OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 7. kapitola

27.08.2015 (11:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 863×

7. kapitola

PÁTEČNÍ VEČER

DEREKŮV příjezd domů

Celý zbytek týdne jsem byl jak na jehlách. Nemohl jsem spát, jíst ani přemýšlet. Poker jsem vzdal, protože by mě to mohlo přivést na mizinu. Myslel jsem na ni, kudy jsem chodil. Zatracená ženská.

Už ve čtvrtek jsem se rozhodl, že tam nepojedu sám. Nechtěl jsem vypadat jako největší zoufalec, a tak byla má volba jasná. Isabella mi to vzala na první zazvonění a byla celá nadšená, že ji zvu na páteční večer. Když jsem jí vysvětlil, o co jde, tak se jen hihňala. Tuším, že mluvila s Claire. Jsou to totiž kamarádky. Máme zvláštní vztah, ale co, všem třem nám to vyhovuje. Tedy vyhovovalo, dokud můj pták byl schopný akce.

Zastavil jsem se pro ni přesně v šest hodin. Večeře začíná v půl osmé, to máme jen tak tak. Většinu času jsme mluvili o její práci. Dělá kurátorku v galerii obrazů. To ona mě naučila milovat umění. Dřív jsem na to nikdy neměl čas a nezajímalo mě to. Až díky ní mě to nadchlo.

Není jako Claire. Isabella si prožila těžké manželství s tyranem, ale i přesto stále věří na lásku. Ale také ví, že to, co je mezi námi, je jen přátelství s výhodami. Je o pět let mladší než já, ale mám pocit, že zkušenostmi by strčila do kapsy i padesátiletou ženu. Je až neuvěřitelně inteligentní a nádherná. Kdybych si mohl poručit, tak tohle by přesně byla žena, kterou bych chtěl milovat. Jenže srdce si dělá, co chce, mrcha.

Když je se mnou, tak je to fajn, ale že by mi ten srdeční rytmus nějak zvedla, to se říct nedá. A bohužel jsem se právě přesvědčil, že mi nedokáže zvednout ani nic jiného. Tak to je v prdeli. Co když jsem nemocný, nebo něco takového? Třeba mi ten kus neschopného masa nakonec budou muset uříznout. Vidím to všechno černě. A ona si tu jen tak sedí a koketně se usmívá. Já prožívám noční můru a jí je to evidentně jedno.

Dnes jí to neskutečně sekne, je sexy jak samotný hřích. (obrázek ŠATŮ) Kdybych byl schopný akce, tak už bych stál na odpočívadle a ona by rajtovala na mém ptákovi. Jediná výhoda toho všeho je, že nepřijedeme pozdě.

„Mluvila jsi s Claire?“ zeptám se, protože už to nemohu vydržet. Musím vědět, jestli mluvily o tom, co se v úterý v noci stalo.

„Jo, říkala mi, že máš trable doma.“ Kulantní odpověď na mou otázku. Takže to ví.

„Myslím, že jsem v prdeli, Is.“ Jdu rovnou k věci. Nesnáším omáčky, i když v tomhle případě bych potřeboval tuny keců okolo, a stejně by to bylo na hovno.

„No, podle toho, co jsi mi zatím řekl, si spíš myslím, že jsme tě ztratily,“ řekne a já nechápu, co tím myslí. Dívám se na ni s otazníky v očích. „Jsi v tom, až po uši, pitomče,“ řekne a zubí se na mě, jako bych právě vyhrál v loterii.

„Nechápu.“ To je tak jediné, co dovedu říct. Pořád nevím, o čem mluví.

„Co s tebou dělá představa, že je Tony teď u tebe doma a baví se s tou tvou Kate?“ ptá se a moje noha na to reaguje samovolným sešlápnutím plynu. Usměje se, jako by věděla přesně, co teď cítím. „Jo, to jsem si myslela.“

„Vždyť jsem nic neřekl.“ To jsem zjevně ani nemusel.

„Znám tě, Dereku. Vidím tvůj tik tady.“ A sáhne mi na tvář, kde právě moje kousací svaly zažívají křeč z té představy, že Tony už mi ji tam okukuje a možná i osahává.

Sakra, co si to o ní myslím. Je to moc hodná holka a určitě je věrná. Sice ne mně, ale pro tentokrát to nevadí, pokud se nebude na Tonyho věšet.

„Neuvěřitelný, zažila jsem toho už hodně, ale to, že se Derek Black zamiluje, tak to jsem tedy nečekala. Teď už může přijít opravdu cokoliv.“ Dělá si ze mě legraci. No skvělý, takže už jsem jen pro smích. A může za to Kate.

„Nejsem zamilovaný, to vůbec nevyslovuj. Jasné? Jen bych ji potřeboval ojet, a pak to bude všechno OK.“ Fuj, hned, jak jsem to vyslovil, jsem věděl, že to není pravda. Jednou by mi určitě nestačilo. Představy o tom, kde všude jí to dělám, jsou v mé hlavě neustále, a určitě bych si nedokázal vybrat jen jedno místo.

Nejdřív bych si ji dal na kuchyňské lince, pak v obývacím pokoji, v ložnici nejméně dvakrát, pak u ní v pokoji a nakonec v mé pracovně, která byla stále ještě neposkvrněna sexem. Jediná místnost v domě, kde jsem neměl sex se žádnou ženou. Tedy, když nepočítám pokoje, které obývají Mellisa a Kate. A to všechno bych nejraději opakoval každý den. Bože, jsem posedlý. Ale určitě nejsem zamilovaný, to bych přeci věděl, ne.

Snažím se dostat domů co nejrychleji, protože představa, že je tam jen s Tonym, je nesnesitelná. A já moc dobře vím, že Mellisa by to brala, takže jim nebude bránit v tom, aby zůstali třeba v obývacím pokoji, před krbem, úplně opuštění. Budou si povídat a Tony se nakloní a… Sakra, nemůžu na to přestat myslet. Vím, jaký dokáže můj nejlepší kámoš být, když se mu zalíbí nějaká ženská. Jde po ní jako buldok.

Kdysi mu jedna sice zlomila srdce, ale vlastně mi o ní nikdy nic neřekl. Ani její jméno. Tuším, že je to někdo od pokeru, ale víc toho nevím. 

Tajně doufám, že si váží našeho přátelství víc, než nějaké píchačky. Jenže je to Kate, a já vím, že já bych se tedy zpátky nedržel, kdyby to bylo obráceně.

Sakra, ošukal bych ji klidně, i kdyby byla vdaná, pokud by se nechala.

Zabiju ho, jestli mi na ni sáhne. „Dereku, sakra, koukej na cestu!“ zařve Isabella a já brzdím, protože je před námi nehoda.

Do prdele, proč se mi všechno tak hrozně sere? Tohle ani neobjedu. Takže budeme mít určitě zpoždění.

„Chceš nás zabít, nebo co?“ zeptá se a já mám pocit, že se musím omluvit.

„Promiň, jsem fakt nějak mimo.“ Cítím se provinile.

„Pověz mi něco. Když jsi byl s ní, než odcestovala, cítil ses taky takhle?“ Otázka, na kterou se mi fakt nechce odpovídat, ale je to Isabella, a já vím, že před ní nemusím nic skrývat.

„Někdy, ale ne pořád. Dřív to bylo jiné, ona mě provokovala tím, co nosila na sobě. Skoro nic neskrývala, no, víš, jak to je, krátká sukně, průsvitná blůzka.  A stále se kolem ní točili kluci a pořád se smála všemu, co říkali. Občas mě to fakt štvalo, ale teď je jiná. Je vážná, málo se usmívá a ty věci, co nosí, skoro jak jeptiška. Chci zas vidět všechno jako dřív. Zním jak úchylák, co?“ Dívám se na ni a čekám, co na to poví.

„Takže dospěla a už není tak potrhlá a dětská jako dřív, a ty si uvědomuješ, že každý muž kolem ní je potenciálně jejím milencem.“ Mohla by být psycholog.

„To ani nevyslovuj. Jsem si skoro jistý, že když odjela do Španělska, tak byla panna, a nenávidím byť jen myšlenku na to, že chlap, co ji o to připravil, ji nakonec opustil.“ Svatá pravda.

„Takže tam někoho měla?“

„Jo, a nechala si vytetovat jeho jméno na ruku.“ Svírám volant tak silně, že se bojím, že to domů nevydrží.

„Páni, tak to muselo být vážný.“ Prostá odpověď, která mi rve vnitřnosti. Žárlivost, kterou cítím, nedokážu kontrolovat.

„Nevím, jak vážný to bylo, ale už spolu nejsou. A já už nikdy nedovolím žádnému kreténovi, aby jí něco takového ještě udělal.“ Aniž bych si uvědomil, co říkám a přiznávám, se Isabella zeptá na něco, na co jsem vlastně nepomyslel.

„Jak ji chceš chránit sám před sebou?“ Vím, že to není urážka, prostě je to pravda. Nechovám se k ženám hezky. Nejradši mám, když jsou ticho a dělají, co se jim řekne. Nemám rád závazky a nechci je. Ani s Kate jsem na žádný závazek zatím nepomyslel.

Ale copak to, že žije v mém domě, není závazek? Vždyť to je nejvíc, co jsem kdy se ženou měl. Společná domácnost. No, přiznat si, že za jiných okolností bych jí to nikdy nedovolil, je těžké, ale pravdivé.

„To nemám tušení. Asi bych se měl přestat chovat jako sobec a nechat ji být, a věř mi, to je to, co chci. Chci zpátky svůj život. Chci ošukat každý večer jinou ženskou. Chci ho strčit, kam se mi zachce. Ale nejde to.“ Vzdychnu a vidím, jak je Isabella překvapena mou upřímností.

„Takže je to pravda?“ Další z těch otázek, na které nechci odpovídat, ale když jsme u té pravdomluvnosti, tak mi nic jiného nezbývá.

„Od té doby, co se vrátila a já ji spatřil u nás na zahradě, jsem žádnou jinou neošukal. Chtěl jsem. Ale jen v hlavě, evidentně.“ Klopím zrak a cítím, jak se po mé tváři rozlívá stud.

„Takže jsi neměl ženskou čtyři dny? Tak to bude tvůj rekord, ne?“ Zase si ze mě dělá srandu, ale není tak daleko od pravdy. Za posledních pět let jsem ošukal neskutečné množství kundiček. Nejdýl jsem byl bez sexu tři dny, a to bylo tenkrát, když jsem si uvědomil, že Kate odjela a nevrátí se. Pak jsem to začal klátit hlava nehlava. Stal se z toho můj způsob života, nestěžoval jsem si. Někdy jsem měl samozřejmě i takzvaný vztah, i když já bych to tak nenazval. Ale stávalo se, že jsem měl pravidelně sex třeba jen s jednou ženou pár týdnů, ale nikdy mě nezajímala. Byla hezká a dobrá v posteli, tak jsem si ji na chvíli nechal. Když mě omrzela, nastala střídačka, a bylo to. Žádné drámo. Nikdy jsem neměl problém s tím, že se mi nepostavil. Mohl jsem mít sex i pětkrát za den a v noci jsem byl schopný další akce. Takže je jasné, že to, co se dělo teď, mě fakt děsilo.

Je pravda, že vyzkoušené to mám jen s Claire, ale ona je opravdu neskutečný kus, takže pokud to nešlo s ní, tak jsem byl v koncích.

„Nedělej si z toho srandu, protože mně to vtipné nepřijde.“ Cítím se fakt uraženě.

„Moc to dramatizuješ. Mám to zkusit?“ Mrkne na mě a já vím, co přesně myslí. Chce mi ho vyhonit.

„No, když myslíš, že to půjde. Za zkoušku nic nedám.“ Stojíme tu stejně jak pitomci a čekáme, než odklidí tu nehodu. Odhaduji to tak ještě na čtvrt hodiny. Když bude dobrá a povede se jí to, tak bychom mohli ještě zastavit na odpočívadle a trošku si užít.

Rozepne mi pásek a poklopec a strčí svou krásnou ruku do mých boxerek. Jde hned na věc. Můj ocas je v jejích rukách sice těžký, ale i když se snaží sebevíc, tak nic nedělá. Zakloním hlavu a zkusím na nic nemyslet.

V mé hlavě se však najednou objeví Kate. Ne ta skutečná, ale ta z mého snu. Zase se mi posmívá a chce, abych ji ošukal. Tak tohle fakt nedám.

„Radši to nech být, stejně s tím nic neuděláš a já budu akorát nasraný. Ale díky za pokus.“ Sáhnu na její ruku a vytáhnu ji ze svých kalhot.

Za pár minut po mém dalším ztrapnění se konečně pohneme z místa. Máme zpoždění skoro půl hodiny. Mellisa bude pěkně naštvaná, tedy pokud se jí nepodařilo dát Tonyho a Kate dohromady. A jestli uspěla, tak já spáchám nejdřív vraždu a pak sebevraždu.

Jsme těsně před domem, když požádám Isabellu o jednu službičku. „Is, mohla by ses dnes trošku věnovat Tonymu, pokud to půjde? Víš, jak to myslím, pohlídat mi ho a tak.“

„Jako aby se neměl ke Kate?“ dívá se před sebe a já na ni.

„Jo, přesně tak, zkus ho držet od Kate dál, nebo udělám nějaký průšvih.“

„A mám s tím začít hned?“ zeptá se a já nerozumím tomu, co tím chce říct. Kývne hlavou dopředu a já to vidím taky.

Kate má na sobě nádherné modré šaty a vypadá jako bohyně, ale to není to, co vidím. Já se dívám na Tonyho ruce a Kateino tělo.

Právě mi ti dva vyrvali srdce a rozdrtili ho na prach. Stojí na zahradě. Tonyho ruce jsou na Kate, skoro na jejím zadku, ona je přitulená k němu a on ji oblizuje. No, ne tak úplně, ale určitě ji líbal, než zahlédl auto. Teď už má přitisknuté rty jen na jejím čele.

Vystupuji z auta a jsem připravený k vraždě. Zabiju svého bývalého přítele vlastníma rukama. Ne, já mu nejdřív rozdrtím koule a uříznu mu ptáka, a pak ho teprve připravím o život. Kdybych měl šanci dostat se k nějaké střelné zbrani, tak bych mu ho ustřelil.

Sakra, ta holka je moje. Jen moje. Nikdo jiný nemá právo na ni sahat.

Blížím se k nim a vidím rudě, a kdybych před chviličkou neviděl barvu těch nádherných šatů, vážně bych si myslel, že jsou rudé.

Na to, že jsem nepřijel sám, jsem úplně zapomněl. Takže Isabella musela vystoupit z auta bez mé pomoci.

Skoro klusem jsem se dostal k těm dvěma zrádcům a řval jsem na Tonyho jak smyslu zbavený. „Co to tady, sakra, děláš? Koukej z ní sundat ty svoje pracky, parchante. Řekl jsem ti jasně, že se k ní nemáš přibližovat.“

Kdyby stále neměl Kate v náručí, tak bych ho praštil. Cítím Isabellinu ruku na svém rameni a vím, že se snaží mě zklidnit, ale já toho prostě nejsem schopen.

„Dereku, já ti to vysvětlím,“ začne Tony a já mám vážné obavy, že dnešní večer skončí hrozně rychle, příjezdem policie a mým zatčením. „Nechci nic slyšet a běž, sakra, od ní.“ Strčím do něj a on dá konečně pryč ty svoje chapadla, který měl doteď omotaný kolem ní. Zase mohu dýchat. Ani jsem si neuvědomil, že se nemohu nadechnout. Určitě jsem rudý jako rak.

„Dereku, přestaň vyšilovat,“ řekne Kate tónem, který mě rozhicuje ještě víc, než jsem.

Podívám se na ni a spustím. Vím, že bych neměl, ale nemohu si pomoct. „Ty se tu chováš jako děvka a já vyšiluji? Vidíš ho poprvé v životě a už ho tu necháš, aby tě obíral, nechceš si půjčit můj pokoj, abys ho tam mohla zatáhnout a nechat si to udělat ještě před večeří?“ Jsem idiot a tuším to, hlavně podle toho, jak se všichni kolem mě tváří, ale já už to dál nemohu držet v sobě. Umírám žárlivostí. Ten pocit je pro mě nový a neznámý. Nesnáším ho.

Tony znovu položí Kate ruku na záda, asi aby mě ještě víc vytočil. Chytím ho za tu ruku a trhnu s ní pryč. Nesnesu pomyšlení, že se jí dotýká, a ona se tváří, jako by jí to nevadilo.

A pak dodám větu, kterou to všechno završím. Naseru si na hlavu. Když už, tak už. „Ani se nedivím, že tě ten tvůj španělskej frajer odkopnul, když se takhle kurvíš.“

Další události, které se staly, šly už mimo mě. Dostal jsem od Tonyho takovou ránu, že jsem si málem sedl na prdel. V očích Kate jsem zahlédl slzy. Opravdové a velké. Isabella řekla jen „do prdele“.

A pak jsem zaslechl Mellisu. Křičela na mě. „Dereku Blacku, okamžitě toho nech!“ A v tu chvíli jsem byl v háji. Žena, kterou jsem považoval za matku, mnou opovrhovala za to, jak jsem se právě zachoval k její dceři. „Běžte všichni dovnitř, chci si promluvit s Derekem,“ řekla a Tony popadl Kate kolem ramen a vedl ji dovnitř, a mně trhalo vnitřnosti, když jsem uslyšel vzlyk, který vyšel z jejich úst. Bože, co jsem to provedl? Měl jsem si radši ukousnout jazyk.

Sakra, bolí mě brada a teď tuším, že dostanu ještě další. Isabella se na mě soucitně podívala a šla za nimi.

Sklopil jsem hlavu a čekal, až na mě začne křičet. Ale nic se nestalo. Jen tam stála, létaly z ní blesky všemi směry a dívala se na mě.

A pak začala. Mluvila ale tónem, který jsem vůbec neočekával. Byl jemný a skoro soucitný. Ale i pevný a odhodlaný.

„Dereku, miluji tě jako svého syna, a proto máš ještě tvář skoro bez šrámu, protože to, co jsi právě řekl mé jediné dceři, mě opravňuje k tomu, abych tě nechala zbít,“ řekne a já vím, že má pravdu. Jen díky lásce, kterou ke mně chová, jsem stále ještě schopný stát na svých nohách. Zasloužil bych si, aby mi někdo nakopal prdel. „Chci, aby ses omluvil oběma, a pokud to neuděláš nebo to nebudeš myslet upřímně, tak ještě dnes sbalím své a Kateiny věci a odstěhujeme se.“ Bum. Právě jsem je obě ztratil. 

-----------

V textu je ukrytý pro vás jeden obrázek, a to šatů, které má na sobě Isabella.

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 7. kapitola: