OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 24. kapitola

17.08.2012 (16:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 650×

2 4 .   k a p i t o l a

Diana

Nechápavě stojím ve dveřích a dívám se, jak Chazzy klečí Dickovi na zádech, ruce mu násilně stáčí a můj blond kamarád sebou ustavičně trhá, syčí a civí po mně s tupým dravým výrazem.

„Všechno fajn?“ vypadne ze mě, když sebou Dick přestane mrskat jako ryba na suchu, lapat po dechu a retardovaně cenit špičáky. „Nebo mu hráblo?“ Povytáhnu pobaveně obočí a čekám, kdy mi Dick v duchu nějak vtipně odpoví… Ovšem jediné, co slyším je:

Zabiju tě… A celý ztuhlý mi zírá bezvýrazně do tváře.

Konečně tě přešly romantický kecy a ty víš, jak na mě, uchechtnu se v duchu, když mi dojde, že ho svou vlastní vůli drží bez možnosti pohybu právě tajemný Zack.

Oči mu fialově září, když ho soustředěně pozoruje, ruce založené za zády.

Aha, zdá se, že náš novej upír hodně experimentoval s lila krystalky a nějak mu to vlezlo na mozek a do těla, protože takováhle schopnost je k nezaplacení, kord, když funguje i na upíry!

Zack mě probodne nic neříkajícím pohledem, jako by mne sledoval a pak svůj zrak stočí zpátky k Dickovi.

Chester stojí nad ním, zatíná zuby, až mu čelist tvrdne spolu s pohledem. Ruce má pevně zaťaté, spuštěné podél těla a pozoruje Dicka s nejvyšším zamyšlením. „Kdes byla?“

„Za segrou,“ zamumlám a projedu si nervózně dlouhé vlasy.

„Co jsi tam dělala?“ Loupne po mně pohledem, když Mike se Zackem popadnou ztuhlého Dicka a táhnou ho ke sklepu.

„Nic moc…“

„Četla jsi jí myšlenky, že ano?“

Couvnu od něj a narazím do zdi. „Chazzy…“ Výmluvně se mu zadívám do tváře.

„Pojď sem,“ řekne, otevře dveře naší ložnice a pohledem se zabodne do temných útrob.

Trpitelsky si povzdychnu a jako školáček jdu první do místnosti, kde za námi zavře dveře. Stojím uprostřed, nechávám si na tvář dopadat měsíční světlo a nevím, jestli je na mě naštvanej nebo jen v šoku z toho, co se děje… Co se to vlastně sakra děje?

„Co jsi viděla?“ řekne a přijde ke mně na krok.

„Nejsem si jistá…“ zamumlám a přikrčím nos. „Asi jednu z tý tvý bejvalý party, kde byl…“ Vyslovit jméno toho, kdo nám vzal syna a mě týral, jako by byl Hannibal Lecter, mě stojí velké úsilí. „Kde byl i Nick a Joe,“ vychrlím zrychleně a znovu si projedu vlasy, až za ně mírně zatahám.

Chester ke mně střelí temným pohledem, ale emoce najevo nedá. Prsty mě mírně pohladí po paži. „Ukaž mi to…“ zašeptá něžně s hlubokým pohledem do mých očí.

S povzdychem přikývnu.

Nakloní se ke mně a důvěrně se ke mně přivine, dotkne se svým čelem toho mého a oba zavřeme oči.

Tak co jsi viděla, Di?

Tohle… zamumlám v duchu a křečovitě semknu víčka.

Přede mnou stojí upírka s dlouhými vlnitými vlasy, barvou připomínají rudé plameny, protože jsou tmavě rezavé. Točí se jí kolem obličeje v širokých prstencích a dokreslují tak upíří úlisný obličej, ze kterého hypnoticky září dvě velké světle modré oči a zabodávají se do mě. „Zabij Dianu…“ Splyne jí melodicky ze rtů a ona se zářivě usměje. „Udělej to pro mě… Zabij ji.“ Ten příkaz je zostřen jejím smíchem, který drásá a vybízí…

Mě osobně vybízí k tomu, abych vzala nohy na ramena a utíkala, jak nejrychleji mohu. Myslím, ba bych přímo vsadila půlku svýho zadku na to, že ta upírka mě nemá ráda a svou prosbu myslí vážně. Chce, abych umřela! Kdyby byl Ježíšek, jistě by mu to psala do Vánočních vzkazů.

„To je asi tak všechno… Je to hrůzostrašný,“ řeknu a zadívám se na něj. Nevypadá, že by ho to bůhví nějak vyděsilo. „Teda jako … ne, že bych se bála, ale trošinku mě to vyděsilo.“ Cynicky se ušklíbnu a sleduju, jak zatíná křečovitě víčka, dlaně a celé tělo se mu třese, jako by byl zmítaný bůhví jakou emocí. Asi to s ním udělala ta slova, ta upírka. Byla dost podmanivá, pronikavě civěla do očí a přímo vybízela… k vraždě, sakra.

Chester, bez toho, aby otevřel oči mě pevně chytí za ramena a stiskne mě příliš silně na to, abych to brala jako milenecké gesto, které mě má upokojit.

„Nebuď naštvanej, že jsem na ni použila svou schopnost. Byla, jak beránek…“ Chci to odmávnout rukou, ale moc prostoru mi tím nedává, naopak mě drtí ještě víc a tělem mu koluje zvláštní třas. Zesílí stisk ještě více, až zakňourám. „Sakra, dávej bacha.“ Chci se mu vytrhnout, ale nenechá mě.

„Drž hubu.“ Otevře oči a nenávistně mi pohlédne do tváře.

„Cože?! Co si to dovoluješ, sakra?!“

Odtrhne mě od sebe tak rychle, že ani nestačím mrknout a odstrčí mě do postele.

Žaludek se mi zhoupne jako na vodě, zatímco z úst mi vyjde něco jako: „Sa-kvok-ble.“ Zvednu hlavu z polštáře a opřu se na loktech. Jestli je to nějaká předehra, tak by mě mohl aspoň varovat. Mám sice ráda, když je upíří, ale v těhotenství mě rozruší všechno a on to, sakra, moc dobře ví. Vyčítavě ho sjedu pohledem. „Jsi jako přehnal,“ syknu a očekávám, že mi padne k nohám a bude se omlouvat.

„Ty jedna děvko!“ vykřikne na mě znechuceně, zatímco rozhodí ruce a začne pochodovat po pokoji. Ty kroky se temně rozléhají a já s padlou čelistí civím, jak chladně a způsobně se chová.

„Jsem asi blbě slyšela… Co jsi to říkal, lásko?“ řeknu ironicky, ale krk mám stažený.

Střelí ke mně pobaveným pohledem a tvář mu hyzdí tak sebejistý znechucený výraz, že mi po páteři přejede mráz.

V dlaních sevřu látku povlečení a zatnu zuby, aby mi nezačaly cvakat o sebe.

„Zabiju tě, stejně jako tvojí matku a užiju si to!"

Nitro se mi sevře v bolesti a do očí mi vstoupí slzy. Tak tohle bolí, tohle tak moc bolí. Jako by tím strhnul strup z rány, která se nikdy nezahojí. „Proč tohle říkáš…“ dostanu ze sebe a hýřím ostrovtipem, tak cynickým a bolestným, zatímco svírám tu tenkou látku v dlaních ještě pevněji.

„Nejdříve se ti pomstím za to, že jsi milovala Oskara! Že miluješ Dicka, když patříš pouze a pouze mně! Máš milovat jenom mě, protože já jsem tvůj Pán. Já jsem jediný, komu ty patříš!“ Majetnicky se prochází kolem a ty kroky mi nahánějí čím dál větší hrůzu. Pohybuje se jako šelma, jako by o každém kroku přemýšlel a právě teď mu se mu hlavou nejspíš honí, jak mě potrestá za lásku…

Jako bych snad mohla ovlivnit to, koho si pustím do svého srdce. Koho budu mít ráda… Jako by netušil, že díky tomu, že jsem nikdy žádnou lásku neměla, mě teď každé něžné gesto, každý náznak lásky dostane na kolena a já slepě důvěřuju… A miluju.

„Chazzy…“ Prosebně hlesnu jeho jméno a nechápu, co se to děje. Co se to sakra děje?! Pustím látku a celá rozechvělá se dostanu ke kraji postele. Tohle nemusím poslouchat. Nechci to poslouchat. Chci pryč… Chci za… Dickem, protože ten je jediný, u koho se teď můžu schovat a vybrečet jako malá holka, když Chester mi ubližuje.

Než se naděju, chytí mě pod krkem, až vyvalím oči a zalapám po dechu.

„Chazzy, prosím!“ zachraptím a prsty mu obejmu zápěstí, zatímco se ho snažím od sebe odtáhnout.

Stiskne mě ještě víc, až bolestně zakňourám a jemu se na tváři objeví zlý úsměv. „Tiše, Maličká, ať nepřilákáme pozornost!“ rozesměje se potichu a temně. Políbí mě. Ovšem je to necitelný upíří polibek, při kterém mi špičáky rozkouše rty. Nenasytně mě zatlačí do postele, zatímco mi nadále svírá hrdlo, tak druhou rukou ze mě divoce strhává oblečení a občas do mě schválně zaryje drápy natolik, že mi tvoří hluboké krvavé rýhy na těle.

„Bolí – to!“ hlesnu sotva neslyšně a už ani nějak nevnímám, že mi z očí stékají slzy.

„Bebíčko,“ štěkne urážlivě a nechá mě nadechnout.

Nahá se pod ním schoulím a pozoruju, jak mi všude, kde se mě dotknul, stéká krev z otevřených ran. „Nebudu s tebou spát…“

Sklání se nade mnou, zatímco klečí na kolenou a poklidně, jako by mi před chvíli div nesedřel kůži z těla, si sundává košili. Prsty zamíří ke knoflíku u černých džín.

„Nebudu,“ kníknu a rozechvěju se chladem, který z něj sálá.

„Ale budeš.“ Místnost protne zvuk rozepínajícího se zipu u kalhot. „Patříš mi a já tě moc chci.“

Nelíbí se mi tahle situace. Nenávidím, když je takový. Netuším, proč je takový! Tak moc tohle bolí. Víc, než ty otevřené krvavé rány.

„Budu tě šukat, stejně jako jsem šukal tvou matku…“ Tichým bezcitným smíchem mi naznačí, že mě bude týrat i psychicky. Zraňovat mě myšlenkou, kterou jsem v sobě po celou dobu udupávala – že vlastně spím s jejím vrahem. S někým, kdo ji mučil, znásilňoval a nakonec zabil, stejně jako mého otce.

Ze rtů mi proti mé vůli vyjde ubohé bolestné zavití.

Znovu se rozesměje a dlaněmi mě chytí za kolena, která mi roztahuje od sebe. Když nechci povolit, zabodne mi do nich drápy.

Cuknu sebou a otevřu se mu.

Několika bolestivými strky se mi dostane do těla.

Bolí to! Milování s Chazzym nikdy nebolelo, ale tohle… Bolí! Pálí to a já mám pocit, jako by mne zevnitř trhal.

„No, no…“ řekne otcovsky, a aby ztišil mé vzlyky, začne mě divoce líbat a slizky mi zajíždět jazykem do úst.

Bráním se. Chabě. Snažím se ho od sebe dostat nohama a stehna dát zas k sobě, ale má větší sílu a je o tolik náruživější. Cítím v jeho pohybech, že mi chce ubližovat. Těší ho to, vzrušuje o to víc! Tohle je poprvé, kdy se s ním skutečně milovat nechci, protože to bolí snad ještě víc, než když si mně bral Nick s Joem. Protože teď stoprocentně vím, že mi ubližuje, že mě týrá můj Chester.

„Zabiješ mě,“ zachraptím, když mě přestane líbat a kousat mě do rtů. Plačtivě se mu zadívám do tváře, kde se zračí jenom nadšení, pobavení a touha po smrti.

„O to mi jde,“ ujistí mě vážně.

„Nebude, kdo by tě miloval…“ vydechnu, když se do mě dalším násilným tahem ponoří.

Mám pocit, že snad omdlím. Zatíná mi drápy bez přestání do kůže a nemůže se nabažit, jelikož je to naposledy… Naposledy, co… Žaludek se mi zvedne a já se ho znovu snažím odstrčit. „Proč mi to sakra děláš?!“ štěknu na pokraji sil. „Já tě miluju! Miluju tě!“

Bezcitně se rozesměje a mně se tvář prohloubí v ještě ostřejším cynismu a z úst mi vyjde povyk tak bezútěšný a usedavý, až ho to pobaví.

„Ty můj citový mrzáčku…“ zasténá s úšklebkem. Vždycky se mu líbilo mé sténání, můj hlas v rozkoši… Teď ho vzrušují moje slzy, bolestí stažená tvář a naříkání, které stejně neoblomí jeho srdce, protože ho nejspíš ztratil. Když se blíží na vrchol, prokousne mi brutálně hrdlo.

Cítím křupnutí a žaludek se mi zhoupne, zatímco se mi zorničky rozšíří bolestí. Myslela jsem, že už ani neumí kousat bolestně… Když se ode mě těžce oddechujíc odtáhne, zůstanu ležet bez pohybu, oči vytřeštěné, ústa chvějící se a pootevřená. Ležím jako rozbitá, zneužitá a zničená hračka. Naprosto bez energie duševní i fyzické a nechávám slzy stékat z očí. Tohle se mi jen zdá, uklidňuju se hloupě a tvář mi protíná ironický výraz. Tohle je sen a já se probudím vedle svého milovaného Chestera, všechno mu povím a on mě bude ve svý náruči utěšovat a říkat mi, jak moc pro něj znamenám.

„Miluju tě…“ sklouzne mi ze rtů, když si lehne s pobaveným výrazem vedle mě a opře se o loket.

Dívá se mi do tváře a přejíždí mi drápy po tváři. „Budeme si hrát, moje Maličká…“ varuje mě úlisným, pro něj nepřirozeně hrubým hlasem. Položí mi dlaň na ústa a jedním rychlým pohybem se mi zapře o předloktí, vší silou zatlačí a mnou projede ostrá bolest, která mi vystřelí až do zad a do úst se mi nahrne vlastní obsah žaludku.

Můj výkřik utlumila jeho dlaň. Bezútěšně sebou škubnu, protože mi zlomil ruku a podle zářících temných očí ho to těší.

„Takhle jsem týral tvou maminku…“ zazubí se na mě. Chytí mě za hřbet dlaně a drsně škubne o sto osmdesát stupňů, jako by se snažil mi ji vykloubit.

Znovu vykřiknu, protože mi tím hnul i s předloktím. Dlaň mi zůstane v nepřirozeně vyhnutém úhlu a já se snažím nehýbat, protože ta bolest se mi rozlévá celou paží a křečovitě se mi rozjíždí až do páteře a hrudi.

Jemně mě pohladí po druhé ruce. „Aby nebyla ošizená,“ usměje se téměř něžně a vykloubí mi prst, na kterém mám snubní prsten – důkaz naší … nehynoucí lásky, která má trvat ve zlém i dobrém.

Protočím oči a mám pocit, že omdlím, ale on mě probere chladnými doteky a já si uvědomuju, že stále mumlavě naříkám.

„Ještě jsem moc rád měl tohle…“ zašeptá perverzně a drápy mi sjede do klína, kde mi vší silou přejede od zdola nahoru po intimní části a já zařvu bolestí.

Můj křik neustává, ani když už toho nechá a dělá na mě to své otcovské:

„No, no, Maličká…“

„Chazzy, potřebujeme pomoct!“ Dveře rozrazí Mike. Klika se zaduněním práskne do zdi a světlo z chodby mě na chvíli oslepí a ozáří mé zmučené zkrvavené tělo. „Ball se… Ty, vole, co jí to děláš?!“ Mikeův hluboký hlas se nepřirozeně změní v pištivý.

Chazzy mi pomůže na nohy, které pode mnou klesají.

Mike si v dlani nadhodí samostříl. „Pusť jí!“ Pohrozí mu, zatímco Chester se rozesměje a zamává mnou jako s panenkou.

„Ty vole, já tě zabiju, protože tebe nemáme šanci ukočírovat!“ Domlouvá mu, a když mě Chazzy chytí, jako by se mnou chtěl vyletět ven, sleduju Mikea.

Zamíří cíl a vystřelí.

Čekám to, celou dobu jsem ho sledovala. Chester nemůže umřít, musí žít. Musí se postarat o děti. Nedokážu se i přesto, co se stalo, smířit s myšlenkou, že by nebyl! Bez přemýšlení vyškubnu ruku před sebe, zatímco Chester ráně uhne, já ji schytám namísto něho a tupě vyjeknu, zatímco on sejme Mikea svými feromony.

„No a teď už bude po všem,“ řekne zvesela můj Nad-upír, usměje se na mě.

Zničeně mu oplatím úsměv, protože má pravdu. Bude po všem a já nemám sílu vzdorovat. Beztak k němu cítím nehynoucí lásku, protože tohle by Chazzy sám od sebe neudělal, něco se muselo stát. Zakousne se do mě, položí si volnou dlaň ke mně na břicho, jako by se chtěl rozloučit se svým následovníkem a já mu ruku, na které mám vykloubený prst, položím na jizvu s mým jménem. Je to rozloučení a poslední záchrana zároveň. Když to nepomůže, aspoň bude vědět, že jsem ho skutečně milovala… 

Ahoj, 

snad se Ti kapitola líbila. :o) 

Mně rozhodně. XD 

Pár dotazů, ať s Wish víme, jakým směrem se ubírají Tvoje myšlenky... 

1. Co se to tu, ksakru, děje?

2. Proč Chazzy najednou tak... "vyměkl"? (Bráno ironicky)

3. Přežije Di? Nepřežije? 

4. Kdo byl ta upírka, kterou Di ukázala Chazzymu? 

Děkujeme za komentáře, moc si jich vážíme. :o) Mě to rozhodně popohání k dalšímu a dalšímu přepisování kapitol. Doufám, že sis početla a kapitolka se v rámci možností líbila. Myslím, že tohle nebyla zrovna ta romantická část, kdy jim to doma klape... Ale holt i ve světě upírů existuje jakési násilí a nevole ve vztahu... XD

Buďme ironičtí... Alespoň takové rozloučení mé postavě dlužíme... Pokud skutečně zemře v rukou své největší lásky. :o)

S pozdravem a díky

ironická Chensie ,o) a temná Wish. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 24. kapitola: