OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 8. kapitola

29.08.2015 (17:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 899×

8. kapitola

KATEIN pohled 

Celý zbytek týdne až do pátku proběhl v klidu. Maminka má nastoupit do nemocnice v pondělí, na čtrnáct dní. Musí podstoupit chirurgický zákrok a pak přijde chemoterapie. Zatím se tváříme obě velmi statečně.

Derek se doma neukázal ani jednou, jen párkrát zavolal, ale vždycky mluvil jen s mamkou nebo s Abbi. Jako kdyby tušil, že zrovna nejsem blízko u telefonu. Mamka mi pokaždé řekla, že mě pozdravuje, ale já myslím, že lhala, abych se cítila líp.

Svůj úkol od psycholožky jsem ještě nesplnila a tuším, že se k němu tak rychle nedostanu. Nevím, jestli to zvládnu, a nechci riskovat rozpad osobnosti, když jsem teď tak napnutá kvůli pátku.

Vůbec ne kvůli tomu, že mamka pozvala Tonyho, ale protože vím, že tu bude i Derek. Konečně ho zase uvidím. A pěkně si ho podám, hned jak budeme o samotě. Copak takhle se chová dospělý chlap? 

Včera jsem si byla dokonce koupit večerní šaty (obrázek). Původně to nebylo v mém plánu. Toužila jsem být krásná, to ano, ale měla jsem mít oblečený nějaký kostýmek. Jenže maminka mě donutila zajet do města a porozhlédnout se po obchodech. A když jsem je spatřila, tak bylo jasné, že jsou jako dělané pro mne.

Takže po roce stojím před zrcadlem v překrásných večerních šatech a cítím se nesvá. Holé ruce mě znervózňují, ale šaty jsou dost dlouhé, takže jsem si pod ně mohla vzít přiléhavé krátké kraťasy. Vím, že je to nestandardní řešení mého problému, ale pomáhá to. Nemám pocit holých nohou. Jediné, co mi zbývá, je nad sebou zakroutit hlavou, protože všechny ostatní ženy by si v téhle situaci vzaly stahovací prádlo.

Maminka zaťuká na dveře a vstoupí do mého pokoje. Vidím, jak moc se jí líbí, na co se dívá. Jsem zase její princezna.

„Bože, zlatíčko, vypadáš jako andílek,“ řekne a já se musím ušklíbnout. Andělé mají dlouhé blond vlasy a křídla, což já určitě nemám.

„Děkuji, mami, ale vzala jsem si to jen kvůli tobě, jasné? Ne aby sis myslela, že to dělám kvůli Tonymu,“ říkám a jen půlka z toho je pravda. Mému srdci je nad slunce jasné, proč mám tyhle šaty na sobě.

Vtom zaslechneme přijíždět auto. Moje srdce poskočí samou radostí. No, aby ses nezbláznilo, říkám mu a hrozně moc se těším, že ho zase po skoro třech dnech uvidím. Nemůžu se dočkat. I když je na mne evidentně stále ještě naštvaný a já vlastně na něj taky, tak je jasné, že ho toužím vidět, a to si sama sobě mohu klidně přiznat.

„Pojď už,“ táhne mě ven a já spatřím porsche, ale jiné barvy, než je Derekovo. Sytě modrá barva se hodí přesně k mým šatům. Je překrásné, ale já musím zatlačit zpátky obrovskou vlnu zklamání z toho, že to není Derek. Nasadím úsměv a čekám na muže, na kterého se moje maminka evidentně moc a moc těší. „Tony,“ šeptne a já mám pocit, jako by vyslovila modlitbu. Co na něm, sakra, asi je? Vystoupí muž, kterému ale bohužel stále nevidím do obličeje, protože mu ho zakrývají dvě obrovské kytice růží. Jedna je celá modrá a druhá tmavě růžová. Skoro přesná barva našich šatů. Tuším, že měl nápovědu. Maminka ho má asi fakt moc ráda. 

Když k nám přistoupí, je natočený k mé mamince, a já stále nevidím jeho tvář. Jen holou hlavu. Musím se usmát, protože tohle určitě není můj typ. Nevím, kde přišla mamka na to, že by se mi někdy líbili kluci s holou hlavou.

Předává mamince kytici růžových růží a já slyším jeho hlas. „Velmi rád vás zase vidím, Melliso. Vypadáte jako vždy úplně úžasně,“ lichotí jí a pak se podívá na mne.

A mně padá brada. Mdlý a nasazený úsměv na mé tváři se mění v obrovský smích. Tohle je vážně neskutečné. Tony prožívá ten samý šok a bere mě do náruče. „Kate, tak tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Ty jsi tady. Bože, jak dlouho jsem tě neviděl?“ ptá se a já se musím smát maminčině překvapené tváři.

„Mami, neřekla jsi mi, že se Tony jmenuje Williams. My se známe ze Španělska,“ dodám na vysvětlenou.

„Tak to jsem moc ráda,“ řekne a dívá se na nás se zvláštním úsměvem. Musím říct, že tuším nějakou její obvyklou kulišárnu, když se takhle usmívá. Ale je mi to teď jedno.

Páni, Tony Williams. Nevěřila bych, že jeden pohled může změnit celý můj nervózní večer v něco úžasného. Ale je to tu. Tony a Taylor byli velcí přátelé. Taylor nás seznámil, když dělal Tony flormana* na jednom turnaji, kde jsem nedealerovala. Seznámila jsem ho potom s Leo. Chvilku spolu byli, ale nakonec jim to nevyšlo, protože Leo se zbláznila do někoho jiného. Byli jsme skvělé parta až do toho dne.

Sakra, zakázala jsem si na to myslet, ale teď, když je tu Tony, tak je to skoro nemožné. Zná celou historii. Je jedním z mála lidí, kteří vědí, co se opravdu ten večer stalo. On, Lea a všichni moji psychologové. No skvělý.

„To je pro tebe, Katy,“ předal mi tu kytici modrých růží a pořád se smál. Vypadal, že je stejně rád jako já, že mě zase vidí.

„Maminko, odneseš mi to? Ráda bych si s Tony promluvila. Neviděli jsme se hodně dlouho,“ prosím ji a nemusím dvakrát. Vytrhne mi kytici z ruky, doslova, a zmizí jak pára nad hrncem. Oba se tomu musíme smát. Je jasné, proč to dělá, ale oba ji musíme zklamat.

„Tony, páni, tak ráda tě zase vidím. Ani nevíš, jak moc se mi po všech stýská.“ Skoro musím zamáčknout slzu, když to říkám. Je to pravda. Hrozně mi chybí, všichni.

Zubí se na mě a já vidím ten jeho nezaměnitelný lišácký pohled, který mi dává jasně najevo, že má něco za lubem.

„Tony, ještě než půjdeme dovnitř, chci tě o něco poprosit.“ Začínám se tvářit vážně a jemu je jasné, že chci mluvit o Taylorovi.

„Copak je, Katy?“ Tahle přezdívka mi hrozně chyběla. Všichni mi tak říkali, bylo to spojení Kate a Taylor (Ty), ale když tu už Taylor není, tak to nikdo nepoužíval. Slyšet to opět z něčích úst bylo pro mě na jednu stranu úžasné a na druhou hrozně těžké.

„Víš, maminka neví, co všechno se stalo ve Španělsku. Řekla jsem jí jen o Taylorově smrti, ale nic víc. A chci, aby to tak zůstalo. Jo, a taky neví nic o pokeru, takže, prosím tě, pšt. To by nepochopila.“ Jen přikyvuje hlavou a já vím, že mě chápe a podrží mě.

A pak to vysloví. „A co Derek?“ Páni, na něj jsem v téhle bláznivé chvíli úplně zapomněla.

„Ten neví vůbec nic.“ Prostá a jednoduchá odpověď. „Stejně se nebude ptát, nezajímá ho to.“ Evidentně ho nezajímám ani trochu, když ještě nepřijel. „Nevěřila bych, že zrovna ty se budeš kamarádit s Derekem. Jak se to stalo, že tak hodný kluk se nechal svést na scestí takovým děvkařem?“ ptám se a nemyslím to jako žert.

„Stali se z nás přátelé, když jeho firma hlídala náš hotel,“ říká, ale tváří se u toho nějak podezřele, jako by to byla jen poloviční pravda. Na mě si nepřijde. Já se v lidech vyznám. Ale dobře, nechám to být. Jestli je tu něco, co mi nechce říct, tak k tomu má určitě svůj důvod. Nikdy by mi nelhal záměrně a s úmyslem mi ublížit, tím jsem si u Tonyho na sto procent jistá. „Dobře, neřeknu mu nic, ale na oplátku od tebe něco potřebuji.“ Ajaj, a je to tu.

„Tak ven s tím, co to je?“ ptám se a jsem zvědavá jak blecha.

„Za pár dní je EPT tady v Londýně,“ říká.

„Jo, to vím,“ přitakávám.

„Chci, abys mi pomohla, nemám dost dealerů a vlastně jsem zrovna včera volal do Barcelony a sháněl na tebe kontakt. To je neuvěřitelná náhoda, viď?“ culí se na mě.

Skočím mu do náruče a jsem neskutečně šťastná. „Jasně, že ti pomohu, a hrozně ráda. Ten shon mi moc chybí a myslím, že jsem připravena se vrátit.“ Taky moc toužím vidět všechny ostatní.

Doteď mi ani nedošlo, jak mi chybí. Musím zavolat Leo a zeptat se jí, jestli přijede. Možná by mohla bydlet tady se mnou jako za starých dobrých časů. Maminka ji bude zbožňovat, bude mít další hubenou holku na vykrmení.

Nemůžu jí ale říct, že tu dělá Tony. Vím, že jejich rozchod nebyl nic moc. Leo mu ublížila, ale určitě se to spraví. Já to spravím. Donutím je, aby si promluvili, a bude to všechno OK. Můžeme být zase přátelé všichni tři dohromady. Jako dřív to sice nebude, bez Taylora to už nikdy nebude ono, ale nemohu chtít všechno.

„Jak se vlastně máš?“ zeptá se a já vím, že chce znát pravdu.

„No, snažím se přežít. Hrozně mi chybí.“ Je mi smutno a vím, že Tony to na mně vidí. Obejme mě a já si položím svou hlavu na jeho hrudník. Je to velmi vysoký muž. „Byla jsem tu u doktorky a příští týden s ní mám další schůzku. Ona chce, abych jí o tom všem vyprávěla. Nevím, jestli to zvládnu, Tony. Pořád na to nedokážu ani myslet, natož jí to převyprávět.“ Vím, že mě chápe. Sice neprožil to trauma, co já, ale byl tam ten první den v nemocnici, a i ty další dny. Byl tam se mnou dokonce víc než Leo. Byl tím člověkem, který mě držel nad vodou, protože smrt Taylora byla strašná, krutá a pro mne doteď nepochopitelná. A to, co se událo mezi tím, je moje osobní peklo, se kterým se v brzké době budu muset zase střetnout. Sice jen ve vzpomínkách, ale i tak nevím, jestli to zvládnu.

Tony vidí, jak moc jsem nešťastná, a tak udělá to, co dělával Taylor. Přitáhne si mě k sobě, pevně mě obejme a políbí na čelo. Milovala jsem ty chvilky v Taylorově objetí, a teď mohu jen zavřít oči a vzpomínat na to.

Ani jsem nezaslechla přijíždět auto, jak moc jsem byla pohroužena do svého světa, ve kterém bylo všechno úžasné a krásné. Zvláštní, v tom světě jsem dnes poprvé neviděla Taylora tak jasně jako dřív, mnohem jasněji jsem viděla jiného muže. A byl to Derek. Muž mých dívčích snů.

A pak jsem najednou zaslechla Tonyho hlas. „A do hajzlu, Derek,“ zašeptal Tony do mého ucha a já zvedla zrak ve chvíli, kdy se k nám blížil. Nevypadal však, jako by nás rád viděl. Spíš nás chtěl zavraždit. Jeho pohled byl smrtící a mně přišel neskutečně sexy.

A za ním jsem zahlédla anděla. Nádherná žena v dokonalých šatech. Její dlouhé nohy byly celé vidět, velký výstřih a dokonalá postava. Tvářila se ustaraně, ale i trošku pobaveně. Zvláštní kombinace obojího.

Vůbec jsem nechápala, proč je Derek tak naštvaný, dokud nezačal na Tonyho řvát něco v tom smyslu, že se mě nemá dotýkat a že mu nařídil, že se ke mně nemá přibližovat. Co si to, sakra, o sobě myslí? Bude mi rozkazovat, nebo co?

Vím, že Tony mu to chtěl vysvětlit, ale Derek se prostě nedal zastavit. Strčil do Tonyho a začal mi nadávat po tom, co jsem se ho snažila uklidnit.

Víc než na něj jsem se soustředila na tu ruku, co měl na rameni. Bylo jasné, že ji nevnímá, ale já ji vnímala zřetelně. Nevím proč, ale hrozně mě rozčilovala. Sice je ta dívka krásná a přesně Derekův typ, ale doufala jsem, že dnes přijede domů sám, abychom si mohli po večeři promluvit o tom, co se stalo. Evidentně jsem si to myslela jen já.

Ztuhla jsem, i když můj mozek moc nepobíral slova, která Derek říkal. Tony to vycítil a položil mi ruku na záda. Ochraňoval mě, jak už asi stokrát předtím, ale teď se mě snažil chránit před Derekem, a to asi nebylo dobře.

Protože Derek měnil barvy jak obloha před bouřkou. Temná, temnější a nejtemnější. Přišlo mi to hrozně vtipné, ale jen do té chvíle, kdy řekl ta hrozná slova: „Ani se nedivím, že tě ten tvůj španělskej frajer odkopnul, když se takhle kurvíš.“

Tonyho ruka vyletěla takovou rychlostí, že Derek nestihl ani zareagovat. Já zůstala stát jako stoletý strom. Nemohla jsem se pohnout ani nadechnout.

A pak jsem to ucítila, moje srdce puklo a hráz smutku se protrhla. Najednou se po mé tváři začaly kutálet slzy, které tam nebyly už nejméně půl roku.

Nic mě nedokázalo rozplakat, ale teď ta věta, která nebyla ani trochu pravdivá, se do mě zahryzávala a nutila mě plakat. Bylo to od něj podlé a kruté a vím, že kdyby znal pravdu, tak by to nikdy nevyslovil, ale jak si o mně mohl myslet něco takového?

Vím, že dřív jsem byla koketa, ale Taylor byl jediný muž, se kterým jsem spala. Z lásky. Dobrovolně.

Moje matka vstoupila na scénu jako anděl pomsty. I přes rozmazané oči a mlhu v nich jsem mohla vidět to, jak moc je na Dereka naštvaná. Bylo jasné, že to bude podruhé v životě, kdy na něj zvýší hlas. Kdyby ho právě v tuhle chvíli chtěla zavrhnout a nechat ho napospas peklu, bylo by mi to jedno.

Tony mě odvedl do kuchyně a dívka v růžových šatech šla pomalu za námi. Slyšela jsem, jak na Tonyho mluví, ale nevnímala jsem je. Moje mysl dál marně bloudila v těch slovech, která Derek vyslovil.

„Katy, zlatíčko, napij se,“ řekl mi Tony s jemným hlasem, který jsem zachytila. Připomněl mi hlas, kterým na mě mluvil před rokem.

Podívala jsem se na něj a řekla: „Chci odsud pryč, odvezeš mě, prosím?“ 

 ----------------------------------

*Florman – člověk, který vede pokerový turnaj a rozhoduje sporné situace

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 8. kapitola: