Pod křídly andělů - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Večeře u Ashley, noc plná vášně a další nepříjemná výhružka.

20.08.2017 (12:00) • Kathleena • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1108×

Amy stála před mohutnou mahagonovou skříní a rozmýšlela se, co si vezme na sebe. Ručičky budíku na nočním stolku ukazovaly půl sedmé a ona stále nebyla rozhodnutá. Černé koktejlové šaty, nebo fialová sukně a bílé tričko bez rukávů? Po několikaminutovém přemýšlení se rozhodla pro šaty a dokonce ji napadlo, že udělá Ashley radost a vezme si k nim lodičky. Pak ale tu možnost zavrhla a raději sáhla po balerínách.

Oblékla se a zkontrolovala svůj odraz v zrcadle. Ještě se lehce nalíčila a vlasy stáhla do vysokého drdolu. Jakmile byla se svým vzhledem spokojená, ohlédla se na budík, který už ukazoval tři čtvrtě na sedm, a zamířila do obýváku.

Pod točitými schody na ni čekal Ryan. Měl na sobě tmavé džíny a bílou košili. Když Amy spatřil, v očích se mu usídlil němý úžas. Plavovlasá dívka dnes byla mimořádně krásná.

„Jsi nádherná,“ vydechl, když se postavila vedle něho.

„Taky vypadáš celkem dobře,“ zakřenila se Amy.

Ryan se zasmál. „Umíš být opravdu milá.“

„Já vím.“

***

Ashley s Thomasem, jejím budoucím manželem, bydleli na severním konci Tacomy. Cesta k nim uplynula jako voda a Amy s Ryanem se brzy ocitli před rodinným domkem s velkou zahradou na okraji města.

Ryan zaparkoval auto na příjezdové cestě a oba vystoupili na dlážděný chodníček. Než stihli zazvonit, přede dveřmi se objevila Ashley v letních šatech vínové barvy s úsměvem na tváři.

„To je dobře, že jste tady, právě jsem dodělala večeři,“ spustila hned a už si to mířila za Amy. „Páni, dneska ti to opravdu sluší.“

„Děkuju, Ash, tobě taky,“ oplatila jí Amy.

„Copak moje nejdražší sestřička uvařila?“ zeptal se Ryan.

„Bifteky na pepřové omáčce s bramborami a jako dezert tiramisu,“ zaculila se Ashley a sepnula za zády ruce jako malé dítě, které se chlubí rodičům, že dostalo ve škole jedničku.

„Vaření nikdy nepatřilo k jejím silným stránkám,“ zašeptal Ryan směrem k Amy.

„Nech toho, já to slyšela,“ zakřenila se Ashley a všichni se rozesmáli.

Ze dveří vyšel mladý muž štíhlé postavy a pohledem spočinul na Amy a Ryanovi.

„Ahoj, Thomasi,“ pozdravil ho Ryan.

„To je dost, že jsi tady,“ vyhrkla Ashley dřív, než stačil mladík odpovědět, a chytila ho za ruku. Thomas se zasmál nad ztřeštěností své budoucí manželky, kterou tak miloval, a nechal se odtáhnout k ostatním.

Amy musela uznat, že má její kamarádka opravdu dobrý vkus. Muž po jejím boku měl do bronzova opálenou pleť, krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Na první pohled fešák.

„Amy, tohle je můj nastávající, Thomas Sulliven. Thomasi, tohle je Amy,“ přeříkala Ashley tu ohranou formální frázi.

„Říkal jsem mu, aby si ji nebral, protože si s ní totálně zkazí život, ale nedá si říct,“ řekl Ryan polohlasně Amy, která vyprskla smíchy.

„Nechěl by ses uklidnit?“ dloubla ho Ashley do žeber.

„Jako malé děti,“ zasmál se Thomas a obrátil se k Amy. „Rád tě poznávám.“

„Já tebe taky,“ odpověděla Amy a všichni společně zamířili do domu.

***

„Je to vážně výborné,“ prohlásila Amy a nabrala si další kousek masa. „Nechápu, proč jsi říkal, že je Ashley špatná kuchařka,“ otočila se na Ryana, který jen pokrčil rameny.

„Asi se v poslední době naučila vařit. Dneska se ti to opravdu povedlo, Ash,“ odvětil Ryan.

„Děkuju,“ dmula se pýchou dívka a radostí zářila jako sluníčko. Pak ale její optimismus opadl a opatrně nakousla nepříjemné téma, které ji trápilo. „Ryan mi do telefonu říkal o další výhružce. Je to vážné?“

Amy odložila příbor. „Já nevím, Ashley. Našla jsem přede dveřmi krabici, ve které byla mrtvá kočka. Na krabici byly moje iniciály, stejně jako na tom dopise.“ Když si ty vzpomínky vybavila, její srdce udělalo kotrmelec. Bála se, tak moc se bála, ale nevěděla, co má dělat.

„Můj bože, to je hrůza,“ vyděsila se Ashley.

„Na dopise?“ nechápal Thomas.

„Ano, dostala jsem anonymní dopis, v němž stálo budeš trpět...“

„Byla jsi na policii?“

„Ano, ale bylo mi řečeno, že s tím nemohou nic dělat.“

„To přece nemůžou myslet vážně,“ zamračil se Thomas.

„Obávám se, že myslí,“ dodala smutně Amy a znovu se chopila vidličky.

U stolu zavládlo ticho rušící pouze cinkání příborů o talíře. Každý se na chvíli ponořil do vlastních myšlenek.

***

Po výborné večeři a snad ještě lepším dezertu Ashley prohlásila, že je už příliš pozdě, a pokud by Amy a Ryan souhlasili, mohli by u nich přespat, aby se v noci nemuseli trmácet přes celé město domů. Oba po krátkém rozmýšlení souhlasili.

„Ustelu vám v pokoji pro hosty.“ Jakmile Ashley pronesla tuhle větu, Amy po ní střelila nerozhodným pohledem. Ashley se zarazila. „Snad nevadí, že budete spát v jednom pokoji, myslela jsem, že spolu chodíte,“ na okamžik se odmlčela a těkala očima mezi Amy a svým bratrem. Nastala trapná chvíle ticha.

„Ehm, ne, nebude to vadit,“ řekla nakonec Amy a podívala se na Ryana. Ten přikývl. „Jo, máš pravdu, chodíme spolu.“

„To vám moc přeju,“ usmála se Ashley a odešla.

Amyinu mysl přepadla myšlenka na manželskou postel uprostřed pokoje. Neměla nic proti tomu ležet vedle Ryana, ale vzpomněla si na tu noc, kdy se spolu málem vyspali, a nebyla si jistá, jestli se to tentokrát nezvrtne v něco víc. Netušila, jestli je na to dostatečně připravená. S hlavou plnou obav následovala kamarádku.

***

Amy stála pod sprchou a užívala si ten příjemný pocit. Zdálo se jí, že drobné kapičky smývají všechny její starosti a obavy a mysl pomalu nachází volnost a úlevu. Najednou si připadala bezstarostnější, klidnější. Představila si, že kapky odplavily všechno zlé. Ještě několik minut na sebe nechala dopadat průzračné proudy vody a pak sprchu vypnula. Osušila se, vyčistila si zuby kartáčkem, který pro ni připravila Ashley, a chtěla se obléct.

Ashley slíbila, že jí do koupelny připraví něco na spaní. Amy si naivně myslela, že to bude pohodlné pyžamo, jenomže to by nemohla kamarádku znát. Její pohled utkvěl na černém krajkovém spodním prádle a noční košilce, která toho více odhalovala, nežli skrývala.

„Ach, Ashley,“ zaúpěla dívka a posadila se na okraj vany. Neměla s sebou nic než černé šaty, v nichž přišla na večeři, takže jí nezbylo nic jiného, než si nachystané věci obléknout. „Vypadáš jak děvka,“ zhodnotila svůj odraz v zrcadle a při těch slovech se ušklíbla. Jak příhodné.

Párkrát se zhluboka nadechla a obrátila kroky do pokoje.

Ryan ležel v posteli a zdálo se, že spí. Když uslyšel vrznout dveře od koupelny, rozlepil oči a zasekl pohled do Amy. Zorničky se mu rozšířily.

„Když Ashley říkala, že mi připraví něco na spaní, myslela jsem, že to bude něco méně odvážného,“ znechuceně ukázala na košilku dosahující sotva pod zadek.

„Jsi krásná,“ vydechl Ryan a posunul se na posteli, aby jí udělal místo. Amy si lehla vedle něho a položila mu hlavu na hruď. „Byl to hezký večer,“ řekl, „Ashley si toho moc váží, že jsi přišla, i když to teď nemáš jednoduché.“

„Ashley je moc milá, mám ji ráda.“

„To já taky, ale...“ natočil se tak, aby Amy viděl do tváře, „tebe miluju.“

„Taky tě miluju,“ odpověděla a na důkaz ho políbila. Ryan jí polibky začal oplácet. Líbal ji dlouze, dával do toho vše, co cítil. Líbali se vroucně a vášnivě.

Z Amy pomalu opadávaly obavy a poddávala se těm něžným, ale zároveň dravým polibkům. Vzájemně ochutnávali rty toho druhého a užívali si nesmělé doteky.

Amyin strach nahradila touha. Toužila po Ryanovi, doslova po něm prahla. Chtěla ho cítit na každém kousku těla. Nechápala sebe samu, tolik se bála jejich společné noci a nakonec to byla ona, kdo udělal první krok.

Přetočila se tak, aby byla nahoře, a začala Ryanovi vyhrnovat tričko. Ryan přerývaně dýchal a rukama bloudil po jejím těle.

„Vážně to chceš?“

„Ano,“ vydechla roztouženě.

Tu noc se prvně milovali. Nechali se unášet na vlnách vzrušení, a když společně ochutnali ráj, příjemným vyčerpáním usnuli.

Amy se uprostřed noci probudila a konečně po dlouhé době měla pocit, že je skutečně šťastná. Věděla, že to štěstí vzhledem k jejím problémům není trvalé, ale chtěla si ho užívat alespoň chvíli. Během té noci se pro ni mnohé změnilo. Udělala si jasno v citech k Ryanovi, teď si byla víc než jistá, že ho doopravdy miluje. Byla ochotná udělat pro něho cokoli, jít s ním třeba na kraj světa. Hlavně, když ho bude mít po boku. Věřila, že společně to všechno zvládnou, že se všechno vyřeší a bude to v pořádku. Jsou na to přece dva.

Ryan klidně oddychoval. Usmála se a něžně ho políbila. Přitulila se k němu a on ji ve spánku objal. S příjemným pocitem se odebrala do krajiny snů.

***

Slunce se vyhouplo nad obzor a v Tacomě nastalo další prosluněné ráno. Ashley v kuchyni připravovala míchaná vejce se slaninou a při tom si prozpěvovala. Když uslyšela, že Amy s Ryanem scházejí po schodech dolů, otočila se jejich směrem s poťouchlým úsměvem na tváři.

„V noci jste pěkně vyváděli, slyšeli jsme vás s Thomasem až v přízemí,“ neodpustila si rýpnutí.

„Proboha,“ zahučela Amy a jako na povel zrudla. I Ryan se zastavil v pohybu.

„To byl vtip,“ rozesmála se Ashley. „Ale právě jste přiznali, že jste spolu spali.“

„Ty!“ zakřičel Ryan a hodil po sestře polštář z pohovky. Dívka se smála a hodila ho po něm zpátky.

„To nebylo moc vtipný,“ zakřenila se Amy, ale neubránila se úsměvu.

„Připravila jsem vám snídani,“ pokračovala Ashley vesele, „my s Thomasem za chvíli odjíždíme k jeho rodičům do Seattlu, tak se v klidu najezte a nezlobte tady, děcka,“ mrkla na Amy a téměř tanečním krokem vyplula z místnosti.

„Ashley je vážně číslo,“ řekla Amy, když tmavovláska odešla.

„Jo, to je. Ale že jsme jí na to skočili, co?“ Ryan se posadil ke stolu a pustil se do jídla.

„Málem jsem dostala infarkt.“

Když se najedli, umyli po sobě nádobí a odebrali se k odchodu. Ryan zamkl vstupní dveře a klíč schoval pod rohožku tak, jak to bylo u Davisových zvykem. Jakmile se rozešli k autu, už z dálky viděli, že něco není v pořádku. Ryanův Aston Martin měl prázdné všechny čtyři pneumatiky.

„To snad není pravda!“ rozkřikl se Ryan a bezmocně rozhodil rukama. Sehnul se, aby si kola důkladně prohlédl. Na každé pneumatice bylo několik řezanců. „Co budeme dělat?“ zadíval se na Amy, která jen zkoprněle stála a nic neříkala. V hlavě měla totálně vygumováno. Její smysly otupěly. Promluvila až za hodnou chvíli bezbarvým hlasem.

„Já nevím, ale tohle je už vážně moc. Ten někdo, kdo se rozhodl mě psychicky utýrat, nás sleduje i tady,“ zoufale si prohrábla vlasy. „Mám strach, co se stane příště. A něco se stane, tím jsem si jistá.“

„Myslíš, že má cenu jít znovu na policii?“ zeptal se Ryan.

„Nevím, opravdu nevím, Ryane,“ odmlčela se a podívala se kamsi do prázdna. „Víš, možná by bylo lepší, kdybych odešla. Takhle jsi v nebezpečí i ty. Nechci nikoho svou přítomností ohrožovat, a tebe především,“ pevně stiskla rty. Cítila, jak se jí tlačí ven slzy, ale zároveň věděla, že nemůže dovolit, aby Ryanovi někdo ublížil.

„Tak to nepřichází v úvahu,“ zavrtěl hlavou rozhodně. „Nemáš kam jít, zase by ses vrátila na ulici. Uvědomuješ si vůbec, jak snadný cíl bys potom byla? To pusť z hlavy. Miluju tě a nedopustím, aby se ti něco stalo.“ Pevně ji objal.

„Taky tě miluju, a proto u tebe nemůžu zůstat. Nevím, jestli mě chce jen vystrašit, nebo mi ublížit, ale pokud je to to druhé, byl bys první, po kom by šel. Sleduje mě a ví, jak moc jsi pro mě důležitý,“ natiskla se k Ryanovi a zabořila mu obličej do ramene.

„Miluju tě víc než cokoli na světě a nikdy tě neopustím,“ šeptal jí do vlasů. Věděl, že právě tahle slova Amy potřebuje slyšet nejvíc.

Slibuji, že v příští kapitole se konečně začne něco dít. :-)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Kathleena (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování