OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Školní loser - 1. kapitola + Prolog

15.04.2013 (09:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1254×

http://www.youtube.com/watch?v=mFerLNdpwO4

Kate: 

Být loser není těžký, ale vyšplhat se na tu příčku, kde jsou oblíbenci, to se skoro žádnému loserovi na střední nepovede. Já jsem jedna z nich. Myslela jsem si, že když půjdu do prváku na střední, tak to bude lepší, ale spletla jsem se. Blíží se začátek mého druhého ročníku na střední a já se bojím, co zase přijde.

Nemám ani žádné kamarády a na tom vše přidává to, že jsem chytrá. Nemůžu za to. Vždyť se ani neučím.  A nejhorší je, když potkám ve škole Freda. Nevím proč, ale nemá mě rád. Co jsem udělala? Nic. Vždycky když ho potkám, tak letím do koše. A to nekecám! Prostě se mu budu muset nějak ty tři roky vyhýbat.

„Kate Reynoldsová, vstávej!“ řvala na mě matka z kuchyně a mně tím připomněla, co je za den. Je prvního září a já musím do té mučírny. 

„Jo, už běžím,“ zahuhlala jsem do peřiny a doufala, že nějakým zázrakem mě matka nechá spát. To by ale nebyla ona. Slyšela jsem tlumené klapání podpatků na mramorovém schodišti. Rozevřely se dveře.

„Kate, copak jsi mě neslyšela?“ stála moje matka už oblečená, jako vždy, v úplně nové kolekci nějaké drahé značky. Mě taky chtěla do takových obleků se sukní oblékat, ale já to razantně zamítla.

„Ale jo, slyšela,“ pomalu jsem se hrabala z mé krásné postele. Naštvaně jsem dobelhala až do mé koupelny. Než matka stačila něco říct, tak jsem zamkla.

Dala jsem si sprchu a přemýšlela, co asi tak na sebe. Když už jsem konečně vylezla, tak matka byla pryč. Zalezla jsem do své šatny, která byla taky zařízená v poslední módě. Převažovaly zde tmavé a tlumené barvy. Mám ráda hnědou. 

Hodila jsem na sebe nenápadné hnědé džíny a černé tričko s potiskem. K tomu černé conversky a můžu jít.

Seběhla jsem dolů do kuchyně a pozdravila naše. Matka se jako vždy podívala na moje oblečení a já věděla, že se jí nezamlouvá.

„Proboha, Kate, copak jsme se nebavily o tom, že se mi nelíbí, co nosíš?“ spustila.

„Magie, nech ji, je přece mladá,“ vložil se do toho táta. Sedla jsem si mu na klín a poplácala ho po ramenech.

„A taky jsme se, mami, bavily, že na ty vaše večery budu nosit to, co chceš ty!“ A to byla pravda, vždycky, když jsme někam šli, tak jsem musela mít šaty a podpatky.

„Hm,“ zabručela matka, zvedla se a odešla. Tak, dneska jsem to zase vyhrála. Plácla jsem si s tátou a ten mi nabídl, že mě hodí do školy. S ne, díky jsem odešla do naší garáže a přemýšlela, čím dnes jet.

Naši byli vlivní lidé společnosti tady v Miami. Táta byl v politice a matka doktorka.

Sedla jsem si do malého BMW a vyjela z garáže. O prázdninách mi bylo sedmnáct a já si udělala řidičák. Koukla jsem na náš dům a už chtěla být z té mučírny, které říkají škola, zase zde.

Do školy to byl kousek a já si jela v klidu povolenou rychlostí. Předjelo mě černé Audi a já věděla, komu patří. Fredovi. Bydlel hned vedle nás. Hrůza. Ty jeho večírky a párty u bazénu. Byl to arogantní blb, ale já se ho bála.

Zaparkovala jsem hned u vchodu a vylezla. Musím si jít pro rozvrh a pak na hodinu. Zalezla jsem proto do kanceláře a nahlásila svoje jméno. Naše sekretářka je pomalá a stará paní, a proto jsem si sedla a čekala.

„Slečno Reynoldsová, zde máte rozvrh,“ zavolala si mě paní u pultu. Vzala jsem si rozvrh a vyšla ze dveří. První mám angličtinu v křídle E. Jak jsem tak koukala do rozvrhu, nevšimla jsem si, kdo proti mně jde, a nestihla se schovat.

„Ale, kohopak to tu máme?“ řekl Fred tím jeho hlasem a já se na něj koukla. Vypadal božsky, jak se tam culil. Ale byl to grázl.

„Frede, já nechtěla vejít do tvojí cesty, ale mám tady angličtinu,“ začala jsem se mu omlouvat a couvala. Moje srdce hlasitě bušilo. Teď mě zase hodí do koše. A měla jsem pravdu. Fred poručil těm svým kumpánům a ti mě hodili do koše. Smrdělo to v něm a já volala o pomoc. Marně.

Vysvobodila jsem se tak, že jsem musela nějak překlopit koš a vystrkat se z něj. Bylo mi špatně. Tak tohle ne! Já ze sebe nebudu dělat nějakou loutku. Nebude ze mě dělat fackovacího panáka.

Přišla jsem doprostřed hodiny a sedla si do první lavice. Byla jsem naštvaná. Tohle už bylo moc.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Školní loser - 1. kapitola + Prolog: