OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Past minulosti 6



Past minulosti 6Nicolsonova arogance ji začíná chvilkami už notně štvát. Vztek si ale vylije na nic netušícím klučinovi, který to nakonec ani neustojí.

 

V momentě mu došlo, že to cvaknutí nebyly dveře, ale skříň. Stála tam totiž bez jediného slova a na prstu se jí pohupovalo ramínko s jeho rezervním oblekem.

Výraz ve tváři měla naprosto nečitelný a díky čemuž mu ještě více docházelo, že před ní stojí do pasu nahý.

„Netušil jsem, že tu ještě jste,” hlesl. V jeho hlase už nezněla ani stopa po vzteku. Rychle se snažil stáhnout košili.

Mia zatím měla co dělat, ale se nezačala usmívat. Naplno se kochala tím pohledem na něj a především jeho náhlými rozpaky.

Až jí ho najednou bylo líto.

„Nic se neděje. Není to nic, co bych ještě neviděla.”

Zrovna si přes sebe přehodil košili a začal si zapínat knoflíčky. Dotčeně k ní vzhlédl.

„Právě jste mě obrala o iluze.”

„Pravda je někdy krutá,” hlesla s neupřímným účastným pohledem.

„Ta naše včerejší dohoda pro mě asi není moc výhodná, co?”

Sladce se na něj usmála a pověsila ramínko zpátky. Naposledy se po něm ohlídla a šla risknout udělat mu nové kafe.


 

 


6. kapitola

 

Z kanceláře odešel jen pár minut na to. Provázela ho pohledem a neubránila se vzpomínce na něj jen v kalhotech. Jen jedno se tomu pohledu vyrovnalo, šáhnout si.

Cukla sebou, když si uvědomila, že zírá na zavřené dveře a téměř slintá.

Zamračila se. Tohle v žádným případě. Jednou stačilo a kdyby zjistil tuhle maškarádu, tak by si ani nestihla sbalit věci.

V duchu si na něj lípla ceduli Minové pole. Jen koukat, ale ani prstíčkem nesmočit.

Dnes měj jednání na celý den, to ale neznamenalo, že by jí dovolil trochu volna.

Zvedla telefon, jen stihl jednou zazvonit. Přiložila si sluchátko k uchu a nadechla se.

„Mio?”

„Jo?” Vydechla.

Musela si přiznat, že jejich hovory jsou fakt na stále větší úrovni.

„Sežeňte mi přehled výnosů a výroby společnosti Dimster a přineste mi ho.”

„A kam?”

„No sem,” hrkl na ni a položil.

Koukala na hluché sluchátko.

„No samozřejmě, pane, jen si naleštím křišťálovou kouli... Blbec.”

 

* * *

 

Informace, co chtěl, měla vytištěné během čtvrt hodiny a doufala, že to jednání má přímo v té jejich firmě. Chytila si taxíka a za chvilku už stála před mohutnou šedivou budovou.

Rychlým krokem vešla a zamířila k recepci.

„Zdravím, ve kterém patře je právní oddělení?”

„Páté.”

Dále se nezdržovala a zamířila k výtahu. Celou cestu se koukala na hodinky. Jestli tu nebude a ona ho bude muset nahánět jinde...

Dveře výtahu se s cinknutím otevřely. Ocitla se ve žlutě vymalované chodbě. Pohledem ji přelétla. Netušila kam teď. Přicupitala k nejbližším dveřím. Úzká kovová cedulka Sekretariát jí trochu vlila naději do žil. Zaklepala a vešla.

Zvedly se k ní pohledy dvou žen z poza stolu, právě něco probíraly nad monitorem.

„Ve které zasedačce bych našla Jamese Nicolsona?” Nehodlala ze sebe dělat ještě většího blbce tím, že by se ptala, jestli tu vůbec je.

„Místnost tři, na chodbě vlevo a po pravé straně,” zamumlala překvapeně ta mladší.

„Díky.”

Vyrazila okamžitě tím směrem. Už to nebylo nic těžkého, protože zasedačka byla prosklená. Pohledem našla svého zabedněného šéfa a zamířila ke dveřím. Hodlala se nenápadně protáhnout dovnitř a podstrčit mu je.

Než ale stihla vůbec šáhnout na kliku, všiml si jí i on. Jen zavrtěl hlavou a prstem ukázal ať jde doleva.

Poslechla ho. Další dveře byly otevřené a vypadalo to tam jako denní místnost, kam se běžní zaměstnanci uchylovali na kafe a pausu.

Bylo tam několik křesílek, kávovar a malá kuchyňka. Na jednom z křesel se už rozvaloval sotva čtyřiadvacetiletý kluk s tmavými kudrnatými vlasy a v obleku. Vrhal na ni zkoumavý pohled.

Byl to jeden z těch, co jsou šéfům po ruce a snaží se jim čímkoliv zavděčit, aby se zase vyšplhali o příčku výše. Podle toho pokrčení ramen si ji během chvilky zařadil do hierarchie pod sebe. Vlastně by se neměla divit. Všichni z managementu nosili saka a kostýmky, čím vyšší postavení, tím víc předražené, aby prezentovali, že na to prostě mají. A ona si tu naklusala v kárované sukni a halence, která postrádá i základní tvar.

Přešla ke kávovaru a nastavila si expreso. Stroj začal hučet. Čekala a celou dobu cítila ten jeho pohled na zádech.

Místností se rozlila vůně kávy. Vzala si hrníček a přešla k jednomu z křesílek. Nenápadně po něm hodila pohled. Sledoval ji přes okraj novin.

Nebyla žádná primadona, která by k životu potřebovala obdiv a byla to po té době příjemná změna, ale ten jeho pohled ji iritoval. Jako by snad byla něco horšího a neměla tu co dělat, když prostě nezapadá do davu.

Bylo to, jako přilití do ohně. Nejprve pobíhá po městě, protože se její šéf odmítá logicky vyjadřovat a teď tu nad ní ofrňuje nos takový šplhounek.

Popadla ji chuť mu ten výraz smáznout z tváře, udělat něco bláznivého.

Položila hrnek na stolek a špičkou boty se opřela o okraj křesílka. Dlaně si položila kousek nad kotník a povyjela výše. Jako by jen kontrolovala oko na punčoše. Koutkem oka zaznamenala, že jí věnuje stále pozornost.

Na oko zaujatě dlaněmi přejela vzhůru, až ke kolenu. Poskytla mu tak výhled na štíhlé lýtko. Naklonila hlavu. Jeho ruce s novinami byly pokleslé a nehnutě na ni zíral. Bylo na něm vidět, jak mírně stočil krk, jak se intuitivně snažil zahlédnout více.

Dopřála mu to. Prsty zahákla za lem sukně a povyhrnula ho až do půli stehna. Slyšela, jak nasucho polkl. Takovéhle křivky pod tím neforemným kusem látky rozhodně nečekal.

„Pitomý oka,” zamumlala a prsty si jemnou síťovinu ještě uhladila prsty. Pak se narovnala a spustila nohu zase na zem. Silná bavlněná látka sukně se jí svezla opět dolů.

Ignorovala ho. Pořád ještě nehnutě zíral na její nohy, nyní už pečlivě ukryté. Zvedla hrníček s kávou a přešla k oknu. Ocitla se tak zády k němu a mohla si konečně dopřát potutelný úsměv.

Den byl hned zase příjemnější. Usrkla a přivřela slastně oči. Měli tu fakt dobrou kávu.

 

* * *

 

Čekala tu snad čtvrt hodiny, než se Nicolson objevil ve dveřích.

„Mio, máte to?”

Beze slova mu podala složku. Co se jeho týkalo, tak ještě trochu trucovala. A on taky nevypadal moc klidně, jen to dokonale skrýval pod nepřístupnou maskou hráče pokru. Rychle grafy projel pohledem. Ostatní ze zasedačky se neobjevili, takže evidentně jen vyběhl.

Po chvilce si pokývl hlavou, jako by si vlastně jen potvrdil něco, co už předtím tušil.

„Díky.”

V rychlosti chytila složku, aby nedopadla na zem. V momentě už vycházel z místnosti. Přitiskla si ji na prsa a koukala za ním.

Evidentně jednání neprobíhalo dobře. Jí ale nezbývalo než počkat a doufat, že ji tu při téhle náladě nezapomene.

 

Bez ohlédnutí vnímala, jak se i ten kluk zvedl a odešel. Zřejmě mu skončila pausa. Ještě chvíli tam postávala, než si konečně kecla do jednoho z křesílek.

Mrkla na hodinky. Dvě odpoledne. No super. Ale docela dobře ten čas mohla odhadnout podle svého scvrklého žaludku.

Zaklonila hlavu a opřela si ji.

 

Možná o trvalo ještě půl hodinu. Neriskovala se znovu podívat na hodinky, než se konečně z chodby ozvaly hlasy a ona viděla dva chlápky v předraženém obleku, mihnout se okolo dveří.

Pak se objevil i Nicolson. Vešel a pohledem si ji našel sedět rozvalenou v křesílku.

„Netušil jsem, jestli tu ještě budete.”

„Vaše výsost mi ještě nedala svolení odejít,” zamumlala ještě s trochou sarkasmu.

Pozvedl obočí.

Otevřela pusu, že plácne neupřímnou omluvu.

Místností se ozvalo hlasité zakručení.

Sklapla zase pusu. No, tak k tomu asi už nebylo co dodat..

Snažil se dál tvářit vážně ale cukající koutky ho zradily. Tak se pobaveně usmál naplno.

„Pojďte, má výsost vás vezme na oběd,” kývl a natáhl k ní ruku.

Upřela na něj pohled jak na boha. Vyhoupla se na nohy a zamířila ke dveřím. Položil jí dlaň na záda, jako by se mu tam měla hlady zhroutit k nohám nebo netrefit dveře.

Šla vedle něj a nemohla přehlédnou jeho zvláštní náladu. Nad něčím přemýšlel a nešlo na něm poznat, jestli ho to rozčiluje nebo ne.

„Komplikace?” neudržela zvědavost na uzdě.

„Navýšili ceny. Muselo jim dojít, že dále zůstáváme u současné výroby. Jenže podle jejich obratu jsme jejich největší odběratel a já rozhodně nehodlám ustupovat.” Tak proto. Vycítili šanci o něco víc vytřískat a chopili se jí. Netušili, že to bude běh proti zdi. Najednou se jí tahle firma zdála prolezlá a prohnilá. Hezký obal...

Došli k výtahu a čekali, dokud sr nedocourá až nahoru. Mia se opřela o zeď. Chodbou se ozvalo bouchnutí dveří. Ohlédla se bez zájmu tím směrem.

Zahlédla známou tvář. Byl to ten kluk z denní místnosti. Upřela na něj přimhouřený pohled z poza brýlí. Rychle klusal chodbou se stohem papírů. Brzy si jí taky všiml. Jeho kroky trochu zvolnily, když na ni zíral.

Rty se jí mírně zvlnily. On ale nemohl odpoutat pohled od jejích očí. Dívala se tak... Jako by si představovala jak se ho dotýká. Smyslné přivření očí, jako by si to naplno užívala. Polilo ho horko, představa toho, co skrývá pod tím neforemným oblečením. Vědomí, že ona na to právě v tenhle okamžik myslí...

Chodbou se ozvala hlasitá rána. Nicolson se překvapeně otočil ke klukovi, který zřejmě přehlédl otevírající se dveře a plnou silou do nich vrazil. Okolo něj se snášely papíry a on se otřeseně zvedal ze země a držel za hlavu. Napříč tomu, ale zíral nepřítomně na jeho asistentku.

Otočil se k ní. Na rtech jí pohrával úsměv.

„Máme tu výtah.” Ta slova spíše zapředla.

S podezíravým pohledem ji následoval dovnitř. Než se dveře výtahu zavřely, dopřála si poslední pohled na toho klučinu, co snaživě sbíral papíry po zemi. Úsměv na rtech se jí ještě rozšířil.

„Netušil jsem, že máte tak krvelačnou povahu.”

Zvedla k němu téměř nevinný pohled.

„Drobné radosti života,” hlesla. Nemohla si pomoct, ale líbilo se jí to. Mohla si vypadat sebeprůměrněji, ale pořád to s chlapama uměla. Ztráceli pro ni hlavu. Nebo si ji alespoň pořádně naryli.

Rty se jí opět zvlnily ve spokojeném úsměvu.




martinexa: Příště ti tam dám i trochu té akce. ;)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Past minulosti 6:

6. Kate
18.07.2013 [20:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Lenis
15.12.2012 [15:23]

Úžasná kapitolka !! :DD

4. maky21 přispěvatel
15.12.2012 [8:32]

maky21Ojojoj Emoticon Velice kvalitní, moc se mi to líbí Emoticon

3. Simones
14.12.2012 [7:24]

no ten kluk mě pobavil :D ale tak, když kouká jinam, než má :D

2. martinexa přispěvatel
13.12.2012 [12:16]

martinexaChudák kluk. Jo bude akce. To já ráda a ještě nějaká erotika ta by nebyla? Emoticon

1. sar
12.12.2012 [20:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosím další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!