OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 70. kapitola

30.11.2014 (17:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1496×

70. kapitola

Angela

Zack mě drží za ruku, když se procházíme uličkama v lidským světě. Tak dlouho jsem tady nebyla, až mi to přijde jako fantazmagorie. Vidím, jak Zacharymu pableskuje v očích krvelačnost, když nás mine nějakej člověk, ale nemám žádnej strach, že by se po někom vrhnul. Má až šílený sebeovládání.

„Jak se ti tu líbí?“ řekne hlubokým hlasem a dívá se do výloh, který mě zrovna dvakrát nezajímaj. Co chci, to mi Zack ukradne a přinese.

„Já nevím..." zamumlám a rozhlížím se kolem sebe. Když mi řekl, že mě vezme mezi lidi, byla jsem z toho nadšená. Zase vidět něco jinýho než jen lesy a upíry, jenže... teď, když tu jsme, tak mám pocit, jako bych se na to všechno dívala jenom jako na film. Už sem nepatřím. I když... sem jsem vlastně nikdy nepatřila. Patřila jsem o pár ulic dál, a aniž bych si to uvědomovala, opouštím tuhle část města a vedu ho tam, kam jsem se vracet rozhodně nechtěla. Až když spatřím pár holek spoře oddených a mezi nimi povědomou postavu, zarazím se v půli krok.

„Angelo?" Všimne si mě také a rychlými kroky se k nám přibližuje.

„Do háje... Pojď, jdeme pryč." Tahám Zacka za ruku. To se mi zase jednou něco povedlo...

„Kdo je ten muž?“ hlesne tiše a prohlíží si ho jako kořist.

Můj pasák Larry je hromotluk, epesně oblečenej v proužkovaných kamaších a tvídovým saku s lakýrkama, který by se hodily tak do šedesátých let. Ale pro něj je to móda! Nevkus.

„Jestli s ní chceš šukat, musíš zaplatit, ale teď si ji zase vezmu!“ Ostře mě popadne za paži, až vyjeknu.

Ten pitomec nikdy neuměl zacházet se ženskejma. V posteli totální nula s ocáskem.

Zack poklidně nakloní hlavu na stranu a pevně ho chytí za zápěstí ruky, kterou mě svírá. Stiskne ho nejspíš hodně silně, protože můj pasák usykne a pustí mě.

„Angelo, pojď do prdele se mnou!“ Když po mně chce znovu hmátnout, Zack se přede mě postaví a zastíní mě svou mužnou postavou. Pohlídne po pasákovi temně fialovým pohledem s takovým neochvějným klidem, až mráz přejede po páteři i mně. Vycení na něj svoje upíří špičáky a obestře ho ta zvláštní aura, která z chlapů udělá sračky ve vteřině.

„A do prdele!“ vyjekne Larry a než stihne vzít nohy na ramena, Zachary ho chytí pod krkem a přitiskne ke zdi, až mu visí nohy deset cenťáku nad zemí. Drze se na mě můj upír usměje a pokyne mi.

„Udělám s ním cokoliv si budeš přát, Ang.“

Dřív bych si přála, aby mu zlomil vaz. Ale jak zjišťuju, nějak na to už nemám žaludek, přesto nechci, aby to prase jen tak pustil. Za to co udělal mně i ostatním holkám, by si zasloužil pořádnou lekci. Nasadím pomstychtivý výraz a ušklíbnu se. „Možná bysme ho mohli přivázat někde ke stromu a pozvat ostatní na hostinu," zabodnu se do toho hajzla nenávistnýma očima a užívám si jeho zděšený výraz a křídovou barvu v prasečím ksichtu.

Zachary se zákeřně usměje. „Jak si přeješ, miláčku.“ Stiskne ho ještě víc, až Larry zalapá po dechu a snaží se od sebe mýho upíra odtáhnout. „No, no, no,“ zavrčí temně a znovu nakloní hlavu na stranu, jako by ho chtěl zhypnotizovat.

Larry zachroptí, ale cukat se přestane.

Možná ho fakticky zhypnotizoval. A do vínku mu dal bolest, protože Larrymu z očí padaj slzy jak hrachy a celej se chvěje.

S pocitem zadostiučinění sleduju, jak sýpá ve snaze dostat do plic trochu vzduchu, a nakonec jako ta největší baba omdlí. Zack ho pustí a jeho obří beztvaré tělo se sesune k zemi. Oklepu se, když si vzpomenu na jeho hnusný ruce sápající se po mně, smradlavý agresivní pot a zatuchlý dech. „Kdybych se ho tak neštítila, vysvlíkla bych ho do naha, aby si užil i dohru," poušklíbnu se.

Zack se uchechtne a drápy rozerve to jeho slavný oblečení, až před náma leží nahej. Úd má scvrklej a jako chlap vypadá odporně a sádelnatě. „Ještě nějaké přání?“ ukloní se mi a dusí v sobě smích, kterej se mu dere z hrudi v podobě hřmotnýho vrnění.

Zavrtím hlavou. „Kašli na to," odpovím, ale na rozdíl od něho se moc nebavím. „Půjdem?" zadívám se na něho tak nějak prosebně, protože chci odsud pryč. Je mi tady z toho podivně úzko. „Co se třeba podívat za město? Tam... nebudou lidi," navrhnu.*

„Mohl bych tě tam unést, když tě zavedu do nějaký uličky,“ křivě se usměje. Má z toho, co provedl dost dobrou náladu až to na něm je vidět.

„Tak to udělej, ty chlípný upíre," nutím se do úsměvu a přitisknu se mu do náruče.

*** *** ***

„Jsi v pořádku?“ hlesne za městem, když oba sedíme na měkký trávě a díváme se na měsíc.

„Jo jsem, jen... Larry,“ odkašlu si. „On byl ten důvod, proč jsem šla dobrovolně do baráku plnýho upírů..." oklepu se znovu. „Prase..." hlesnu. Ještě teď se mi z něj zvedá žaludek.

„Je mi líto všeho, co sis prožila,“ řekne tiše a sevře mi ruku. „Ale jsem moc rád, že jsem tě v tom domě plném upírů našel.“ Zadívá se mi něžně do očí.

Usměju se na něho a znovu se k němu přitisknu. „Za to jsem taky ráda, jen... asi mám výčitky. Ode všeho jsem zdrhla a... nechala tu mladší ségru. Vůbec nevím, co se s ní stalo..."

„Můžeme ji najít a zjistit, jak se jí daří. Popřípadě ji pomoci.“

„Ty seš vážně rozenej záchranář," zasměju se a pak k němu zvednu oči. „Díky, že ses mě tak zastal," políbím ho na krk.

„To proto, že jsi moje,“ usměje se vážně a trochu zkamení. Nakonec tiše zakleje a promne si tvář.

„A to je špatně?" povytáhnu obočí, když vidím, jak se u toho tváří. Vlastně poprvý za celou dobu řekl něco, co naznačuje, že kdybych teď znovu udělala ten striptýz, zachoval by se jinak, a... jemu to vadí?¨

Pousměje se trochu nešťastně. „Je to poprvé, kdy cítím tuto upíří vlastnost. Tu majetnickost. Nikdy jsem neměl potřebu něco nebo někoho vlastnit. Ale tebe chci mít a chci, abys i ty vlastnila mě..." Vemlouvavě ke mně stočí svůj pohled.

„No to ti to trvalo," olíznu si spokojeně rty a vlezu mu do klína. „Už jsem se bála, že zůstaneš úplně lhostejnej," kousnu ho do rtu. „Hele, dělají to upíři taky za letu?" Dýchnu mu do úst něco, na čím přemýšlím už delší dobu.

Skousne mi spodní ret. „Jsi zvrhlá.“ Vzlétne se mnou do vejšky a okamžitě se přitiskne na mý rty, vloudí se mi jazykem do pusy.

Líbá mě tak naléhavě, až sotva popadám dech. Rozepnu mu bundu, abych se mohla přitisknout k jeho ledovému tělu, které mrazí i přes tričko a nohama ho obejmu kolem pasu. „Tak už se mě nebojíš?" zasměju se tiše, když ucítím, jak málo mu stačí a kalhoty mu jsou těsný.

„Mám obavu, ale ve vzduchu jsem pánem situace já,“ zavrčí pánovitě a sáhne mi pod krátkou sukni.

„Tak to by ses jí měl zhostit jako opravdovej upír," přitisknu se svým klínem co nejvíc k jeho ruce, kterou mi šátrá pod sukní.

„Abys ještě neprosila,“ blýskne špičáky v úsměvu a nejspíš se bohužel pro mě bude hodně držet, aby mi neublížil – jak si dal do hlavy. Nahne se a saje mi bradavky i přes tričko. Jsem bez podprdy, takže jen tiše zsténám. Když mi sjede druhou rukou přímo do klína, pevně se ho chytím a prohnu se. Vrátí se k mý puse a znovu mě začne zuřivě líbat. Tak moc, až si skoro nevšimnu, že rozerval mý kalhotky.

„Doufám, že přistanou někomu na hlavě," reaguju se smíchem na zvuk trhající se látky. „Tak si pospěš, už se tě nemůžu dočkat," kousnu ho do brady a přitisknu se k němu, abych zahnala protivný strach z výšek, který se mi dostává pod kůži. Bojím se a představa, že mu z tý náruče vypadnu, mě vážně děsí. Jenže co bych neudělala pro netradiční sex. Ale moc se nezapojuju, nechávám to na něm, což by se mu mohlo vlastně líbit. Já bych v tuhle chvíli udělala dojem pouze, pokud by se hrálo o to, kdo na kom bude viset jako klíště a nebude se chtít pusit.

Jsem dost vzrušená, takže do mě bez problému pronikne. Z úst se mu vydere ostrej sten a zakloní hlavu. Letí vejš a vejš, až se začínám trochu klepat. „Snad se nebojíš,“ zamumlá se zavřenýma očima a prožitkem ve tváři.

„Já?" vydechnu. „Já se nebojím ničeho..." usykávám, ale když vyletí ještě vejš, div mu nevlezu pod kůži. „No tak, víš, že se ve výškách zrovna nevyžívám..." zasténám a kousnu ho do rtu, nejenom za trest, ale i proto, abych ten strach nějak ventilovala a mohla se víc soustředit na to, co tady spolu děláme.

Sletí trochu níž a začne se ve mně dlouze hejbat, koriguje si mě na svým klíně fakt dobře a já to začínám cejtit. Čím víc se oba blížíme k vrcholu, tím slítává níž a když mě to dostihne, kousnu ho pořádně do rtu a on si to prožije chvilku po mně. Trochu se leknu, když přitom skočí na zem a jen si mě tiskne ke klínu, pohled do nebe a usykává.

„Nikdy mě létání nebavilo tolik, jako právě teď!“ pronese hlubokým hlasem a zářivě se na mě podívá. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 70. kapitola: