OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 4. kapitola

12.06.2012 (19:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 870×

4. k a p i t o l a

Chester

Náš dvoumetrový upír a nevinná, skoro dětská Vinnie jsou skutečně krásným párem. Je až k podivu, jak Vinnie za ty dny zrůžověla a ožila. Ještě se zadívám, jak Angela mizí s tím svým na schodech a odvádí si ho do pokoje, kam moje maličká chodila vzpomínat na Oskara. V hrudi mě bodne, když si ho před sebou představím. Dostaví se i náhlé znechucení a vztek.

Di pohlíží stejným směrem, jako já a podle emocí, které z ní vnímám, ji protíná nostalgie, láska a naprostá nechápavost.

„Co se ti zas honí hlavou?" zajímám se, když ucítím tu nostalgii nahradí odpor. Vlastně nevím, jestli to chci vědět, pokud se to vztahuje k místu, kde teď bude Angela se Zacharym bydlet, ale to bych nebyl já, abych se nezeptal.

Moje Šťastná krev prudce zavrtí hlavou a protne ji zděšení.

Zvědavě zúžím oči a snažím se zjistit, čeho se ten pocit týkal.

„Tak co říkáte na Zacka?" ozve se tiše Cristoball, když ti dva zmizí v pokoji.

 „Ty vole, ještě s ním bude prdel," zvolá pobaveně Mike a nechává Miu, aby ho dlaní provokovala v klíně.

„Měli jste mu o Angele říct... Bude valit oči," ušklíbne se Di a protáhne se. Schválně dělá, že nejsem.

Nakloním se k ní, až cítím její vůni a něžně jí nosem přejedu po křivce hrdla. „Moc dobře cítím, jak moc nechceš, abych to věděl," ušklíbnu se a jdu pro dvojčata.

„Kdybychom mu řekli do čeho jde, nejspíš bychom ho nepřesvědčili, aby tu zůstal. Co myslíte?" Podívá se po nás Cristoball trochu rozpačitě.

Přikývnu a vezmu Char do náruče, protože se snaží lopatkou na písek uhodit svého bratra. „Pokud má problém s jejím věkem, tak tohle ho moc nepotěší. Doufejme, že za chvíli nebudeme muset shánět někoho nového... I když chce s ní být jen kamarád, tak by to neměl tak prožívat," poušklíbnu se, protože pochybuju, že o něco takového Angela stojí.

„Ty vole, ta ho přefikne ještě dneska!“ zahlaholí Mike a Di bezděčně zavrčí.

Nakloní se k Dickovi a poplácá ho po koleni, aby se jí začal věnovat. „Hele, koukej, co umím!“ Vycení na něj špičáky a hrdě vypne hruď. Opře se mu čelem o čelo, až Dick zalapá po dechu a vyjekne. Di se uchechtne. „Bezva, ne?“

„Už to nedělej!“ lapá Dick po dechu, zatímco se moje maličká culí. „Jak jsi … na to přišla a co to, kurva, je?!“

„Náhodou… Povedlo se mi to s Dexem!“ broukne a tleskne do dlaní, jako by si chtěla upoutat větší pozornost – mou pozornost, ale já ji schválně ignoruju, protože na ty její provokace nejsem zvědavý, především když přede mnou něco tají. „I když tam to fungovalo i obráceně,“ zabručí a znechuceně se oklepe, až se jí tmavé vlasy dostanou do tváře. Jemně je odstrčí drápem. 

Ohlédnu se zpět na Char a malého Draka, který dětsky zývá. „Jdu uložit děti," řeknu, aniž bych reagoval na to, co za novou schopnost to zase má. Je jedno, jak moc mě to její chování štve. Pokud budu dělat žárlivé výstupy, bude mě o to víc provokovat. Nemám náladu na to, starat se o tři děti místo o dvě.

** ** **

Angela

Zack se posadí na postel a rozhlédne se po prostorném pokoji. Vlastně je to největší ložnice, což je docela bezva. Upír se rozhlíží po místnosti, jako by byl zvyklý na horší – nebo na lepší. Nedokážu odhadnout, co si myslí, protože je klidný a tváří se zamyšleně, i když mu na tváři pohrává lehký úsměv. „Je tu jen jedna postel... Ale prostorná, tak snad..." Zadívá se na mě zdráhavě. „Vím, že mě neznáš a zřejmě se mě bojíš, ale nemusíš.“

„Nebojím se..." usměju se jeho péči a posadím se na postel, abych na něj upřela zúžený pohled. Je na něm něco zvláštního. Něco temného, co paradoxně neděsí, ale spíš přitahuje. „Jsem zvyklá na upíry. Neboj, nesesypu se, když na mě vystrčíš špičáky," zatvářím se pobaveně.

„Vážně?“ zamumlá zastřeně a popojde o krok blíž. Ukáže tvář skutečného upíra, tu hrůzostrašnou s vyceněnými špičáky a očima, lila zářícími, mi hledí vyčkávavě do tváře. „Nejsem nebezpečný,“ zavrní jako kočka, když se usměju. „I když možná tak vypadám.“ Otočí se a znovu se rozhlédne po místnosti, jako by nemohl uvěřit, že tu je. „Naučím se ti dát to, co potřebuješ, a myslím, že spolu budeme vycházet. A až budeš starší, budeme spolu moci mít i plnohodnotný vztah, když budeš chtít.“

„Starší?" opakuju to slovo, jako by bylo vulgární. „Co vůbec myslíš tím plnohodnotným vztahem? Nemravnosti mládeži nepřístupné?" popíchnu ho, lehnu si na břicho a rukou si podložím bradu. Je vážně roztomilý, ale s tímhle ať na mě radši nechodí.

Pobaveně vycení špičáky a zvědavě nakloní hlavu na stranu. Svlékne si vláčně bundu a odhodí ji stranou na kožené křeslo. Černou košili má volnou, vytaženou z kalhot. Taková nedbalá elegance, na které si jako upír zřejmě zakládá. „Ačkoliv jsi ještě malá, určitě jsi slyšela o sexu. Nechci tě tím děsit, ale upíří to mají rádi a považují to za součást vztahu.“ Nakloní se ke mně a dívá se mi do tváře.

„Něco jsem zaslechla, no..." Hraju s úsměvem tu jeho hru, ve které jsem podle všeho nedotčená nejenom prakticky, ale dokonce i teoreticky. Takhle zblízka ty jeho oči vypadají ještě hypnotičtěji. Líbí se mi. Cristoball má vkus, pomyslím si s ušklíbnutím v duchu a pak neodolám, chytím ho za límec u krku a políbím.

Oplatí mi vášnivý polibek na míru ohromeně a pak se ode mne odtrhne natolik, až se ocitne u zdi a rozpaží ruce, zatímco mě naprosto konsternovaně pozoruje.

„Co je?“ dostanu ze sebe, protože po takové době sexuální abstinence se mnou jeho polibek udělal divy. Pokud pominu fakt, že líbá vážně hezky.

„Co to děláš?“

„Ty to neznáš?“ uchechtnu se a zakývám nohama. „Tomu se říká líbání. A bylo moc pěkný. Co si to zopakovat?" Hodím po něm svádivý pohled.

„V žádném případě!“ zavrčí ostře a otočí se ke mně zády, aby se zahleděl z okna. „Říkali mi, že je ti čtrnáct. To je přeci dost málo!“

„Dost málo na co?" ušklíbnu se a protočím oči. Upír, který se zdráhá! Takového jsem nečekala. To zase Ball vybral nějakou raritku, ale já ho zlomím a osedlám. „Já myslela, že bychom měli oslavit to, že jsme se poznali. Ty ne?"

„Zdá se, že ty nemyslíš oslavu s plyšovými zvířátky a klauny,“ zamračí se a změří si mě slídivým pohledem.

„Ne," zasměju se a zvednu se, abych se k němu po špičkách přiblížila. „Mě na hračky už moc neužije," usměju se na něho, rukou ho pohladím po břichu a pak prsty nahmatám pásek, který má u kalhot. „Já si radši hraju s něčím jiným," olíznu si rty.

Zářně se na mě usměje a pevně mě chytí za zápěstí. Lehce mě tlačí k posteli a já už se těším, že poznám, jaké to bude – mít ho v sobě. Dýchne mi do rtů a svádivě přivře víčka. „Sex s tebou budu mít…“

Tělo mi zvláční a já zavřu oči, abych si vychutnala polibek, kterým to všechno začne.

„Až dospěješ,“ řekne a strčí mě do postele.  

„Co?“ vydechnu zmateně, protože to, co dělá, je přesně pravý opak a já se soustředím akorát na to, že “to“ moc chci. Když mě náhle pustí, nechápavě otevřu oči. „Ty to myslíš vážně?!" Zatvářím se zoufale a div si nervu vlasy. „Ale já už jsem dospělá!" zachraptím a nalepím se na něj. „A zaučená víc než kdokoliv jinej," zazubím se na něho a pokusím se ho znovu políbit.

„Ne. Ne. Ne.“ Laškovně se směje. „Já to s tebou dělat nebudu. Dám ti svůj jed. Své přátelství, ale sex s…“ Sjede mě od hlavy až k patě. „Sex s dítětem ode mne nečekej.“ Zásadově mě odmítne. Pohladí mě otcovsky po vlasech, tak jako to dělával Ball, ale tentokrát z toho nečiší žádná perverze a já mám obavy, že tím jeho dotýkání končí! Do náruče mi vtiskne panenku, kterou vytáhne z pootevřené krabice a široce se usměje.

Zůstanu stát s pusou otevřenou, přiblblou panenku v náručí. „Já nejsem dítě!" zavrčím, když se proberu a hračku po něm mrsknu, až se provázky barvy slámy, které má panna namísto vlasů, rozlétnou. Zasáhnu ho do hrudi, až se táhle a zlověstně rozesměje. „Mám za sebou víc chlapů než ty ženskejch, tak..." zarazím se na poslední chvíli a přitáhnu se k němu, "...tak si nehraj na nedostupnýho, protože takovej chlap neexistuje, pokud je nezadanej," usměju se.

„Tohle mi o tobě zatajili..." hlesne a koketně si skousne ret. „Ale já tu nejsem od toho, abych tě ... šukal." Blýskne pohledem a okamžitě je odtažitý a chladný a stojí na druhé straně pokoje! „Chci tě poznat. Chci vědět, jakou máš ráda barvu, jaké máš zájmy... Jaké se ti zdají sny..." Ve vteřině je zas u mě, namotá si můj pramen zrzavých vlasů na prst a pobaveně usykne: „A rád bych tě naučil i používat třeba hřeben," hlesne pobaveně a znovu mě strčí do postele.

Dopadnu zády do měkké peřiny a tentokrát mi ta pusa padne. Skloním hlavu a prsty si zajedu do vlasů tak křečovitě, až si nehty zareju do kůže. Kurva, koho mi to ten Cristobal sehnal?! To mě chce zabít nebo co?! Nakonec sebou plácnu do peřin a zadívám se na strop. Tohle je snad jen blbej vtip, protože jestli ne, můžu se zavřít rovnou do kláštera!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 4. kapitola: