Kletba 3.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Je tu třetí díleček s názvem Devil Lair...Už se tam konečně něco děje.Snad to nekdo precte noo...i kdyz nwm nwm... xD Doporučuju k tomu tuhle piesnickuu:))) http://www.youtube.com/watch?v=SO4LyKd-Hws

05.07.2009 (19:39) • uuuzaaa • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1027×

3.Devil Lair

Zapnula si kabátec,natáhla si přes hlavu jeho kapuci a vykročila do stínu lesa za psem…Došla až na okraj mýtiny a zastavila se.Nějaký nepříjemný pocit jí říkal aby tam nechodila,ale zvědavost ji přemohla a tak udělala první krok do temných útrob lesa Devil Lair.

Zhluboka se nadechla a ucítila známou vůni stromů,jehličí a divoce rostoucích květin,která prostupovala celým jejím tělem.Ale čím hlouběji do lesa vstupovala,tím měla na hrudi více tíživý pocit samoty,strachu a nejistoty.

Nechávala se vést tajemným,černým psem ale ten se jí neustále vzdaloval až sejí ztratil úplně.Strach ji nyní pohltil.Cítila,že ji někdo sleduje ale nevěděla kdo ani odkud.A navíc ztratila cestu.Byla v pasti.

Zachovej klid.Zachovej klid.Říkala si pro sebe ale nepomohlo to.Zoufale se kolem sebe rozhlížela a hledala světlo.Světlo,které by ji mohlo přivést zpátky do bezpečí.Klopýtala lesem a ani si neuvědomovala,že zachází čím dál hlouběji.Míjela už snad stovky stromů a pořád nemohla najít cestu zpět.Říkala si jestli to náhodou není jiný les.Jiný než ten,kterým se vždy procházela jako malá a znala každý jeho kout.Tenhle les byl jiný.Temný a zákeřný.

Najednou zakopla o mohutný kořen nějakého stromu a tvrdě dopadla na hlinitou zem.A to byla chyba.Zničehonic ucítila hrozný chlad po celém těle a začala se celá třást.Slyšela kroky ale neodvažovala se vzhlédnout.Kroky se přibližovaly a jí se před očima přehrál celý život.Cítila,že tohle je její konec.

Kroky už byly skoro u ní a tak se schoulila do klubíčka a čekala na bolest.Ta ale nepřišla….Místo ní uslyšela podivné tlumené zvuky a po té ohlušující vrčení a dopad něčeho mohutného na zem kousek vedle ní.Neodvažovala se podívat kdo,nebo co ty zvuky vydává.

Hrůzostrašné vrčení neustávalo ale slyšela,že ta věc vyrazila dopředu a na něco se vrhla.Nejspíš na toho,komu patřili kroky co ji tak vyděsily.Pak zazněl něčí výkřik,při kterém tuhla krev v žilách a boj se přesunul dál od Molly,které strach cloumal celým tělem až se musela co nejvíc přikrčit ke studené zemi,aby na sebe silným třesem moc neupozornila.Myslela si,bláhová,že si jí nevšimli…A přitom se celý souboj odehrával jen kvůli ní.

Bojující dvojice se čím dál víc vzdalovala a ona se začala vzpamatovávat z prvotního šoku.Motala se jí hlava z toho tvrdého dopadu na zem a událost zápasící dvojice jí na klidu taky moc nepřidala.Ale jedno věděla jistě.Musí co nejrychleji pryč.

Dodala si odvahu a konečně vzhlédla od tmavé hlíny a rozhlédla se kolem.Nikde nikdo.Jen občas jakoby z dálky slyšela vrčení.Namáhavě se zvedla a ještě jednou se rozhlédla.Pak začala znovu klopýtat lesem,avšak už měla jistý cíl.Být co nejdál od směru,kterým se vydali bojující.

Běžela už desítky minut a tak zoufale lapala po dechu.Vzduch ji pálil v těžce pracujících plících a ona ztrácela naději.Naději,že se ještě někdy dostane z toho prokletého lesa.Všude kolem byla jen temnota a ticho.Po ušpiněných tvářích jí proudem tekly slané slzy a ona cítila,že jí nohy vypovídají službu.

Upadla a svalila se do mokrého listí.Už neměla sílu jít dál.Vzpomněla si na otcova slova: „Nikdy už nechoď do Devil Lair.Je to prokletý les.Už by ses nemusela vrátit.“ a přitom pomyšlení začala znovu brečet.

V tom však pod listím nahmatala něco tvrdého a studeného.Odhrnula rukou mokrou hlínu,kameny a listí a prohlédla si to.Bylo to něco jako poklop.Molly svitla naděje,že by jí třeba mohl dostat ven z lesa,ale nevěděla,jak ho otevřít.Použila všechnu svou zbývající sílu,ale nešlo to.Za normálních okolností by to vzdala,ale teď cítila intuici.Něco ji tam táhlo.Nějaká vnitřní síla.Chtělo to aby šla dovnitř.

Ještě jednou si poklop pořádně prohlédla.Byl na něm kruhovitý výklenek a na něm něco vyryto.Nevěděla přesně co by to mohlo být ale vypadalo to jako…Kapka?A nebo taky jenom lísteček…Opět ztrácela naději.Ucítila na své tváři horkou slzu,jenž si putuje cestu po lícní kosti.Nechala ji téct.

Slza sjela dolů tváří,přes bradu a odtud tiše skápla na zem.Ne…Na zem ne…Spadla přímo doprostřed výklenku otvoru a ten-ten se k Mollyinému překvapení sám od sebe hlasitě otevřel.A tak ji nechal nahlédnout do jeho temných zákoutí.Chvíli váhala ale pak si řekla,že ji stejně nic jiného nezbývá a skočila do temné díry,jenž tajemný poklop skrýval.Padala dolů,vstříc temnotě a chladu…