OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pod křídly andělů - 9. kapitola



Pod křídly andělů - 9. kapitolaStrach a následná špetka romantiky.

Zběsilý tlukot srdce pocítila až v krku. Další výhružka, problesklo jí hlavou okamžitě. Hned si vzpomněla na film, který kdysi viděla v televizi, a v němž hlavní hrdinka též dostávala nechtěné dárky.

Tašky s oblečením položila na zem, zhluboka se nadechla a roztřesenými prsty opatrně nadzvedla víko krabice.

Obraz, který se jí naskytl před očima, ji na okamžik ochromil. Na dně bedny ležela zkroucená mrtvolka černé kočky. Že jí někdo srazil vaz, prozrazovala hlava vyvrácená v nepřirozeném úhlu.

Víko s bouchnutím dopadlo na chodník, jak ho Amy upustila. Bleskově se postavila a o krok ucouvla. Z úst se jí vydral znechucený pazvuk. Jejím tělem projel osten lítosti nad mrtvým zvířetem a zároveň nepopsatelný strach, který dívce sevřel hrdlo jako okovy.

Pár vteřin, možná minut - neměla pojem o čase - jen tak stála, přerušovaně dýchala a nespouštěla oči z krabice. Najednou uslyšela, jak někdo stiskl kliku. Leknutím nadskočila.

„To jsi ty, Amy? Viděl jsem z okna Ashleyino auto, myslel jsem, že...“ Ryan vyšel ze dveří s úsměvem na tváři. Jakmile spatřil Amy, úsměv mu zmrznul na rtech. Následoval dívčin pohled plný nevyřčené hrůzy.

„Co to...“ nahlédl do bedny a zkoprněl. Z obličeje se mu nedalo vyčíst nic, ani jediná emoce.

„Ještě pořád si myslíš, že byl ten dopis vtip?“ zašeptala Amy po dlouhé chvíli ticha nakřáplým hlasem. „Ryane, někdo mi vyhrožuje, já... já to nechápu,“ nervózně těkala zorničkami ze strany na stranu, „vážně mám strach.“

„Asi bysme to měli říct policii,“ řekl Ryan.

Amy se vybavila vzpomínka na to, jak za ní byl policista v nemocnici a vyslýchal ji kvůli Chrisovi. Pochopitelně ho nenašli. Dobře si pamatovala, jak to bylo, když přišla o rodiče. Ani tehdy policie nikoho nezatkla, ačkoliv podle svědků její rodiče tu nehodu nezavinili. I přes nedůvěru k policistům však věděla, že něco udělat musí.

„Dobře,“ odpověděla nakonec.

 

***

 

Výslech na policejní stanici netrval dlouho. Policistka, která se představila jako Laura Chamberlainová, Amy a Ryanovi položila několik obvyklých otázek. Víte o někom, kdo by mohl mít důvod vám vyhrožovat? Neviděla jste někoho podezřelého, kdo by se v poslední době pohyboval kolem domu?

Amy policistce ukázala dopis, načež jí bylo sděleno, že s tím nemohou nic dělat, jelikož se nemají čeho chytit a vůbec, zatím se nikomu nic nestalo, tak není důvod se tím zabývat.

„A můžete mi říct, kdy budete mít důvod se tím zabývat? Až se někomu něco stane? Nebude na to už trochu pozdě?“ vyštěkl na ženu Ryan a nasupeně vyskočil z křesla. 

Amy začínala být nervózní. Měla s policisty dost zkušeností na to, aby věděla, že jsou k ničemu.

„Je mi líto, ale vážně nemůžeme nic udělat,“ bránila se Laura.

Amy už to nemohla dál poslouchat a vyběhla z kanceláře na vzduch. Ryan ji za chvíli s několika peprnými nadávkami na adresu policie, které od něho Amy doposud neslyšela, následoval.

„To bych rád věděl, co teď budeme dělat.“ Ryan si rozčíleně prohrábl vlasy.

„Nemám nejmenší tušení,“ povzdychla si Amy. Začínala být zoufalá. Měla pocit, že její život je jedna velká katastrofa. Od té doby, co přišla o rodiče, se všechno jenom hroutí. Když nedávno potkala Ryana, doufala, že se věci obrátí k lepšímu, ale zatím to vypadá, že se šeredně spletla.

 

***

 

Amy seděla na čalouněné pohovce v obývacím pokoji a nepřítomně žvýkala tuňákovou pizzu, kterou Ryan objednal k večeři. Ačkoli byla venku tma, každou chvíli zabloudila očima k oknu.

Ryan se posadil naproti ní do křesla a chopil se jídla. U nohou mu dřímal zlatý retrívr. „Pořád na to myslíš,“ konstatoval při pohledu na dívku.

Amy odložila trojúhelníček pizzy zpátky do krabice. „Já pořád nemůžu pochopit, proč to někdo dělá... A nejhorší je na tom to, že nemůžeme dělat vůbec nic,“ zavřela oči a položila si hlavu do dlaní.

Ryan si sedl vedle ní a objal ji kolem ramen. „Musí přece existovat nějaké vysvětlení.“

Amy přikývla. „To ano... Ale bojím se, že tohle je teprve začátek,“ podívala se na něj. „Ten někdo mi poslal dvě výhružky. Je nad slunce jasné, že se to bude opakovat.“

V Ryanově výrazu tváře se odrazil souhlas. Neodpověděl, ale hlavou se mu honily stejné myšlenky.

„Zatímco jste byly s Ashley a Ruby nakupovat, přemýšlel jsem o nás dvou,“ po chvíli ticha změnil téma a pohlédl na dívku.

„A?“

„Vím, že to bude znít hloupě vzhledem k tomu, že se známe jen krátce, ale...“ odmlčel se a hledal ta správná slova. „Zkrátka, zamiloval jsem se do tebe, už v první chvíli, kdy jsem tě uviděl. Vím, že jsme se nesetkali za příjemných okolností, ale je to tak. Miluju tě, Amy,“ dokončil svou řeč a plný očekávání ji propaloval pohledem.

Amy v jeho očích viděla veškerou lásku a milion pocitů, jež k ní cítil. Pomalu se k němu přiblížila a políbila ho.

„Taky tě miluju.“ Ta slova jí splynula ze rtů s takovou samozřejmostí, až ji to samotnou překvapilo. Její mysl zaplňovaly jen události minulých dnů, nedovolily jí myslet na nic jiného než na problémy, a ona si v tom okamžiku uvědomila, jak moc si je svými slovy jistá. Ryan je přece úžasný. Pomohl jí, když ztratila veškerou naději v lepší zítřky. Jeho srdce je plné laskavosti, obětavosti a dobroty - to věděla s naprostou jistotou.

Objal ji kolem pasu a vrátil jí polibek. Vložil do něj všechno. Líbal ji něžně, ale zároveň vášnivě. Bral si Amyiny rty s mírnou naléhavostí a ona mu polibky ochotně oplácela. Opatrně ji položil na pohovku, jako by byla porcelánová panenka, která se může snadno rozbít, a přes tričko jí rukama přejížděl po páteři.

Amyiným tělem proplouvalo vzrušení a pronikalo do každé buňky. Cítila, jak jí Ryanův dech ovívá tvář. Když se jí ale jeho ruce přemístily pod tričko, zarazila se v pohybu.

S odporem si vzpomněla na svoje zákazníky, kterým se na chvíli zaprodala, a oni s ní směli dělat, co se jim zlíbilo. Vzpomněla si na Christianovy odporné dotyky, na jeho prsty pohybující se pod její sukní. Z té představy se jí zvednul žaludek. Věděla, že Christiana s Ryanem nemůže srovnávat, ale nedalo se tomu poručit.

Prudce se posadila a narovnala si vyhrnuté tričko. Aniž by si to uvědomovala, oči jí zalily slzy. „Promiň,“ zašeptala, „ale já nemůžu.“

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se Ryan s obavou v hlase.

„Ne, ale... potom, co jsem zažila... prostě nemůžu,“ pípla a se studem sklopila pohled na podlahu.

„To je v pořádku, chápu to,“ Ryan ji objal a pohladil po vlasech. Amy se k němu přitiskla a schovala tvář do jeho ramene.

„Mrzí mě to,“ vzlykla.

„Pšt,“ konejšil ji. „Nechci na tebe naléhat. Můžeme to zkusit jindy, když budeš chtít. Je to jen na tobě, dobře?“

Amy přikývla. „Miluju tě, Ryane, jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo.“

 

***

 

Sluneční světlo proniklo skleněnými dveřmi do obývacího pokoje a zasvítilo Amy do očí. Ta jasná záře ji probrala. Zamrkala, protřela si unavené oči a rozhlédla se. Vedle ní pravidelně oddychoval Ryan. Amy se k němu přiblížila a lehce ho políbila. V polospánku se usmál a polibek jí oplatil.

„Dobré ráno,“ zašeptala a prohrábla mu rozcuchané vlasy. „To vylévání srdcí nás včera tak zmohlo, že jsme usnuli přímo tady.“

„Jo, příšerně mě bolí záda,“ zaskuhral Ryan a ztěžka se posadil.

Najednou se pokojem rozezvučelo zvonění mobilu. Ryan protočil oči a sáhnul pro tu otravnou věc na stůl.

„Kdo je to?“ zeptala se Amy.

„Hádej, můžeš třikrát,“ odpověděl kysele.

„Ashley.“

„Trefa hned napoprvé,“ zakřenil se a přiložil si telefon na ucho. „Co se děje, hoří snad?“

„Probudila jsem tě?“ ptala se Ashley, když uslyšela bratrův rozespalý hlas. Ani mu nedala prostor pro odpověď a už mluvila dál. „No, zřejmě ano, ale to nevadí. Napadlo mě, že vás s Amy příští týden pozvu na večeři, co říkáš? Alespoň bychom se lépe poznaly a...“ chtěla mluvit dál, ale Ryan ji zastavil.

„Myslím, že to není dobrý nápad.“

„Ale proč?“ nechápala Ashley.

„Amy dostala další výhružku.“

Ashley se zarazila. „Proboha. Byli jste na policii?“

„Ano, ale bylo nám řečeno, že nám nepomůžou.“

„To mě mrzí, ale tím spíš byste měli přijít. Alespoň na to na chvíli zapomenete.“

„Ash, měli bychom...“ Amy, která slyšela celý jejich rozhovor, ho zarazila zvednutou paží. „Řekni jí, že přijdeme.“

„Proč?“ zeptal se Ryan a přikryl rukou mikrofon.

„Ona má pravdu, Ryane, přijdeme na jiné myšlenky.“

„Vážně to chceš?“

„Ano.“

Ryan ji zkoumavě pozoroval. Hledal nějaký náznak toho, že to dělá jen ze slušnosti. Nakonec si povzdychl a sundal dlaň z mobilu. „Tak dobře, přijdeme.“

„Výborně,“ zaradovala se Ashley. „V úterý v osm u mě. Pozvala bych vás už dnes, ale Thomas je až do pondělí mimo město a já bych chtěla, aby byl na té večeři s námi. Alespoň ho Amy pozná.“

„Tak dobře,“ souhlasil Ryan a s nepříliš velkou radostí zavěsil.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pod křídly andělů - 9. kapitola:

2. Kathleena přispěvatel
12.08.2017 [19:11]

KathleenaMayo, jé, tak to jsem moooc ráda. Emoticon

1. Maya
12.08.2017 [17:23]

Obvykle tyhle romatické povídky moc nemusím, ale je fakt, že tahle mě velmi zaujala Emoticon Kromě romantiky to má i tu správnou dávku akce Emoticon
Těším se na další kapitolu Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!