mu připadalo, jako kdyby se hřiště kolem něj rozmazalo. Jediné, co viděl zřetelně, byla zlatonka a cesta k ní. Následoval ji i přes její úhyby, párkrát změnil směr a pak se střemhlav vrhl k zemi. V duchu viděl Maybelline a jejich první famfrpálový trénink, jak se dokázala vyrovnat pár centimetrů nad zemí. Dokáže to i on? Zavřel oči, natáhl ruku a v dlani sevřel něco chladného. Pak zabral vší silou a koště vyrovnal. Šťastně vydechl. Zápas skončil.

„Albus Potter chytil zlatonku! Nebelvír vítězí! Konečné scóre je dvě stě čtyřicet ku sedmdesáti!“

John Scooter hlásil ještě spoustu pochvalných věcí, ale Albus ho už neposlouchal. Jediné, na co se teď mohl soustředit, byl ten úžasný pocit, který měl, když slyšel obecenstvo vyřvávat jeho jméno.

S odehraným zápasem Albusova reputace rostla. Bral to jako plus, protože si už na něj alespoň neukazovali a nešeptali „to je jeho syn“, teď říkali „to je ten chytač“.

Vánoce se blížily a týden před nimi se studenti prvního ročníku dozvěděli nejen to, že venku leží metr sněhu.

„Ty se nevracíš na Vánoce domů?“ vykulil oči Zane a překvapeně si Maybelline prohlížel.

Černovláska se zadívala z okna a dala tak prostor Albusovi, aby Zanea nakopl.

Blonďáček sykl, hodil na něj nazlobený pohled, ale onu osudovou otázku „proč“ nepoložil.

„Zůstává tu ještě někdo jiný?“ zeptal se Albus opatrně.

„No… myslím, že z Nebelvíru ne.“ Pokrčila Maybelline rameny.

„Ale Teddy se od kamarádů vrátí už den po Vánocích, takže…“

Malého Albuse sevřela soucitná úzkost… A vzápětí zmizela, protože dostal nápad. 

Tak, další kapitolka za námi. :)

Uvědomuji si, že je kratší než ty předešlé. Mému mladšímu já zjevně moc nevyšlo rozdělení, protože ta další je zas dvakrát tak dlouhá. :D Proto berte tuhle jako oddechovku. ;)

Musím vám moc poděkovat za krásné komentáře, hrozně mě potěšily. :)

Opravdu jsem nečekala, že vás bude reagovat tolik, a prosím, abyste s vaší podporou nepřestávali. Budu ji potřebovat. Zbývají mi totiž už jen dvě předem napsané kapitoly, takže bych chtěla vědět, jestli máte zájem o to, abych se ASP pokusila dopsat.

Směle komentujte! 

Vaše M.

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Albus Severus Potter a Zapovězený les 8. kapitola: