OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Naděje v budoucnost - 7. kapitola

07.09.2014 (20:00) • Ali • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1031×

Kapitola sedmá - Rozhovory

Andrew byl zkontrolovat, jak Tobias s Peterem připravili pokoj pro jeho pomocnici. Byl spokojený – postel stála na svém místě, stejně jako truhla a malá komoda. Spokojeně se usmál a zamířil pryč. Na chodbě se vydal do pracovny, aby se vypořádal s listinami, které se mu za posledních pár dní nakupily. Když procházel kolem koupelny, zaslechl, jak se Lora baví s tou černovlasou dívkou. Věděl, že poslouchat za dveřmi je neslušné a nevychované, ale nemohl si pomoci. Musel se na chvíli zastavit a poslouchat, o čem se ty dvě baví. Nedokázal si představit, že našly společnou řeč, zvlášť když si vzpomněl na Lořin nesouhlasný výraz.

Vyslechl část rozhovoru, kdy se bavily o něm a jeho chování k ženám. Když poslouchal, jak ho Lora popisuje, uvědomil si, že ho zná asi nejlépe, když nebude počítat Marmaru. Stál tam jako přimražený, až do chvíle, kdy zaslechl, jak někdo rachotí se závorou na dveřích. Rychle uskočil ode dveří. Provinilý výraz však dostatečně rychle zamaskovat nedokázal.

Lora vyšla na chodbu a setkala se s jeho pohledem. Vykulila oči a dala si ruku přes pusu. Nejspíš jí došlo, že musel slyšet aspoň část jejich rozhovoru.

„P-pane,“ vykoktala na znamení pozdravu. Andrew se snažil rychle opanovat, aby nevypadal jako kluk přistižený při nějaké lumpárně.

„Matylda už přinesla šaty, jdi je připravit na postel a řekni té dívce, aby si je oblékla. Potom její staré šaty vyper,“ vypustil z úst první rozkazy, které ho napadly, aby zamaskoval svoje překvapení. Lora přikývla a zamířila za Matyldou do kuchyně.

Andrew se spěšně otočil a vydal se k pracovně, kam měl původně namířeno. Posadil se za stůl a upřeně pozoroval prázdnou psací desku, skoro jako by čekal, že se na ní něco objeví. V hlavě mu probíhaly útržky rozhovoru, který neoprávněně vyslechl. Byl zaražený, jak dobře ho Lora zná. V tu chvíli však nedokázal určit, jestli je to dobře nebo špatně. Po chvíli bludného přemýšlení potřásl hlavou, jako by chtěl tyto dotěrné myšlenky odehnat. Podíval se na prázdnou pracovní desku a uvědomil si, že úřední listiny nechal v knihovně.

Ze své pracovny vyšel právě ve chvíli, kdy Georgína opouštěla koupelnu. Zastavil se u zavřených dveří a sledoval ji, jak kráčí na druhý konec chodby ke knihovně. Nejspíš hledala svůj pokoj, ale zabočila na špatnou stranu a ocitla se v jeho ložnici. Andrew se odlepil od podlahy a zamířil za ní. Zastavil se v otevřených dveřích a sledoval, jak se Georgína otáčí kolem své osy a rozhlíží se.

„Co tady děláš?“ zeptal se mírně, i když tušil, že zabočila na špatnou stranu. Polekaně se na něj otočila a přejela ho pohledem od hlavy k patě.

„Hledala jsem svůj pokoj,“ odpověděla.

„Ten je na opačné straně,“ poznamenal a ukázal na zavřené dveře přes chodbu. Georgína se na něj ještě jednou podívala pátravým pohledem. Pak se odlepila od země a zamířila ke dveřím, na které ukazoval.

Vzala za kliku a rozhodně je otevřela. Našla za nimi strohou verzi hvězdářova pokoje. U zdi byla přiražená postel, vedle ní stál malý stolek se svícnem. Vlevo vedle dveří stála truhla. Skříň nejspíš ještě nepřinesli, protože žádnou nenašla. Na posteli leželo několik vrstev přikrývek a přehoz. Na přehozu se nacházely obyčejné, ale přesto hezké dámské šaty. V mnoha ohledech připomínaly ty, které měla právě na sobě, ale přeci jen byly o maličko honosnější.

„Skříň a psací stůl s židlí ti ještě donesou,“ pronesl hvězdář stojící ve dveřích. Georgína se na něj otočila se směsicí překvapení a zloby v očích. Cožpak ji musí neustále sledovat?!

„Dobře,“ odpověděla, aby pochopil, že ho vnímá. Nejraději by za sebou zavřela dveře, ale nechtěla svého pána popudit hned první den. Hvězdář se nehýbal. Stále stál na svém místě a pozoroval ji.

„Pojď na chvíli se mnou, chci si s tebou promluvit,“ řekl po chvíli. V ten okamžik se otočil a zamířil ke dveřím do knihovny.

Georgína jej došla ve chvíli, kdy otevíral dveře. Přidržel je otevřené, aby jimi mohla projít. Ukázal na židli před mohutným psacím stolem a požádal ji, aby se posadila. Udělala to. Hvězdář přešel za stůl a usadil se na židli s vysokým opěradlem.

„O čem se mnou chcete mluvit?“ zeptala se Georgína po chvíli tíživého mlčení. Hvězdář se uvelebil ve svém křesle, podepřel si bradu palcem a ukazovákem a zahleděl se na ni se směsicí zájmu a samolibosti. Ten pohled se Georgíně vůbec nelíbil a dala by všechno za to, aby se na ni takhle přestal dívat.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se po chvíli, jako by vůbec neregistroval její otázku.

„Georgína,“ odpověděla neprodleně.

„Georgína,“ zopakoval hvězdář a zahleděl se jí do obličeje. „Krásné jméno,“ dodal potichu, aby ho neslyšela. „Chci s tebou mluvit o tom, proč jsem si tě vybral jako pomocnici,“ oznámil už nahlas. Georgína se mu podívala do obličeje, ale nic v něm nenašla. Přikývla, že ho poslouchá.

„Víš, do králových záležitostí se většinou nepletu, ale tentokrát jsem nechtěl přihlížet, jak cejchuje nevinnou dívku kvůli podezření, které se nepotvrdilo. Kdybych ho požádal, aby tě pustil, vysmál by se mi, ale když jsem ho požádal, aby tě propustil do mých služeb, po rozvažování svolil,“ vysvětloval. Pohled měl upřený na prázdný stůl. „Nečekám žádné velké díky, ale chci něco na oplátku. Poslušnost. Pokud budeš poslušná, bude všechno v pořádku a tvoje práce u mě za nějakou dobu skončí. Pokud budeš poslušná, budeš potom volná a nikdo ti nic neudělá,“ zakončil.

Georgína ho poslouchala se zájmem, avšak v průběhu jeho monologu se u ní vystřídala řada emocí – překvapení, nechápavost a nakonec úleva, která převážila. Cítila úlevu z vidiny, že to není napořád, že se od hvězdáře nakonec někdy dostane a bude svobodná.

„Pokusím se být poslušná,“ odpověděla po krátké chvíli ticha. Snažila se o neutrální tón, ale pár zábleskům úlevy se přece jen neubránila.

„Dobře,“ přikývl. „Můžeš jít. Zítra ráno, až se nasnídáš, přijď sem a probereme tvoji práci,“ řekl rozhodně. Georgína přikývla a zamířila ke dveřím. „Jen ještě jedna maličkost,“ zastavil ji, když sahala po klice. „Lora a Matylda nejsou nadšené z tvého pobytu zde, snaž se nenahněvat je. Nedopadlo by to dobře,“ varoval ji. Poté však sáhl do první zásuvky stolu a začal se v ní přehrabovat. Georgína pochopila, že další slova od hvězdáře nepřijdou, a vydala se do svého pokoje…

Je za námi první školní týden... Jak jste ho zvládli, moji milí čtenáři? Co se týká školy, tak já ho zvládla v pohodě, ale s psaním už to bylo horší. 

Vaše Ali =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naděje v budoucnost - 7. kapitola: