OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Světlý šál

17.05.2010 (18:00) • Texie • Básničky • komentováno 12× • zobrazeno 1780×

Mladičká dívka s rudými líci

po boku se starou stařenou,

pomalu šije ve světnici

výbavu svoji panenskou.

Myslí však bloudí v dáli,

kde muž její milený,

již jeden týden by se vzali

a byli k sobě svázáni.

Již pouze těch pár dní

co v rodném hnízdě bude,

co s matkou slzy zaroní

a v nový domov půjde.

V poklidu ženy u stolu šily

když na náves vešli vojáci,

s bubny všude vyřvávali,

že přijmou hochy na práci.

Hluk až k oknům dolétl,

kde ženy obě byly,

na podlahu popadl

bělostný ubrus jež šily.

Přes cesty i lučiny

řady mužů jdou,

každý jako jediný

s bradou vztyčenou.

Hrdě šli na pole

jež těly poseta,

zalita do krve

bez kříže bez jména.

A tam v dáli, domovině,

kde zanechali otců matek,

čas ve smutku dívce plyne

jen s modlitbou na rtech.

Již pětkrát pole oseli,

jež vzešla do úrody

a pětkrát pole sklízeli,

než vrátili se z vojny.

Místo hochů vrátili se

již vyspělí muži,

bolest, hrůza zapsali se

ve tváři i duši.

Každá matka syna objímá

a slzy štěstí roní,

každá dívka milého líbá,

že nezapomněl na ni.

Krom jedné dívky opodál

jež v davu svého hledá,

v rukou svírá světlý šál

na ženicha čeká.

Celý den naň čekala

a nešla ani spát,

druhý den jen seděla,

začla slzy prolévat.

Tenkrát bylo naposled

co rodiče dceru viděli

a mohli projít celý svět,

aniž by dívku shledali.

Za vesnicí na stráni

šípkový keř vzkvétá,

k cestě větve naklání

a stále tady čeká.

Až někdo zbloudí ze scestí

a všimne si keře opodál,

až někdo z trnů vyprostí

světlý dívčin šál.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Světlý šál: