OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Dva prolhaní umělci

31.07.2019 (10:00) • Levitate • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1752×

Hvězdná noc s nejtemnější van Goghovou modří,

Čajkovského Patetické první rozbolavělé tóny,

na papíře světových autorů hořkosladké medailony,

tady spolu jsme jen dva lidé – ani špatní, ani dobří.

Vůně vykrvácené rudé barvy na bělostném plátně,

chuť skvrny černého inkoustu na kusu papíru,

a když barev je příliš, alkohol spláchne tíhu vesmíru,

pak my bok po boku klopýtáme, nemístně a malátně.

Znám tvé dlaně lépe než hladký povrch plnícího pera,

ale i přes to všechno je každý tvůj dotyk cizí,

znáš mé rty natolik, že uhlem kreslíš je ze svých vizí,

ale i přes to všechno je polibek vzdálenější než včera.

Tvrdíme celému světu, že jeden druhému jsme Múza,

že jeden bez druhého nedokážeme žít, natožpak tvořit,

že milujeme se stále stejně, že nepřestáváme se dvořit,

a v tomhle našem vzdušném známku tkví veškerá hrůza.

Protože ty nejsi silné slovo.

Protože já nejsem působivý cit.

Protože nemáš strukturu kresby.

Protože nemám tvary tanečnice.

Už nemusíme dobývat svět, umění stačí jim důstojné,

ale nemohou nám to zazlívat, jinak to už neumíme,

když už spolu nedokážeme žít, tak alespoň vyhoříme,

nejsme krásní lháři, jen krásně malujeme lži opojné.

Protože ani jeden z nás neví, jestli je opravdu nutné to skončit.

Protože ani jeden z nás neví, kdy jsme si přestali vyhovovat.

Protože moc dobře víme, že na změnu je ten druhý příliš pohodlný.

Protože moc dobře víme, že spolu dvěma uměleckým snílkům to sluší.

A estetické uspokojení nám stačí.

L. 

Autor: Levitate (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Dva prolhaní umělci: