OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 22. kapitola



Duše v zemi - 22. kapitolaPro čtenáře nad 15 let!

Vítám Tě ve třetím pokračování Upířích Živlů. Prošla sis prvním dílem - Hra s ohněm. I druhým, neméně divokým, Světem bez krve. Nyní nastupuje Duše v zemi s tvými oblíbenými hrdiny. Jsou nostalgičtí, přátelští, krvelační a násilní. Plní elánu i touhy, která nemá obdoby. Užij si Duši v zemi a prožívej to nadšení i hrůzu společně s nimi.(Předělávka základní spolupráce s Wish)

Je zpátky... A s ním i bolest, strach a nicotná prázdnota. Život skončil a navrátila se smrt, která je všudypřítomná...

EDIT:Článek neprošel korekcí.

22. kapitola - „Ten, který zabil naše rodiče!"

 

Chester

Chvíli po té, co dorazím do ložnice, dorazí i Mia a za zápěstí za sebou táhne Di, která má ve tváři zděšený nepřítomný výraz. Rty má choulostivě pootevřené, dech zrychlený a oči vypoulené hrůzným zážitkem. Evidentně se mi povedlo, co jsem zamýšlel.

„Co chceš? Běž si radši vyléčit toho svého ojížděče, než ti tam vykrvácí," směju se Mie do obličeje a její hysterický záchvat  jde mimo mě. Už se nenechám vyprovokovat tak jako dřív. A to jí podle všeho rozčiluje ještě víc. Se slovy ´Co se to s tebe stalo za zmrda´opustí nakvašeně mojí ložnici a nezapomene u toho pořádně třísknout dveřmi. Jen se ušklíbnu.

„Hysterka," řeknu nahlas to, co si myslím a zadívám se na zkoprnělou Di. „Tak co, maličká? Co trochu jedu do žil?" usměju se na ni líbezně. Sebevědomě dojdu až k ní a přitáhnu ji k sobě do náruče. Je stále trochu otřesená, takže se mi vůbec nebrání a to se mi líbí.

„Ty mi ani nebudeš vzdorovat?" Hladím ji drápy po tváři. Jen němě zavrtí hlavou a tvář jí opět protne záchvěv strachu. Vítězně se usměju. Zdá se, že moje lekce zabrala. Posadím se na postel a stáhnu si ji k sobě na klín. „Ty se přece nemusíš ničeho bát. Chci jen, abys na mě byla hodná." Používám na ni ten správný měkký tón hlasu, abych si získal její důvěru.

Di mě nevěřícně pozoruje a ve tváři už má ten svůj výraz plný ironie. Je napjatá jako struna a obezřetně si všímá všech pohybů, které provedu.

„Budu se snažit,“ zamumlá a uhne pohledem.

„Podívej se na mě," řeknu, když přede mnou sklopí zrak. „Podívej se na mě a řekni, že mi věříš." Zkouším na ni stejnou psychologii, jako na tu bezbrannou květinu včera. S tou jsem měl ovšem jiné plány, než mám s Di.

Ušklíbne se a protne mě pobaveným pohledem. Její tvář se po chvíli změní v bolestnou. „Au!“ usykne a chytí se se zasténáním za břicho.

„No, tak co bude?“ zajímám se s úsměvem. Je mi jasné, že ji naše dítě trestá za to, že o mně nesmýšlí zrovna v dobrém. „Víš přece, že o tatínkovi se musí mluvit, a ve tvém případě i smýšlet, pouze hezky," provokuju ji a náležitě si to užívám.

Zatne zuby a protne mě nepříjemným naštvaným pohledem. „Proč bych ti měla věřit?“ zavrčí a prohlíží si mě, jako by mne viděla poprvé.

„Protože," přejedu jí drápem po tváři, „i když jsem se změnil," políbím jí na krk, „pořád mám pro tebe určitou slabost…" vydechnu jí do ucha a potěšeně se usměju nad faktem, co s ní tohle moje počínání dělá za divy.

„Určitou slabost?“ zopakuje zasněně a přitiskne se ke mně ještě víc.

Tak a mám ji přesně tam, kde jsem ji chtěl mít. Vždycky dosáhnu svého. Někdy je potřeba trochu více trpělivosti, ale té mám teď na rozdávání. Vážně mi ta změna prospívá. Ve všech směrech…

„Přesně tak…" zašeptám a dostanu se k jejímu krk a zlehka se do ní zakousnu. Žádné surovosti. Je to přece jen moje neoblíbenější oběť.

Di vyjekne rozkoší a rozklepe se mi v náruči slastí. Zažívá mohutný výbuch rozkoše, ke kterému jsem ji dohnal pouze svým jedem. Užívám si svou šťastnou krev a schopnost dostat ji na vrchol během chvíle. Vypadá to, že můj jed je pro ni natolik silným koncentrátem, že se ho absolutně nezvládá. Myslím, že skončily chvíle, kdy se snažila tvářit, že s ní moje pití nic nedělá. Tohle nemá šanci uhlídat a mě to neskonale těší! Mám nad ní navrch jako nikdy předtím.

„Tak už se ti líbí nový Chester?" zajiskřím očima a olíznu si krvavé rty.

„Líbil se mi ten starý," hlesne udýchaně a oči má stále zastřené rozkoší.

„Snad mi tu nechceš tvrdit, že ti je bližší citový chcípáček než plnohodnotný upír," ušklíbnu se nad její odpovědí. „Ten starý by s tebou nikdy nedokázal udělat to, co dokáže ten nový," sjedu její horké ukojené tělo a samolibně se pro sebe usměju.

„Nikdy ti nevadilo bejt citovým chcípáčkem," zamračí se a tvář se jí celá zakaboní. Chce se mi vytrhnout, ale nenechám ji. Pevně ji k sobě přivinu. „Sakra, pusť mě! Už tě k sobě nikdy takhle blízko nepustím!" prskne a znovu se za mého smíchu snaží odtáhnout. „Nebudu skákat, jak ty pískáš, sakra!“ zavrčí zoufale.

Její postoj mě začíná mírně unavovat. Tváří mi na okamžik prolétne stín vzteku. „Kdyby mi to nevadilo, tak to nebudu měnit," zavrčím temně a zvednu se. „Když mi to nedopřeješ ty, dopřejí mi to jiné. Možná by ses nad tím měla zamyslet…" usměju se nadřazeně a vyjdu z pokoje, ze kterého se ihned vyvalí pláč mých následovníků. Cítí Diiny pocity a podle toho také vřískají, jako by je na nože vzali.

Stojím na chodbě a chvíli bojuju sám ze sebou, jestli odejít nebo se vrátit. Nakonec ve mně zvítězí určitá zodpovědnost. Bouchnu pěstí do dřevěného zábradlí na schodišti a vrátím se zpátky do ložnice. Zastihnu ji ubrečenou u dětských postýlek, jak se bezvýsledně snaží utišit dvojčata. Mlčky k nim dojdu a vezmu je k sobě do náruče. Pak když je utiším, majetnicky jí sjedu dlaní na hebkou kůži podbřišku a přitisknu ji k sobě. Možná se některé věci změnily, ale na tohle se nezapomíná.

„Nebýt toho dítěte, tak už s tebou nejsem,“ sykne bezmocně a ještě víc se ke mně přitiskne. Usměju se a drápy jí čechrám dlouhé vlasy. „Slyšíš?" zvedne ke mně zarudlé oči a domáhá se odpovědi. „Sem ti k smíchu?" svraští nespokojeně čelo. Nic na to neřeknu, jen se skloním a rty jí zlíbám zbytky slz. Uklidní ji to. Povzdychne si a s přivřenými víčky si užívá mé doteky.

„Proč seš na mě takovej?“ zadívá se mi prosebně do očí.

„Jaký na tebe jsem?" usmívám se. Je mi jasné, že ze mě chce vydolovat náznaky minulosti, ale to je na velkém omylu. Zvážním: „Já už prostě nejsem stejný. Ostatně … chtěla jsi to taky. Chtěli jsme to oba. Já to jen uskutečnil. Měla bys být spokojená. Já jsem."

„Jsem ráda, že seš spokojenej… Ale nepočítala jsem s tím, že mě budeš považovat za svojí kořist,“ ušklíbne se a znovu mě probodne psím pohledem.

Pokrčím rameny: „To je jen přirozený důsledek. A …" křivě se usměju. „Fajn pocit. Zase mám pocit, že za něco stojím. Ne jako … předtím," odfrknu a pustím ji ze své náruče, protože na mě ten její pohled začíná nepříjemně působit. Stoupnu si k oknu a opřu se o parapet. „Nesnaž se to měnit nebo budu nucený zase na pár dní zmizet," řeknu ledově.

Přijde ke mně zoufalými kroky. „Prosím ne,“ zašeptá tak nevinně a prosebně. Čelem se i opře o rameno a tiše štká. Pár pitomých chvil a už se mnou zase začíná mávat.

„Půjdu si najít něco k večeři." Otočím se a nabodnu se na její zoufalý pohled. „Vrátím se, neboj." pousměju se křivě.


Diana

Lítostivým pohledem se dívám, jak mizí v dáli. V té daleké tmě, tak blízko měsíci a tak daleko ode mě. Když má svou šťastnou krev, neměl by hledat ještě jinou… Neměl by mít potřebu obyčejné rudé tekutiny.

„Kde je?!" Do dveří zuřivě vtrhne Mia. Je rozohněná a naštvaná. Z očí jí srší blesky a tvář má staženou do upířího hněvu, špičáky divoce vyceněné.

„Nevzbuď děti,“ zamumlám s povzdychnutím. „Právě odletěl." Kývnu směrem k oknu.

„Doufám, že už se nevrátí!" Soptí se zatnutými pěstmi a rozhlíží se po pokoji, jako by ho tu snad ještě někde čekala.

Probodnu ji nepříjemným pohledem. „Vrátí se!" Zúžím oči. Tedy aspoň doufám, že se vrátí…

„Chová se jak úplnej magor!" prská Mia a stále se paranoidně rozhlíží kolem.

„Mluvíte o Chazzym? Co provedl?" Vykoukne do dveří Dickova střapatá hlava a s úsměvem se začne rozhlížet po místnosti.

„No, jasně, sakra… Všichni se mi sem nahrňte!" odfrknu a koukám, jak se mi tu jimi hemží. „Kde máš Desire?"

„S Lilien," zavrčí Dick a protočí panenky k stropu. Evidentně není nadšený, že s ní Des tráví tolik času. I já jsem z toho maličko nesvá, protože si spolu opravdu rozumí a více… než se mnou.

„Dokonce je i s námi v pokoji! Desire o ní má strach."

Probodnu ho lítostivým pohledem. Takže soukromí žádné a to znamená rovněž, žádný sex! Nebeskýma očima se zabodne do těch mých a čerpá ze mě můj soucit, který mu nabízím. Děkuju. Usměje se a vjede si prsty do vlasů.

„Měla by se bát, protože Chester je teď schopnej si ji na místě podat!“ vrčí Mia a táhne mě z ložnice pryč. Evidentně bude velká sešlost, kde se bude řešit, co s naším novým Chesterem. Nemám nejmenší chuť se toho lynčování účastnit!

 

*

 

Hlavu si položím do dlaní, když vidím, v jakém stavu se vrátil. Je celý od krve a to doslova! Rudé skvrny má na košili, kalhotách i obličeji. Hrůzný výraz mu dodává především krev okolo rtů a brady. Z poklidně usměvavého obličeje zlověstně zírají dvě temné černé oči. Oklepu se, když se všichni ohlédnou jeho směrem a zarazí se při tom zjevu, který pro nás v tuhle chvíli představuje. Na mysl mi vytane jediné slovo, které mi ho tak moc připomíná – Oskar. Cítím to nebezpečí, kterým je opředený a přesto působí tak majestátně klidně. Při té myšlence, že je jako on, se mi sevře žaludek.

„Ježíši Kriste!“ zapiští mi Desire do ucha. „Měla jsi ho raději zabít! Je teď stejný, jako když zabil naše rodiče!" Stírá si slzy, které jí stékají po tvářích, zatímco sedí Dickovi v náručí. Jsem vedle nich a nechávám se od svého dvojčete objímat, ač je to ona, kdo potřebuje oporu. Probodnu ji ostrým pohledem, který na ni platí a ona přestane hloupě žvanit. Ano, zřejmě na těch slovech něco je, ale já … si to nedokážu … nemůžu … připustit!

„Jak sis užil týrání nevinných obětí?!“ prskne Desire vzpurně podivně zabarveným ukřičeným hlasem. Nikdo jiný si promluvit nedovolí. Stala se z ní v těhotenství pěkná rebelka, v duchu se tomu šklebím.

Nad otázkou mé sestry se Chazzy zatváří výsostně spokojeně. „Náležitě,“ olízne si špičáky.

„Jsi bezpáteřní hajzl!“ sykne zkroušeně moje dvojče, zatímco k ní ten ďábelský upír pomalu a poklidně kráčí. V očích se jí objeví nejistota, když se pousměje.

„Máš štěstí, že mám pro takové holčičky, jako jsi ty, slabost… Jinak…“ odmlčí se a drápy se dotkne jejího krku.

„Tak to stačí!“ Dick se obranně stoupne před Chazzyho a pohlédne mu zarputile do očí. Chester se ušklíbne a otočí se k nám zády, aby se mohl posadit do čela celého sněmu. Uvolněně se sesune do křesla a na rtech nastraží úsměv, ze kterého mi po zádech přechází mráz.

„Zdá se, že někteří z vás stále nechápou novou situaci. Nechtěl jsem to, ale asi budu muset nastolit určitá pravidla, která budete muset dodržovat, pokud tady budete chtít i nadále zůstat.“ Pohledem sjede na Mikeův téměř zahojený krk, až se dotyčný oklepe.

Pohledem přejedu po všech zúčastněných, kteří tu sedí okolo stolu a tváří se natolik odměřeně a podivně, jako bychom snad byli na vlastním pohřbu. Na pohovce nejblíže k Chesterovi, který stojí uprostřed obýváku, je Mia. Tulí se k Mikeovi a tváří se klidně. Samozřejmě, ona je pravá upírka a nevadí jí, když si Chazzy vybíjí své chutě na někom jiným, než je její sexuální hračka. Dokonce bych řekla, že jí nátura zlého upíra imponuje.

Dick je upír jako oni, jen je z nich nejvíce lidský, přesto cítím, že celou tuhle aféru bere s nadhledem. Podle slov, kterými se ho zde zastával, mu věří a podporuje ho, protože se Chester tímto způsobem zotavuje z Kytčiny smrti, jež své kořeny roztahuje pod naším oknem. Dokud můj upír nevystartuje po Desire nebo jeho následovníkovi, bude stát vždycky při něm.

S povzdychem se otočím na Dextera, který se za mnou opírá o zeď a shlíží na nás pichlavýma hnědýma očima. Drží se stranou ve stínu, jako by k nám nepatřil. Mlčky přihlížel naší debatě a zlověstně nás obcházel a poslouchal. Řekla bych, že má něco za lubem. Jako největší srab stoprocentně tíhne k nejzákeřnějšímu upírovi v okolí. A to místo právě vyhrál Chester…

Po mé pravé straně sedí Cristoball uvolněně v křesle a celé tohle mu podle znuděných šklebů vadí. Nechápe rozruch, který tu vytváříme. Chápe Chesterovo právo na kořist, čerstvou krev i mučení. Je mu z nás nejblíže, protože je stejně nebezpečný jako on. Ball na mě shlíží s podivným chtíčem v očích, jako by mne vyzýval k použití feromonů. Jako bych se s nimi snad mohla bránit! Nyní mi to přijde komické, protože na upíry, se kterými Chester přišel, to nijak nepůsobilo. To znamená, že se má kouzla stahují jen na ty polidštěné a jsem pěkně v háji!

Angela sedí Ballovi na klíně a vrtí se jako by nemohla se svým chtíčem počkat. Nadržená coura, která nemá ani páru o co se jí jedná. Je jí to jedno, protože je pod ochranou druhého nejhoršího upíra tady a podle všeho jí to neskutečně vyhovuje…

Dlouze si povzdychnu a zadívám se na toho divokého upíra, který zde přednáší o tom, co v jeho domě musíme dodržovat! Udává nám pravidla, kterými se musíme řídit! Je mi z toh špatně! Nesnáším rozkazy a doporučení… Složím si hlavu do dlaní. Možná jsem na tom z nich nejhůře, protože já s tím démonem, kterým se stal, musím žít. Ani netuším, jak se k tomu mám sakra postavit?!

„Ale ty pravidla budou platit jen na ty lidský červy, ne?“ zaburácí mi za zády Dexter a odtáhne se úlisně od stěny. Ta nadšenost, že je Chazzy sám sebou, z něj přímo sálá! „A samozřejmě na Dianu!“ Pevně mě chytí za mé dlouhé vlasy a prudce mnou trhne, donutí mě pohlédnout mu do tváře. Zkřivím bolestí rty. Fajn sakra! Přesně toho jsem se bála. Až moje autorita klesne natolik, že nebudu kořistí jen pro nového Chestera, ale už i pro ostatní v tomhle domě. Cristoball si jeho počínání se zájmem prohlíží a zabodává se mi do očí, jako by mě chtěl vyprovokovat k použití mých feromonů. Od posledka, kdy se mi to nepovedlo, jsem to už nezkoušela. Natolik mě to vykolejilo.

„Jestli nechceš, abych na tobě všem ukázal, jaké tresty přijdou při překročení pravidel, tak ji okamžitě pustíš!" zavrčím a to s úsměvem na rtech, ale jeho chladný pohled mluví za vše. Dexter pozná, že to myslí vážně a spořádaně se zas opře o zeď a dělá, že neexistuje.

„Jak jste slyšeli, tak pravidla jsou jednoduchá… A budou platit pro všechny bez výjimky! Jakmile se ke mně nebo k mé rodině nebudete chovat náležitě slušně, zabiju vás. Mé ložnici se budete vyhýbat velkým obloukem a veškeré vaše konflikty si budete řešit tak, abyste mne nerušili! A hlavně se přestanete chovat tak, jako by vám to tu patřilo, protože tohle je stále můj dům! Tím pádem platí moje pravidla! Pokud něco z toho porušíte, já budu mít o zábavu i jídlo postaráno!“ blýskne násilně očima. „Nějaké nejasnosti?" rozhlédne se po osazenstvu. „Myslel jsem si to," zavrčí spokojeně, když nikdo ani nepípne. Nikdo se neodvažuje mu odporovat, protože ten ledový závan agresivity a brutality, který z něj sálá, je … opravdový. „Jelikož má Diana slabost pro svou sestru, budete se chovat slušně i k ní.“

Po chvíli ticha, kdy všichni přemýšlejí a někteří z nás se i pateticky bojí byť jenom mrknout, se ozve tichým, ale důrazným hlasem moje sestra.

„Ale tenhle dům patří nám!"

Sevře se mi hruď, protože ona pomateně postupuje proti největšímu zlu široko daleko a ani si neuvědomuje, jak špatně by to mohlo dopadnout. Zatímco já raději mlčím, tak ona v tu nejnevhodnější chvíli bude provokovat! Nemá soudnost…

„Měla by se tu dodržovat naše pravidla… A rovněž by tu měli být lidé a upíři, které tu chceme my dvě… A ty tu nejsi vítaný!“

Zvednu hlavu a ostře, téměř nesouhlasně se na ni zadívám, přestože ona mě moc nevnímá. Shlíží na Chazzyho rozechvělým pohledem a tulí se v Dickově obranné náruči, který si s ní sám neví rady a zatíná zuby a svaly, jako by se připravoval na rvačku.

„Nepovídej…“ Chester se na ni zadívá jako na malé dítě a konejšivě ji pohladí po tváři, až sebou Desire trhne a mě prostoupí náhlá a kvalitní panika. Copak ona netuší, že proti Chazzymu nyní nikdo nepůjde? Že mají všichni ostatní rozum? „Dobře, tak budeme hlasovat… Je snad ještě někdo proti?“ Pohledem přelétne po ostatních a sebejistě se usměje, když každý z nás raději dělá, že neexistuje. „Vidíš?“ obrátí se na Desire. „Všichni vědí, jak se mají chovat… Na rozdíl od tebe! Pokud se ti tu nelíbí, můžeš odejít!“ Usměje se protivně a já si uvědomuju, že mimo dům by nikdo z lidí včetně mě, nepřežil ani minutu.

„Dianko!“ Desire mě křečovitě chytí kolem ramen a zacloumá mnou. Zhluboka se nadechnu a rezignovaně zavrtím hlavou. Copak se úplně zbláznila? Jít proti němu je naprostá sebevražda! Copak ona nepoznává ten Oskarovský klid a zákeřnost, kterou skrývá v pohledu? „Dianko, přeci…“ Rozmazává si slzy po tvářích a já po ní hodím nepříjemným pohledem a vycením špičáky. Samozřejmě se odevzdaně rozbrečí a natiskne se zpět k Dickovi, protože … jsem ji zklamala a zradila. Zvednu k Chesterovi mírně vyčítavý pohled, aby viděl, jak mi mrví vztah s mým dvojčetem… Vztah, který se ještě nestačil ani rozvinout!

„Neboj, zase se udobříte. Já tvou sestřičku nevyženu. Nemohl bych přece žít s vědomím, že ji mám na svědomí!" šklebí se pobaveně vlastním slovům. „No nic," protáhne se. „Myslím, že zábavy bylo dost. Půjdeme?" pohlédne na mě panovačným pohledem a natáhne ke mně ruku. Bez řečí ho za ni chytím. Majetnicky mě přivine k sobě a egoisticky se zašklebí. Musí být nad míru spokojený, protože získal nadvládu nejen nade mnou, ale i nad ostatními obyvateli domu. Stává se tu z toho peklo.

Zatáhne mě do naší ložnice, kde mě pustí. Pohledem zkontroluje děti a já zůstanu nevyrovnaně stát uprostřed pokoje. Netuším, co mám od nového Chestera očekávat. Těkám po jeho tváři i oblečení. A mimo strachu pociťuju také vřelý upíří chtíč po největším dravci v okolí, který právě teď leží v naší posteli. Popravdě, asi jsem masochista… Vždycky jsem mu padala k nohám, když byl sám sebou. Je to stejné jako první dny zde. Možná horší, protože já ho o to víc miluji.

„Pro tebe ty pravidla platí také a dokonce dvojnásob, protože jsi moje šťastná krev a kořist,“ hlesne chladně. Zvedne se z postele a kráčí ke mně krokem nebezpečné šelmy. Přejede mi drápy po páteři, až se ochvěju strachem i chladem a svlékne si zakrvácenou košili. Obdivně si prohlédnu jeho krásné mužné tělo… Sakra!

„Není nad to mít v domě konečně klid,“ vydechne a pohodlně se uvelebí v peřinách. Dá si ruce za hlavu a s úsměvem se na mě zadívá.

„Víš, že nesnáším pravidla,“ prsknu a zůstávám stát na místě, přestože kloužu očima po jeho hladké kůži a týrám se. Jsem jeho šťastná krev a kořist! Klesla jsem z podstavce největší lásky na pouhou oběť! Zašklebím se, když si uvědomím, že jsem díky těm pohledům celá rozechvělá a toužím po něm. Další sakra!

Pozoruje mě s lehkým úsměvem na rtech. Jak nerozhodně stojím uprostřed pokoje a visím na něm očima. Nevím, jestli dělat hrdou nebo se ponížit a jít si k němu konečně lehnout, když po něm přece jenom toužím. Pořád ho miluju…

„Tak jak se rozhodneš?" Přistiženě sebou trhnu, až se tomu začne zasmát. "Jsi pořád stejně roztomilá."

Ušklíbnu se a poraženě si vlezu do postele, abych se mohla přitulit. Hlavu si položím na jeho hruď a nechám se majetnicky obejmout. Objetí, které nedovoluje žádné námitky, natož pohyb.

„Jsi nějak moc majetnickej… Vážně seš si mnou tak jistej?" Zadívám se mu zahloubaně do očí.

„Majetnický jsem byl vždycky. Jenom jsem to dával najevo jinak. Teď už mi žárlivost nic moc neříká." Oskarovsky se usměje. „Navíc sis vybrala, už nemůžeš odejít. Ani kdybys chtěla!"

Přitiskne mě k sobě tak pevně, až zalapám po dechu. Nikdy jsem nechtěla odejít, ale líbilo se mi mít otevřená vrátka. Ta možnost volnosti mi teď moc chybí… „Vždycky je možnost, že ti odejdu a děti vezmu sebou.“

„Našel bych si tě,“ zavrčí varovně. „A věř mi, že teď by mi to nedalo moc práce.“ Zatváří se spokojeně, protože každý stoprocentní upír dokáže svou kořist vyhledat na míle daleko. Cítí její krev i vůni. „Nehledě na to, že nevím, proč bys to dělala. Nic ti se mnou neschází. Hlavně ne teď. Pominu-li skutečnosti, že s tvou povahou by jen tak někdo nevydržel," v úsměvu na mě ukáže nebezpečné špičáky. „Vím, že budeš se mnou." Dokončí svou sebevědomou řeč a mně se sevře hruď, protože … mi chybí svoboda.

„Budu s tebou,“ říkám to stylem jako by to byla kletba. „Budu s tebou navždycky, sakra. Je mi s tebou krásně a zbožňuju tě, i když seš takovej…“

„Samozřejmě, že budeš,“ hlesne sebejistě. Políbím ho na krk a abych si dokázala svou moc, sjedu jazykem i na jeho jizvu, až se pode mnou prohne.

„Něco jsem ti ohledně tohohle říkal. Ať se ti to líbí nebo ne, budeš muset moje pravidla respektovat!" překulí se na mě a zatlačí mě do peřin natolik, že se pod ním nemůžu ani hnout. „Teď je tu Desire od toho, aby tu čeřila klidné vody. Ty buď hodná ovečka," vycení zvráceně špičáky a políbí mě na rty.

Zamilovaně se na něj usměju. „Budu tvoje hodná ovečka, ale když vím, že ti to působí rozkoš, nemůžu si pomoct." Kajícně skloním pohled. „Víš, že bych ti chtěla dát všechno, co můžu…" Chci se mu vytrhnout, abych ho objala a přitiskla k sobě, ale drží mě pevně.

Pozoruje mne přimhouřenýma očima. „Nic na mě nezkoušej. Už nejsem tak mírumilovný," zavrčí varovně a opět mě obejme chladná aura nebezpečí, div se jí nezalknu. „Rozkoš nebude, musím ze sebe smýt zbytky večeře." Pustí mě a zvedne se. „Nebo snad máš chuť okusit krev nevinných děvčátek?" otočí se na mě a zajiskří očima.

Takže Desire měla pravdu. Vrátím mu blyštivý úsměv. „Zase sis byl zgustnout na nějakých dětičkách? Bylo mi jasný, že tentokrát se už nespokojíš jen s rodiči a půjdeš po stopě až k holčičkám. Ty jste měli s Oskarem nejraději, ne?" Sladce se na něj usměju. Blesku rychle mě pevně chytí pod krkem, až zasípu a zděšeně vyvalím oči.

„Tak poslouchej. Nikdy neklesnu na úroveň toho … póvlu, se kterým jsi trávila tolik času. Nikdy! Tak si to dobře zapamatuju,“ zavrčí mi bezcitně do obličeje a pustí mě. Téměř se mi podlomí kolena a padnu na postel, zatímco lapu po dechu. Ne, on není jako Oskar… On je mnohem horší!

Vyběhnu z pokoje, jakmile zapadne do koupelny. Rychle vlezu k Dickovi do pokoje a pevně za sebou zavřu dveře, jako by to pro Chazzyho snad byla překážka.

„Dicku… Musíš … Musíš …“ Snažím se vydýchat, protože se mi nedostává ani slov, ani kyslíku.

„Di? Co musím?“

„Já nevím!“ klesnu k zemi a opřu se o zeď, zatímco se mi tvář zbrázdí zoufalstvím. Vjedu si do vlasů. „Mně se tohle nelíbí!“

„Odejdeme,“ hlesne odhodlaně Desire a chytí mě za ruku. Bezmocně se té její bezbřehé naivitě ušklíbnu.

„Nemůžu, ani kdybych chtěla… Ani já, ani dítě bychom bez jeho jedu nepřižili… Má mě v hrsti.“ Obejmu pažemi svá kolena a zadívám se na pár, který září štěstím a láskou, zatímco já … se svého vlastního prince začínám neskutečně bát.

„Di, proč bys chtěla odcházet?“ usměje se Dick a pohladí mě po vlasech. „Je jenom trochu víc upíří, ale aspoň se netrápí. To je dobře.“ Dobrý kamarád. Jenže už ne můj, ale jeho!

„On už je jinej! Tohle není Chester…" syknu panicky skrze zuby. „Už to není můj Chester!"dostanu ze sebe plačtivě po druhé, abych se tím více týrala. V břiše mě notně zabolí, protože … dítě si stěžuje.

„Nepřeháněj,“ rozesměje se a pln něhy a lásky se na mě podívá jako na blázna.

„Taky to tak cítím. Je zpátky, viď?" Desire popotahuje a snaží se zachovat klid, zatímco si přejíždí po břiše, ale nemá šanci… Je stejně jako já naprosto zoufalá. Vlastně ne stejně, protože na rozdíl ode mě ona si vybrala správně, ona si vybrala Dicka!

„Kdo je zpátky?" hlesne nechápavě blonďatý upír a pohlíží po nás s nevěřícným pohledem.

„Ten, který zabil naše rodiče!" hlesne moje dvojče a schoulí se ke mně, protože já brečím a nemám ani sílu, abych jí to odkývala.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 22. kapitola:

2. Chensie přispěvatel
29.10.2011 [0:29]

ChensieDick má teď svých starostí dost a navíc nevidí všechno, takže nemá tušení, jak daleko už to zašlo... Je upír, nijak podivné mu Chazzyho chování nepřijde. Spíše přirozené. I když je Dick zarputile lidský, nezapomínejme, že se také rád pobaví s kořistí a napije se čerstvé krve... Stále je to predátor ,o)

28.10.2011 [23:37]

FaireDick si asi stojí na vedení a nebo poslal před pár dny svůj mozek na dovolenou, že?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!