Hranice smrti • OurStories.cz ~ naše povídky

Sleduju že jednorázovek nějak ubývá tak sem jednu přidávám aby tu nebyly samé na pokračování:)Název je takový hodně divný ale název Bez názvu už je ohraný tak snad si pod pojmem Hranice smrti hned nepředstavíte ten horor xD Omlouvám se za chyby ale dopsala sem to o půl druhé RÁNO a to už mi to nijak moc nemyslí xD Moc prosím o komenty i kritiku:)))

10.07.2009 (20:11) • uuuzaaa • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1408×

Slunce pomalu zapadalo za vrcholky hor a ona si tu chvíli plně užívala.Zhluboka se nadechovala čerstvého,ledového vzduchu a snažila se nedát najevo strach,bolest a zuřivost a zachovat si klidnou tvář.Zachovat si kamennou masku,kterou nastaví svým katům.Lidem,kteří ji neprávem nenávidí.Byly to totiž nejspíš její poslední minuty na tomto nespravedlivém,ponurém světě.

Snažila se odsunout přítomnost a nemyslet na neexistující budoucnost.Myslela jen na minulost.A na šťastné chvíle ve svém nešťastném životě.Vzpomínala na krásné chvíle se svou rodinou.S matkou,otcem a starší sestrou…

Ne…Na ně teď myslet nesmí.Dohání ji to k slzám a ona nechce aby slzy porušily její bezchybnou kamennou tvář. Ale její mysl si prosazuje svou a ona nedobrovolně myslí na den,kdy to všechno začalo.Den,který navždy zpečetil její život i smrt…

Bylo krásné odpoledne a ona si vyšla ven.Ven vstříc lehkým paprskům slunce,které oslňovaly a zkrásňovaly její tvář.Tehdy,na palouku poblíž její rodné vesnice,ho poprvé uviděla.Jeho zlatavé blond vlasy,přímo zářící na slunci,ji okamžitě upoutaly tak,že od něj na chvíli nemohla ani odtrhnout oči.Jeho jasně modré,pomněnkové oči ji přímo uhranuly a do jeho andělské tváři se přímo zamilovala.

Její bezvýraznou kamennou masku prolomila slza,jenž se prodrala zavřenými víčky.Ozval se hurónský smích.Přímo výsměch,ale jí to bylo v tu chvíli jedno.Nemohla přestat myslet na to jediné co dodalo jejímu životu smysl.Vzpomínala tedy zatím nerušeně dál…

Nevěřila,že tak andělské stvoření ji vůbec je schopné zaregistrovat,ale přesto…Se stalo něco nečekaného.Ten chlapec,už téměř muž,vstal z vlhké trávy,jež mu ještě před chvílí byla měkkou podestýlkou,a kráčel přímo k ní.Užasle zůstala stát na místě a čekala,že ji vyžene ze svého pozemku.On ale tiše přišel až k ní a beze slova ji něžně políbil…A tím to všechno začalo…

Stáhla obočí a víčka se jí zachvěla.Ne…Nesmí teď ztratit svou hrdost a rozplakat se.Tahle vzpomínka byla její nejkrásnější a zároveň nejsmutnější v dosavadním životě.

Byly by dokonalý pár.On byl sice z bohaté,vlivné rodiny a ona nebyla nijak majetně zabezpečená,o to víc však byla jejich láska větší..Jeden druhého milovali víc než sami sebe a na majetku přece nesešlo ne?

Byl v tom ale háček.Jeho rodina se sňatkem nesouhlasila a chtěla,aby se jejich syn této chudé dívky zřekl a nezahanbil tím celou rodinu i sám sebe…On však nesouhlasil a tak to muselo jít po zlém.Připravili tedy ohavnou lest,která měla rezolutně zabránit jejich vztahu.Podplatili zkorumpovanou radu i tehdejšího rychtáře města,aby dívku trvale odstranil.Museli mít ale přece jen nějaké odůvodnění popravy dosud beztrestné mladé dívky a tak využili důvěrnosti a hlouposti obyvatel města.

„Je to čarodějnice!!“křičel dav jakmile se dozvěděl o údajném čarodějnictví,kterého se měla dopustit...Snad celá vesnice si pro ni přišla až do domu a odvlekla ji na tehdejší popraviště,aby ji upálili…

Když si vzpomněla na potupu,kterou prožívala,když ji vlekly zasněženou krajinou na hranici,začala se celá třást a nebylo to jen zimou.Dodala si odvahy a řekla si,že nemá cenu se schovávat před svým osudem,ale je lepší pohlednout svým vrahům zpříma do očí.Prudce je tedy otevřela a rozhlédla se kolem.

Kolem dokola,prostě všude byli lidé a se zaujetím,někteří se tím dokonce velice dobře bavili,sledovali paniku a strach v dívčiném pohledu.Ta však hledala jen jediný pár pomněnkově modrých a hlubokých očí,které vždy tak milovala.

Našla je-a to přímo pod hranicí,tyčící se vprostřed davu.Klečel tam na kolenou,s rukama volně svěšenýma,které svíraly těžké okovy pro případ,že by chtěl zabránit smrti své milované a vrhnout se do ohně,jenž měl už za krátkou chvíli vypuknout.S hlavou skloněnou a trpící velkým smutkem a zoufalstvím byl nucen sledovat smrt osoby,kterou bezmezně miloval.

Zachytil její pohled a tiše zašeptal její jméno.Snažil se vyprostit,ale nešlo to.S hrůzou sledoval jak se tři statní muži blíží k hranici se zapálenými loučemi.

„Smrt čarodějnici!!“ zvolali lidé a krátce na to vzplanulo prvních pár klacíků z hranice smrti.Oheň se velmi rychle rozšiřoval a blížil se k ní.Sledovala blížící se plameny,které olizovaly čím dál větší množství naskládaného dřeva po dní.Na bosých nohou už téměř cítila žár nebezpečného živlu,ale přesto nekřičela.Oheň už ji téměř převyšoval a na těle cítila nepopsatelnou bolest a horko,které jí spalovalo za živa.Po bledých tvářích jí stékaly jen tenké pramínky slaných slz a ona v posledních okamžicích upírala pohled na nejvíce milovaného člověka ve svém životě.Člověka,který jí po celou dobu toho hrozného mučení dodával alespoň odvahu tím,že neustále křičel její jméno.Na otce dítěte v jejím lůně,jenž se nikdy nemělo narodit.

Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné