OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nová generace - 76.

06.02.2013 (09:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1443×

„Tohle bude šílené, věř mi,“ zamumlala Adoráta, když seděla před zrcadlem a nechala Rebecu, aby jí upravila účes.

„Nebude. Jsi zvaná a sbor tam bude vystupovat, tak se k nim prostě občas přidáš. Nemusíš tam přece být celou dobu.“

„Hlavní hlas? Samozřejmě, vůbec tam nejsem třeba,“ zazubila se na ni přes zrcadlo. Rebeca samozřejmě vypadala dokonale, jako obvykle. V bílých šatech se širokou sukní do půlky lýtek vypadala částečně jako zjevení a částečně jako nevěsta. Vzhledem k tomu, že ji tam doprovázel Tobias a Hugo tam měl přijít s Lily, to nejspíš byl takový rýpanec, protože tam dozajista bude dozorovat i její otec.

„Snažila jsem se Troyovi vysvětlit, jak je to s Křikovým klubem, a vypadal, že to i pochopil, ale řekl, že to na situaci nic nemění. Přesto mi to přijde hloupé.“

„To zvládneš. Navíc se vsadím, že budeš v jednom kole, takže ani nebudeš mít čas, aby tě to trápilo. Pozvala jsi Tonyho?“

„Jistě, koho taky jiného?“ zasmála se Dora a podrbala se malíčkem na špičce nosu, ale jen tak, aby nepoškodila líčení, nehodlala riskovat opakování té procedury, kterou jí Rebeca donutila projít. „Nemyslíš, že je to trochu moc?“ zeptala se s gestem k účesu a šatům.

„Vůbec ne, je to přece Křiklanův večírek. Navíc, ty šaty jsou nádherné, a kam jinam by sis je chtěla vzít, když ne tam?“ protestovala Rebeca a obdivně si prohlédla tmavě modrou látku protkávanou stříbrem. „Žíně z dospívajících hříbat jednorožců. Jestli je něco stvořeno pro Křikův klub, tak tohle.“

„To je právě to, nemám nejmenší tušení,“ pokrčila rameny Adoráta. „Ale asi máš pravdu. Kam jinam bych si je vzala.“

„Skvěle, jsem hotová. Můžeme vyrazit?“ Rebeca vypadala naprosto klidně a vyrovnaně, snad za to mohlo potajmé scházení s Hugem, které se dařilo už i na hradě, a to jen díky Portymu, který jim pomáhal mást těch pár skřítků, které na ně nasadil profesor Malfoy. Nebylo to často, ale i to bylo lepší než nic.

„Nejsi nervózní? Bude ti určitě dýchat za krk z výjimečné blízkosti.“

„Nervózní ani ne, jen mě mrzí, že se budeme muset s Hugem celou dobu ignorovat. Divím se, že nám tam nezakázal jít, ale asi si to nechce rozházet s Křiklanem.“

„Že by na něj přece jen někdo platil?“

„Ne, ale Malfoyovské dekorum je nadevše, a on už si tak dost pošramotil pověst. I když si myslí, že jsem mu ji poškodila hlavně já,“ protočila oči k nebi a pomohla Adorátě na nohy. „Jdeme, nebo tam ti dva vystojí důlek.“

Měla pravdu minimálně v tom, že Tobias i Tony už ve společenské místnosti byli, ale zatímco jeden netrpělivě přecházel sem a tam, druhý si naprosto v klidu četl v křesle u ohně. A oběma to ve společenských hábitech neskutečně slušelo. Ale zatímco Tobias dával přednost netradiční černé, Tony měl hábit v barvě světle okrové, která byla hitem před rokem.

„Zahoď tu knihu a jdeme!“ zavelela Rebeca hlasitě, až Tony poskočil leknutím. Tobias jen v klidu zvedl pohled, založil si stránku a pak teprve knihu odložil.

„Jako obvykle, vypadáš krásně, B.,“ vysekl jí pochvalu a pak to samé udělal i Doře.

„Děkuju, taky nejsi k zahození,“ kontrovala pobaveně a pak se otočila na Tonyho. Pořád stál na místě, kde se zastavil a zíral. Nervózně se ošila. Asi to vážně přehnala, měla si vzít něco více… nebo spíš méně…

„Kruci.“

„Klid, vypadáš báječně,“ hlesla jí Rebeca do ucha a pak pronesla nahlas: „Tak co bude?“ To Tonyho probralo. Došel k nim.

„Já asi nemám slov,“ dostal ze sebe a Rebeca se rozesmála.

„Bratříčku, právě tě překonal; tomuhle se říká lichotka.“ Tobias si jen odfrknul a nabídl jí rámě. Křiklan pořádal večírek ve sklepení, takže před sebou měli ještě kus cesty. Cestou míjeli studenty, kteří se za nimi otáčeli s lítostí i závistí, ale i pár vybraných jedinců oblečených podobně jako oni a mířících stejným směrem. Přesto dorazili mezi posledními.

„Ale to je mi rozkošná skupinka mladých nadějí!“ vyjekl Křiklan potěšeně, když je uviděl, a rozčepýřené šedé chmýří na hlavě se mu radostně rozletělo do stran, jako když fouknete do pampelišky. Rychlým pohybem si vlasy zase uhladil a pak jim všem potřásl rukou. „Vítejte! Vítejte, jsem moc rád, že jste tu všichni,“ zamrkal významně na Rebecu. A ta kontrovala jeho gesto stydlivým zapýřením a mrknutím řasami. Ztělesněná nevinnost, kdo by někomu takovému mohl cokoliv vyčítat? Na Křiklana to zabralo přímo ukázkově. „Pořád říkám, že váš otec by ve vás měl mít větší důvěru. Jeho chování je ostudné, ale zanechme stížnosti. Pojďte dál, jen pojďte. Slečno Longbottomová, vy vypadáte rozkošně. Váš otec jistě musí mít opravdový talent, pod rukama mu rozkvétají nejen květiny!“

Adoráta rozpačitě poděkovala a posunula se mimo jeho dosah, jen co ji pustil. Tony byl propuštěn jen s potřesením rukou, protože on byl pouhý doprovod, a tak se k ní hned přimknul.

„Jednou mě tohle vítání bude stát zdraví nebo alespoň zdravý rozum,“ hlesla tiše a Tony se zasmál.

„Jsem si jistý, že ještě pár lichotek vydržíš. Nebo mám pro dnešek složit slib mlčení? Jsem si totiž jistý, že při každém pokusu o komunikaci by ze mě vypadlo, jak moc jsi dnes večer krásná.“

„Nepřeháněj,“ zamumlala a sklopila hlavu, aby jí vlasy zakryly tvář, bohužel její opatření zklamalo; zapomněla, že jí Rebeca vlasy vyčesala, a tak nebylo za co se schovat. Odkrylo to Tonymu ovšem zcela nové možnosti, jak zjistila, když jí přitiskl rty na šíji.

„Alespoň si to nechte na později,“ ucedil Tobias, když se k nim s Rebecou dostali. „Něco k pití?“

„Jestli tu je ten bílý punč co minule, tak já prosím ten,“ řekla Rebeca a natahovala krk ke stolu s občerstvením, který ale nebylo přes ostatní pozvané vidět.

„Dobře, tak já pro jednou taky nebudu za barbara a dám si místo ležáku punč. Snad nebudu litovat,“ usmála se Dora.

„Pomůžu ti s tím,“ nabídl se Tony a i přes Tobiasovu zjevnou nechuť se k němu přidal.

„Nevíš, proč Tobias Tonyho nemá rád?“ zeptala se Dora Rebecy, když se ti dva ocitli mimo doslech.

„Abych řekla pravdu, tak nemám tušení, a vlastně to ani moc nechápu. Než jste se dali poprvé dohromady, tak byl vlastně Goldstein jeden z mála lidí, se kterými se byl Tobias ochotný bavit. Ale pak… nevím, kdybych ho neznala, řekla bych, že žárlí. Ale spíš reaguje na něco, co jsi mu asi bezděčně naznačila; třeba jsi to tak ani nemyslela, on si to v hlavě zveličil a teď to vypadá, jak to vypadá. To se mu děje často. Proto si před ním dávám pozor na jazyk. V Tobiasově hlavě jsou temná místa, která i drobnosti převrací do něčeho obludného a většinou stoprocentně záporného. Miluju ho, ale v tomhle mě vždycky trochu děsil. Něco v něm je, a není to hezké…“

„Nedramatizuješ to moc?“ zeptala se Dora skepticky, ale k jejímu překvapení se Rebeca nezasmála. Jen trhla hlavou a pokrčila rameny.

„Možná. Skoro mám chuť říct, kéž by. Ale víš, co se říká – genialita má i svoji odvrácenou stranu, a Tobias bezpochyby geniální je.“

„Když to řekneš takhle…“

„Adoráto!“

„Ahoj, Troyi, tady,“ mávla na rozhlížejícího se sbormistra. Ten si úlevně oddychnul a pak se uznale usmál.

„Slúši ti to. Připravena přídat se k nam?“

„Už?“ vyjevila se Dora.

„Áno, chťél bych, abyste zahájili spólečně, pak se ostátni vystřidáji, než na tebe záse přijde řada.“

„Dobře. Vyřídíš to, prosím, klukům?“ zeptala se Rebecy a ta se zasmála.

„Myslíš, když se jim tě podaří přeslechnout? Samozřejmě. Vyřídím jim to s radostí.“

∂∂∂

Rebeca sledovala Doru, jak zmizela mezi hosty, a pak se otočila směrem, kam odešli ti dva kohouti. A málem vrazila do svého otce.

„Kde máš bratra?“

Mlčela.

„Ptám se, kde máš bratra?“

Otočila se k němu zády. Samozřejmě, věděla, že riskuje, ale radši by měla dva týdny v kuse školní trest, než aby s ním promluvila třeba jen jedno slovo. Uměla být stejně tvrdohlavá jako máma, když chtěla, a teď chtěla opravdu moc.

„Takže se mnou nehodláš mluvit?“

Rozhodla se to hnát do krajnosti a odfrkla si.

„Je u stolu s občerstvením, pane,“ ozvala se Lily, která se jako duch vyloupla odnikud a podávala Rebece sklenici s punčem. „Tony mu zrovna brání, aby Huga proklel.“

„Děkuji, Cissy, alespoň někdo se tu nechová jako malé dítě.“

„Samozřejmě. A pane?“ oslovila ho ještě, než stihnul odejít. Otočil se. „Lily je mi milejší.“

Rebeca zatajila dech, když to uslyšela.

„Samozřejmě,“ zazněla dutá odpověď.

„Je pryč,“ pronesla Lily po chvilce.

„Tos nemusela,“ hlesla Rebeca a nevěděla, co se to s ní děje. Nesnášela ho, nemělo by jí ho být líto.

„Musela, zklamal mě, i když tu zášť nezaměřil přímo proti mně. Nezapomínej, že já jsem taky poloviční Weasleyová, a to, co on řekl, se mě dotklo, ať už to v plánu měl, nebo ne.“

„Děkuju. Ale Tobias nechce Huga doopravdy proklít, že ne?“

„Jasně, že ne. Jen chce, aby si Draco myslel to, co si myslí už teď. Že je Tobias na jeho straně. Je téhle věci opravdu hodně oddaný, mi přijde.“

„Jo. To jo, ale stejně je mu to proti srsti.“

„Vážně? Mně kolikrát přijde, že si tuhle roli dvojitého agenta spíš užívá, ale to je asi jedno. Hlavně, že to zatím vychází. Až je to tam ale přestane bavit, Tobias se sem vrátí a já tě zase opustím. Chceš Hugovi něco vyřídit?“

∂∂∂

„Jsi úžasná, víš to? Poslední dobou nad tebou nepřestávám žasnout,“ řekl jí Tony, když se k němu zase přidala, a podal jí pohár s punčem. „Mimochodem, je to dělané z bílých broskví. Křiklan si rozhodně potrpí na extravagantní pití.“

„Teď nevím, jestli se mám smát, nebo být v rozpacích, takže hádám, že jsi to udělal schválně,“ tipovala Dora a upila. Bylo to vynikající! Mohla by přísahat, že něco tak skvělého ještě nikdy nepila. „Merline, to je vynikající.“

Zasmál se. „Říkal jsem ti to. Možná je výstřední a prospěchářský, ale rozhodně ví, co je dobré.“

„Každý jsme nějaký,“ pokrčila Adoráta rameny. Přikývl.

„To je pravda, a tím se oklikou znovu dostávám k tvé úžasnosti. Přísahám, kdybych nevěděl, jak ti nejde přeměňování, měl bych vedle tebe komplex méněcennosti.“ Obdařila ho jedním ze svých proslulých nevěřícných pohledů.

„Asi tě brzy přestanu brát vážně. Pořád je totiž všeobecně známo, že jsi nejchytřejší student v ročníku.“

„Chytrost není talent.“

„Máš talent na přeměňování, a nezkoušej to popřít.“

„Omlouvám se, že vám do toho tak nezdvořile vstoupím, ale zaslechl jsem, o čem se bavíte, a musím se slečnou souhlasit. Váš talent je v tomto směru opravdu obdivuhodný,“ přerušil jejich popichování profesor Grimm. Adoráta se překvapeně otočila.

„Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravila a udělala mu místo, aby se k nim mohl připojit.

„I vám, slečno Longbottomová. Mimochodem, máte opravdu krásný hlas. Už jsem o něm pár zmínek slyšel, ale opravdu jsem si vás mohl poslechnout až dnes. Překrásné. Vy dva spolu tvoříte opravdu moc zajímavý pár,“ mrknul na ně vesele, což v obou zdvihlo vlnu rozpaků.

„Děkujeme… myslím,“ zamumlala Adoráta.

„Prý jste měla s předchozí profesorkou přeměňování jakési potíže, je to pravda?“ pokračoval starý muž s čokoládovou pletí, jako by se nechumelilo. Pravděpodobně se rozhodl vytáhnout všechna zvláštní témata hned na úvod, aby to měli rychle za sebou.

„Ano, madam Cootová si na Adorátu zasedla. Během hodin ji s potěšením ponižovala,“ odpověděl Tony a objal ji kolem pasu. Gesto působilo čistě ochranářsky a Doře se radostí zrychlil puls.

„Ano, něco takového jsem zaslechl.  A přiznávám se, že tomu moc nerozumím, nevidím důvod pro takové chování. Zvláště, když se poslední dobou v přeměňování viditelně zlepšujete.“

„Našla jsem si doučování,“ přiznala Dora rozpačitě a Tony na ni s úsměvem shlédnul.

„Ach, tak proto,“ rozesmál se profesor. „No, je dobré vidět, že se někteří studenti zajímají o studium i mimo hodiny. Moc dobré. Ale asi bych vás měl nechat své zábavě a přestat tak tlachat.“

„Ale to vůbec nemusíte,“ namítla Dora. „Vlastně bych se moc ráda na něco zeptala, smím?“

„Ale jistě, slečno. Tak rozkošnému stvoření bych nemohl odmítnout,“ usmál se profesor a Doru napadlo, jestli se na ni dnes všichni nedomluvili. Pak se ale raději zeptala:

„Učil jste někde, než jste přišel sem?“

„Jistě, dokonce hned na několika školách. Rád cestuji, víte? Než jsem přišel sem, byl jsem sedm let na škole ve Švýcarsku.“

„Ve Švýcarsku je kouzelnická škola?“ zeptal se překvapeně Tony.

„Jistě, že je, mladíku. V celé Evropě je celkem jedenáct kouzelnickým společenstvím uznávaných škol. A jedna z nich právě ve Švýcarsku.“

„Jedenáct, páni. A učil jste na všech?“ zeptal se Tony se zápalem objevitele.

„Téměř, mladíku, téměř. Neučil jsem na dvou. V Rusku a Turecku, ale uvidíme, co přinese budoucnost.“

„To je neskutečné, tolik škol. Naše ředitelka se vás už nikdy nebude chtít vzdát,“ pronesl Tony s jistotou, což profesora pobavilo.

„To je docela možné, ale nebyla by první, a jak vidíte, jsem tady.“ Spiklenecky na ně mrknul, pozvedl číši s nápojem a vydal se dál.

„Vůbec jsem netušila, že je až taková kapacita,“ vydechla Dora obdivně. Tony zakroutil hlavou.

„Myslím, že to tady netuší skoro nikdo. Skoro se mi z něj roztřásla kolena; umíš si představit, co všechno by nás mohl naučit? Zajímalo by mě, jestli si bere učně.“

„Copak, zaujala tě vyhlídka na dráhu profesora?“ Rozesmál se.

„To ani tak ne, ale ta vyhlídka na studium u něj. To bych bral okamžitě.“

„Tak už máš alespoň jasno, na co se zaměřit po NKÚ, většina z nás si bude v tomhle směru týrat mozečky až týden před začátkem školy. A kdoví jestli.“

„Ale? Snad tě neznervózňuje vyhlídka do budoucnosti?“

„Možná. Úplně nepatrně…“

„Tak, že kvůli tomu v noci nespíš?“

„No, to zase ne.“

„Tak vidíš, tak to není tak hrozné. Ale ty vůbec ne-“

„Omlouvám se, že vyrušuju, ale Adoráto, budeš na řadě,“ přitočil se k nim Troy a položil jí ruce na ramena. „Připravená?“

„Samozřejmě,“ usmála se na něj přes rameno. „Hned tam budu.“ Troy kývnul a odkvačil.

„Ty rozhodně nemáš averzi vůči dotykům,“ zabručel Tony, když se za odcházejícím Troyem díval.

„Prosím?“

„Ale nic. Tak jdi, ať si tě můžu poslechnout. Nic proti, ale většina vašeho sboru by potřebovala ještě cvičit,“ ušklíbl se nad tím, jak Francis Bodeová právě vytahovala výšky a trochu jí na to nestačil dech.

„Nebuď zlý. Sbor existuje teprve pár měsíců, oni se zlepší. Ale už opravdu musím, počkej tu na mě, ano?“ Rychle ho políbila a spěchala k pódiu. Troy už tam čekal a ona mu v rychlosti řekla, co mají očarované nástroje hrát. On to pak řekl děvčatům, která měla dělat křoví.

Zhluboka jsem se nadechla před zrcadlem.

Nelíbilo se mu, když jsem nosila vysoké podpatky,

ale mně ano.

Zamkl a nasadil si má sluchátka.

Vždycky řekl, že tu písničku nepochopil,

ale já ano, já ano.

Tony se přiblížil k pódiu a Dora se na něj upnula. Vybrala si tuhle písničku zvlášť kvůli němu. Tyhle pocity v ní probouzel, aniž by to věděl, nebo se o to záměrně snažil. Když to bude vědět, možná už si nebude myslet, že je jí líp bez něj.

Vešla jsem, čekala, že přijdeš pozdě.

Ale už jsi tu byl, stál jsi a mával,

šla jsem k tobě.

Pomohl´s mi se židlí,

ani nevíš, jak je to milé,

ale já ano.

Zakláníš hlavu jako malé dítě, když se směješ.

Myslím, že je podivné myslet si, že jsem zábavná, protože on si to nemyslel.

Posledních osm měsíců jsem

přemýšlela o tom, že láska jen

rozbíjí, pálí a končí.

Ale ve středu v kavárně

jsem sledovala, jak znovu začíná.

Bílé zuby se blýskly v upřímném úsměvu. Mrknul na ni a Dora se cítila jako motýl. Třepotala se ve vzduchu a chvěla se štěstím. A v ten moment jí to došlo. Miluje ho. Úplně doopravdy.

Řekl jsi, že jsi ještě nepotkal dívku,

co by měla tolik nahrávek Jamese Taylora jako ty,

ale já je mám.

Vyprávíme si příběhy a ty nevíš,

proč jsem tak stydlivá,

ale já to vím.

Zakláníš hlavu jako malé dítě, když se směješ.

Myslím, že je podivné myslet si, že jsem zábavná, protože on si to nemyslel.

Posledních osm měsíců jsem

přemýšlela o tom, že láska jen

rozbíjí, pálí a končí.

Ale ve středu v kavárně

jsem sledovala, jak znovu začíná.

Ten pocit byl ochromující a přitom tak osvobozující. Netušila, jak dlouho to v sobě dusila, ale teď, když si to přiznala, bylo to, jako by uvnitř ní něco bouchlo a přitom to vykvetlo. Exploze květů? To je docela dobrý způsob, jak popsat lásku, napadlo ji. Dlouho to v ní klíčilo a rostlo a teď… Teď přišly květy.

A sešli jsme pár ulic k mému autu.

Málem jsem ho nahodila,

ale tys začal mluvit o filmech,

které s rodinou sledujete každé Vánoce,

a přesně o tom chci mluvit.

A poprvé,

co se stalo, stalo se.

Zakláníš hlavu jako malé dítě, když se směješ.

Myslím, že je podivné myslet si, že jsem zábavná, protože on si to nemyslel.

Posledních osm měsíců jsem

přemýšlela o tom, že láska jen

rozbíjí, pálí a končí.

Ale ve středu v kavárně

jsem sledovala, jak znovu začíná.

Ale ve středu v kavárně

jsem sledovala, jak znovu začíná.

Potlesk, který se ozval, nebyl nic tak překvapivého, děsivé bylo jen to, jak snadno si na něj dokázala zvyknout. Několikrát sklonila hlavu a pak odešla z pódia, které do místnosti Křiklan přičaroval zvlášť pro ně.

„Báječné, Adoráto. Děvčata budou vystupovat jen s tebou, dokud se trochu víc nesladí. Alan s Jerrym si vedou dobře spolu, a když jim udělají holky křoví, je to taky skvělé. Teď zazpívají oni, ale budeš zase na řadě ty, tak neutíkej moc daleko, ano?“ pochválil ji Troy a zároveň jí rozdal příkazy na zbytek večera.

„A už nebudou žádné skladby bez zpěvu?“

„Možná pár, ale teď je třeba trochu rozproudit zábavu, takže další zkus trochu živější, ano?“

„Samozřejmě, ty jsi tu šéf,“ vzdychla poslušně a pak se mu omluvila, protože chtěla najít Tonyho.

Nebyl moc daleko, opíral se o zeď mezi dvěma výklenky a v rukou měl poháry s punčem. Jeden jí podal.

„Víš, že jsem si to uvědomila až teď?“

„Co?“ zamrkal překvapeně. Než mu prozradila, co zjistila, se spokojeným výrazem upila. Mrkla.

„Ty taky zakláníš hlavu, když se směješ.“

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová generace - 76.: