OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 3. kapitola

14.06.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 962×

Ona:

Se zýváním vejdu do haly a zadívám se ke stolu, kde v tichosti hluku sedí celá naše banda. Stůl je plný nejrůznějších snídaňových dobrot a já mám chuť jen na jedno - na něj! Chester si podpírá oběma rukama hlavu a očima těká po místnosti. Plameny mu šlehají od zápěstí níž a díky tomu, že má jen tílko, mě láká i jeho druhé tetování na pravé paži. Samou touhou bych toho neřáda snědla, vypadá neskutečně roztomile a k umačkání, a když na své tváři nastraží nevinný úsměv, skočila bych pro něj z útesu. Jak vidím, má dnes náladu na vlnách romantický hudby, kterou k smrti nesnáším. Do uší si pumpuje prominentní songy od Madonny. Jakmile si mě všimne, hned se posadí do pozoru.

„Vyspala ses, miláčku?" A zkazí mi tak svou nevymáchanou hubou všechnu pečlivě nastřádanou atmosféru dnešního rána, kterou kolem sebe šířil.

„Bez tebe vždycky výborně!" odpovím mu s úšklebkem.

„Se mnou by ses vyspala ještě mnohem líp." Mrkne na mě vyzývavě.Část ze mě maličko zatouží podlehnout jeho nabídce, avšak má silnější půlka ho posunkem pošle kamsi, kde slunce nesvítí.

„Čau maličká...“ Poposedne si můj drahý na místě.

„Nevyspalá nebo co?" Tayo má postřeh, jenže jako můj nejlepší kámoš stále nechápe, proč mi ten zatracený rocker tolik leze na nervy. Protože je nesnesitelný, hrubý a myslí si, že když vypadá jako bůh, tak každou dostane a okouzlí. Ne, mě nedostane! Já nebudu jeho další zářez na futru!

„Jsem v pohodě, jen mi prostě někdo leze některými kydy na nervy." Náznakem ukážu na Chestera, který se na mě nebetyčně kření. Chtěla bych mu přes ten jeho nemožně pěkný obličej jednou fláknout pořádnou facku. Snad by se mu konečně rozsvítilo.

„Jak ses dostala do pokoje? Vše ok?" Zadívám se na svou horší polovičku. Vlastně ani nevím. Ráno jsem se prostě probrala v pokoji a to bylo pro mě nejdůležitější.

„Odnesl jsem ji tam. Stejně všechno prospala." Chester se na mě božsky usměje a prsty muzikanta mě něžně a zlehka pohladí přes otevřenou dlaň. Jeho dotek je tak nepříjemně hřejivý, šimravý a sladký, že se mu hned vyškubnu a zamračím se na něj. Vytasí se s esem z rukávu a já chvíli, celá fascinovaná, zírám do jeho tváře a vpíjím si do paměti ten nejkrásnější úsměv pod sluncem.

„Iz?" Dloubne do mě Tayo. Rozpačitě se rozhlédnu kolem pohledem poražence, v tomhle případě Chester zvítězil na celé čáře díky andělské záři úsměvu, ale příští bitvu vyhraju opět já!

„To tys mě vysvléknul z věcí?"

„Jak vysvléknul?" zahuhlá Tayo s plnou pusou. Zamlží se mu oči. Je mi jasný nač myslí a tak ho pro jistotu pod stolem kopnu, aby přestal rozjíždět své erotické fantazie.

„Jo, protože vím, že se ve věcech nevyspíš," řekne Chazz a nabodne si na vidličku velký kus slaniny.

„Neboj se..." Protne mě rošťáckým pohledem

„… nic jsem neviděl." Že by přeci jen byl Chester fajn? V duchu si zanadávám, možná mu přeci jen trochu křivdím. „Tělo máš pěkný, málem jsem se neudržel..." Prohodí po chvíli jako by nic. Ty neandrtálče!

„Říkals, že jsi nic neviděl!" vybuchnu.

„Pěkný prsa, pevný zadek…" Začne Tayo vypočítávat.

„Hej, inteligente!" upozorním ho.

„Přesně, jak říkáš, Tayo a taky ještě mnohem víc." Chazzy je ve svém živlu a potápí, jak může.

„Byla jsi úplně nahá?" Zadívá se na mě můj drahý s otevřenou pusou.

„Ne!" odmítám kategoricky.

„Spodní prádlo jsem jí nechal, i když jsem byl v pokušení…" Maluje si Chester a hází po mně vyzývavé pohledy. Evidentně si to všechno užívá!

„Jasný zvrhlík." Ušklíbnu se a uzavřu debatu.

„A ty taky!" Ukážu na Taye a naberu si smažená vajíčka, slaninu a toust. Nebudu z toho dělat nějakou aféru. Koneckonců by to nebyl první chlap, který by mě okukoval. Ke všemu, já se naštěstí nemusím za nic stydět, jsem se sebou naprosto spokojená a díky vysokému sebevědomí - doufám, že opodstatněnému - si troufnu na kteréhokoliv, jež by se mi zalíbil. Všechny strčím do kapsy.

„Poděkuj mu," šeptne mi Tayo do ucha.

„Cože?! Proč! Vždyť je to sprosťák!" dohaduju se tiše.

„Ty bys po vlastních do pokoje nedošla. Bylo to od něj hezký."

„Očumoval mě!" soptím.

„Ve věcech by ses nevyspala, má pravdu."

„Fajn!" procedím skrze zuby a podívám se na tu inteligentní rock star. Já se slůvkem "děkuji" prostě šetřím a rozhodně jsem toho názoru, že Chazzy si ode mě nic takové ho nezaslouží. Leda tak poslat ho někam za ty jeho urážky a kydy.

„Tak ti díky!" Chester přesně na tohle nejspíš čekal, protože se bohémsky uculí.

„Není zač, miláčku. Kam spolu dneska půjdeme na rande?" Hlavu si chytím do dlaní. Tohle už není možný. On si tolik věří, že by zasloužil přes nos. Namyšlenec! Nikdo mi tak šíleně nelezl na nervy jako on, nikdy jsem nepoznala někoho, koho bych na jednu stranu chtěla pomilovat a na druhou zabít.

„Vidíš to," stěžuji si tiše svému dobrému příteli, který pokrčí rameny.

„Jste oba stejný, co chceš slyšet." No prosím! Podpora veškerá žádná a ještě mě k němu přirovná, což mě docela zabolí. Jak bych se tomu tupounovi asi mohla podobat?! Chazzy mě probodává spalujícím pohledem.

„Co je?" durtím se.

„Stále čekám až mi odpovíš." Na rtech lišácký úsměv.

„To se hodně načekáš!" Zamračím se na něj a ukousnu si sousto z krajíce chleba.

„Chceš říct, že nemáš zájem?" Chesterova dobrá nálada se evidentně začne rozplývat a mě to těší! Pod stolem do mě kopne Tayo a kývne směrem k Chazzymu.

„Tak s ním někam běž, ne?"

„Ty ses zbláznil?" Odporuju mu a snad jen mírně nabírá můj hlas na hysterii.

„Chester potřebuje podporu…" Zas mi připomene jeho rozvod, a jaký je to mega chudák!

„Tak ho podpoř a běž s ním někam sám, ty inteligente!" řeknu až moc nahlas, což Chester zaznamená. Možná jsem mohla být trochu ohleduplnější, ale v téhle chvíli mi toho provokatéra není vůbec líto.

„Máš se mnou nějaký problém?" Nervózně se na mě zadívá, jako by snad ani netušil.

„Jasně, s tebou… Svět se točí jenom okolo tebe a těch tvých modrých očí! Jenže jo, tentokrát je to kvůli tobě… Co kdybys šel otravovat někoho jiného a mě nechal na pokoji!" Stoupnu si. Už takhle na nás zírá celá jídelna, takže se tomu stejně nevyhnu.

„Mám hnědý oči, jestli sis nevšimla." Zarazí se smutně a s tímhle totálně ublíženým výrazem se odebere od stolu. Ráda, bych mu zasadila další políček, ale je mi ho líto. U srdce mě bodne nepříjemná starost o toho šílence.

„Pojď se mnou!" Tayo se zatváří nakvašeně a přísně. Bez debat se nechám odvléct stranou jako nějaké zlobivé dítě.

„Ty ses zbláznila!" Stiskne mi ruku.

„Proč jako?!" Neurvale se na něj zadívám.

„Jako mám tam snídani!" protestuju, když mi zatrhne můj útěk zpět ke stolu.

„Dneska jsi dojedla!" Takhle naštvaného ho ještě nezažila.

„Co to s tebou je? Jsi úplně vybrakovaná!"

„Se mnou?! Vždyť si o to ten ignorant sám říkal!" Dám ruce křížem a fyzicky ho přehlížím.

„Nepřišlo ti to hnusný? Nejspíš jsi mu dost ublížila." Zatřese mnou jako by mě chtěl probrat z té euforie.

„Je to dospělý chlap, on to přežije." Zašklebím se.

„Doufám, že se teď cítíš jako king, protože já být tebou, tak bych si za tohle nafackoval a zpytoval své svědomí. Chester je možná provokatér, ale vždycky je k tobě ohleduplný, co může. A ty se k němu chováš jako by to byl vyvrhel. Izabel, kdybych tě neznal, tak řeknu, že nemáš charakter ani srdce." A odejde. Ještě chvíli stojím stranou a přežvykuju slova, která mi řekl a je mi čím dál tím hůř. Srdce mě svírá natolik, že se nakonec odeberu ke schodům do svého pokoje.

On:

„Vůbec nevím, co to do ní vjelo." Svraštím obočí a v duchu se vztekám. Napadá mě tisíc erotických způsobů, jak bych ji umravnil.

„Nech ji, ne každý ten Chazzův humor chápe." Phoenix mě utěšuje, zcela bezvýsledně.

„Docela se za ní stydím... Měl bych se za ní jít Chazzymu omluvit." Mike se usměje a políbí svou krásnou ženu.

„Nech to být… Ať si to vyřeší mezi sebou." Mrkne na kluky ze skupiny. Zdá se, že mi něco uniká. Něco, o čem ví oni, ale ne já, nejlepší kamarád a horší polovička mé maličké nádherné.

„Něco mi uniká?" Nechápavě se na ně zadívám.

„Ty sis nevšiml, jak to mezi nimi jiskří?" Usměje se Anna. Joe na mě vyzývavě mrkne. Němě zavrtím hlavou a přebírám si to v mysli.

„Oni sami si toho taky nejspíš nevšimli.. Ale myslím si, že je prostě něco k sobě táhne. A Chester se tomu brání tím došťuchováním a Izabel tím, že ho nemůže ani cítit…"

„Ale vlastně netouží po ničem jiném než být spolu," řeknu zamyšleně. Vzpomenu si na noční procházku, kdy mi Chester vlastně potvrdil, že je do Izabel celý žhavý.

„Takže tu platí pravidlo, co se škádlívá rádo se mívá?"

„Asi tak nějak." Protáhne se Rob.

„A nebo se prostě všichni pleteme a oni se jen nemohou vystát." Zívne a natáhne se pro sůl.

Trochu mě to dostane, že Izabel a Chester, zřejmě jsem byl zaslepený stejně jako oni. Ale proč jsem si toho nevšiml já? Kdyby mi to neřekl, nepoznal bych to. Zdá se, že ostatní už to ale tušili dávno! Zatímco napichuju míchaný vajíčko, tak si sám odpovídám. Vždycky jsem počítal s tím, že Izabel bude moje. Známe se tak dobře. Hodili bychom se k sobě perfektně. Společně jsme neporazitelní. Já začnu větu, ona ji dokončí. Celou dobu jsem počítal s tím, že se maličká uchovává v panenském stavu právě pro mé božský já! Právem první noci jsem si byl tolik jistý. To tělo i duše prostě má patřit mě! Proto jsem si užíval života s tolika rohožkami, věděl jsem, že později pro mě bude Izabel ta jediná. A teď tohle? Ona a Chester. Možná je to přeci jen z její strany obyčejná rivalita - zadoufám němě. Asi bych si měl přát, aby byla šťastná, jenže jak mám vědět, že by to mohlo být právě s ním?!

Ona:

U dveří do svého pokoje se zastavím. Jsou tvrdé a plné trápení zrcadlícího se v mých očích. Zírám na ně až s nečekaným odporem. Naštvaná sama na sebe, že jsem podlehla hrdelnímu hříchu odplaty. Právě teď v tuhle chvíli tohle není to místo, kde bych chtěla být. Myslí jsem pořád u Chazzyho, u toho hnědookého anděla v masce ďábla. Dokole si přehrávám ten jeho ublížený výraz a ubližuju si. Než se naděju, kroky mě vedou k němu před dveře. Bez myšlení zaklepu a vyčkávám. Ty vteřiny ponížení se táhnout až do té doby, než otevře dveře. Zmateně na mě kouká, skoro bych ho nepoznala za tím závojem sebe litování, a pak náhle zpátky dostane svou náturu zlého rockera.

„To jsi ty…“ Odfrkne. „Co ještě? Neboj se, už ti dám pokoj, jestli ti jde o tohle." Probodne mě nehezkým pohledem. „Nebo mi chceš uštědřit další ránu?" Naštvaný a na dně, to je nejhorší kombinace, která mě za těmi dveřmi mohla potkat.

„Můžu dál?" Rozhlédnu se po chodbě. Už jsme jednu show na veřejnosti udělali. Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Zamračí se, ale pak přeci jen uvolní dveře a ukáže mi záda. Stojí s dlaněmi hluboko v kapsách a dělá, že se dívá z okna. Zarputile, trpělivě a bez pohybu, jako by zapomněl, že jsem v pokoji s ním. Po chvíli váhání se posadím k němu na postel a zadívám se na něj. Chudáček můj - a konečně s lítostí v hlavě ho duševně obejmu.

„Promiň mi to," pípnu. Otočí ke mně svou hezkou tvář.

„Vlastně se nic nestalo." Škubne rameny.

„Něco z toho, co jsem řekla ti ublížilo." Vedu si svou.

„Ne." Nepřizná to ani sám před sebou.

„Vadilo ti, že jsem ti řekla, že mě máš nechat být?" Zapátrám v jeho obličeji a náhle mi něco dojde.

„Ne. Vadilo ti, že jsem si podle tebe nevšimla, jaké máš oči…" Trefa do černého, protože Chester se v tu chvíli rychle obrátí k oknu. Dojdu až k němu.

„Proč?" Němě zavrtí hlavou, ale já ho nenechám.

„Proč?" Po očku se na mě zadívá a zas se vrátí ke svému pozorování scenérie před sebou.

„Protože v poslední etapě mého manželství mě Samantha přehlížela. Ubližovala mi detaily, kterých by si jako moje žena měla všímat." Skloní hlavu. „Nevšímala si mě… Nedošlo jí, že jsem si změnil účes nebo se třeba vrátil na celý týden domů… Ignorovala mě," zašeptá. Na chvíli se oba odmlčíme. Netuším, jak bych mu mohla pomoct. Jsem toho názoru, že by měl jít dál. Nechci ho litovat, chci aby byl zas šťastný a vysmíval se mi v tom nejlepším světle.

„Ale já vím, jaký máš oči..." Chytím ho za ruku.

„Oříškový." Hluboký a zrádný, kdybys chtěl, uvěznil bys mě ve svém pohledu navždy.

„Máš krásný úsměv." Nejkrásnější, který jsem kdy viděla.

„A to nemluvím o spoustě tvých kérek.." Miluju tvou barevnou kůži. „Když jsi nervózní. Koušeš si nehty." Usměju se při té vzpomínce.

„Nebo kouříš cigaretu pro uklidnění. Když se nad něčím zamyslíš, chytáš se za kořen nosu nebo si vjíždíš do vlasů a přivíráš oči." Jemně mi stiskne ruku. Dívám se z okna stejným směrem jako on a pokračuji.

„Když tě něco potěší, máš takovou radost, že musíš někoho obejmout a nedokážeš být v klidu. Jsi strašně energický, věčně někde něco děláš, poskakuješ, rokuješ nebo se seznamuješ s novými lidmi." Nadechnu se jeho vůně a zasněně přivřu oči.

„A když tě něco rozhodí, jsi mrzutý a náladu si spravíš jedině tím, že si jdeš zabrnkat." Ani jsem si nevšimla, že zatímco mluvím a koukám z okna, tak mě Chazzy celou dobu pozoruje.

„Ty si mě všímáš…" Neptá se, oznamuje.

„Maličko." - celou svou bytostí! Polknu. Zamyšleně zas zahledím z okna.

„Taky tě rád zlobím…" řekne a já pustím jeho ruku. Jeho dotek mě přestane pálit.

„Já vím.." Ušklíbnu se.

„A  já ti to ráda vracím." Mrknu na něj.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 3. kapitola: