OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Past minulosti 5



Past minulosti 5Mia a Nicolson uzavřou dohodu. Velmi brzy ale zjistí, že je vlastně výhodná pouze pro jedinou stranu.

Když dohonila na dně hůlkami i poslední zbloudilý kousek houby, spokojeně odhodila krabici do koše. Skoro se jí nechtělo ani hýbat, ale musela. Přešla zpátky na své místo mezi papíry a z bedny vzala další stoh.

Natáhla se rovnou k hromádce po pravé straně a za zády se jí ozvalo zašustění. Ohlédla se po Nicolsonovi, který si vzal další stoh papírů. Sledovala ho, jak se s tím utábořil na druhé straně této papírové barikády a dal se taky do třídění.

Nečekala to. Překvapeně pootevřela pusu, ale netušila co říct. On se na ni stejně ani nepodíval. Raději se tedy dala taky do práce.


 

5. kapitola

 

Mia položila poslední papír na stoh dalších a unaveně si promnula krk. Dlaněmi se opřela o zem kousek za sebou a podívala se na Nicolsona. Jemu zbývalo pár posledních.

Seděl na zemi a kravatu měl pomačkanou, jak se co chvíli musel natahoval a tahal ji po

koberci. Jindy upravené vlasy měl rozcuchané, jak si je občas prohrábl a boty si už skopl z nohou před hodnou chvílí.

Rozhodně teď nevypadal jako ten despotickej šéf, když sem nastoupila. Teď měl rozhodně bliž k tomu hezounovi v baru...

Pohodil poslední smlouvu na hromadu a úlevně zafuněl. To ji naštěstí probralo. Rychle vstala a začala sbírat jednotlivé stohy a řadit je do beden. Mezi jednotlivé firmy vkládala záložky, na které v rychlosti naškrábala jejich název.

Nicolson se mezi tím natáhl po sloupci, ve kterém byly smlouvy a dodatky k firmě Dimster. Na tváři se mu objevil unavený vítězný úsměv. Jen letmý důkaz, že něco takového jeho tvář umí.

„Budete si přát ještě něco?” zeptala se a oprášila si bavlněnou sukni. Na ten zatracenej materiál se snad chytalo všechno smetí z okruhu dvou metrů.

„Ne,” zavrtěl hlavou a oplatil jí její narážku. „Na zbytek dne už máte volno.”

Tohle prostě nešlo. Musela se začít tiše smát.

„Pojďte, hodím vás domů,” zamumlal smířlivě.

Byla ráda, že kromě vrátného už ve firmě nikdo není. Nebylo by asi dobré, aby je někdo viděl takhle pozdě společně odcházet. Ačkoliv vzhledem k tomu, jak teď vypadala, by fámy asi moc pravděpodobné nebyly.

Následovala ho až k jeho autu a spokojeně se zavrtala do sedadla. Měl stříbrnou audinu a uvnitř byla pohodlná, že by tam byla schopná usnout během pár minut.

„Musím se přiznat,” zamumlal, když vyjeli z garáží, „že mě nepřestáváte překvapovat.”

„Překvapovat v tom dobrém smyslu?”

Pousmál se. „V tom nejlepším. Dokonce si začínám myslet, že se pro mě stáváte nepostradatelnou.”

Na okamžik se k ní ohlédl, protože na to nic neřekla a on chtěl znát její reakci. „Musím ale přiznat, že se ve vás naprosto nevyznám. Netuším, co od vás čekat v další chvíli a jak moc vám věřit.”

„Tak uděláme dohodu. Vy mi budete věřit a já vám vždy řeknu pravdu.”

„To zní fér,” přikývl.

Byl celkem fajn, když se takhle uvolnil a choval jako normální člověk a ne velkej šéf.

Zbytek cesty už jen mlčeli a nebýt toho, že za chvíli byli před jejím bytem, tak by mu tam zaručeně i usnula.

 

* * *

 

Zítřejší vstávání bylo jako za trest. Spustila ruce z postele a pak i nohy. První kroky vzala raději po čtyřech, protože ve svou současnou koordinaci a stabilitu neměla moc valnou důvěru.

Naštěstí dvojitý kafe dokázalo dělat zázraky a do práce dorazila včas a v použitelném stavu. Což bylo evidentně něco, o čem si její šéf mohl dát leda zdát. Ještě dlouho do noci procházel ty smlouvy a spal sotva tři hodiny.

Mlčky ho sledovala, jak prošel její kanceláří, aniž by se ohlédl a tvářil se jak časovaná bomba.

Raději mu šla udělat tu nejsilnější kávu, co ten automat uměl. Sledovala šrotující se zrnka kávy a rozhodla se raději dnešní poštu a poznámky vynechat. Nechtěla, aby ji i s tím prohodil oknem nebo dveřmi.

S tichým zaklepáním se tedy protáhla do jeho kanceláře a jen mu tam nechala kafe a dala se na ústup.

Stačila ale jen dojít za svůj stůl.

„Do prd...”

Zarazila se zadkem kousek nad svým křeslem a upřela pohled na dveře jeho kanceláře. Evidentně bomba vybuchla. Netušila co bylo tím posledním kouskem, ale ten jeho řev stál za to.

Chvíli raději vyčkala, než tam nakoukla. Byl rudý vzteky a strhával ze sebe sako a košili. I přes to jeho škubání si všimla hnědého fleku od kávy.

Teprve pohled na ni ho donutil se trochu umírnit.

„Mám...” naznačila rukou ke dveřím.

„Ne, mám tu náhradní,” zavrčel a a kývl ke skříni. Bylo vidět, že mu dává docela zabrat, aby si nezchladil žáhu na ní.

Byl tak docela rád, že se ozvalo cvaknutí dveří. Shodil ze sebe i košili a zmuchlal naštvaně do koule a hodil na zem. Jediný štěstí snad bylo, že to schytalo jen oblečení a nechrstl to horký kafe na sebe úplně.

Košile s plácnutím dopadla na zem a on se otočil. První co viděl, byly ty její bytelný lodičky s kulatou špičkou.

Překvapeně vzhlédl.

V momentě mu došlo, že to cvaknutí nebyly dveře, ale skříň. Stála tam totiž bez jediného slova a na prstu se jí pohupovalo ramínko s jeho rezervním oblekem.

Výraz ve tváři měla naprosto nečitelný a díky čemuž mu ještě více docházelo, že před ní stojí do pasu nahý.

„Netušil jsem, že tu ještě jste,” hlesl. V jeho hlase už nezněla ani stopa po vzteku. Rychle se snažil stáhnout košili.

Mia zatím měla co dělat, ale se nezačala usmívat. Naplno se kochala tím pohledem na něj a především jeho náhlými rozpaky.

Až jí ho najednou bylo líto.

„Nic se neděje. Není to nic, co bych ještě neviděla.”

Zrovna si přes sebe přehodil košili a začal si zapínat knoflíčky. Dotčeně k ní vzhlédl.

„Právě jste mě obrala o iluze.”

„Pravda je někdy krutá,” hlesla s neupřímným účastným pohledem.

„Ta naše včerejší dohoda pro mě asi není moc výhodná, co?”

Sladce se na něj usmála a pověsila ramínko zpátky. Naposledy se po něm ohlídla a šla risknout udělat mu nové kafe.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Past minulosti 5:

6. Kate
17.07.2013 [23:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Brača
11.12.2012 [0:16]

Paráda chudáček vůbec netuší... Emoticon Emoticon Emoticon

4. maky21 přispěvatel
09.12.2012 [21:45]

maky21Hmmmmmmmm... Emoticon

3. martinexa přispěvatel
09.12.2012 [21:23]

martinexaTy jo já už chci nějaký zvrat :D

2. Simones
09.12.2012 [19:27]

další skvělá kapitola :)) celkem se i těším, na tu situaci, až přijde na to, kdo vlastně Mia je :D

1. sar
09.12.2012 [19:02]

těch 5 kapitol jsem přečetla jedním dechem... je to úžasný... už se nemůžu dočkat další kapitolky ...
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!