OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Demons - 2. část

28.11.2013 (17:00) • Fea16 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 822×

První, na co jsem ráno myslela, byl jedinně Jake. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Zase se mi na tváři objevil ten úsměv, který naskočí, když jsou lidé šťastní. Musela jsem mu aspoň napsat. Nešlo to jinak. 

8 Čer 2013 09:08
Pro: Jake
Dobré ráno, sluníčko :)) Chci tě vidět! Musím tě vidět! :*

8 Čer 2013 09:11
Od: Jake
Pořád tě mám v hlavě... Nemyslím na nic jinýho, miláčku :* ... Taky tě chci vidět! Něco už vymyslíme ;) 

8 Čer 2013 09:20
Pro: Jake
A jak, když mám dneska to vystoupení? :((

8 Čer 2013 09:25
Od: Jake
Co budeme dělat? :/ Já si teď vůbec nedokážu představit den... Hrozně na tebe myslím a to pořád - než jsem usnul, když se vzbudím... Nedokážu to bez tebe :) :*

Ihned jsem šla za mamkou. Po hodině usilovného přemlouvání jsem ji přesvědčila, že dnes po vystoupení odpravdu potřebuju odejít. Přistoupila na moji nabídku, která se týkala toho, že ona pojede za kamarádkou a já si budu dělat, co chci. Konec konců, taťka ještě stále nebyl doma. Nemohla jsem se dočkat a hned jsem mu dala vědět. Napsal mi, v kolik a kde, a já každých pět minut kontrolovala hodiny. Den se táhl jako týden před výplatou. Byla jsem připravená už hodinu předem a potom už jen netrpělivě seděla na gauči a přemýšlela, co udělám jako první, až ho znovu uvidím. 

Konečně nastal ten správný okamžik jít. Dorazila jsem na sluvené místo asi pět minut předem. Čekala jsem a čekala, dokud mi nepřišla zpráva.

8 Čer 2013 17:27
Od: Jake
Nestíhám :((( Budu tam tak ve třičtvrtě

Práskla jsem se přes koleno a sedla jsem si na kašnu. Nezbylo mi nic jiného, než čekat dál. Tak jsem čekala. Rozhlížela jsem se na každou stranu, jestli ho náhodou neuvidím přicházet. Po chvilce jsem ho uviděla. Nadšeně na mě mával, tak jsem mu zamávala taky. Seskočila jsem z kašny a počkala si, než příjde. Zastavil se kousek přede mnou a provokativně se na mě díval. Ty jeho nádherné oči byly upřené na mě. Jenom na mě. Byla jsem pro něj vším. Nakonec jsem mu vpadla do náruče. Objímali jsme se jen chvilku, ale pro mě to byla celá věčnost. V jeho objetí jsem se cítila šťastně a bezpečně. A potom už jsem ho konečně mohla políbit. Konečně zase cítit jeho rty na těch mých.

„Tak jaký byl den?” Vzala jsem ho za ruku a rozešli jsme se směrem do parku. Nebyl moc výřečný, aspoň v tuto chvíli ne. Díval se před sebe a svíral moji ruku. Myslela jsem, že neodpoví, nebo že moji otázku nezaregistroval. Nakonec zamumlal něco ve stylu výborného dne. Ujala jsem se slova já. Jsem možná až moc ukecaná, takže jsem povídala a povídala a Jake jenom přikyvoval hlavou. Naštěstí se taky rozpovídal a dokonce se u toho i usmíval. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. 

Seděli jsme na zemi naproti sobě a dívali se do očí. Párkrát jsem se pokusila si ho vyfotit na mobil, ale zrovna nadšený z toho nebyl. Chvilku jsme se líbali, chvilku si povídali, nebo na sebe jenom tiše a bezcílně zírali.

„Co Sarah?” otázala jsem se najednou.

„Co by s ní bylo?” odvědil mi Jake a maličko se mu pokřivilo obočí.

„No, ví o tom? Jako o nás?” 

Jake zakýval hlavou, jako že ne. Sarah byla Jakeova nejlepší kamarádka. Dělali spolu všechno. Chodila na naši školu a byla o ročník níž. Měly jsme spojené hodiny tělocviku. Nikdy mi nevadila, dokud se kolem ní Jake nezačal motat. Tedy, chvilku jsem jim i přála, aby spolu chodili. Vlastně by jim to docela slušelo, ale hluboko v sobě jsem věděla, že na všechny Jakeovy kamarádky strašně žárlím. A to jich moc nebylo, pokud vím.

„Víš, chvilku to vypadalo, že spolu budete chodit. Na té pouti a tak...” řekla jsem s pohledem zabořeným do země.

„Sarah je fajn, ale nemohl bych s ní být. Jsme spolu jako kamarádi a tak to zůstane. Navíc, teď už mám tebe, no ne?” usmál se na mě a opět mě políbil. Nadšeně jsem přikývla. Podíval se mi do očí, pohladil mě po tváři a usmál se. „Víš, že jsem nikdy nechtěl holku, která by se mnou chodila do třídy? Nikdy jsem nechtěl mít holku ve třídě. Myslel jsem, že je to strašný pocit být třeba zkoušen u tabule, dostat pětku a tvoje přítelkyně tam sedí a dívá se na to. Prostě jsem to nechtěl. Ale potom, potom jsi přišla ty.” Usmívala jsem na něj. Bylo to asi to nejhezčí, co mi kdo kdy v životě řekl. Padla jsem mu kolem krku.

Bylo něco kolem čtvrt na jedenáct večer a my se opět museli rozloučit. Jake musel jít opět pěšky. Nedalo se nic dělat. Cítila jsem se hrozně. Bylo mi neskutečně pitomé ho nechat jít takhle v noci samotného domů. Ještě takovou dálku. Říkal, že by šel klidně celou noc, jen aby mě mohl vidět aspoň na pět minut, ale ten šílený pocit ve mně neodcházel. Cítila jsem nutkání mu aspoň psát, když už nic jiného.

8 Čer 2013 23:19
Pro: Jake
Ta cesta tě musí hrozně štvát. Vážně se moc omlouvám! :( :*

8 Čer 2013 23:23
Od: Jake
Ani nestve... Jen trochu usínám :D

8 Čer 2013 23:25
Pro: Jake
Tak hlavně neusni na cestě. Nerada bych volala odtahovku :DD

8 Čer 2013 23:28
Od: Jake
Ok... přinejhorším dojdu ráno... :DD

Už jsem u toho odepisování skoro usínala, takže časový interval odesílání odpovědí na jeho zprávy byl opravdu dlouhý. Ale aspoň něco.

8 Čer 2013 23:55
Pro: Jake
Broučku... opravdu se ti moc omlouvám, že tě takhle nechávám chodit takovou dálku.

9 Čer 2013 00:00
Od: Jake
Jaj... neomlouvej se mi, zlatíčko :) Já se rád projdu, aspoň trochu zhubnu :D :*

9 Čer 2013 00:04
Pro: Jake
No, to bych měla spíš hubnout já :D

9 Čer 2013 00:08
Od: Jake
Ty??? Ty máš dokonalou postavu... to já ještě musím shodit pár tun... :D

9 Čer 2013 00:29
Pro: Jake
Kdy už budeš doma? Docela usínám :DD

9 Čer 2013 00:31
Od: Jake
Asi za tři minuty :)

9 Čer 2013 00:35
Pro: Jake
Tak já už jdu spát, broučku. Sladké sny, třeba o mně :)) :*
XOXO, Chrissy

Autor: Fea16, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Demons - 2. část: