OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 46. kapitola

03.04.2020 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 732×

„No ahoj, Issie! Tak už jste tady, jen pojďte dál,“ vyzval nás Jared zvesela, když jsme s Lenou dorazily na jeho silvestrovskou párty, která nám připadala pro poslední večer letošního roku jako ten nejlepší nápad. Sice jsme přijely o něco později, protože Lena měla delší směnu v baru, ale poslední dvě hodiny jsme mohly strávit v Hollywood Hills ve společnosti více či méně slavných, ale talentovaných lidí. Skvělá šance pro nás dvě si mezi nimi najít nové, zajímavé přátelé, kteří by nás mohli v našich životech posunout zase o kousek dál. Nehodlala jsem je vnímat jako dřív jen jako pouhé kontakty, ale spíš jako skutečně inspirativní lidi, kteří něco již dokázali a měli spoustu nezaměnitelných zkušeností, které by nám mohli pomoct být o něco úspěšnější.

„Ahoj, Jayi. Nakonec jsme to naštěstí stihly,“ pozdravila jsem ho stejně vesele, protože jsem ho opět velmi ráda viděla. Nebyla to sice od posledně tak dlouhá doba, ale interakce s lidmi, jakým byl on, tolik pozitivními, otevřenými a upřímnými, jsem neměla nikdy dost. Jared byl takové sluníčko, které mě vždycky nabilo úžasnou energií, takže v tomhle směru jsem se ho nemohla nabažit. „Jinak, tohle je teda Lena. Leno, Jared,“ představila jsem mu svou nejlepší kamarádku, která se na něj křenila jako to pako, protože asi nemohla uvěřit svým očím, že před ní skutečně stojí živý a nefalšovaný Jared Leto. I na dálku na ní bylo znát, že je z toho naprosto nervní, takže se tenhle večer od ní dal čekat nějaký slušný trapas, jestliže se nepřestane takhle hloupě culit a nakrucovat. Musela jsem v tichosti uznat, že pro mě bylo nejspíš velké plus, že jsem při našem prvotním setkání nevěděla, kdo vlastně Jared je a co všechno umí.

„Moc mě těší, pane Leto!“ vyhrkla na něj překotně, když jako na povel vymrštila pravačku vstříc Jaredovi, která ho trochu polekala.

Jared ji ale se smíchem přijal a jemně jí s ní potřásl, načež ji decentně upozornil: „Ale úplně v pohodě stačí Jarede, jo? Rád tě poznávám, Leno.“

„Tak co si dáte k pití?“ nabízel nám okamžitě pozorně, jakožto vzorný hostitel, který toho sám nikdy moc nepopil, jakmile nás zavedl do interiéru domu, kde probírala párty již v plném proudu.

„Asi něco ostřejšího, abych se vzpamatovala z toho, že jsem v domě u slavných bratrů Letů. To by mě ještě nedávno ani ve snu nenapadlo!“ žasla Lena neustále nad tím, co se právě odehrávalo, protože dál byla jako v Jiříkově vidění a vůbec jí nevadilo to dát neskrývaně najevo. Jareda to zjevně těšilo a pobavilo zároveň, jelikož se na ni stále zeširoka usmíval, ale bral to jinak hodně s rezervou. Nejspíš takových podobných zážitků měl tolik, že by je ani nedokázal všechny spočítat.

„Tak to tě budu muset seznámit s mým bráchou, který je na takový druhy pití expert,“ nadhodil Jared, který nás gestem ruky pobídl směrem k provizornímu baru, který si udělali z kuchyňského ostrůvku, za kterým momentálně kraloval samotný Shannon. Komunikace mezi námi zatím doposud celkem vázla, takže tuhle společnou akci jsem viděla jako dobrou příležitost to zkusit znovu nějak rozproudit.

„Další Leto? To si nejsem jistá, jestli zvládnu dvojitou dávku,“ pronesla v žertu, kterému jsme se s Jayem zasmáli oba dva. Přestože z něj byla celkem slušně vyřízená, pořád zvládala reagovat duchapřítomně a vtipně, což byla příjemná kombinace pro zábavný rozhovor.

„Dvojitá dávka něčeho ostřejšího by to mohla vyřešit,“ navrhl jí Jared pohotově, čímž pro změnu rozesmál Lenu, ale takovým tím zbytečně přehnaným smíchem, jak ji stále ovládala jistá nervozita, ale Jared si toho snad ani nevšiml.

„Něco ostřejšího? Co to bude? Všechno máme!“ ujal se slova Shannon, který zrovna máchal v ruce s nějakou whiskey, což přesně bylo to, co Lena ráda pila. Ale úplně nejraději měla klasickou čirou vodku, protože zůstávala věrná své rodné zemi a její národní alkoholické chuťovce.

„To, co máš v ruce, může být?“ tipnul si místo Leny Jared, která se před Shannonem zase solidně zarazila.

„Jo, určitě,“ odsouhlasila mu Lena, zatímco se na něj i na Shanna přihlouple culila.

„A co si dáš ty, Issie?“ stočil svou pozornost Jay po chvíli zase na mě, přičemž mě tak zvídavě sjel svým pátravým zrakem od hlavy až po paty, aby zjistil, co jsem si na sobě k této příležitosti oblékla. Zvolila jsem těsné koženkové kalhoty a k tomu zlatý flitrový top, který těsně obepínal mou postavu, což mi přišlo adekvátní pro oslavu posledního večera letošního roku a přivítání toho nového. Jared to tolik slavnostně nebral, protože na sebe natáhl černé potrhané kalhoty a červenou károvanou košili, k čemuž ještě přidal černý klobouk, který mu hodně slušel. Jared byl naprosto kloboukový typ a ve většině připadů se oblékal trochu jako vágus, ale to už k němu prostě tak patřilo… Na charisma mu to ani v nejmenším neubíralo. 

„Pivo by bylo fajn,“ požádala jsem s úsměvem, načež se Jared pouze natáhl a vzápětí měl v ruce pivo, které mi ještě galantně otevřel a příjemně vychlazené mi ho podal i s vřelým úsměvem. S díkem a stejně širokým úsměvem jsem ho přijala a napila se, abych trochu zahnala svou žízeň.

„A co je to tady za krásnou slečnu, kterou mi zatím nikdo nepředstavil?“ ozval se Shannon udiveně, když Leně podával sklenku dvojitého panáka zlatavého moku.

„No jo, jasně. Pardon, tak… tohle je Lena. Leno, tohle je můj brácha Shannon,“ uzmul se představování Jared, protože Shannon dělal, jako bych tam snad ani nestála. Nehodlala jsem se ho nějak doprošovat, aby se umoudřel a začal se mnou komunikovat zas normálně jako dřív. Musel k tomu dospět on sám, nemohla jsem ho do ničeho nutit, ale že mi to docela dost vadilo, to byl holý fakt.

„Lena? To je krásný jméno pro krásnou ženu,“ skládal jí jednu poklonu za druhou, což Lenu tentokrát opravdu vyvádělo z míry. Dozajista byla zvyklá na nejrůznější rádoby lichotky, které ve skutečnosti platily spíš za nechutné narážky od nalitých zákazníků baru, ale s takovými obyčejnými a milými připomínkami se již tolik nesetkávala. Proto na něj tak rozpačitě zamrkala a s takovým nejapným úsměvem na něj civěla. Na Shannovi bylo znát, že má už trochu upito a velmi daleko od hranice únosnosti. 

„Děkuju,“ vypadlo z ní zakrátko, než se napila ze skleničky, což by ji určitě mohlo trochu té nervózy zbavit.

„A tak vy se asi znáte z baru, ne? Kde dřív dělala i Inessa,“ pustil se s ní Shannon aktivně do řeči, zatímco si ji tak jako okatě prohlížel. Z pohledu pouhého pozorovatele bych si dovolila říct, že se mu Lena pravděpodobně líbila…

„Hm-mm. Iness mi pomohla v tom baru získat místo, přimluvila se tam za mě,“ oprášila stará fakta ze zapomnění naší společné minulosti, která mi zároveň připomněla, že jsme k sobě dřív měly hodně blízko. Vážně dost jsem se snažila zasadit o to, aby Lenu do baru přijali. Tenkrát jsem se na ni hodně upnula, protože pochází z východní Evropy jako já a tehdy jsem se s ní cítila v tom cizím prostředí, kde jsem lidi ještě moc neznala, o něco příjemněji.

„A ty tam ještě děláš?“ doptával se Shannon, aby si o Leně zjistil takové ty základní informace.

„No jo, dělám… Zatím mě nenapadlo se poohlédnout po jiný práci. Mně to v baru docela vyhovuje,“ zametla to Lena elegantně pod koberec, protože jsem já velmi dobře věděla, že ji ta práce za barem zase tolik nebere. Ale kdo ví, proč na tom místě stále zůstávala. Možná tam doteď vydržela proto, že ještě donedávna jsem tam byla i já. A… vlastně pořád se tam potkávala s Andym, což by v té její, a taktéž mé, situaci mohlo být spíš ku škodě.

„Ty nemáš nějaký americký sen, který by sis tady chtěla splnit?“ vyptával se jí Shann s naprosto okázalým zájmem dál a jako by nás další lidi kolem úplně vypustil. Kdybych sama nebyla zvědavá, jak se tohle bude dál vyvíjet, tak bych jim vyklidila pole a nechala bych je si projít tím oťukávacím rozhovorem bez mého a Jaredova dohledu, ale ti dva se mi tak hrozně zamlouvali, jak po sobě opatrně pokukovali, že jsem o to přijít nechtěla, ani o to, jestli to bude nějak pokračovat, což by vůbec nebylo marné. Ti dva k sobě náhodou celkem slušně šli!

„Měla jsem, ale… realita ho trochu odsunula stranou,“ objasnila mu bez nějakých konkrétních informací, které asi nechtěla vytrubovat takhle před ostatními. Lena měla jedno z těch běžnějších přání pro svůj lepší život, a to stát se zpěvačkou. Co ale bylo nutné podotknout, tak, že její hlas zněl vážně neskutečně. Na to, že nikdy nenavštěvovala lekce zpěvu, nebyla vedena nějakým profesionálem, tak měla docela široký a hlavně čistý rozsah. Byla opravdu nadaná, ale bohužel byla jednou z mnoha v tomhle městě a zatím nedostala příliš šancí vystoupit z řady. Párkrát sice zazpívala v baru, ale tam mezi tou partou opilců se asi sotva kdy ukázal nějaký lovec talentů.

„A nechceš se k němu zas vrátit?“ vložil se do toho Jared, protože on přesně na tohle téma slyšel. Splnění snů ho, asi nejspíš u kohokoliv, nadmíru zajímalo a velmi přispěl k tomu, abych se já dostala ke splnění toho svého snu. Bylo by to skvělé, kdyby mohl pomoct nějak i Leně a vzhledem k tomu, že v podstatě oba spadali do jedné branže, nemusel by to být zase takový problém.

„Já… už jsem se smířila s tím, že ne každýmu se jeho velký sen splní,“ namítla na to takovým rezignovaným tónem hlasu, přičemž pohledem tápala někde u podlahy.

„Inessa už na jeho splnění tvrdě pracuje. Proč bys nemohla i ty?“ zmínil Jared mě, což jsem v tomhle podání vnímala jako poměrně nešťastný příklad, protože jedna z nás šplhala stále blíž k úspěchu a ta druhá zůstávala stále kdesi hluboko pod ním, a že právě on v tom měl opravdu značné zastání. Proto jsem se na Jareda co nejopatrněji podívala tak, aby z toho pochopil, že se momentálně pohybuje trochu na tenkém ledu.

„A já jí to strašně přeju, vážně, ale… já asi nemám tolik motivace a trpělivosti a dalších tisíc věcí potřebných k tomu, abych se stala úspěšnou zpěvačkou,“ rozpovídala se o něco otevřeněji, jakmile si její pozornost získal Jared, což byla jedna z jeho superschopností. Uměl v člověku vyvolat pocit, že mu může říct snad cokoliv.

„Tys to už vzdala, viď? Není to škoda?“ odhadl Jared zcela správně, a proto se Lena na něj lehce podmračila, načež sklopila hlavu ještě o něco níž.

„Je to velká škoda! Lena má totiž překrásný hlas,“ přidala jsem se do debaty, protože jsem se jednoduše musela Leny zastat a říct přede všemi, co si o jejím nadání myslím. Za to mi Lena věnovala vděčný úsměv, načež do sebe obrátila zbytek obsahu skleničky. Pochopila jsem, že nebyla příliš nadšená z toho, o čem jsme se tu zrovna bavili.

„Tak to si dneska dáme nějaký karaoke, ne?“ ozval se opět Shannon radostně a natáhl ruku pro Leninu skleničku, aby jí mohl dolít. „Rád bych tě slyšel zpívat, Leno,“ dodal záhy, načež na ni tak rozverně mrkl, až u ní vyvolal letmý úsměv. Pak mu tu svou skleničku podala, aby ji během několika sekund dostala zpátky opět z poloviny plnou. Sám se Shann potom napil nejspíš té samé whiskey, kterou usrkávala i Lena, ale nejprve jí gestem naznačil vzájemné ťuknutí.

„Já taky!“ přidal se ihned Jared, pro kterého to mohla být svým způsobem další výzva.

„To ne, to po mně nemůžete chtít! Ještě jsem nepobrala, že jsem se potkala zrovna s váma dvěma a… to mám jako před váma zpívat?! Před dvěma profi muzikanty, kteří mají super úspěšnou kapelu, kterou poslouchají lidi napříč celou planetou, takže… to ani náhodou!“ rozpovídala se jaksi vyděšeně a na nás na všechny střídavě valila své velké oči a kombinací toho všeho nás následně nezadržitelně rozesmála.

„Inessa se k tobě přidá,“ navrhl Jared aktivně a nejspíš i s tím úmyslem, aby to Lena tolik nehrotila, protože karaoke je především prostředkem zábavy, což se pro dnešní silvestrovský večer rozhodně hodí.

„Jasně, Leno! Dáme si spolu nějaký romantický duet, ne?“ chytila jsem se toho okamžitě, abych tím Lenu povzbudila a naznačila jí, že to karaoke bude opravdu hlavně jenom pro srandu. Tou poznámkou o romantickém duetu jsem Lenu naopak rozesmála já, protože si velmi dobře uvědomovala ironii toho, jak jsme na tom obě dvě byly po stránce našich milostných vztahů. Naprosto tragicky. O tom mém setkání s Andym jsem jí nakonec řekla, protože jsem to prostě potřebovala s někým probrat a Lena byla vždycky má jediná, takhle důvěrná kamarádka. Nakonec jsem byla vděčná za to, že jsem si s ní o tom mohla popovídat, protože mi poskytla další náhled na věc. Jednak mě podpořila v tom mém rozhodnutí, ale také mi naznačila, že Andy tím evidentně trpí a v tom případě dělá a říká hlouposti. A to už byla dávno stokrát potvrzená věc, že. Bohužel jsem nemohla nic nadělat s tím, jak se s tím protentokrát Andy vypořádá, ale pevně, a zoufale zároveň, jsem věřila v to, že to v rámci své duševní proměny zvládne. Andy si musel nevyhnutelně projít tím, že zlomí své staré vzorce chování, nepoddá se svému dřívějšímu vnitřnímu nastavení a konečně zapracuje na tom se stát tím mužem, kterého v něm už já dávno viděla a kterým se tak moc chce kvůli mně, i kvůli sobě, stát.

„Tak v tom případě budu potřebovat daleko víc tohohle!“ podotkla Lena nekompromisně se zdviženou skleničkou, se kterou nepatrně zakroužila pohybem zápěstí. Touhle průpovídkou nás zase rozesmála, ale bylo na ní znát, že ji ten náš a vlastně i její smích čím dál víc uvolňoval.

„Mohly byste nám zazpívat něco ve vašem rodném jazyce, hm?“ napadlo Jareda najednou a tvářil se u toho tak moc nadšeně, že už asi bude úplně nemožné mu tenhle nápad jakkoliv vymluvit.

„Ale já jsem z Ukrajiny a Isa z Ruska,“ uvedla na pravou míru Lena, že my dvě z jedné země nepocházíme a tím pádem jsou naše rodné jazyky o něco rozdílné. Jared jenom zklamaně protáhl obličej dolů, ale jinak jsem nepochybovala, že by on, jakožto nemálo scestovalý hudebník, nevěděl, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma východoevropskými zeměmi. Sice jsem netušila, jestli někdy navštívil Rusko a Ukrajinu, ale počítala jsem s tím, že spíš ano, vzhledem k tomu počtu turné, které za ty roky s kapelou nasbírali.

„A něco společnýho neznáte?“ chytil se toho i Shannon, kterému se ten nápad zamlouval stejně tak jako Jayovi.

„Určitě se něco takovýho najde,“ ujistila jsem je, protože mi to koneckonců také nepřišlo vůbec špatné, a to hlavně proto, že jsem takhle čas od času ráda ukázala něco ze své kultury. Většina lidí o Rusku věděla v lepším případě to, že je to rozlohou ten největší stát, no a v tom horším případě, že je u nás zima a hodně se tam chlastá.

„Kdysi po celé Evropě hrozně frčela ta holčičí skupina. Ty dvě rádoby lesby, pamatuješ na ně, Iso, ne? Ta zrzka a černovláska, jak měly klip na tom kamionu!“ vzpomněla si Lena jenom částečně, ale já jsem ihned věděla, koho má na mysli, protože Tatu byly ve své době naším národním fenoménem a mluvilo se o nich snad všude. Tehdy způsobily fakt velký poprask nejen u nás, ale jak zmínila Lena, také i ve zbytku východní Evropy až téměř k západu. Nějakou dobu se držely na vrcholu, ale už je to spousta let, co se rozpadly a teď už o nich nikdo nic neví. Nebo možná my, protože už nějaký ten rok žijeme na úplně jiném kontinentu. Lena navíc s tou zrzkou měla společné jméno, protože Lenino skutečné jméno je vlastně Jelena, ale odjakživa si nechávala říkat Lena a nějakou dobu také žila v Rusku, když začala mít pocit, že už toho má na Ukrajině až po krk..

„Jasně! Na to se fakt nedá zapomenout. Tak si pak můžeme dát Nas ne Dogonyat nebo Yo Soshla S uma, ne?“ rozvzpomněla jsem se na ty jejich největší hitovky, na které by se ještě někde dal třeba najít hudební podklad.

„Tak jo,“ odsouhlasila mi to Lena s takovým šibalským pohledem, protože asi i jí se více zamlouvalo před ostatními ukázat něco málo z naší domoviny. Možná se u toho bude cítit o něco sebevědoměji, protože přeci jenom málokdo v téhle společnosti asi bude ovládat tak dobře ruský jazyk jako my dvě. A Lena si svým hlasem i jazykem byla velmi jistá. Po těch letech tady v Americe určitě i angličtinou, ale přeci jenom… občas jí ještě ten východní přízvuk tóny hlasu prosákl, stejně jako mně, ale pro mě ho třeba dělal o něco zajímavější, než že by to pro ni bylo nějaké mínus.

„Udělaly jste mi radost, že jste s Lenou přišly, fakt,“ svěřil se mi Jared upřímně, jakmile jsme spolu zůstali chvíli o samotě. Lena se někde zapovídala a Shannon se rozhodl jít se vycachtat před půlnocí ještě do bazénu, kde řádilo asi dalších tucet lidí. Počasí i teď v prosinci bylo tady v L.A. více než přívětivé, což by se zajisté u nás doma říct nedalo, ale bazén byl samozřejmě i tak vyhřívaný, aby si Jay a spol. mohli letních radovánek užívat i v zimních měsících, a především, Jared velmi často a rád plaval. 

„Jo, já jsem taky ráda, že jsme to stihly. Jinak bysme měly s Lenou mnohem smutnější Silvestr,“ přitakala jsem bez zaváhání, protože se mi ani v nejmenším nezamlouvala ta představa, že bych teď seděla doma před televizí a čekala na odpočet hodin na Times Square do Nového roku. Do kterého mimochodem zbývalo sotva pět minut. Na jednu stranu jsem se nemohla dočkat, až tenhle příšerný rok bude konečně za námi, čímž ho oficiálně pošlu do minulosti, ale stalo se toho v něm tolik, že by se dalo jen bláhově očekávat, že mě nijak do budoucna neovlivní.

„Teď… budu mít asi trochu nevhodný dotaz, ale… přisuďme to všemu tomu alkoholu, jo?“ varoval mě Jared předem, že se na mě chystá s nějakou nemístnou otázkou, čímž ve mně vzbudil zvědavost. Nedalo se přehlédnout, že už mu to pití trochu vlezlo do hlavy, což u něj skutečně nebylo obvyklé, protože Jay jinak alkoholu absolutně neholdoval. Ale kdy jindy udělat výjimku než na Silvestra, kdy se člověk loučí se starým rokem a vítá současně i ten nový, no ne?

„Dobře, sveďme to na alkohol,“ přistoupila jsem na jeho předčasnou výmluvu, jestliže ve mně tím dotazem vyvolá cokoliv nepřijatelného.

„Lena… Pochopil jsem to správně, že Lena je ta holka, kterou jsi tenkrát našla v posteli s Andym?“ vyrukoval na mě s jedním obočím vytaženým o něco výš a očima bezpečně přikovanýma na můj obličej, aby mu neutekla žádná má mimická gesta, která by mu mohla odpovědět dřív než má ústa.

„No… jo no, je to ona. Jak a proč tě to vůbec napadlo?“ optala jsem se ho zaraženě, že zrovna jeho myšlenky ubíhaly takovýmto směrem, když se mohl bavit čímkoliv jiným. 

„To samo… Nějak jsem si dal dvě a dvě dohromady. Vypadá to, jako by se mezi váma nikdy nic nestalo, a to jsem si myslel, že takovýhle věci se neodpouští. A už vůbec ne mezi nejlepšíma kamarádkama,“ dal se do psychologického rozboru, což bych od něj v tomhle přátelském vztahu nečekala, ale přiopilí lidé jsou schopni konverzovat snad úplně o všem. A já už nějakou tu hladinku měla také, takže jsem se s ním do toho ochotně a pošetile pustila.

„No, já si taky nejsem jistá, jestli jsem jí to odpustila, ale… nějakým způsobem jsem se přes to přenesla. Nejspíš jako ty se mnou, řekla bych. S Lenou jsem si vždycky hodně rozuměla, máme toho hodně společného, a když mi po nějaký době, kdy jsem měla dost času to vstřebat, vysvětlila, co se vlastně tenkrát stalo a jak to s Andym bylo… Pochopila jsem to. Lena je jinak skvělá kamarádka, krom tohohle incidentu s Andym mě nikdy ničím nezklamala, ale tenkrát… Andy byl prostě jako ničivá vlna, která smetla víc lidí než jenom mě,“ jala jsem se do vysvětlování celkem obsáhle, ale Jared mi navzdory té hlasité hudbě kolem a všudypřítomnému hluku konverzujících lidí pozorně naslouchal. Spíš hltal každé mé vyřčené slovo…

„Řekl bych, že i nás dva,“ neodpustil si kousavou poznámku, která ale byla naprosto pravdivá.

„To byla i má vina,“ zastala jsem se Andyho před Jayem, což už by se dalo považovat za takový můj zvyk, ale krom toho, že jsem měla potřebu Andyho v jeho nepřítomnosti bránit, to prostě byla ryzí pravda.

„I moje,“ konstatoval věcně, ale tak zvláštně se u toho zatvářil, že jsem dost zapochybovala o tom, jestli je o tom uvnitř skutečně přesvědčený. Tak jako tak už to bylo pasé, protože tohle jsme mezi sebou dávno uzavřeli. Proto se Jared záhy nadechnul, aby mohl pokračovat ve svém zvídavém výslechu dál: „No a ta Lena… Jak na tom je s tím zpěvem?“

„Aaa… Lenin příběh v tobě zas spustil ten tvůj spasitelský syndrom?“ rýpla jsem si do něj zcela nepokrytě a on se na mě zadíval s teatrálně šokovaným pohledem, že jsem si dovolila jeho snahu pomáhat nazvat takhle ošklivě.

„No dovol! Copak...“

„Já vím, já vím! Nebýt tebe, tak nejsem tam, kde jsem. Za to všechno vděčím hlavně tobě,“ skočila jsem mu do řeči, když se zase nadechoval, aby mě mohl zpražit na dvě doby, ale moje přímočarost ho docela odzbrojila. Tak sladce se na mě kvůli tomu usmál, že jsem mu ten úsměv musela okamžitě oplatit. „Seš vážně skvělej v tom, co děláš, Jayi,“ složila jsem mu kompliment, který přijal s očima plnýma radostných jiskřiček, které mě dočista nadchly.

„Rád pomůžu, když to jde,“ okomentoval to velmi diplomaticky, zatímco jen těžko skrýval své potěšené culení se z toho, jak jsem znovu velkolepě oceňovala jeho obdivuhodnou, altruistickou vlastnost.

„O tom jsi mě už stokrát přesvědčil, Jayi… Ty teď zkus přemluvit tu Lenu, aby ti zazpívala, ať to slyšíš na vlastní uši. Stojí to fakticky za to. Proto by bylo skvělý, kdybys trošku popíchl i její osud, protože jí je za barem velká škoda,“ pobídla jsem ho bez nějakých výčitek, že škemrám opět o nějaké výhody z jeho strany, jelikož tohle mělo být pro mou kamarádku, která si to rozhodně zasloužila.

„To se poddá. Ještě pár skleniček a bude zpívat sama,“ tipnul si sebejistě a rozesmál tím mě i sebe.

„O to už se postará Shannon… Hmm, nevšiml sis náhodou, že se mu Lena zřejmě líbí?“ přeptala jsem se ho, jestli jsem se dívala dobře, anebo si to moje naivně romantické já vymyslelo, poněvadž jsem Leně slušného chlapa, kterým Shann bezesporu byl, skutečně ze srdce přála.

„Jo no, všiml. Asi máme oba dva slabost pro holky z východní Evropy,“ pronesl zadumaně, zatímco ale jeho oči vášnivě žhnuly a propalovaly mě skrz na skrz. Úplně mně tím vzal vítr z plachet, ale než jsem na to mohla jakkoliv reagovat, začal se místností ozývat dav, který odpočítával poslední vteřiny do konce tohohle roku. S Jaredem jsme se k ostatním automaticky přidali, ale přitom jsme ze sebe v podstatě nespustili zrak. Za moment už všichni jásali, objímali se, líbali se a přáli si vše nejlepší do Nového roku. My s Jaredem jsme na sebe ale pouze zasněně zírali, což u mě částečně zapříčinila i ta myšlenková rekapitulace všeho toho, co se mezi námi již v tom předešlém roce odehrálo. Z ničeho nic se ovšem Jared rozhoupal, bleskově zrušil veškerou vzdálenost mezi námi, pak mě tak troufale vzal kolem pasu, aby si mě k sobě těsně přivinul a vzápětí si ukradl mé rty pro sebe. Na tolik mě tím překvapil, že jsem nebyla schopná nějaké adekvátní reakce, a když ten polibek ještě o něco víc zintenzivnil notnou dávkou dychtivosti, děkovala jsem v duchu za to, že mě tak pevně svíral, protože ta náhlá slabost v kolenou by mě zajisté srazila k podlaze. Po několika sekundách, které mi přišly jednak nekonečné, ale zároveň naprosto nedostatečné, se ode mě odtáhl s takovým užaslým pohledem na mou důkladně zlíbanou pusu, zatímco se přitom neuvěřitelně spokojeně usmíval.

„Promiň, Issie, nemohl jsem si pomoct,“ omluvil se mi za tenhle svůj spontánní krok, kterým mě totálně odrovnal. Pouze jsem na něj zděšeně kulila oči, přičemž jsem si ale plně vychutnávala tu jeho lahodnou chuť rtů, které jsem ještě zřetelně cítila na těch svých. „Ale nelituju toho, ani v nejmenším,“ ubezpečil mě, že se nenechal jenom unést kouzlem toho okamžiku, ale spíš, že po něčem takovém prostě toužil, protože jeho pohled prozrazoval, že si to užil stejně jako já.

„Doufám, že… že jsi to nemyslel jako že… Jak na Nový rok, tak… no znáš to,“ vysoukala jsem ze sebe s obtížemi, čímž jsem mu jednoznačně ukázala, jak mě tím roztouženým polibkem dostal. Kruci, ten špatný vtip se nemůže znovu opakovat! Už ne! Bohužel tomu zatím mnoho věcí spíš napovídalo…

 Všem velice vřele děkuji za výdrž! Jste úžasní čtenáři!! =) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 46. kapitola: