OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Osudový Billiard



Osudový BilliardPo dlouhé době jsem ze sebe něco dostala....
Kupodivu, to není nic s tématikou TVD...
Nemám ráda česká jména, tak je v povídce nečekejte ;)...
Co víc říct, abych neprozradila děj... Snad jen, dobře se bavte ;)...

Byl pátek večer, seděla jsem s Nathalie a Maggie v baru a probíraly jsme holčičí věci, když se ke mě Nath naklonila…

„Kath, ten kluk u vedlejšího stolu si tě pořád prohlíží.“

„Vážně? Nesedí tam náhodou s Peterem a Patickem?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Jo, sedí. Proč?“ Nath nechápala, proč se jí na to ptám.

„Jen tak,“ odbyla jsem ji.

Pokračovaly jsme v konverzaci a asi po patnácti minutách k našemu stolu přistoupil Peter.

„Ahoj Petere,“ pozdravily jsme sborově.

„Ahoj holky, Kath? Chtěli jsme hrát biliard, ale Johny nepřijde, jdeš do toho?“

„Proč ne? Mám tě šetřit nebo tě mám rozdrtit jako minule?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Šetřit mě nemusíš, budu mít Patricka,“ mrknul na mě.

„Fajn, když si myslíš, že ti pomůže. Holky nevadí, že vás tady nechám samotné?“ zeptala jsem se.

„Nevadí, jen běž a užij si to,“ odpověděla  Nath se smíchem.

Vzala jsem si pivo, cigarety, mobil a šla za nimi.

„Kath, tohle je Daniel, Danny, Kath, tvůj spoluhráč,“ představil nás Peter.

„Moc mě těší, Kath. Umíš to hrát?“ zeptal se Danny a podal mi tágo.

„Naučila jsem se to před měsícem, ale Peter by ti mohl vyprávět,“ zasmála jsem se, když Peter zčervenal.

Začali jsme hrát a hned při rozstřelení se mi povedla shodit plná koule. Zavýskla jsem radostí a plácla si s Dannyho nabídnutou rukou. Kluci však už takové štěstí neměli. Kazili, co se dalo, a tak jsme nad nimi vyhráli 5:1. Ta jedna prohra byla mojí vinou, střelila jsem černou kouli do nesprávné díry. Po každé vyhrané hře jsme se s Danem objali. Bylo to fajn, byli jsme skvěle sehraný tým, a když někomu z nás něco nevyšlo, tak jsme nad tím jen mávli rukou a hráli dál.

„Nechcete si přisednout k nám?“ zeptala jsem se jich, když už bylo po všem.

„Rádi, ale jenom když si se mnou dáš panáka. Na to naše vítězství,“ přijal Dan s úsměvem.

„Platí,“ řekla jsem a úsměv mu oplatila.

Sbalila jsem si věci, které jsem si s sebou přinesla a vydala se zpět za holkami i se zbytkem.

„Tak co, Kath?  Zase si jim to natřela?“ zeptala se Nath se smíchem.

„Jop, vyhráli jsme tady s Danem 5:1,“ usmála jsem se na něj.

„Musíme spolu hrát častěji,“ poznamenal.

„Že by konečně vyrovnaný soupeř?“ šťouchla jsem ho do boku.

„Možná… Co piješ?“

„Jegra. Ty?“

„Stříbrnou tequilu. Půjdu to objednat. Jdeš se mnou?“ Tomu jeho americkému úsměvu se nedalo odolat, a tak jsem jenom přikývla a zaplula k baru na barovou židličku, než nám nachystají panáky.

„Kath, co vlastně studuješ?“ zeptal se mě se zájmem.

„Leteckou dopravu a ty studuješ co?“

„Já už jsem dostudoval a úspěšně odmaturoval na cestovním ruchu,“ řekl a objednal nám další rundu.

„A co bys chtěl dělat dál?“

„V armádě, za dva roky bych se chtěl přihlásit na nábor,“ odpověděl mi a zvedl se ze své židličky.

Když jsem chtěla udělat to samé, tak se mi zamotala hlava. Vážně bych už neměla tolik pít, anebo tolik nemíchat. Tři piva a dva panáky Jegra a já jsem připitá. To není dobré, alespoň ne pro mě.

„Chceš pomoct? Sem nevěděl, že tě to tak složí,“ smál se mi.

„Ne to je dobrý, to udělaly ty tři piva a navíc jsem od oběda nejedla,“ usmála jsem se na něj nevinně.

„To máš dobrý, když bude jedenáct.“  Joo, dělej si ze mě srandu. Proč ne? 

Vydali jsme se zpět ke stolu, když se mi v kapse rozvibroval mobil. Mamča, co asi může chtít?

„Promiň, volá mi mamka, musím to vzít,“ vysvětlila jsem a vyběhla z baru ven, aby jsem vůbec něco slyšela.

„Mami? Jsem u Jacka, co se děje?“ zeptal jsem se.

„Jen jsem chtěla vědět, kde jsi a v kolik budeš doma,“ ozvalo se ze sluchátka.

„Dobře se bavíme, příjdu ve dvě. Teda jestli ti to nevadí,“ oznámila jsem jí.

„Dobře buď opatrná, slyšela jsem pod barákem nějaký rámus. Řekni klukům, ať tě někdo odprovodí.“

„Neboj, mami, jsem si jistá, že budu mít doprovod až ke dveřím.“ Uklidňovala jsem svoji starostlivou mamku a vracela jsem se zpět ke stolu.

Zbylé dvě hodiny jsme prokecali. Patrick pořádá zítra párty a Dan se mě zeptal, jestli tam půjdu s ním. Ještě se domluvíme na FB.  Meg s Nath a Peterem odcházeli už o půl dvanácté.

„Dáš si se mnou ještě panáka?“ zeptal se mě Dan.

„Ty mě chceš opít?“ odpověděla jsem mu otázkou podezřívavě.

„Ne, to až zítra u Patricka, uvidíme, co vydržíš,“ přiblížil se ke mně, vtiskl mi pusu na líčko a šel objednat další rundu.

„Líbíš se mu,“ poznamenal Patrick, když byl Dan pryč.

„Dej pokoj, může mít každou, na kterou si ukáže. Proč by chtěl zrovna mě?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Protože jsi jiná než všechny ostatní. Přesně víš, co chceš a když něco řekneš tak to uděláš, nebojíš se výzvy, jsi pro každou srandu a takhle bych mohl pokračovat i hodinu, ale tolik času nemám, protože se Dan vrací.“

„Cosi to tady špitáte? Vytahuješ na mě špínu, kámo?“ zeptal se náš společník se smíchem, když se vrátil se třemi panáky.

„To si piš a jen tu nejhorší,“ zasmál se Patrick.

„Tak, pánové na to, že dnešní noc ještě nekončí,“ pozvedla jsem svou skleničku do výšky.

„A na nejhezčího spoluhráče, jakého jsem zatím měl,“ pokračoval Dan. No páni, on mě vážně balí.

Kopla jsem to do sebe a usmála se na Dana. Patrick nás na chvíli opustil s tím, že zajde pro další rundu.

„To co jsi před chvílí řekl, jsi myslel vážně nebo si to řekl jenom tak?“ zeptala jsem se ho.

„Kath, já nikdy neříkám nic jen tak.“ S těmito slovy se ke mně sklonil a jemně mě políbil. Jeho rty byly měkké a dokonale pasovaly na ty moje. Byli jsme dokonale sehraní. Nakonec jsem to byla já, kdo polibek ukončil, jelikož mi zapípala smska.  Kath, stojím před Jackem, přijď pro mě… Nette.

„Pánové pokud mě teď omluvíte, zajdu pro kamarádku, čeká na mě u vchodu,“ oznámila jsem jim.

Když jsem vyšla před Jacka, moje blonďatá kamarádka už na mě čekala.

„Kath, tak ráda tě zase vidím,“ vykřikla a hodila se mi okolo krku.

„Nette, pusť mě, vždyť mě uškrtíš,“ pronesla jsem téměř bez dechu.

„Promiň, ale dlouho jsme se neviděly, naposledy na párty u Lucase a ta byla před třemi týdny,“ sdělila mi vyčítavě.

„Tak fajn, půjdeme dovnitř, začíná mi být zima a nechci tam nechat kluky samotné.“

„Kdo tam vlastně je?“ zeptala se moje společnice.

„Patrick a Danny, však uvidíš sama,“ řekla jsem, když sem otevírala dveře.

„Tak jo,“ odvětila mi.

Když jsme dorazily ke stolu, představila jsem, Nette klukům. Sedla jsem si zpět k Danovi a Nette si sedla k Patrickovi, vypadalo to, že si docela rozumějí. Asi po dvou hodinkách jsem se podívala na mobil a usoudila, že pokud chci být doma do dvou, měla bych vyrazit.

„Už budu muset jít,“ oznámila jsem osazenstvu.

„Počkej, půjdu tě odprovodit,“ řekl Dan a začal se zvedat.

„Díky, bála bych se jít sama,“ řekla jsem s ruměncem na tváři.

„Tak jo lidi, zítra u Patricka. Mějte se.“

Když jsme se rozloučili, vyšli jsme z Jacka a vyrazili směrem ke mně domů. Asi uprostřed cesty mě Dan zastavil a vzal mě za ruku.

„Chci, aby si věděla, že jsem si dnešní noc mimořádně užil… S tebou.“

„Já jsem si ji taky užila, tak dobrý biliard jsem si už dlouho nezahrála.“

Když se mi díval do očí, myslela jsem, že se v těch jeho čokoládových studánkách utopím. Pomalu se ke mně začal sklánět, dělilo nás od sebe jenom pár centimetrů a tu poslední vzdálenost jsem překonala já, když jsem si stoupla na špičky. Prsty jsem mu vjela do vlasů a on si mě přitáhl ještě blíž. Úplně jsme se do toho polibku položili a nevnímali jsme okolní svět.  Po pár minutách jsme se od sebe oddělili, pohladil mě po tváři a s úsměvem na tváři jsme se znovu vydali na cestu. Ruku v ruce jsme došli až k paneláku, ve kterém jsem bydlela. Před vchodem jsme se zastavili.

„Děkuji, za nádherný večer,“ zašeptal mi do ucha.

„To já děkuji.“

„Uvidíme se zítra?“ zeptal se a zadíval se mi do očí.

„Jo… Jasně, zítra,“ řekla jsem a otevírala dveře.

„Kath! Počkej!“ zarazil mě, když jsem už chtěla zavřít. Podíval se mi do očí a řekl:

„Kath, já… Asi jsem se zamiloval.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osudový Billiard:

1. crusty přispěvatel
30.03.2012 [17:45]

crusty.... sladké... možno až príliš.... chcelo by to trošku odsladiť... nie vážne... trochu menej romantiky a bolo by to dobre... ja totiž pochybujem, že by ti hneď po prvom stretnutí povedal, že ťa miluje... tobôž nie chalan... ale inak fajn... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!