OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hope,love and sorrow 5.

16.04.2009 (16:15) • Kafi • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1434×

Cesta

Při cestě na hotel se nedělo nic zvláštního.Zatímco Kris a řidič seděli na předních sedadlech a bavili se nejspíš o počasí,já jsem seděla mlčky v zadu.Jeli jsme prostorným,stříbrným mercedesem.

„Nemůžete pustit rádio,prosím?“ Zeptala jsem se,protože mě ta cesta bez hudby začala nudit.

„ Ale jistě.“ Odpověděl mi Kris a zapnul rádio,které spustilo nějakou pomalou,anglickou písničku.

„Už jsme skoro na místě“ řekl řidič a tím mi odpověděl na mou nevyslovenou otázku.Začala jsem se více zajímat o okolí.Ten náš hotel bude asi někde u lesa,protože všude kolem byly stromy.Zahlédla jsem malou ceduly s nápisem: Hotel Hvězda 200 m.Parkoviště bylo hodně prostorné,ale nikde nebylo žádné auto.

„Jsme tu brzo,ale to nevadí,aspoň ti můžu všechno říct v klidu“ řekl Kris a zamíříl přímo k recepci hotelu a já jsem ho samozřejě následovala.Ze vnitř vypadal hotel ještě krásněji než z venku.Byl moderně zařízený. Kris mi podal klíče: „mám pokoj hned naproti tobě,takže kdyby si něco potřebovala víš kde mě najdeš“ nasadil svůj okouzlující úsměv a pokračoval: „teď můžeš jít do pokoje a prohlédnout si ho,já k tobě přijdu tak za 20 minut ano?“

„Dobře Krisi“ už jsem se nemohla dočkat až uvidím svůj pokoj.Byl samozřejmě nádherný,měl i velkou koupelnu,ledničku,pohovku a manželskou postel, na kterou jsem hned skočila.Čekají mě skvělé prázdniny. „Ťuk,ťuk“ ozve se za dveřmi.To už uběhlo 20 minut? S úsměvem jsem přitančila ke dveřím a otevřela je,samozřejmě že tam stál Kris: „ Můžu dál? Je pokoj v pořádku?“ Vždy mluvil tak spisovně až mě to někdy překvapilo.

„Pokoj je nádherný“ odpověděla jsem „takže,co budeme probírat?“

„Tady v té tašce máš scénář a plán natáčení,až budeš mít čas tak se podívej na ten text.Dnes už nic dělat nebudeme.Ostatní herci by měli přijet asi tak za hodinu,mají nějaké problémy s auty,ale až tu budou tak tě představím.Na oběd jsem ti obědnal hranolky a smažený sýr,měli by ti ho za chvíli donést na pokoj.“

„Wau“ tolik věcí dokáže udělat jedna osoba za 20 minut? „No a doufám,že na oběd tu zůstaneš..“ Podívala jsem se na něho smutnýma očima.Přece nemůžu jíst sama když je tu i on.

„Jestli chceš“ řekl ledabyle,ale slyšela jsem v jeho hlase i naději.

„Jistě že chci,alespoň si můžeme popovídat“ Jídlo chutnalo úžasně.Seděli jsme oba na sedačce a já jsem čekala,že se Kris sám rozpovídá,ale jediná věc na kterou se mě zeptal bylo: Nechceš tatarku? Snažila jsem se tedy zapomenout na svoji nesmělost a začít rozhovor sama.

„Takže.. jak dlouho už vlastně tuhle práci děláš?“ Neměla jsem odvahu se mu podívat do očí a tak jsem si raději nabrala na vidličku hranolku.

„Popravdě toto je moje první zkušenost s filmem.“Podle jeho hlasu jsem ho asi zaskočila.

„Ale jde ti to skvěle.“ Teď už jsem se na něho musela podívat.Usmíval se.

„Děkuji.“Otočil hlavu směrem ke mně a najednou jsme si byli blíž než kdy předtím a já jsem cítila jak to mezi náma jiskří.Pomalinku se přibližoval obličejem ke mně a já jako magnet k němu...