OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dívka příběhů - 3. kapitola



Dívka příběhů - 3. kapitolaPo půl roce Itzalean začíná být dost netrpělivý a rozhodne se Taliu trochu popostrčit. Nicméně celá situace se ošklivě zvrtne.

Ocitla se uprostřed překrásného starověkého města. Po široké nepřehledné ulici proudily stovky simikijců. Koně zapřažené do kočárů nespokojeně řehtali, když se snažili najít si cestu přes ostatní, malé děti přebíhaly od jednoho konce ulice ke druhému a jejich matky se je neúspěšně snažily chytit, a to vše se snažily překřičet desítky obchodníku se svými nabídkami a vychvalování zboží.

Uprostřed ulice stála Talia, ani nechápala, co se vlastně děje. Najednou se ocitla v centru města, co nemělo ani existovat. Simikijci byli na pokraji vymření a ze všech jejich měst zbyly jen trosky. Jak tu mohla být? Snažila se někoho zeptat, kde alespoň je, ale jako by byla pro ostatní neviditelná. Přebíhala od jedné strany ulice ke druhé, ale všichni ji jen tak mimoděk obešli.

Po víc jak hodině se ztracená a nešťastná postavila doprostřed ulice, seslala obrovské hromobití, které otřáslo snad celým městem, aby si jí někdo všiml. Blesky se ale jen vsákly do země a ani jeden jediný simikijec si toho nevšiml. Posadila se k nejbližší zdi a dalších několik hodin strávila plánováním, co udělat dál. Bohužel ji nic nenapadlo.

„Tohle nedává žádní smysl! Tohle nemůže přeci být pravda!" postavila se a nakopla větší kousek chleba rozdrobeného pro ptáčky vedle ní. Ani jeden z nich si toho nepovšiml. „Tohle neexistuje! Nemůžu tu být! Proč tu jsem?!" začala křičet a strhla jednoho z procházejících simikijců na zem. Ten se jen trochu podivil své nešikovnosti a pokračoval dál svou cestou.

Talia byla tak bezradná a naštvaná, že se rozběhla ulicí pryč. Bylo jí jedno, kam běží, hlavně chtěla jinam, než sem. Připadalo jí to jako sen, noční můra, ale všechno bylo tak skutečné. Už ztratila přehled o tom, kolikrát vlastně odbočila a také kam, prostě utíkala dál a dál. Pro všechny ostatní byla stále jako duch.

Doběhla až k nějaké svatyni. Byla ze šedého mramoru, do kterého byly vytesány pro ni neznámé značky. Nahoře byl velký ornament zobrazující dívku s rukou obtočenou břečťanem, ale zároveň v ní držela dýku, ze které jí po předloktí stékala krev.

„Břečťan je pro simikijce znamení míru a milosrdenství. Krvavá čepel je jasným znamením zrady, krutosti a vraždy," ozval se hlas za Taliou. Ona ho ignorovala, ale hlas pokračoval: „Občas, i když ne moc často, představují tyto dva symboly dobro a zlo, život a smrt, milost a popravu." Talie najednou došlo, že ten ornament zná. Viděla ho, když byla před čtyřmi lety na výpravě do trosek hlavního města simikijců. Do tohoto města. Neměla na to ale nijak šťastné vzpomínky.

Prudce se otočila a spatřila Itzaleana, vypadal teď o dost normálněji. Měl nedbale přistřižené namodralé vlasy a velice vlídné a klidné modré oči. V jeho úsměvu sice byly stále dva ostré zuby a měl kolem sebe tu příšernou, zneklidňující auru nesprávnosti, ale jinak působil velice sympaticky.

„To mluvíš se mnou?" bylo jediné, co byla Talia schopna říct.

„Ovšemže ano. Jsme tu přeci sami, nebo snad ne?" rozhodil rukama, ale davy simikijců kolem mu tvrzení spíš vyvracely. Když si to uvědomil, doplnil se: „Nikdo jiný nás nevnímá. Ani nemůže, tohle je něco jako vzpomínka. Nejsou schopni vnímat ani jednoho z nás,"

„Tvoje vzpomínka?" potichu se zeptala Talia, Itzalean jen přikývl a znovu upřel zrak na ornament.

„Jen jsem si myslel, že bys ocenila menší prohlídku tohoto města za dob, kdy bylo něco víc, než jen nebezpečné trosky," poslední slova řekl velice zatrpkle a na jeho tváři se objevil nenávistný výraz. Ale brzy ho opět vyměnil za svůj předešlý, vyrovnaný a přívětivý.

„Ty jsi tu žil?" Itzalean jen přikývl a dál si prohlížel ornament. A pracoval tu, bavil se, měl přátele a všechny tyhle věci?" Nad touhle otázku se zarazil, jeho oči se odtrhly od svatyně a začaly studovat Taliino malé tělo s jejím celkem nevinným a roztomilým výrazem.

„Nejspíš jsi mladší a hloupější, než jsem si myslel," řekl nakonec, jeho oči se opět vrátily ke svatyni. Talia nenávistně zavrčela a odešla pryč. Všichni ji ale stále nevnímali, a tak se nakonec vrátila a zůstala stát jen několik metrů od Itzaleana. Ten si povzdechl, otočil se k ní a přišel blíž. „Já nejsem jako ty, ani jako kdokoliv jiný, koho znáš. Jsem spíš jako oni," rozhlédl se po davu proudícím ulicemi. „Pouhý stín něčeho, co bylo předtím. Nejsem skutečný, ne ve stejném slova smyslu jako ty. A na rozdíl od nich, já ani nikdy nebyl. Jsem pouhý stín bytostí, které kdysi žily a které vedly váš národ po celou dobu jeho existence," ta podivná aura něčeho nesprávného najednou zesílila a Itzalean zase vytvářel spíš dojem toho zlého a hrůzu nahánějícího přízraku ze zkoušky Skyggen. Opět byl v jeho tváři ten zlostný a nenávistný výraz. Byl teď už nepříjemně blízko Talii.

„DAL JSEM TI MOŽNOST TO NAPRAVIT!" Celé město se opět proměnilo v trosky a Itzalean byl zase tou hrůzu nahánějící zvráceností. Talia opatrně udělala krok zpátky, ale Itzalean ji chytil za ruku a přitáhl k sobě, jeho tvář se téměř dotýkala její. Měla to být naše zachránkyně, která by povstala z popela svých předků a znovu obnovila naši slávu. Simikijci se měli opět vrátit, jen díky této jediné dívce!" řekl nepřirozeně klidně. V jeho výrazu se objevila další nenávist a on chytil Taliu za krk a zvedl do úrovně jeho očí. Ale celá století snažení, celý náš odkaz, celá rasa jsou teď odsouzeny k záhubě jen kvůli tobě!" procedil mezi zuby. Talia už nemohla dýchat a opravdu se dusila. Snažila se dostat z Itzaleanova sevření, ale bylo moc pevné. Zavřela oči a modlila se.

„Nikdy mi neunikneš!" bylo poslední, co slyšela. Nevěděla, co se to dělo. Byla ztracená. Nejspíše padala v nekonečné temnotě, tedy pokud tam vůbec mohla padat. Nikde nebylo nic. Tohle musel být sen, ale kdy se z něho probudí?  

 -------------------------

Někde v lesích Felgrudu, 6 měsíců po zkoušce Skyggen

Talia se nejspíš probudila, ale svět se pro ni moc nezměnil. Všechno kolem rozmazané, příšerná bolest hlavy a stále si připadala, že padá. A pak doopravdy spadla. Její smysly se opět trochu zlepšily a ona zjistila, že je v táboře.

Edrei, celkem dost škodolibý elf držící noční hlídku, se trochu zasmál nad Talininým pádem, ale zbytek tábora stále tvrdě spal. Stále trochu vystrašená Talia se rozhodla si raději vzít výzbroj a vyrazit k řece, aby se trochu uklidnila, a také si konečně vyčistit výbavu.

Dej se dohromady, byl to jen špatný sen, nic víc, pomyslela si. Klekla si k řece a začala čistit zaschlou krev a jiné nečistoty z mečů. Už je to půl roku, co byly zkoušky, a navíc jsi před nimi dost pila, určitě se ti to všechno jen zdá, potichu si pro sebe zašeptala a vyleštila první meč, až se v něm mohla vidět. Jen se ti stýská po Pelgai a Itrisovi, nic víc. Být delší dobu od domova by začalo lézt na mozek každému, začala si mumlat pro sebe a pustila se do čištění všech dýk, co měla schované ve zbroji. Začalo ji to bavit, průzračná voda v potoce byla celkem chladná a pro Taliu velice příjemná. Vydrhla si koženou zbroj do větší čistoty, než ve které ji dostala, a díky jednomu snadnému kouzlu ji i hned vysušila. S úsměškem si vzpomněla na svoje společníky a jejich hodinové sušení prádla. Být mágem má přeci jen něco do sebe.

Převlékla si dlouhou košili na spaní do o něco méně pohodlného trička pod zbroj, ale vtom si všimla tetování na její pravé ruce. Poprvé ho viděla to ráno po přijetí mezi Skyggen. Neměla ponětí, kde se tam vzalo, ale nevypadalo špatně, a tak ho nechala být. Nakonec, v té době to bylo jen malé tetování na zápěstí. Nicméně teď bylo kolem celého předloktí a slabě světélkovalo.

Přestávalo se jí to líbit a pomyšlení, že Itzalean je pro ni skutečná hrozba, ji děsilo. Rychle si vzala promáčenou košili a vydala se zpátky do tábora. Ještě cestou si oblékla zbroj a nátepníky přes předloktí, aby tak mohla prozatím ignorovat celou tu záležitost s podivnou věcí na ruce ještě o trochu déle.

Do tábora dorazila celkem brzo, stále kromě Edreie všichni spali. Šla najít mapu, aby naplánovala nejlepší trasu na další den. Jedna z věcí, co opravdu nesnášela na tom být velitelem i takto malé skupiny, bylo to, že všechno musela plánovat jen a jen ona. Začínaly jí chybět dny, kdy jen dostala rozkaz co a jak udělat.

„Když půjdeme touhle cestou, skončíme jako svačina medvědům," Edrei svým hlubokým hlasem poznamenal, celou dobu jí koukal do mapy.

„Tak kudy tedy?" Talia mu ji podala, Edrei jen ukázal na větší cestu asi půl kilometru od té Taliiny. „Teď si ze mě prostě děláš srandu. Nemůžeš vědět, kde na metry přesně budou a nebudou medvědi!" zamračila se Talia a studovala podrobněji mapu, jestli něco nepřehlédla.

„Je začátek jara, takže touhle cestou jezdí obchodníci s obranou před bandity. Kterákoliv šelma se k té cestě jen přiblíží, zabijou ji. Medvědi to vědí, takže drží svoje mladé dál od hlavních cest, jako je tahle. A i kdyby, neútočí bez důvodu, takže bychom měli být v pořádku," vysvětlil Edrei, jako by to byla ta největší samozřejmost. Když viděl Taliu, jak se to usilovně snaží celé nějak dobře zpracovat, zasmál se.

„Dobře, ale pokud se vyhneme medvědům, můžeme narazit na bandity, a to by mohlo dopadnout ještě hůř. Je nás jen šest," nedůvěřivě poznamenala Talia.

„Viditelně ozbrojení, na první pohled zkušení v boji a nemáme skoro žádné cennosti. Alespoň já bych dal přednost přepadnou dobře zásobený vůz s jedním nebo dvěma najatými žoldáky ze zapadlé hospody, než nás," řekl Edrei a zkoušel, jak dobře má natažený svůj luk.

„Ještě něco, na co si dát pozor?" zeptala se Talia.

„Nejspíš nás zdrží vojáci, jestli nejsme my bandité. Takže se na to připrav a naplánuj trasu dost krátkou, abychom stihli dnešní část cesty do západu slunce,"

„To je vše?" trochu podrážděně se zeptala Talia. Neviděla žádnou cestu, která by vyhovovala všem podmínkám a existovala. Edrei se na ni jen usmál a pokračoval ve výčtu všech možných nebezpečí a zdržení, dokud to Talia nevzdala a prostě nevybrala nějakou náhodnou cestu. Elf vydal svůj obvyklý opovržlivý zvuk, ale souhlasil.

Nicméně Edrei pracoval asi nejvíc z celé skupiny. Vždycky to byl on, co našel místo pro tábořiště a rozdělal oheň. Chodil na lov, a kdykoliv se naskytl nějaký problém, co nemohli ostatní vyřešit, ujal se ho. Údajně vyrůstal v jednom elfském kmeni, a tak uměl skvěle zacházet s lukem, stopovat a znal i dobře les. Talia si ale nikdy nebyla jistá, proč tohle všechno vlastně dělá a proč se přihlásil zrovna do téhle mizerně placené expedice. Někdo jako on si mohl vybírat. Ale i když ji dost znejišťovaly ty jeho smaragdové oči, co ji vždycky sledovaly, musela uznat, že bylo fajn mít někoho, kdo jí vždycky hlídal záda. I když to znamenalo snášet jeho časté poučování. Ať už byly jeho důvody jakékoliv, ten vysoký hnědovlasý elf byl asi jediný důvod, že se dostali tak daleko bez většího problému.

Při východu slunce se probudili i ostatní, většina celkem mrzutě. Gen, postarší žoldák víc jak dva metry vysoký s horou svalů, vstávání při východu slunce zvládal ještě celkem dobře. Jen ostatním dal výraz „Asi tě brzo zabiju!" a řekl si pro sebe v duchu, jak by to udělal. I když občas to řekl i nahlas. Na rozdíl od něho, Timido nikdy neměl zálibu v násilí a vždycky se snažil být co nejpřívětivější. Ale probudit ho byl skoro nadlidský úkol. Byl to velice vzdělaný bard putující po světě, aby našel inspiraci pro své písně. Na této výpravě byl, aby analyzoval a zdokumentoval všechno, co najdou v ruinách. Naštěstí on po probuzení byl zase usměvavý a pozitivní jako normálně, ale k tomu ho Talia většinou dostala, až když na něho vylila vodu. Wenrana většinou nebylo tak těžké probudit, ale vždy ještě nějakou chvíli ležel a proklínal své rozhodnutí vstoupit do armády. Potom vstal, najedl se a byl zase ten normální, chladný Wenran. Taliu vždycky napadlo, jestli by takhle proklínal každou práci, kterou by měl, nebo jen tuhle. Dalena většinou vzbudil jen hluk z ranního brblání zbytku skupiny, nespal moc tvrdě. Bohužel mu trvalo několik hodin, než se skutečně probudil a začal zase normálně pracovat. Bylo mu sedmnáct, jako Talie, ale na rozdíl od ní, tohle byl jeho první rok v armádě a byl z toho celkem dost vyplašený. Ke kráse celého rána tam byl ještě Edrei s jeho kyselým výrazem a neustálým popoháněním.

-------------------------

Byly tu chvíle, kdy si Talia užívala být vůdce, a chvíle, kdy by raději skočila z útesu, než jím být. Chvíle jako tahle patřila do té druhé kategorie. Edrei si opět neodpustil poznámku o Timidově neužitečnosti, a tak začala dlouhá hádka o tom, kdo z nich je méně důležitý. I když Edrei se spíš jen bardovi vysmíval, než by se hádal. Také Gen a Wenran opět vedli tichou válku vražedných pohledů. Dalen se nalepil na Taliu a snažil se z ní dostat nějaké bojové techniky Skyggen a neposlouchal její námitky, že je to tajemství, a navíc by musel být mág. A když si prostě myslela, že to nemůže být horší, Timido utrousil poznámku o nečestnosti elfských kmenů. Edreiovi se v tu chvíli objevil ve tváři ten nejvražednější výraz a vytáhl svůj lovecký nůž na Timida.

„Okamžitě to vezmeš zpátky!" vztekle vyprskl elf. Najednou z něho šla docela hrůza, vypadal spíš jako nějaké divoké zvíře, než civilizovaná bytost.

„Jen když ty vezmeš zpátky tu věc o zbabělém škrabálkovi!" Timido se usmál, konečně měl navrch, a dokonce si i stoupl na špičky, aby byl blíž k Edreiově výšce.

„Jen tu žereš jídlo, co jsem JÁ ulovil, sedíš u MÉHO ohně a spíš, když JÁ držím hlídku a hlídám ti zadek! Nejsi tu k ničemu!" Edrei šťouchl do Timida tak silně, že málem upadl.

„Pokud dobře vím, tak tohle není mise o žití v lese jako podlá zvířata a zabíjet všechno, co se dá. Tohle je mise o poznání starodávné kultury, a proto jsi tu k ničemu leda tak ty!" zamračil se Timido.

„Phe! Kdyby jsi to tu měl pod velením ty, tak hned první den všichni umřou! Myslíš si, že tě všichni nechají být jenom proto, že si jdeš prohlédnout nějaké ruiny?! Jestli jo, tak jsi fakt ztracený případ," Edrei si ofrkl a probodával barda pohledem.

„Opravdu? A co jsi pak ty? Byl jsi někdy mimo les, elfe? Tvůj celý život je jen o zabíjení zvířat a nenávisti k lidem, nic jiného vy elfové neznáte! Kde je vlastně ten tvůj kmen? Neměl bys s ním někde běhat po lese a střílet po jelenech nebo provolávat smrt ostatním rasám? To tě z něho vyloučili?" Když Timido dořekl poslední větu, Edrei jen párkrát zamrkal, z jeho výrazu na moment zmizel všechen vztek a vystřídal ho smutek, ale to jen na malou chvíli. Když se vzpamatoval, znovu namířil svým nožem na Timida a přes zaťaté zuby procedil pár nenávistných slov v elfštině. Timido si vzal svoje kopí, připraven bojovat o svoji čest. Talia právě pochopila, co se děje, a chtěla je zastavit, ale předběhl ji Dalen, který se mezi ně postavil a snažil se je uklidnit.

„Nepleť se do toho!" oba bojovníci na něj jen sykli a snažili se ho odstrčit.

„Nechápu, proč je nenechá si to vyříkat. Alespoň by se ti dva idioti přestali hádat," Gen jen klidně poznamenal.

„Jasně, že to říkáš. Žoldáci milují zabíjení, nepřátel i spojenců," Wenran s úšklebkem pronesl. Gen se na něj v tu chvíli obrátil a najednou byli ve stejném pozici jako Edrei a Timido.

Nepleť se do toho, nestojí to za to, ozval se ten hlásek rozumu v Taliině hlavě, ale ona neposlouchala. Seslala obrovské hromobití, všichni úplně ztuhli a zanechali tak na chvíli svých hádek. Dělej, že to bylo jen omylem, a nic se nestane, nemusíš se do toho míchat, pokračoval hlásek, ale ona ho stále ignorovala, stoupla si před ně a snažila se udělat ten nejvíce rozčilený výraz, jakého byla schopna.

„Konec," řekla nakonec klidným a vyrovnaným hlasem, ale dost hlasitě, aby to bylo zřetelně slyšet.

„Myslíš si, že budu poslouchat malou míšen-" Gen posměšně začal, ale Talia stvořila o trochu menší hromobití a opět ho umlčela.

„Já jsem velitel a mám i zodpovědnost za celou misi. Už nikdy tu nechci tohle vidět. Ruiny Forbannetu mohou být plné bůhví čeho a bude potřeba každý. Takže se tu nepozabíjíte ještě dřív, než tam dorazíme!" zamračeně řekla.

„Takže tam ho můžu zabít?" Edrei se zasmál a rozcuchal Timidovi vlasy.

„Ne!" naštavaně ho okřikla.

„Hele, a kdo tě jako udělal velitelem?" Gen se postavil před Taliu, připadala jsi vedle něho jako mravenec. „Ustrašená malá holka se nezdá být jako dobrá volba. Bez ohledu na to, jak moc je ctižádostivá,"

Talia nějakou dobu jen mlčela, pohledem si měřila Gena. Byl to přesně ten typ, ze kterého zamrzne krev žilách, jen když se na vás křivě podívá. V hlavě se jí vybavily všechny ty chvíle, kdy stála proti někomu takovému. Všechny ty chvíle, kdy skončila poražená, potlučená a byla vděčná za vlastní život. Na jednu stranu mu chtěla ustoupit a nechat si dělat, co chce, ale její hrdost a strach ze Skyggen jí to nedovolily.

„Pokračujeme!" řekla se zaťatými zuby a málem to vypadalo, že opravdu půjdou. Edrei i Timido uklidili svoje zbraně, Dalen vstal ze země a i Wenran vypadal, že by se nejraději dostal co nejdál od toho místa. Gen ale zamířil špičkou jeho obrovského meče na Taliu.

„Dej mi důvod, proč bych tě měl poslouchat," řekl se škodolibým úsměvem.

Talia na chvilku zavřela oči, chtěla se uklidnit a trochu si to vše promyslet. Ale ten odporný, potměšilý smích jí to nedovolil. Bez rozmyslu zasáhla toho odporného obra několika blesky.

Gen klečel na všech čtyřek a popálená tvář mu silně krvácela. Talia nevěděla, co dělat: omluvit se, nebo využít situace? Nakonec se rozhodla jen předstírat, že se nic z toho nestalo, a pokračovala v cestě. Gen se po chvilce dokázal dostat na nohy a s nenávistným výrazem na tváři ji následoval.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dívka příběhů - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!