OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 4. kapitola

15.06.2011 (12:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 992×

On:

Stojím stranou od pódia a dívám se, jak se Maličká brodí davem jásajících fanoušků. Za pár minut mají vystupovat kapela, ve které jsou naši oblíbení a její nepopulární Chester. Jasně, Izabel vždycky tvrdí, že je jí jejich koncert úplně volný a že je v tu chvíli někde jinde, kde má strašně důležitou práci. Už mi to vrtalo hlavou. Kam vždycky uniká, když Chazzy zapěje první tóny? Postavila se do druhé řady vedle krásný blonďatý holky. V duchu zapřemýšlím, zda by mi na ni sehnala číslo. Pak si ale uvědomím, že s fanoušky rockových gigantů je to věčně těžký a chuť mě opustí. Naposledy jsem měl takovou potíž s jednou krásnou dlouhonohou mrškou, která mi při aktu začala říkat Frede, jelikož byla totálně udělaná do Freda Dursta z Limp Bizkit. Dílo jsem dokončil, ale cítil jsem se mírně zneužitě. Uhranula můj sexuální apetit a téměř den jsem nikoho neměl! Musel jsem to potom dohnat a nabažit se nových těl.

Chester vyskočí na pódium a dav začne šílet. Spolu s hysterií zjančí i Izabel, na což koukám zaraženě. Asi ji vážně ohromil. Co dodat, je to živel. Evidentně se v něm skrývá ohromná impulsivní síla. Kdyby ho napojili na trafo, možná by stačil napájet celý Washington. Maličká je ohromena, tak ohromena, až mi to trochu vadí. Možná na těch Mikeových slovech něco bude. Výsostně se docpe ještě blíž, dávajíc si nejspíš pozor, aby ji nikdo z kapely nezahlédl. Celou dobu, co kluci řádí a ničí jevištní podlahu, tam stojí a užívá si báječného koncertu. Když se začnou loučit, proplete se davem k zadnímu vchodu a zmizí. Musím si pospíšit, abych na ni ve spleti uliček někde narazil. Nemůžu si nechat ujít její další výmluvu, proč právě dnes nestihla koncert, na kterém si při tom báječně bavila!

Ona:

„Izabel!" zahučí mi kdosi za zády, div nenadskočím. V hlavě pořád Chazzyho nádherný hlas a tělo. Je to bůh, energický a nádherný.

„Tayo?! Fuj, já jsem se lekla." Usměju se a vezmu ho kolem ramen.

„Kdes byla?" Trochu mě tou otázkou překvapí, nečekala jsem, že mě tak brzy někdo objeví.

„Byla jsem pomoct s aparaturou." Nastražím bezelstný pohled do jeho očí.

„A proč se ptáš?" Zapátrám.

„Tak mě to zajímá…" Začne být nepříjemně tajemný.

„Ty mě sleduješ?" Mrknu na něj pobaveně a v krku mám knedlík.

„To ne, to bych si nedovolil." Zaškaredí se.

„Co koncert?"

„Nevím, zase jsem ho bohužel nestihla." Trhnu rameny. „Popravdě mi to ani nevadí. Nijak mě neláká toho inteligenta poslouchat nebo na něj čučet." Zakřením se.

„Jasně, koho by to bavilo." Pokyvuje Tayo.

„Takže ti Chazzy pořád leze na nervy?" Zadívá se na mě přemýšlivě.

„Není to jasný?" Zívnu. Tenhle rozhovor mě nudí, tahá ze mě rozumy, aby si připadal lepší a vytrvalejší jako kritik mého života. Drahý můj, běž si najít nějakou lehkou děvu nahraní - zahučím v duchu a odeberu se do VIP místnosti, kam za chvíli uřícení zlatí hoši přiletí. Chester byl dnes skvělý, plný elánu a života. Chtěla bych s ním skončit na pustém ostrově a sebou jen neubývající hromádku prezervativů. Ach jej! Začínám být stejně zvrácená jako Tayo, proboha! Sotva se opřu o zeď vedle Anny, vletí do dveří jako první Chester. Vypadá stále energicky, nikoliv vyčerpaně, přímo k sežrání. Vyhecovaný tím kotlem pod sebou. Teď bych ho chtěla na řetěz ke své posteli, protože je v nejlepším adrenalinovém stavu. Ze široka roztáhne ruce, jako by mne snad chtěl obejmout. Hned se mu vyhnu

„Líbil se ti koncert, miláčku?" Mrkne na mě.

„Nestihla jsem ho." Velkoryse se usměju. Chestera to kupodivu nedostane, ani se nezašklebí. Rukou mi zajede do vlasů a přitáhne si mě k sobě tak blízko, blizoučko, až cítím jeho dech a zašeptá.

„Já jsem tě viděl!" Skoro se mi zastaví srdce. Jen na něj s vyděšeným pohledem zírám, zatímco on vítězně odchází do sprch.

„Děje se něco?" Tayo je hned v pohotovosti. Ještě trochu rozhozeně se posadím na pohovku, musíme na ně počkat.

„Nic. Všechno dobrý," zablekotám a začnu si uvědomovat následky. Chester mě viděl! Teď ví, že na ty jeho koncerty nedám dopustit!

„Inteligent, ten Chester," ulevím si a zakousnu se do křupavé čokoládové tyčinky, kterou si hodlám obalit nervy proti dalšímu rejpání.

„Můžeme, miláčku!" S úsměvem na rtech a ručníkem kolem krku vyjde z umývárny a popadne mě za ruku. Hned proplete své prsty s mými, což mě rozčílí.

„Pusť mě!" zasyčím tiše. Nechci dělat blázinec na veřejnosti, teď už ne!

„Už jsme se za ruce přece drželi." Mírně mi připomene.

„To je fuk! Pracky pryč." Snažím se mu vytrhnout, ale drží mě pevně. Když se moc škubu, stlačí mi prsty, což zabolí a dám na chvíli pokoj.

„Jsi hnusný," vyčtu mu a doprovodím to zkoroušeným pohledem, který Chester přijme s úšklebkem.

„Jak se těšíš na náš další koncert?"

„Netěším!" zahučím se sebezapřením.

„Proč? Pokud vím, tak tenhle sis dokonale užila," odpoví se smíchem a táhne mě ven chodbičkami. Jdeme hned za Mikeem a Annou, kteří jsou do sebe zavěšení jako Romeo a Julie. Jejich láska je sladká, závidění hodná, jak jsou šťastní.

„Zdání klame." Vypláznu na něj jazyk a dál se beznadějně snažím vysmeknout z jeho držení.

„No tak, maličká." Na oko se naštve. Obejme mě těžce kolem krku a přitáhne mě k sobě nadoraz, takže jdeme bok po boku a vypadáme snad stejně něžně a romanticky jako dvojice před námi.

„Celou dobu jsem tě nespustil z očí. Vím, jak moc se ti to líbilo!" Zajiskří mu v očích.

„Mysli si, co chceš." Pokrčím rameny. „Chazzy, pusť mě." Zaprosím se skloněnou hlavou. Tady, kde nás pomalu nikdo nevidí - mimo kapely a jejich přítelkyň - je mi to jakžtakž nepohodlné, ale venku, kde budeme všem na očích. To prostě nepřežiju!

„Tayo má pravdu. Jsi strachoprd." Sebevědomě se zašklebí a k mé úlevě mě pustí, předběhne a razí do slunce. Nechám Chestera, ať se mezi maskoty vydovádí. Má na to právo. Snad mě pak nechá na pokoji. Raději vyhlížím Taye a i když si to nechci připustit, tak po očku sleduju našeho manekýna, jak se nechává opěvovávat slečnami s dokonalými těly. Sahají na něj, laskají ho a prosí o podpis. Častují ho toužebnými pohledy a svádivými úsměvy a on si to všechno nesmírně užívá! Stojím s rukama podél těla, pevně semknutýma v pěst a v duchu fantazíruju, jak bych mezi ty čubičky přilétla, jednu jim praštila, aby vysmahli a přitáhla toho neandrtálce k sobě. Vášnivě a majetnicky bych ho políbila, aby bylo poznat, čí že ten hřebeček vlastně je. Dám fantazii na uzdu. Chazzy se po jednom velkém objetí s maskotem zadívá mým směrem a to co vidí - tedy mě - ho velmi potěší. Má snad ještě lepší náladu! Za to já mu s inteligentními nadávkami ukážu záda a rozeběhnu se chodbou zpátky. Kde ten zatracený Tayo zase vězí?! Podlaha mi klouže pod nohama, jak ji kluci umokřili. Nejsou schopní se osušit pořádně, ne musí tu nadělat loužičky, aby si tu pak někdo nabil hubu.

Na svého drahého narazím kousek před VIP sekcí, kde se vášnivě muchluje s Lilith, dcerou vedoucího bezpečnosti. S výrazem totální nechuti na ně chvíli zírám, dokud mi to nepřipomene nadrženého Chazzyka a pak duchaplně zasáhnu.

„Nechci rušit, hrdličky, ale musíme vypadnout." S ušklíbnutím odvrátím zrak, když zahlídnu, jak má svou ruku na jejím intimním místě - a pak kdo je tu perverzák!

„Izabel? Jo, už jdu… Už jdu." Udýchaně, téměř hekavě, mi odpovídá.

„Zatím." Naposledy ji oslintá a pak mě chytne za ruku a běží se mnou k východu.

„Pusť! Co jste dneska všichni tak jetý na to držení se za ruce..." brblám si a dlaně si pro jistotu nacpu do kapes.

„Jak všichni?" zaburácí Tayo, trochu mě nestíhá. Protože zatímco mě žene adrenalin a vztek na toho tupouna, tak kamarád už si svou nejvyšší dávku testosteronu vybil. Pak mu to docvakne.

„Myslíš, Chestera?" Velkoryse se usměje.

„Chazzyka." Udělám cukrblik.

„Koho jiného!" Před očima mi vyroste obraz čerstvě navoněného Chestera, v černých kalhotách a bílém tílku. U pasu těžký pásek. Černé vlasy vyčesané k nebi. Jeho vysoké a štíhlé tělo v zajetí útlých paží fanynek. Zavrtím hlavou a bez milosti smažu tu vizi. Sotva vejdu do tourbusu, už mi leze na mozek.

„Jak se ti líbilo moje osazenstvo?" Vyzývavě na mě mrkne.

„Myslíš ty harémový konkubíny?" Zamračím se.

„Krásný, užij si to s nimi." Snažím se vydolovat úsměv, ale místo toho se mi podaří spíš škleb, což ho zase potěší!

„Ty žárlíš." Chechtá se na celý kolo.

„Na tebe, to určitě!" Nafouknu tváře a chci kolem něho projít na konec Mekky, kde snad budu mít klid! Ale on mi zastoupí cestu.

„Nemusíš žárlit, miláčku. Já chci jen tebe." Blahosklonně se na mě zadívá.

„Ty jsi tak namyšlený, až to bolí." Div mu neplivnu do tváře. „Ty pipky venku tě možná žerou, ale já teda ne." Pohodím hlavou. „Mně jsi volný. Jsi jako vzduch!" Odstrčím ho, když omotá své ruce kolem mě.

„A víš, že bez vzduchu nedokážeš žít?" Mrkne na mě.

„Nech si zdát." Ušklíbnu se a projdu do zadní části, kde soptím a nadávám na toho inteligenta, co můžu!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 4. kapitola: