Štyri hodiny ráno a naliehavá potreba kričať. Potreba zložiť masku v jednom výkriku. Sedíš medzi nimi, miláčik?
06.03.2017 (11:00) • Mariana • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1742×
Keď zhasnú svetlá
a plné hľadisko zaleje
kyselina, čo poleptá
a umlčí pramene
ľudskej láskavosti.
Láme tvoje kosti,
zblúdilá duša, hviezda pódia.
Ach, moja milá, prečo si zabila?!
Vytrhla si si srdce z hrude,
sama rozhodla o osude,
sama si si nasadila putá.
Nejedno rozleptané srdce puká
nad márnivosťou tvojich činov.
Zhynieš vlastnou vinou!
Nikto ťa nenútil dať seba samú,
milovať zlú aj dobrú stranu.
Milovať a veriť, aké naivné!
O chvíľu tvoja duša spráchnivie.
Prepadneš sa do pekiel,
kráľovná ortuťových žeziel.
Láska páli doráňané dlane,
a keď v hľadisku vrava ustane,
zkrvavené pery s šialenom úsmeve
vyslovia pochované, nechcené:
„Odpusť!"
Autor: Mariana, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Keď zhasnú svetlá:
Ďakujem 
To je tak dokonalé! Nevyznám sa veľmi v básničkách, ale toto.... waaaaa, that was amazing! 
Klobúk dole. 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!