OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 5. kapitola

04.05.2019 (09:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 899×

Procházela jsem zrovna chodbou, která spojovala hlavní prostor podniku se zadními místnostmi, jako třeba s kanceláří, skladem, zkušebnou, převlékárnou atd. Nad těmihle prostory jsme měli s Andym byt, a přestože kravál z baru se k nám nedonesl, protože zdi byly kvalitně odhlučněné, stejně u nás byl klid málokdy. A v dohledné době to určitě lepší nebude, když kluky čeká ten koncert ve Fabrice. To u nás budou nakvartýrovaný od rána do večera, a když ne u nás, tak budou zalezlí dole ve zkušebně.

Nesla jsem v náručí zakartované balení drahých lahví bourbonu, když vtom se proti mně vyřítil ze dveří Ashley. No tak ten mi jde přímo do rány! Jakmile mě zaregistroval, tak o něco zpomalil a nasadil ten svůj slizký úsměv, který mě rozčiloval už z principu. Celý ten člověk mě rozčiloval už jen z principu.

„Ahoj, prdelko,“ zdravil mě svým afektovaným medovým hlasem, zřejmě rozradostněn tím, že mě vidí.

„Nazdar, Ashley,“ zahučela jsem nazpátek značně otráveně právě kvůli tomu, že ho také vidím.

„Tak se ti ten kšeft, co jsem ti posledně dohodil, evidentně dost zadařil, co?“ pustil se se mnou do konverzace, když jsme se míjeli a úplně se přitom v chůzi zastavil, takže i já. Jakoukoliv obšírnější komunikaci s ním bych jako obvykle co nejrychleji utnula, ale v téhle zdánlivě zdvořilé otázce byla naprosto nepřeslechnutelná narážka. Držet zpátky jsem se ale nemínila, protože na tohle téma jsem si s ním chtěla stejně otevřeně promluvit, avšak ve spojení s Andym. Zatím jsem ale verbálně nereagovala, pouze jsem tázavě povytáhla obočí na náznak toho, že nerozumím tomu, co tím myslí. „Včera za tebou přišel ten hezounek z Marsu, ne?“ podotkl s nezastíranou provokací v hlase, ale já se tím teda rozhodně nehodlala nechat rozhodit.

„Máš skvělý pozorovací schopnosti, Ashley. A v tvým vlastním zájmu doufám, že máš stejně tak dobrý i ty dedukční,“ ocenila jsem ho, avšak skrz na skrz ironicky a neodpustila jsem si drzý úšklebek. Vůči Ashleymu jsem měla neskutečnou averzi, která postupem času, čím déle jsem ho znala, stále nabírala na obrátkách.

„A to jako k čemu?“ zeptal se mě naprosto narovinu, když byla jeho představivost asi natolik chudá, že ho nenapadla ani jedna jediná možnost k čemu tu dedukci využít.

„No to aby ti došlo, proč není zrovna nejšťastnější nápad se někomu míchat do vztahu!“ odsekla jsem mu nabroušeně, protože mě ta jeho tupost neskutečně iritovala. Ashley se na chvíli odmlčel, jak se asi pokoušel si ve své zdegenerované mysli přeložit, co jsem mu tím chtěla vlastně sdělit. Proto měl nejprve mírně přimhouřená víčka, ale když se zjevně k něčemu dopídil, obočí mu vyskočilo kus nad nadočnicový oblouk.

„To zní skoro jako výhružka,“ usoudil dle svých naprosto scestných myšlenkových pochodů a docela nepříjemně si mě přeměřoval pohledem. Asi se mu nelíbilo, když někdo napadal jeho směšně přebujelé ego.

„To je varování! Prostě se mezi mě a Andyho přestaň plést, jakýmkoliv způsobem a z jakýhokoliv důvodu!“ nakázala jsem mu velice důrazně, aby mě bral nanejvýš vážně, což pro něj bude asi nadlidský výkon, protože se na mě byl schopný akorát tak idiotsky culit. Možná další cílená provokace, tentokrát už úspěšná.

„Zase jsem toho tolik neřekl. Nebuď paranoidní,“ usměrňoval mě povzneseně, když jsem na jeho vkus až příliš dramatizovala a nepřestával se na mě debilně šklebit. Naštvaná jsem byla hlavně proto, že jsem tu jeho údajně nezištnou poznámku brala jako zásah do našeho soukromí, a to jsem prostě přejít jen tak nemohla. Dost možná mě to tolik žralo i kvůli tomu, že jsem se jednoduše cítila provinile. Ano, kvůli Jaredovi. Přitom jsem vůbec nic pohoršujícího neprovedla, tedy až na to domluvené skoro-rande.

„Absolutně nic ti není do toho, co já dělám!“

„Tak to mi rozhodně je, když jsi jedna z mých holek!“ otočil duchapřítomně můj výrok proti mně samotné, ale bohužel na tom byl kus pravdy.

Ani to mi nezabránilo se do něj zabodnout přísným pohledem a vzápětí jsem věci uvedla na pravou míru: „Nejsem tvoje holka! Jsem pouze tvá zaměstnankyně, v tom je dost velký rozdíl.“ Nato se Ashleymu napnuly dopáleně rysy v obličeji, ale pravý koutek úst se mu vyhoupl o něco výš. Bože, co ten jeho chorý mozek zase napadlo.

„Byla jsi zrovna v práci? Byla. Patří tenhle bar mně? Patří. Takže, zlato, není o čem,“ utřel mě celkem nevybíravým způsobem a podle toho jeho samolibého výrazu si to taky náležitě užíval. Kretén jeden.

„Hele, všímej si prostě svýho a všichni a všechno bude v pohodě, rozumíš?“ zopakovala jsem neústupně a řádně jsem se k tomu podmračila, abych to svoje prohlášení o něco zdůraznila. Ashley mě ale stále nebral vážně, protože jsem se tu v podstatě emancipovala, ale tenhle buran žil pořád s tím vědomím, že žena musí být muži vždy a ve všem podřízena. Naprosto zaostalý a potupný názor, ale zjevně víc pro ostatní než pro něj.

„Ty si hlavně všímej svýho přítele, jo? Ten blbec pro tebe dělá první poslední, takže se neopovažuj s ním vyjebat, Nesso. Rozumíš ty tomuhle?“ Nasadil proti mně stejně autoritativní tón, jaký jsem používala já, a ani trochu se mi to nelíbilo. Každopádně ještě víc se mi nelíbilo, jak mě tu takhle podezříval z něčeho nekalého. A ani trošku mi nedávalo smysl, že tolik hájil zájmy Andyho, poněvadž ti dva zase takoví skvělí kamarádi nebyli. Spíš byli partneři v podnikání a spoluhráči v kapele než přátelé. Andyho nejlepší kamarád byl bezpochyby Ollie, který s nimi taktéž hrál v kapele. Oliver byl na rozdíl od Ashleyho neskutečně sympatický kluk, kterého jsem si oblíbila od první chvíle, kdy nás Andy seznámil. V kapele s nimi hrál ještě Matt a Jake, a na rozdíl od Ashleyho to byli také dva bezva chlapíci.

„Měl by sis najít ženskou, Ashley. Pak už nebudeš mít čas řešit něco nebo někoho jinýho,“ doporučila jsem mu s přehnanou starostlivostí, čímž jsem ho samozřejmě chtěla jedině namíchnout. On se tomu ale pouze pobaveně zasmál a nad mou domnělou naivitou zakroutil hlavou.

„No to určitě. Když vidím vás všechny zadaný kolem sebe, jak jste hrozně šťastný a spokojený, tak jste mi vážně skvělým varovným příkladem, proč se do takovýho průseru nepouštět,“ vysmíval se mému návrhu, přičemž v podstatě označil náš vztah s Andym za falešný. V tomhle rozhovoru to pro mě byla poslední kapka, takže jsem se ho rozhodla vzápětí raději utnout. Kdybych v něm pokračovala, tak by to bohužel již nebylo v takovéhle slušné formě, protože se svým posledním prohlášením to Ashley fest přehnal.

„Joo jasně, vždyť to ty seš tu ten expert na vztahy, i když sám jsi snad už tak… věčnost? Rozhodně to vypadá, že jsi takhle šťastnější a spokojenější, než my zadaní… Obzvlášť když do toho ostatním musíš kecat. To ti fakticky nežeru, Ashley,“ uzemnila jsem ho vysmívavě, ale zároveň s nepotlačitelnou výtkou, že je tahle jeho laciná přetvářka opravdu směšně průhledná. Dál jsem s ním nechtěla ztrácet čas, takže jsem nad ním před odchodem ještě rezignovaně zavrtěla hlavou, ušklíbla jsem se a zmizela jsem vedle v baru. To byla zase pro jednou inteligentní výměna názorů! Její negativní dopad na mou náladu budu muset kompenzovat po zbytek dne.

Mezitím, co jsem doplňovala na baru zásoby pití, které jsem si nosila právě ze skladu, se o zákazníky starala Lena. Když jsme se míjely, tak mi nedalo a chtě nechtě jsem se musela zeptat na otázku, která mě neodbytně svědila na jazyku.

„Hele, Leno, nevíš něco o tom, jestli mě včera Ashley viděl s tím Jaredem tady?“ položila jsem jí svůj podezíravý dotaz a dívala jsem se na ni zpod zamračeného obočí. S tím Ashleym mi to docela vrtalo hlavou. Nikde v místnosti jsem ho totiž nezahlédla, když tu byl Jared. Nicméně ten mrzký had se tu mohl někde plížit a schovávat, někde nás pozorovat zpovzdálí, což by byl přesně jeho styl. Anebo tu měl někde nastrčeného svého špeha, protože Ashley měl obrovské množství kontaktů díky podniku a kapele.

„Nevím jistě, jestli tě s ním viděl nebo neviděl, ale ptal se mě na to, jestli o tom náhodou něco nevím, což je pravda, protože jsi mi k tomu toho moc neřekla, ale Ashleymu jsem na to neřekla vůbec nic,“ vypálila ze sebe jedním dechem a zdálo se mi, že se jí potom docela ulevilo, když to ze sebe dostala ven. A co kdybych se jí na to nezeptala? To by to v sobě jako dusila?

„Dobře, díky, Leno. Já jen… prostě mi to přišlo celý nějaký divný. Ashleyho jsem tu dvacet čtyři hodin neviděla, ale i tak věděl, co s kým dělám. A samozřejmě se to hnedka musel dozvědět i Andy,“ svěřila jsem se jí se svým nepochopením, ale Lena mě ihned oduševněle upokojila těmi nejrozumnějšími argumenty: „Znáš přece Ashleyho, ne? Má svoje lidi nastrčený úplně všude. Dost možná nás teď nějak tajně odposlouchává a už nám vymýšlí nějaký trest za to, že ho tu pomlouváme. Nejspíš to budou nějaký šichty navíc.“ No tak dobře, část jejího monologu byla racionální, ta druhá naopak plná sarkastické nadsázky.

„Nebo nám ty šichty spíš ubere,“ zmínila jsem onu opačnou možnost, kterou jsem vnímala jako mnohem předvídatelnější. V naší práci, ostatně jako i v jiných, fungovalo. že čím víc jsme makaly, tím víc jsme měly peněz. Tedy čím víc jsme nalejvaly a vrtěly se, tím více jsme vyždímaly ze zákazníků. A když nám Ashley nařídí nedobrovolné volno, což může, tak o tuhle příležitosti přijdeme. Nicméně si to pak bude muset vyřídit s Andym, protože jemu se určitě líbit nebude, jestli nás Ash připraví o příjmy. U nás s Andym doslova a do písmene platilo, že každá koruna dobrá. I přes to možné riziko jsme se tomu obě bezstarostně zasmály, protože Ashley v nás vyvolával jistý posměch. Hrál si na děsně velký zvíře a přitom byl v jádru ochočený mazlíček.

„A jak na to reagoval Andy?“ vyptávala se mě Lena s nepotlačitelnou zvídavostí, kterou naštěstí přebíjela nefalšovaná starostlivost, kterou přede mnou vždy hojně projevovala. Mezi zdejšími holkami jsem byla její jediná kamarádka, za což byla očividně velice vděčná. Ostatní striptérky ji moc nemusely, protože dostala místo barmanky, které chtělo i spoustu dalších holek. Tenkrát jsem se za ni dost přimluvila, protože mi padla okamžitě do oka. Obě dvě Evropanky s východním přízvukem a hlavně jsme byly ty největší kočky v baru.

„Odložili jsme tu debatu na dnešek. I když kvůli Ashleymu už nemám náladu cokoliv řešit,“ zabručela jsem nevrle, protože jsem v sobě ještě pociťovala takovou hořkou pachuť z předešlého rozhovoru s Ashem. Krátce mi po zádech přejela husina, když jsem si vybavila, jak Ashley prohlásil, že jsem jeho holka. Tomu říkám nechutná představa!

„No tak z toho Andy asi nebude dělat takový pozdvižení, když neměl potřebu to probírat hnedka,“ vydedukovala Lena naprosto trefně, takže jsem jí záhy dala za pravdu rázným pokynutím hlavy.

„Určitě ne takový jako Ashley,“ podotkla jsem kousavě a tvářila jsem se u toho velmi kysele. „Věřila bys tomu, že mě na plnou hubu varoval předtím, abych Andymu nějak neublížila?!“ dodala jsem rozhořčeně, jelikož se mě ten trotl vážně dotkl tím, že mě z něčeho takového podezříval. Abych byla férová, tak se to možná trochu nabízelo. Ale jedině mně a mému svědomí! Ashleymu je po tomhle naprostý hovno.

„Jako fakt?! Tak to je docela ujetý i na něj… A co mu je jako do toho?!“ reagovala naprosto stejně jako já, čímž mě nevědomky utvrdila v tom, že moje chování bylo zcela v normě.

„Přesně tak. Nechápu, že si dovoluje mezi nás dva míchat. Jako by nestačilo, že po mně několikrát vyjel. Tak jsem ho taky varovala, ať mě a Andyho nechá na pokoji, protože na mě už toho bylo dost,“ vypíchla jsem další zásadní bod naší verbální přestřelky s Ashem a Lena mi na to pouze svorně odkyvovala, že jsem jako udělala správně.

„A nenapadlo tě, že to možná dělá proto, aby vás s Andym rozdělil?“ vypadlo z ní konsternovaně, protože i ji samotnou ta domněnka vyloženě paralyzovala. Oh bože, to je fakt nechutná představa!

„Tak to už by stačilo, Leno. Raději tenhle rozhovor utneme, jo? Než se mi navalí,“ požádala jsem ji poněkud znechuceně, načež jsme se tomu obě dvě opět hlasitě zasmály. Lena velice dobře chápala, kam tím mířím. Ovšem tak či onak jsem se musela nad tím jejím nápadem zamyslet a nedalo se říct, že by to znělo jako hloupost. Proč mě to nenapadlo samotnou dřív? Asi proto, že mi ta představa prostě přišla nechutná! Tak jsem ji pochopitelně ve své mysli úplně potlačila. Ashley byl pro mě jako muž naprosto asexuální. Strašně moc mě odrazoval, byť jen na pohled, natož pak na dotek, svým až příliš vyumělkovaným vzhledem. A nesnášela jsem ten jeho nos! Sice nám všem tvrdil, že žádnou plastiku nosu nikdy neprodělal, ale já bych dala ruku do ohně za to, že s tím nosem pod kudlou prostě byl! Doposud mi to nikdo nebyl schopný jakýmikoliv argumenty vymluvit.

„Tomu teda říkám slušná averze,“ žasla nad mou neskutečnou antipatií vůči Ashleymu, ale přitom jsem skálopevně věděla, že ta její dosahuje téměř k té mé. 

„Viď? Na to, že je to můj šéf,“ přitakala jsem jí ochotně, načež následoval náš další společný záchvat smíchu. Jak málo nám stačilo k radosti. S Lenou jsem se vždycky hodně nasmála, po Andym, asi ze všech lidí nejvíc. Byly jsme naladěny na stejnou vlnu a jako jedné z mála jsem jí naplno důvěřovala. Měla jsem její bezmeznou loajalitu, kvůli práci, ale především bezelstné přátelství, a to zase kvůli našemu podobenství.

„A jsem ten nejúžasnější šéf ze všech nejúžasnějších šéfů, co?“ zjevil se tu mezi námi samotný Andy, z ničeho nic, což pro něj bylo natolik typické. Objevit se znenadání někde neviděn a neslyšen byla asi jeho tajná superschopnost. Každý superhrdina či antihrdina nějakou takovou má, že.

„Určitě jsi úžasnější než tvůj partner v podniku,“ odsouhlasila jsem mu s rezolutní jednoznačností a vlepila jsem mu pusu na tvář, když se přimotal přímo vedle mě a oblažil mě svou omamnou blízkostí. Neudržela jsem se a ještě jsem mu dvakrát stiskla tu jeho kulatou prdelku, která na něm byla jednou z nejúžasnějších částí. Andy se na mě zadíval s příjemným překvapením a několikrát zahýbal rozverně obočím nahoru a dolů.

„Tys s ním mluvila, co? Potkal jsem ho v kanclu a vypadal celkem nasraně. A kdo jinej by ho dokázal tak festovně nakrknout než moje dokonalá přítelkyně?“ ocenil mou maličkost a její výjimečné kouzlo i před Lenou, poněvadž věděl, že my dvě jsme skoro jako sestry. I tak byl Andy normálně dosti otevřený a někdy propouštěl na světlo světa věci, které by jinak vůbec vyslovovat nahlas nemusel. Andy se u toho na mě tak uličnicky zubil, načež mi obmotal svou dlouhou ruku kolem mého boku, aby si mě k sobě přitáhl blíž. Měla jsem ráda, když jsme mezi sebou udržovali přímý fyzický kontakt, což taky moc dobře věděl.

„Jo, mluvila. Připomněla jsem mu přitom, kde jsou určitý hranice, a to se mu holt moc nelíbilo. Ale můžu já snad za to, že Ashley občas zapomíná, kde je jeho místo?“ pověděla jsem jaksi uštěpačně, protože to všechno bylo ještě příliš horký. Evidentně, když je ten vyumělkovaný buran stále naštvaný.

„To sice jo, ale, brouku, ty taky nezapomínej na to, kde je tvý místo,“ upozornil mě s jistou blahosklonností, čímž tomu akorát nasadil korunu. Pobouřeně jsem se na něj zamračila, jelikož mě tím svým prohlášením celkem urazil. Jenomže on mnohdy rychleji mluvil, než přemýšlel, takže podobných situací jsem s ním zažila již nespočet. Navíc jsem se na něj nikdy nevydržela zlobit dlouho. Hlavně když se na mě podíval tím svým omluvným kukučem. Anebo když se mě dotknul tam, kde měl.

„Tak to bylo sprostý, Andrew!“ zahlásala jsem konsternovaně a schválně jsem ho dloubla loktem do žeber, protože jsem mu to nehodlala jen tak darovat. Akorát bolestivě syknul a odstoupil ode mě, abych už znova nemohla zaútočit. Jeho holeň i koule byly ale pořád na dosah mé nohy. Lena diplomaticky o kousek ustoupila a začala si hledět svého u baru, i když se u toho pobaveně ušklebovala.

„Zlato, ale já jsem to nemyslel špatně. Vždyť je Ashley tvůj šéf. Může se snadno stát, že jestli to jednou přeženeš, tak že ti to pak spočítá. Znáš ho přece docela dobře,“ vysvětloval mi v naprostém klidu a s nadhledem, zatímco já jsem v sobě potlačovala hořké dotčení. Teď se z toho bude vykecávat, no jasně! Typický Andy.

„Právě proto, že je to jenom můj šéf! Takže by se měl zajímat jenom o takový věci, který souvisí s mou prací a ne s mým soukromým životem! Jestli to tobě nevadí, tak mně teda rozhodně jo,“ vykládala jsem velice horlivě, poněvadž mě to Andyho trefné argumentovaní strašně popuzovalo. Zejména proto, že měl ten prevít naprostou pravdu.

„Vlastně mi je to fakt u prdele. Ať si Ashley plácá, co chce…“

„Takže už tě nezajímá, kdo to za mnou včera přišel?“ skočila jsem mu nezdvořile do řeči s teatrálně konsternovaným obličejem, protože jsem pochopitelně nabyla silný dojem, že mám najednou hodně navrch. Však si taky sám naběhl. Andy se evidentně zarazil a velmi rychle se dovtípil, že takovou neuvážlivost z pusy vůbec vypouštět neměl. A tak pouze frustrovaně vydechl a protočil panenky. Já ho asi fakticky nakopnu.

„Hádám, že teď už mi to stejně neřekneš,“ předvídal s neochvějnou jistotou a z tváře se mu vytratil jakýkoliv zájem. Tvářil se pouze otráveně.

„No teďka ses náhodou trefil! Představ si, že mě zničehonic přešla nálada cokoliv řešit,“ stvrdila jsem jeho podezření jaksi kousavě, abych o to důrazněji poukázala na jeho trestuhodné chování. Andy na to reagoval pouze tím, že se přezíravě ušklíbl, čímž mě ještě více rozčílil. Namísto toho, aby ubral, tak mě dál provokoval. Někdy jsem jeho myšlenkové pochody opravdu nepobírala. Už mi v té noze začíná vážně cukat. Musela jsem se na chvíli podívat někam jinam, protože bych ho jinak opravdu nakopla. Můj zrak tedy zaujala Lena, která umývala sklenice od piva a nepřestávala se u toho rozverně culit, jak jsme ji my dva nepochybně bavili.

„Vždyť jsem toho zase tolik neřek, Issie,“ hájil se s takovým krotkým tónem hlasu, který mě měl nejspíš obměkčit. Naštěstí to na mě momentálně nepůsobilo, jelikož jsem byla pořád doslova přehlcená toxickými emocemi, zejména pak vztekem a uražením.

„Tak si to prober ještě jednou v hlavě, jo? Ale až nebudeš zhulený, ožralý, nebo tak něco, okej? A až přijdeš na to, jak se ke mně máš jako partner chovat, tak za mnou přijď a můžeme si o tom popovídat,“ odkázala jsem ho ve vší slušnosti někam, přičemž jsem ho celou dobu drtila neuvěřitelně přísným pohledem, abych ho přesvědčila o tom, že i on překročil jisté hranice. Přitom pouze pojmenoval věci pravými jmény. Ale ženská si holt občas musí prosadit svůj názor, byť i nesprávný, pouze proto, aby muž nezískal přesvědčení, že má v něčem příliš velkou převahu. Andy se tomu akorát ohradil neverbálním způsobem, kdy se na mě zamračil s opravdu výrazným odporem.

„Nejsem zhulenej, ožralej, ani tak něco,“ zabručel polohlasně, protože ho ta má krutě upřímná poznámka vnitřně zasáhla. Nebylo mu to úplně příjemné, že jsem to zmínila. Jenže tady v podniku stejně každý ze zaměstnanců věděl, jaký Andy je, takže to bylo víceméně jedno. Alespoň mně. Následně jsem v sobě tedy potlačila další drsný dodatek, protože to už bych na něj byla zbytečně hnusná. Zase až tolik mě nenaštval.

„Zamysli se trochu, Andy,“ doporučila jsem mu bezbarvým hlasem a otočila jsem se na podpatku, abych mohla důležitě odejít z té samé místnosti, ve které byl i Andy.

„Víš, že když kolem toho děláš takový divadlo, že to celý vypadá mnohem podezřeleji?“ vytýkal mi tu mou natahovanou nesdílnost ohledně Jaredovy návštěvy, zatímco jsem se od něj vzdalovala. Také mi tím vyzradil, že to možná vnímá o něco významněji, než mi dával doposud najevo. Ergo, že ho to zajímá o dost víc, než mi je ochotný přiznat.

„Nezájem,“ zavolala jsem na něj, abych měla poslední slovo, načež se za mnou zabouchly dveře.

Vylezla jsem zrovna ze sprchy, kterou jsem si musela dát, abych se trochu uvolnila. Po té výměně názorů s Andym jsem v sobě pociťovala jakýsi tlak, který ze mě postupně vymizel stejně jako horká voda, která po mém nahém těle stekla dolů, až odtokem úplně pryč. Na smartphonu, který jsem měla položený hned na pračce, mi zelené světélko ukazovalo příchozí zprávu.

Ahoj, Is. Mas zitra cas? Rad bych te zase videl, J. Srdce mi úplně poskočilo radostí, jakmile jsem si dočetla zprávu od Jareda. Věděla jsem, že se mi ozve. Šlo o to pouze kdy a naštěstí to nebylo po měsíci a půl jako posledně. Naopak to bylo poměrně hodně brzy poté, co jsme se naposledy viděli.

Ahoj, Jarede. Ano, zitra muzu, ale jen dopoledne. Odpoledne musim byt v praci. Snad to nevadi, taky bych se s tebou rada zas videla. Nacvakala jsem bleskově odpověď nazpět a doufala jsem, aby mi odepsal co nejdřív. Vzhledem k tomu, že mi napsal sotva před deseti minutami, tak by to mohla být rychlá výměna. Navíc člověk jako on měl nejspíš na mobilu ty prsty doslova přilepené. Dneska mají celebrity díky facebooku, instagramu, twitteru a podobným médiím k lidem snadnější přístup než dříve, takže toho většina slavných náležitě využívá, aby byli svým fanouškům blíž a oni hlavně jim. Aby měli pocit, že jsou součástí jejich života, což je určitě výhodné pro obě strany.

Vyzvednu te v 10 pred barem, ok? Budu se tesit J. Cinklo mi upozornění na další zprávu. A já byla zas v o něco větší euforii. Vždyť já si tu důvěrně dopisuju se samotným Jaredem Letem! Nechtěla jsem být domýšlivá nebo naivní, ale skutečně jsem měla pocit, že to myslel upřímně a že jsem mu chyběla.

Dobre, pockám tam na tebe. Mej se zatím hezky. Potvrdila jsem mu jeho nabídku a skoro jsem se zatetelila samým štěstím, ale navenek jsem se akorát několikrát zhluboka nadechla. Pár minut mi trvalo, než jsem uvěřila tomu, co se to skutečně děje. Že se to skutečně děje.

I ty, krasko. Přišlo mi záhy a já jsem se tomu akorát přihlouple usmívala. Takže já budu mít rande s Jaredem Letem. On si tedy zjevně myslí, že to bude rande. Já si musím vsugerovat, že to rande nebude, abych si pak vůči Andymu nepřipadala provinile. Ale jak asi, když jsem se provinile cítila už jen kvůli tomu, že jsem se s Jaredem viděla i po tom mém vystoupení? Každopádně tu nepřehlédnutelnou příležitost jsem prostě nevyužít nemohla. Díky Jaredovi by se mi mohl dost radikálně změnit život a já se o to alespoň hodlala pokusit. A Andymu to budu muset podat tak, aby v tom viděl tu samou šanci jako já. 

Všem čtenářům patří mé vřelé díky!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 5. kapitola: