OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beauty and the Beast: Save Me XIII.

11.02.2016 (09:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 874×

0.13 PODPORA

Po tom nočním probdění už nestál můj spánek za nic. Když Gabe vstával do práce, byla jsem s ním vzhůru i já a po jeho odchodu a nekonečné době povalování se v peřinách a marných pokusů ještě zabrat jsem se vyhrabala z měkoučké a teploučké postele. Nepociťovala jsem sebemenší únavu, poněvadž jsme s Gabem docela brzy zalehli, takže jsem si ten svůj počet hodin odbyla dřív. Čas mi hlásil něco po čtvrt na osm, takže to zase tolik časné ráno nebylo, jak jsem se domnívala. Jelikož Heather ještě vyspávala po večerní směně v restauraci, dočasně jsem se zřekla ranních rituálů v koupelně a rovnou jsem se přemístila do kuchyně, kde jsem si nachystala vydatnou snídani. Uvařila jsem si vrchovatou misku ovesné kaše, již jsem osladila kupou svěžího ovoce, které jsem našla v ledničce, ale pro jistotu jsem tam přidala i trošku javorového sirupu. K tomu jsem si nalila třetinku pomerančové dužiny, kterou jsem si sama odšťavnila.

Se snídaní jsem se posadila k televizi, abych se zabavila před ní, ale nějak se mi nedařilo. Asi kvůli tomu vědomí, že vedle leží moje sestřička a že díky ní bych se zaručeně nenudila. Chtě nechtě jsem ji musela nechat vyspat se až přinejmenším do růžova, aby měla večer dostatek sil na další směnu. Poté jsem po sobě uklidila a postarala jsem se i o nádobí ze včerejšího večera, jež Gabe ráno v rychlosti naskládal do dřezu. Já jsem ho pouze přeskládala do myčky a zapnula jsem ji. Nedojedené porce skončily již včera v drtiči odpadu, když se Gabe donutil opustit ložnici, aby nám došel na něco k zakousnutí, když jsme se večeře dobrovolně zřekli, což se mi zpětně vracelo jako strašné plýtvání a mrhání.

Z té pokračující nudy jsem se dopracovala až k nápadu, že si zajedu do newyorské Všeobecné, aby mi konečně dali na tu pochroumanou ruku slibovanou ortézu. Během noci mi zápěstí zcela splasklo. Kdybych zůstala včera doma, tak by ten otok zmizel dávno. S tím pouhým obvazem se mi se vším manipulovalo opravdu těžko a začínala jsem být docela nervní z toho, jak si musím dávat na všechno maximální pozor. A tak jsem se v úplné tichosti nejprve převlékla do formálního oblečení a pak jsem se v koupelně decentně zkrášlila, aby se mě venku nelekli. Před odchodem jsem Heather ponechala na kuchyňském ostrůvku vzkaz s tím, že jsem jela do nemocnice pro tu ortézu. Do auta jsem tentokrát nezasedla a na cestu jsem se vydala podzemkou, protože od našeho bytu byla nemocnice o necelý tucet stanic daleko.

Po příchodu jsem si musela vysedět asi půlhodinovou frontu v čekárně, než jsem přišla na řadu a dostala jsem se do ordinace. Znovu mi udělali rentgen, jestli na kosti nenastaly nějaké nežádané změny, a když snímky dobře dopadly, tak mi konečně nasadili tu zpropadenou ortézu a mohla jsem jet vesele zpátky. S touhle oporou jsem se vskutku cítila líp, takže jsem mohla trochu ubrat na svém neúnavném soustředění se na jakoukoliv manuální činnost. Vrátila jsem se zpátky do bytu, ve kterém bylo už podstatně živěji, když Heather vstala. V televizi si pustila hudební stanici a potancovávala si vesele u linky, zatímco připravovala oběd. Na snídani bylo totiž už vskutku pozdě.

„Ahoj, Heather,“ zdravila jsem ji užasle, protože mě ten výhled mile překvapil.

„Jé, Cat, ty už jsi tady. Tak jak bylo v nemocnici? Co ta ruka? Dělám nám tortellini k jídlu, tak doufám, že se mi to povede, abychom zas nemusely mít něco z donášky. Zkouším ten recept poprvé,“ vítala mě rozjařeně, jakmile se ke mně otočila od krájení červeňoučkých rajských jablíček.

„No konečně mám tu ortézu, takže s ní to bude teď všechno mnohem jednodušší. Tak chceš s něčím pomoct? Po té cestě mi docela vyhládlo, proto by bylo fajn, kdyby bylo jídlo co nejdřív,“ nabídla jsem se jí a přimotala jsem se k ní blíž, abych jí nakoukla pod ruce, v jak pokročilé fázi přípravy se nachází.

„Není třeba, Cat. Za chvíli to bude hotové. Ale díky ti… No, i když, mohla bys nám aspoň prostřít,“ zaúkolovala mě Heather se širokým úsměvem a dokrájela zbytek rajčat, které pak přidala ke zbytku směsi.

„Vypadá to skvěle,“ pochválila jsem ten její kulinářský výtvor, na který se mi ihned sbíhaly chutě. „A voní to skvěle,“ dodala jsem vzápětí, jakmile můj nos vstřebal ty lehké, avšak omamné výpary, které stoupaly od pánvičky.

Heather mě svým drobným tělíčkem vystrčila zase pryč, abych jí tam nepřekážela, přičemž rychle prohlásila: „Hlavně aby to i skvěle chutnalo.“

Vyslyšela jsem její neskrývanou žádost a ujala jsem se prostření jídelního stolu, na který zanedlouho přibyly talíře s neskromnými porcemi, což Heather obhajovala tím, že tenhle pokrm tolik nezasytí. A měla naprostou pravdu, jelikož jsme to obě spráskly bez řečí a olizovaly jsme se potom snad až za ušima. Uvařila to opravdu výborně, a kdyby toho nadělala víc, tak bych si klidně přidala, ačkoliv jsem se již najedla do polosyta. Italská kuchyně mi odjakživa náramně šmakovala…

„Večer, když jsem se vrátila ze směny, jsem tu na stole našla studenou večeři. A vy jste byli s Gabem zavrtaný v ložnici, tak… to jste se asi usmířili, ne?“ vyzvídala Heather nedočkavě a oči jí u toho blyštěly sžíravou zvědavostí, kvůli níž jako první rozvázala poobědovou konverzaci. Těžko jsem skrývala pobavený úšklebek, ale byla jsem jinak upřímně ráda, že se ptá, poněvadž jsem to s ní chtěla stejně probrat.

„Přesně tak,“ potvrdila jsem jí stručně a při letmé vzpomínce na včerejší vášnivou noc jsem se potutelně usmála sama pro sebe, div se mi nezačervenaly líčka.

„Takže jsi dala na mě a zkusila jsi jinou taktiku?“ vydedukovala si s takovým pyšným tónem hlasu, jak se mylně domnívala, že ten úspěch může částečně připsat i sobě. Bohužel jsem ji v tomhle musela zklamat.

„Chtěla jsem, ale Gabe mě v tom předběhnul. Když jsem se vrátila od J.T.ho, tak jsem tu našla nachystanou romantickou večeři, kterou jsme teda nestačili dojíst. Nemohla jsem tomu uvěřit, že Gabe úplně změnil svoje chování, ale zdálo se, že to myslel opravdu naprosto vážně,“ nerozváděla jsem nijak obšírně, jelikož si Heather dozajista dovedla autenticky představit, dle toho, jak fascinovaně se tvářila.

„Ty sis to v té posteli chtěla jen pojistit co,“ prokoukla moje důmyslné taktiky, které jsou nesporně důvěrně známé většině dlouhodobě zadaných žen. Sex je neuvěřitelně mocná přesvědčovací metoda, když ji člověk umí správně využít. Heather u toho navíc významně pozvedla obočí, jako by mě snad tím mínila donutit, abych jí to přitakala. Popravdě, určitě jsem ten její výrok popřít nemohla, protože jsem tím milostným aktem víceméně chtěla stvrdit naši ústní dohodu, i s tím vědomím, že u Gabea není momentálně nic jisté, když se na scéně objevil Vincent, ergo jeho největší sok.

„Za pokus nic nedáš, ne?“ opáčila jsem oduševněle a ledabyle jsem pokrčila rameny, načež se Heather pobaveně rozesmála. „Každopádně s Gabem teďka není vůbec nic jisté, když se tu motá Vincent. On ho fakticky nesnese. Ale včera se mi hodně usilovně snažil dokázat, že mi bezmezně věří, což jsem hned otestovala, protože mi to bylo trochu podezřelé, když doteď tropil samé scény. Řekla jsem mu o všem, co se stalo nejnovějšího, a on to vzal naprosto klidně. Zřejmě se opravdu umoudřil a pochopil, že můj názor nezmění, i kdyby se postavil třeba na hlavu. Sám tvrdil, že mu došlo, že mě od sebe akorát odháněl, takže raději otočil. A taky že by mě rád podporoval, ačkoliv s tím mým plánem nesouhlasí,“ tlumočila jsem jí veškerá čerstvá fakta co nejsrozumitelněji a nejstručněji, abych se v tom zdlouhavě nepitvala a zbytečně tím nemátla Heather. 

„No to zní, jako že se vážně snaží udržet si šťastný a spokojený vztah. A čím jsi ho zkoušela? Co se vlastně dělo u J.T.ho?“ zhodnotila rozvážně, jak se nejspíš zahloubala nad Gabeovým úhlem pohledu na tu naši krizi dle toho, jaké indicie jsem jí poskytla. V druhé části jejího monologu již bylo zřetelně poznat, že jsem opět vzbudila její zájem o nové informace, které si u mě neodkladně vyžádala.

„A jo! Ty vlastně ještě nevíš, co stalo,“ dovtípila jsem se, že je Heather jako jediná držená ve sladké nevědomosti. Hmmm, již ne na dlouho…

„Proboha, co se stalo?“ vyjekla zcela konsternovaně, když jsem jí to podala decentně dramaticky.

„Heathie, buď v klidu. Nic se neděje. Všechno jsme vyřešili… Víš, když jsem tě vysadila v práci včera, tak se za mnou zastavil Vincent s tím, že Tori zmizela z nemocnice a že…“

„Tak moment! Ona Tori utekla z nemocnice a já mám být jako v klidu? A ty jsi snad v klidu? Já jen, že jsi ji posledně střelila do nohy, takže… Proč ji Vincent nevystopuje, když mu to normálně tak dobře jde, ne?“ přerušila Heather můj proslov, když ji ta zpráva o neaktuálnějším stavu věcí vyloženě vyděsila. Vypadala celkově jaksi paralyzovaná, ale asi pouze proto, že její mozkové závity běžely na plné obrátky. Poněvadž nezapomněla duchapřítomně zmínit ten můj menší prohřešek vůči Tori, který ale rozhodně nebyl hlavním podnětem k tomu, aby mi usilovala o život, o čemž Heather teprve srozumím.

„Ke všemu se dostanu, Heather. Jen nepředbíhej,“ upozornila jsem ji, že když nebude moje vyprávění netaktně přerušovat, tak se to všechno dozví mnohem rychleji. „K naší smůle ji Vincent vystopovat nemůže, protože má nad ním Tori jaksi navrch. Vysvětloval mi to jako záležitost hierarchie, či co. Když mu Tori nedovolí ji najít, tak si ani neškrtne,“ pokračovala jsem v objasňování jejich udivených otázek, v nichž se také odrážely ryzí, neředěné obavy s kapkou oprávněného strachu.  

„Ona se vám chce pomstít, že ano?“ odhadla Heather absolutně trefně, když se jí podařilo vcítit se i do Toriiny kůže a vnořit se do jejích pomstychtivých myšlenek. Někdy mě ta sestřina intuice a empatie skutečně děsila, až mě z toho zamrazilo. Na druhou stranu nebylo pro Heather nijak složité se k takovému závěru dobrat, když znala i sebemenší detaily téhle prekérní situace. „Jak se jí chceš bránit Cat?! Co budeš dělat?“ panikařila za mě, k čemuž jsem já včera neměla ani dostatek prostoru, jelikož jsem se to dozvěděla, když jsem zrovna řídila a pak při setkání v J.T.ho doupěti na to nebyl už ani čas. Nemluvě o tom, že si ještě umím zachovat poměrně chladnou hlavu v těch psychicky vypjatějších chvílích.

„Já mám totiž schovaný eso v rukávu,“ uklidňovala jsem ji s rozjařeným hlasem, aby nezpochybnitelně slyšela, že mě vůbec nic netíží. Jistěže nějaké ty pochyby mám, ale myslím si, že je s tím drahokamem a ještě bouchačkou v kapse dokážu eliminovat na minimum. „Hned ti to ukážu,“ prohlásila jsem nedočkavě a čile jsem vyskočila na nohy, abych kvapnými kroky došla ke komodě, v níž jsem měla schovaný ten náhrdelník.

„Zatraceně! To je ten náhrdelník. Kde jsi ho vzala, Cat?“ vydechla Heather konsternovaně, jakmile jsem jí do dlaně vložila ten těžký, kýčovitý módní doplněk, který jsme na veřejnosti díky Tori vídali poměrně často.

„J.T. si vzpomněl, kde ho Vincent zakopal a společně jsme ho tam našli. Já jsem si ho nechala a Tess si zařídí pro sebe a pro J.T.ho osobní ochranku. Pro tebe ji zařídí Gabe. S Vincentem jsme se shodli na tom, že by Tori mohla jít i po vás, aby tím ublížila mně, protože já jsem ji připravila o Vincenta, a to samozřejmě nenechá jen tak. Vincentovi se bude zase chtít pomstít tím, že ublíží mně, takže musíme být všichni připravení a pod ochranou. Nejvíc pravděpodobné je to, že se zaměří jen na mě a Vincenta, ale akorát nechceme nic podcenit, chápeš,“ omílala jsem skoro ty samé fráze, jež jsem včera předkládala také Gabeovi. Taktéž u jídla. Tohle je něco jako deja vu, ale přitom to vůbec není jako deja vu. Heh, líbí se mi slovo deja vu…

„O sebe se nebojím, Cat. Seš si fakt jistá, že tě ten náhrdelník stoprocentně ochrání?“ Obrátila veškerou svoji starost k mé osobě a tvářila se nadmíru zoufale, jako by mi tím výrazem snad chtěla naznačit, že jsem strašlivě naivní, když svoje největší naděje vkládám do nějaké cetky.

„Gabe mi sežene zbraň do kapsy a Vincent si zřejmě hodlá prosadit, že mi bude dělat bodyguarda, takže o mě se bát určitě nemusíš, Heather,“ upokojovala jsem ji víceméně bezstarostně, zatímco si střídavě prohlížela můj potměšilý obličej a ten smaragdový kámen vsazený do šperku. Na několik sekund se na mě pak zadívala neústupným a bedlivým pohledem, jestli náhodou pod tím jejím nátlakem nepovolím a nepřiznám barvu, ale tohle by mohla dělat klidně po zbytek dne a pokaždé bezvýsledně.

„Pak se tedy budu bát o Gabea, poněvadž zatímco on se bude mučit v práci tím, jestli jsi v pořádku, tak ty si budeš užívat společnosti jeho konkurenta,“ rýpla si do mě docela drsným způsobem, což se Heather příliš nepodobalo. Občas se s komplikovanými záležitostmi vyrovnávala neobvyklou cestou, ale to se jí pochopitelně většinou zazlívat nedalo. V tomhle případě rozhodně ne…

„Tohle bylo nefér, ségra. Já o Vincentův nepřetržitý dohled opravdu nestojím, ale vzhledem k tomu, že i on je Toriiným cílem, asi by bylo rozumnější být si nablízku, abychom mohli kdykoliv vrátit úder, až přijde její útok, o jehož načasování můžeme akorát tak spekulovat,“ bránila jsem se jejímu okatému pohoršení, přestože si ze mě pouze utahovala. Jak jinak. Typická Heather. Abych jí ukázala svoje teatrální dotčení, tak jsem jí opatrně vytrhla náhrdelník z ruky a uložila jsem ho zpátky na svoje místo. Potom jsem se zase vrátila ke stolu.

„Víš, že jsem to tak nemyslela. Snažím se jen odlehčit situaci, protože to začíná být čím dál šílenější. Tentokrát nabídku na osobní ochranu odmítat nebudu, abych vám co nejvíc usnadnila práci, ale jsem zvědavá, jak se Andersonová bude tvářit na to, že budu mít celou směnu za zadkem nějakého bouchače,“ udobřovala si mě bleskově a bezelstně na mě mrkala řasami.

„Ani se neopovažuj pomyslet na to, že bys znovu obešla ochranku! Je to pro tvoje vlastní dobro, Heathie. Až to riziko pomine, tak ji Gabe odvolá, to ti slibuju. Potřebuju vědět, že jsou všichni moji blízcí v bezpečí, abych se pak mohla naplno soustředit na to, jak porazit Tori. Budeme mít jen jednu šanci ji přemoct, takže ji nesmíme promarnit. Těhle pár dní bude asi dost náročných,“ prorokovala jsem přemoudřele a uzmula jsem si skleničku perlivé vody, abych svlažila hrdlo několika doušky. Ne že bych tím snad dychtila něco přivolat. I když… čím dřív ten střet s Tori nastane, tím dřív bude po tom všudypřítomném napětí.

„Já ti zas slibuju, že se od toho budu držet co možná nejdál, abych vám zas něco nepokazila. Víš, že na tohle mám fakt talent,“ zařekla se poněkud rozmrzele, jak se donutila označit se za takového menšího nezmara. Věnovala jsem jí shovívavý úsměv a bezděčně jsem zavrtěla hlavou, aby si to takhle nebrala.

„Souhlasím s tebou, aby ses tomuhle všemu vyhnula, ale ne z tohohle důvodu. Ty víš, že bych si neodpustila, kdyby se ti něco stalo, a obzvlášť ne potom, když jsem tě sem donutila přijet, abys mi pomohla,“ svěřila jsem se jí otevřeně a nechala jsem svoje mimické svaly nabýt naprosto vážného rysu. Pro změnu se na mě shovívavě usmívala ona a následně ke mně natáhla ruku, kterou jsem spojila s tou její v láskyplném doteku.

„Buď na sebe opatrná, prosím. Já věřím tomu, že víš, co děláš, a věřím, že to zvládneš. Neznám nikoho silnějšího než tebe, Cat,“ povzbuzovala mě neochvějně a oči jí zářily bezmeznou podporou. O nic víc jsem v tenhle moment nestála. Mám prostě tu nejúžasnější sestřičku pod sluncem…

„Díky ti, Heather. Jsem moc ráda, že jsi tu… No a jak ti to včera šlo v práci?“ změnila jsem obratně téma, když jsme to předešlé jaksi vyčerpaly. Současně jsme se proto i pustily, aby to nepůsobilo nepatřičně.

„Do toho obsluhování jsem se dostala hnedka. Amanda je úplně v pohodě a náhodou si spolu rozumíme. Dokonce jsem díky ní dostala chuť jít i nakupovat, ačkoliv ty věci pak nebudu mít jak odvézt, protože se mi nevejdou do kufru.“ Rychlost artikulování jejích slov by se dala rovnat střelbě z kulometu, jakmile začala mluvit o oblečení, botách nebo kabelkách, takže já jsem stejně rychle řadila zpátečku z téhle konverzace. Jako na pérkách jsem se pustila do sklízení servisu po našem společném obědě.

„Ty si s tím zaručeně poradíš,“ prohlásila jsem zcela přesvědčeně a optimisticky jsem na ni mrkla.

„Vlastně spolu máme sraz v nákupním středisku za necelou hodinu,“ výskla překvapeně, když se podívala na čas na svém mobilu a najednou taktéž pérovala energicky na nohách, přičemž netušila kam dřív.

„Já se tady o to postarám. Jen se běž připravit. A užijte si to tam, jo?“ zprostila jsem ji velkoryse veškerých uklízecích procesů po dojedení, když se sama postarala o tak výtečný pokrm, což Heather ocenila oslnivým úsměvem. Vzápětí se vřítila do svého bývalého pokoje, aby si našla vhodný outfit na nákupy, aby se nalíčila, a kdo ví co ještě. Já jsem dnes již podruhé ukládala nádobí do myčky a přemítala jsem si svůj rozhovor s Heather, která tenhle ošemetný vývoj událostí zvládla bravurně. Čekala bych od ní, že bude víc vyvádět, ale nejspíš již s nějakou podobnou alternativou počítala. Nebylo by to poprvé, kdy jsme čelily podobným výzvám. Moje sestřička vůbec nebyla prostoduchá a povrchní, ačkoliv v někom leckdy přesně takový dojem zanechala. Během čtvrt hodiny byla Heather kompletně hotová a s milým objetím se se mnou rozloučila, než nadšeně vylítla do víru velkoměsta. A tak jsem ve svém prostorném bytě osaměla, ačkoliv ne na nijak závratně dlouho. Sotva jsem usedla do pohodlné pohovky k jakémusi dokumentu, před francouzským oknem se objevila urostlá, tmavá postava, která se začala poměrně neurvale a nedokladně dobývat dovnitř bytu těžkopádným zabušením na sklo.

No jo, Vincent mě pocitil další ze svých neohlášených návštěv…

 Takže v další kapitole se opět můžete těšit na Vincenta a zase na další gif. :D V kapitole bude několik opravdu zlomových okamžiků, které dost ovlivní další děj povídky, takže se určitě máte na co těšit. :) 

Mockrát děkuju holkám, Theri a Taře, za povzbudivé komentáře. Jste prostě skvělé, holky! :) :3 A samozřejmě všem ostatním za nepolevující zájem!! :) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beauty and the Beast: Save Me XIII.: