Dračí ostrovy 3. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Tady je trojka. Je to jedna z mých nejoblíbenějších částí a doufám, že se vám bude líbit taky :)Je sice o něco kratší, ale podle mě dějově zajímavé :). A zaze musím poděkovat za komentáře, vážně díky mooc.

16.06.2009 (17:01) • Aniska • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1002×

Ke králi Edwardovi neustále den co den chodil jistý rytíř. Vždy býval v plné zbroji. Přes sebe měl přehozený černý plášť a na hlavě kápi. A ohromný meč, velký do půlky délky jeho těla. Ale to nebylo zdaleka to, co na něm Angelu fascinovalo. Málokdo viděl jeho tvář. Kápi nikdy nesundal a pohled mu vždy směřoval dolů. Matka Angely, co si kdo pamatoval, vždy pracovala v paláci jako služka a když po porodu dcerky zemřela, královi bylo líto nechat dívku napospas. Nechal ji proto tady. Staraly se o ní služky a když byla větší tak už s nimi taky začala pracovat, aby nevyužívala Edwardovi laskavosti. Nikdy si nestěžovala na přiliž těžkou práci, nikdy se na nic neptala. Jen jednou a to přišla přímo za králem a chtěla vědět proč jí všichni říkají Angelo. Král ji tehdy naprosto jasně řekl: „Tvé skutečné jméno, které tvoje matka vyslovila těsně předtím než zemřela je Angel Ryan of Darkness. Nevím proč ti teď všichni říkají jen Angela. Asi je pro ně tvé pravé jméno moc honosné pro služku. Jedno ale vím. Máš zvášní jméno Angel Ryan of Darkness. To proto, že se vněm skrývá světlo i tma.“

To ji tehdy uspokojilo. Nebyla ani trochu zvědavá. Někdy dokonce až příliš chladná. To ovšem jen do doby dokut neuviděla toho neznámého. Pamatovala si ten den přesně. Měla narozeniny. Právě třináct let, když rytíř prorazil dveře do neuvěřitelně velkého trůnního sálu. Sál Byl tak dlouhý, že málem nebylo vidět z jednoho konce na druhý. Ten den čistila v sálu podlahu. Mladík v brnění kolem ní prošel aniž by si ji všiml. Stále pohledem směřoval dolů. Neviděla mu do tváře. Štvalo ji to. Co viděla byly jen prameny docela dlouhých, rovných, blonďatých vlasů. Tehdy ji projela celým tělem horkost. Neznámý přešel ke králi, uklonil se a začal mu něco šeptat. Ji to však nezajímalo. Jediné co považovala za zajímavé bylo zjistit kdo se to skrývá pod tou kápi. Rytíř asi po čtvrt hodině odešel. Podívala se na velké sluneční hodiny uprostřed sálu. Nikdy nechápala jak fungují, když nejsou přímo pod oblohou. Říkala si, že v tom bude magie. Naštěstí poznávat na nich čas docela slušně uměla. Bylo čtvrt na čtyři odpoledne. Druhý den před třetí se v sálu schovala za honosné závěsy. Nechápala, proč to dělá. Byla si jistá, že nepřijde, ale něco ji k tomu nutkalo. A skutečně. Ve tři opět prorazil dveře mladík, na kterého tam od dneška čekala každý den. Musela ho za každou cenu alespoň jednou denně vidět. Nikdy se neopozdil. Tedy do dnes. Čekala tam málem půl hodiny po třetí, když se konečně vrata otevřely. Začal rychle přecházet ke králi. Když už byl těsně vedle Angely, samou nešikovností upadla. Rytíř se zastavil. Pohnul hlavou směrem k ní a ze vzpřímenou hlavou se na ní zadíval… Poprvé uviděla jeho tvář. Měl úzké rty, bledou pleť, rovný nos a je to možné? Úplně stejné barvy očí jakou má ona, přesně! Jako dvě skály… Dívali se na sebe upřeným pohledem. A ona si náhle uvědomila, že se ještě, ani nezvedla. Rychle to napravila. Mladík se jemně usmál. Zjistila, že je mu nanejvýš dvacet, ale spíš devatenáct. Neznámý se otočil směrem k trůnu a pokračoval v cestě za králem. A Angela si uvědomila, že tu nestála každý den jen proto, aby zjistila, jak vypadá….

Autor: Aniska, v rubrice: Povídky » Na pokračování