OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel 10. díl

21.01.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1301×

„Bude oběd jestli chceš jít!“ u její postele se najednou zjevil Jese. Taylor jen kousek poodhrnula mokrý kapesník a otevřela jedno oko.

„Ty nekřičíš?“
„Ne. Nemohla jsi za to a navíc tě bolí hlava!“
„Od kdy si všímáš toho co mi je?“

„Půjdeš nebo chceš něco donést sem?“
„Co je k jídlu?“
„Bramborový salát s...“ zasekl se. „Je úplně jedno co je k jídlu, můžeme ti objednat těstoviny nebo tak... klidně ti to donesu sem!“

„Jděte dolů a řekni mi o rohlík... prosím... Příjdu tam...“

„Jseš si jistá?“
„Vypadám snad na to, že si nejsem dost jistá?“

„Vypadáš na to, že při dalším pohybu se rozsypeš!“
„Ten rohlík...“ připomněla mu.

„Dobře...“ Jese poraženě vycouval ze dveří.

Taylor se dlouho přemlouvala, aby vylezla z postele a dost dlouho zvažovala možnost, že by mohla jen říct svému bratrovi, aby ji ten rohlík přinesl sem. Ucítí jejich oběd a vyhodí to co jí v žaludku ještě zbylo.

Potom se ale odhodlala napočítat do 10 a posadila se na posteli. Po patnácti minutách na sebe navlékla pohodlné kalhoty a volné kalhoty, ve kterých se její nohy téměř ztrácely a doplnila je velkou mikynou. Blonďaté vlasy stáhla do culíku, ale její obličej byl stále nazelenalý.

S námahou se dopravila k výtahu, ale stále se cítila jako by ji právě převalcoval kamion. Když se dostavila do jídelny, tak byla téměř plná a snad všichni ji pozorovali. Její pohled se zatím úspěšně vyhýbal stolu, u kterého seděl David a za to sledovala stůl, ke kterému se rychle přibližovala.

„Ahoj...“ pípla a rychle se svezla na židli.

„No nazdat, ty teda vypadáš!“ uvítal ji Jacob.

„Tak to díky!“

„Včera v noci vypadala hůř!“ uvedl věci na pravou míru Jeremy.

„Je ti to trochu líp?“ začal se zajímat Chris.

„Jo. Trochu jo.“

„Po obědě pojedeme pryč. Mám ti sehnat do auta něco na žaludek?“

„Ne. To nebude nutné... Už mám i docela hlad...“

„To je dobré znamení!“ Chris před ni postavil ošatku s pečivem. „Máš dokonce i na výběr!“

Taylor se vděčně natáhla po jednom rohlíku, začala z něj ulamovat kousky, které následně vkládala do pusy a pořádně žvýkala.

„A co se teda včera stalo?“ zeptal se opatrně Jason a blondýnka polkla další kus rohlíku.

„No já vlastně... moc ostře si to nevybavuju... to spíš... spíš Jeremy...“ pohlédla na něj prosebně.

„Všechno co jsem věděl jsem vám řekl!“ pokrčil rameny.

„Už to nebudeme řešit. Dojedli jste?“ vložil se do toho Chris. Všichni mu přikývnuli a zvedli se od stolu přesně ve chvíli, kdy se zvedli i Secret future.

Obě dvě skupiny se setkaly u dveří, vedoucích z jídelny. David prošel jako první a za ním se nahrnuli ostatní.

„Tak co jakpak jsi se vyspala? Naposledy, když jsem tě viděl tak ti moc dobře nebylo!“ otočil se David na Taylor, která se už chystala mu něco odpovědět, ale Jeremy ji předběhl.

„Naposledy, když jsem tě viděl já tak jsi se pokoušel o trestný čin!“
„Ale pan polda... nemáš si na co stěžovat. Docela jsem ti to včera s tou blonckou ulehčil!“

Obě dvě skupiny na sebe vrhaly nenávistné pohledy, dokud je od sebe neodtrhnul Chris s tím, že by si Bad J měli jít zabalit věci, což taky šli udělat.

„Taylor, za hodinu odjíždíme!“ hlásil jí Chris s náznakem toho, aby si pohnula.

„Jo. Jasně.“

Blondýnka zapadla v pokoji a nejraději by se vrhla na velkou měkkou postel, ale rozmyslela si to, protože by určitě usnula a nic by nestihla.

Vytáhla si úzké džíny, černé triko se stříbrným nápisem: „Rebel´s never die“ a hodila k této malé hromádce tmavé tenisky a šedou mikynu.

Potom zašla do sprchy, kde strávila přinejmenším půl hodiny. Rychle si vyfénovala vlasy a vyžehlila je žehličkou. Potsřehla, že po sprše je jí znatelně lépe a oblékla se.

Nakonec začala všechno házet do tašek, protože nestíhala. Když už si myslela, že si sedne, tak se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vpadnul Jese s tím, že jí odnese věci do auta a ona, že by mohla taky už přijít dolů, protože každou chvíli odjedou.

„Doufám, že se hodně dlouho nepojedu!“ konstatovala, když se dívala na hotel, ve kterém byla ubytovaná.

„Aspoň budeme mít nějaké zábávné vzpomínky!“ drcnul do ní se smíchem Jese.

„No to teda budou zábávné vzpomínky!“ sykla ironicky a rozešla se ke Chrisovu autu, ale když otevřela dveře, tak na vybaflo jen sedadlo zaplněné věcmi.

„Co to je?!“
„To co se jinam nevešlo!“ zašklebil se Jason.
„A kde budu sedět já?“
„Budeš muset s klukama!“ pokrčil bezmocně rukama Chris.

„Cože?“
Taylor pohlédla na auto, do kterého už si sedal Jacob.

„Ale jestli mě zabijou, tak je to tvoje vina!“ probodla pohledem a zamířila k Jacobově autě. Ze sedadla spolujezdce vystrčila Jasona, který si tam chtěl akorát sednout.

„Nebudu se s těma dvěma mačkat vzadu!“ protestně se usadila ve předu, natáhla si bezpečnostní pás a nohy vyhodila na palubní desku.

„A to má být co?“ hleděl na ni kriticky Jacob.

„To má být pohodlí!“

„Možná, že si myslíš, že jsi drsná, ale nejseš! Takže ty nohy schoď dolů!“

„Ani mě nehne, takže jestli seš takovej borec za jakýho se máš, tak nemel a nastartuj to auto ať už jedeme.“

Jacob se zamračil, něco si zabručel jen pro sebe, otočil klíčkem v zapalování a nastartoval. Taylor už bylo celkem fajn, ale stále se jí chtělo spát, jenže nemohla, protože pokaždé, když zavřela oči, tak ji někdo ze zadu zatahal za prameny blonďatých vlasů.

Znovu ji někdo škubnul s vlasy.

„Sakra! Nechte mě!“ prudce se otočila a máchla rukou. Čekala, že její rána padne do prázdna, ale trefila Jacoba přímo do hlavy.

„Jau! Co blbneš?!“

„Promiň...“ Taylor se andělsky usmála a kluci, sedící vzadu se mohli potrhat smíchy.

„Vy dva toho nechte!“ vykřiknul. „Taylor dej jim co proto!“ povzbuzoval ji Jacob, když se odpásala a začala drbat do Jeremyho a Jasona, na které dosáhla, ale Jese ji chytnul za ruku a z části ji strhnul na zadní sedadlo.

„Nevidím! Nevidím!“ vykřikl Jacob.

„Tak velký zadek nemám!“ bránila se Taylor, když skoro klečela mezi předními sedadly.

„Ale dlouhé vlasy jo! Vidím jen slámu!“
„Tss!“ Taylor schválně pohodila dlouhými blonďatými vlasy, tak aby mu z části zakryly výhled.

„Jestli se vybouřeme, tak za to můžeš ty!“
„No jo pořád! Raději pořádně řiď! Lezu totiž dozadu!“
„A co tam budeš dělat?“
„Mno přece bojovat za tým předních!“
„My jsme tým!“
„Jacobe, neštvi mě a přestaň se pořád ptát na takový debiloviny!“
„Ale čtyři se sem nevlezeme!“ protestoval malý Jason vcucnutý mezi Jesem a Jeremym.
„My tu budeme tři ty jdeš dopředu!“ zašklebila se na něj a začala se sunout na zadní sedadla, ale nějak se jí zasekla noha a jak se ji zoufale snažila vyprostit, tak skončila na klíně Jeremymu a druhou nohu vyhodila na Jasona, kterého málem kopla.

„Promiňte...“ s omluvným úsměvem a vyzutou teniskou na zašprajclé noze se nasáčkovala na Jeremyho stranu a vyžduchávala z místa Jason, který se s vděčností usadil ve předu, kde měl patřičný klid a pohodlý.

Na zadních sedadlech se mezitím svedla lehtající válka.

„Okamžitě mě pusť!“ spustila Taylor, když ji Jeremy chytnul, tak, že se nemohla bránit a Jese ji lehtal. Mrskala sebou jako ještěrka.

„Nesnáším lehtání! Já už budu hodná!“ začala slibovat.

„Počkej Jese, to je docela lákává nabídka, když to slibuje ona!“

„Budeš už hodná?“

Blondýnka rychle začala přikyvovat a zpozorovala, že sevření povolilo, proto se usadila mezi těma dvěma a chvíli nic nedělala jen jako andílek seděla, ale potom rychle vyšvihla obě ruce, každou k jednomu z těch dvou a začala jim cuchat vlasy.

„Sliby jsou chyby! A za blbost se platí!“ zašklebila se a rychle se naklonila k předním sedadlům. „Dělej Jasone, lezeš zpátky! Já chci dopředu!“ skoro zapištěla, když ji Jese s Jeremym strhnuli zpátky na sedačku.

„Nikam nepůjdeš!“ a oba dva jí začali cuchat a tupírovat vlasy.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel 10. díl: