OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter » Kočkování s Dracem Malfoyem

06.08.2015 (09:00) • Darien • Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter • komentováno 10× • zobrazeno 3666×

Draco Malfoy se při pohledu na svůj odraz v kaluži vody ušklíbl. Když se stal zvěromágem, předpokládal, že z něj bude nějaké urozené a krásné zvíře, jako například lev nebo orel. Nikdy by nečekal, že se bude procházet po Londýně a při tom mňoukat.

Neskutečně ponižující, pomyslel si, když se s obtížemi proplétal mezi změtí nohou na Příčné ulici. Kdyby aspoň věděl, jak se proměnit zpátky. Ale ať se snažil sebevíc, bílá srst, ocas i drápky mu zůstávaly nadále. Musím najít Blaise, uvědomil si. Ten jako jediný věděl o jeho malém chlupatém tajemství. S jistotou se vydal na jediné místo, které tady jeho kamarád rád navštěvoval – Děravý kotel. Už byl téměř u dveří, když se mu tělem prohnala ostrá bolest. Nějaký nemotora mu šlápl na ocas.

„Mňau!“ vyjelo mu pusy. Dávej, sakra, pozor, otočil se k nohám viníka, ale z pusy mu vyšlo jenom naštvané kočičí prskání.

„Ale ne,“ ozval se vyděšený dívčí hlas, „chudinko malá.“ Dracovi byla ta osoba až nepříjemně povědomá. Jemné ruce se mu omotaly kolem těla a zvedly ho ze země. Začal vyděšeně kopat. Když byl dívce v úrovni očí, jeho neblahé předtuchy se potvrdily. Rezignovaně přestal máchat packami. Grangerová, u Merlina, musí ho najít zrovna ona. „Vždyť ani nikomu nepatříš,“ prohlásila a Draco mohl přísahat, že v jejím hlase slyšel náznak radosti, „musíš být strašně hladová.“ Hladová? To snad nemůže myslet vážně. „Vezmu tě domů a tam se o tebe postarám,“ šeptla. Kocour v jejích rukách ztuhl hrůzou. Než se nadál, Hermiona sáhla pro hůlku a přemístila je oba do svého bytu. Dracovi se konečně podařilo přijít na to, jak funguje vytahování drápů, a dívku bleskurychle škrábl. Ta ho překvapeně pustila na zem. Draco se ještě nestačil vzpamatovat z nového prostředí, a tak zalezl pod první kus nábytku, který uviděl. Prádelník se zdál jako ideální skrýš.  

Zpod nánosu prachu pozoroval, jak si Hermiona dotčeně ošetřovala čerstvou ránu, a přemýšlel, do jaké šlamastyky se to dostal. Byl z něj kocour a nevěděl, jak se přeměnit zpátky. Byl v bytě Grangerové a nevěděl, jak se dostat ven. Aby to shrnul, byl v pořádné bryndě.

Ať se snažil sebevíc, nenapadlo ho jediné řešení jeho svízelné situace. Když se před prádelníkem objevila miska, dospěl k názoru, že s plným žaludkem se mu bude mnohem lépe přemýšlet. Nenápadně začal vylézat na světlo. Rychlý pohled doleva, doprava, nikde nikdo. S podezřením čichl k povrchu bílé tekutiny. Mléko. Na druhou stranu mohl být rád, že nedostal granule. Zabořil čumák do misky a začal pít. Vyrušil ho až dívčí smích.

„Ale vždyť jsi úplně od mléka.“ Draco uraženě odtrhl pohled od misky a zamračil se na pobavenou Grangerovou. Moc si přál být teď člověk, aby jí ten zatracený úsměv mohl z tváře strhnout.

Začal se zvědavě rozhlížet po pokoji. Téměř se mu podařilo protočit oči, když uviděl police plné knih. Co ho ale zaskočilo, byla jedna postel. Myslel jsem, že bydlí s Weaslíkem. Po válce byl kolem jejich vztahu strašný poprask, tak ho ani nenapadlo, že by ti dva teď nebyli spolu. Alespoň jeho utrpení nebude přihlížet tolik lidí. Vyskočil na postel vedle Grangerové, aby měl větší výhled.   

Ta holka měla v pokoji hrozný nepořádek! V tom všem neviděl žádný systém – stůl zahlcený papíry, nedopitý hrnek kávy, mezi tím vším fotky Zlatého tria, podprsenka přehozená přes židli. Draco polkl. Grangerovou nikdy netipoval na krajku.

Překvapeně nadskočil, když ho Hermiona opatrně pohladila. Nejdřív jemně, jako by se bála, že ji zase poškrábe. Zkoprněl hrůzou. Dívka ho drbala na bříšku a Draco si ani neuvědomil, že se mu z pusy začaly ozývat labužnické zvuky. Ale ne, já vrním. V duchu viděl Blaise. Potrhal by se smíchy. O tomhle se nikdy nikdo nesmí dozvědět.

„Proč je takový krásný kocour bez páníčka?“ mudrovala Grangerová. V duchu ocenil, že věnovala pozornost tomu, jakého je vlastně pohlaví. Nic víc. Od Grangerové žádné poklony nebude přijímat. Dívka pokračovala v jeho laskání a Draco ani nevěděl jak, ale brzy usnul. Zdál se mu sen o jemných rukách a jejich usměvavé majitelce.

Když se ráno probudil, doufal, že události předchozího dne byly jenom velká noční můra. K jeho zklamání si při protažení všiml svých drápků a osrstěných tlapek. Ne, tohle byla skutečnost. Probudil se Grangerové na posteli. Zvědavě čichl k polštáři. Voněl po skořici.

Najednou se za ním ozvala rána. Draco se překvapeně otočil a zůstal nehybně stát. Grangerová právě vycházela ze sprchy a trochu prudčeji za sebou zavřela dveře. To ale nebyl ten důvod. Šokovaně zjistil, že byla nahá. Připadalo mu jako věčnost, než přešla k židli a oblékla si župan. Obraz jejího těla se mu vryl hluboko do paměti. Tohle skrývá celé roky pod hábitem? Mlsně se olízl. Pak se zarazil. Zrovna ji jsem v životě bez oblečení vidět nechtěl.

Po chvíli zjistil, že ho Hermiona zamračeně pozoruje. Přestal na ni civět a snažil se chovat jako normální kočka. Seskočil z postele a vydal se do kuchyně. Dotěrného pohledu se ale nezbavil, dokud neodešla do práce. Tohle se ale pěkně vymňouklo. Jestli Grangerová něco tuší, pravděpodobně dost brzy se dopídí pravdy, a moje ostuda pak bude neuvěřitelná.

Zatímco byla dívka v práci, snažil se přijít na to, jak se dostat ven. V kočičí podobě se to zdálo neproveditelné. Nemohl použít letax, ani si otevřít dveře. Stačilo, aby se proměnil zpátky ve člověka, ale to se snadno řekne. Momentálně tu byl v pasti. Znuděně si lehl a hlavu si položil na packy. Připadalo mu to směšné. Grangerovou nikdy neměl moc rád a teď tu hypnotizoval dveře a nemohl se dočkat jejího návratu.

V mysli se vrátil do minulosti. Po válce už nemusel předstírat věrnost ideologiím o čisté krvi a nenávist k mudlovským šmejdům. Na jeho chování to ale v podstatě neměnilo nic. Jediná mudlorozená, kterou osobně znal, byla Grangerová, a v jejím případě nikdy nešlo o krev. Šlo o něco v ní, co ho přimělo každý den si z ní tropit žerty. A teď, když pracovali na stejném oddělení ministerstva, to bylo na jeho denním pořádku. Nikdy si nenechal ujít příležitost pořádně ji naštvat. Potřeboval jen pár dotěrných poznámek a Grangerová už zuřila. Jindy mu to oplácela stejnou mincí a Draco jí v duchu skláněl poklonu za její fantazii.

Nesmí se dozvědět o tom, že tu byl, uvězněný v těle kočky, a nemohl se dostat ven. Proklela by ho kletbami, jaké ani on sám nezná, a Blaise by se mu vysmíval do konce života. Musí se dostat ven.

Ač se snažil sebevíc co pár hodin, byl jeho plán útěku stejně beznadějný jako ráno. Rozhodl se prozkoumat Grangerové byt, ale až na pár kusů spodního prádla nic zajímavého nenašel. Odevzdaně se vyhoupl na gauč.

Z letargie ho probralo až rachocení zámku. Skvěle, Grangerová, pomyslel si úlevně Draco. K jeho překvapení mu dívka nevěnovala téměř žádnou pozornost. Vběhla do pokoje a začala se přehrabovat v šatníku. Zvědavě naklonil hlavu na stranu. Stála ve spodním prádle před zrcadlem a vybírala, jaké oblečení na sebe. Otočil se a odběhl do kuchyně. Připadal si jako šmírák.

Ozval se zvonek a čarodějka hlasitě zaklela. Rychle si přetáhla přes hlavu zelené šaty a šla otevřít.

„Ahoj, Hermiono,“ pozdravil ji radostně hnědovlasý muž.

„Ahoj. Nicku, pojď na chvíli dál, nestihla jsem se ještě vypravit. Sedni si tu na gauč,“ navigovala dívka svoji návštěvu, „hned jsem zpátky, chvilku strpení, prosím.“

Draco si scénu před sebou zamračeně prohlížel. Muž pracoval jako poslíček u nich na ministerstvu. Nechápal, jak se Grangerová mohla snížit k něčemu takovému. Navíc se mu vůbec nezamlouval.

Nick si sedl vedle bílého kocoura na pohovku a se zájmem se začal rozhlížet. Zvíře se mu otřelo o ruku.

„Nech toho,“ vyjel na něj a snažil se ho odstrčit z gauče. Pohled mu padl na šperkovnici, kterou Grangerová nechala položenou na stole. Obezřetně se rozhlédl kolem sebe a pak se pro ni natáhnul. Draco mu bez rozmyslu skočil na klín a zaryl drápy do stehna. „Au, ty pitomá kočko,“ vykřikl muž a rychle položil šperkovnici zpátky na stůl. Já ti dám pitomou kočku, ty podřadná náhražko kouzelníka.

„Co se stalo?“ zeptala se Hermiona a zmateně sjížděla pohledem od jednoho k druhému. Právě jsem ti zachránil majetek, Grangerová.

„Škrábnul mě,“ žaloval Nick.

„Opravdu?“ Hermiona si kocoura nevěřícně prohlídla. „To je zvláštní.“

„To je jedno, tak pojď,“ zavelel a nabídl čarodějce rámě.

Draco bezmocně mňoukl. Nechtěl zůstat zavřený v tomhle proklatém bytě, nechtěl být kocour a nechtěl, aby Grangerová odešla s tím floutkem. Před tím, než zaklaply dveře, zachytil její starostlivý pohled.

Čas ubíhal nemilosrdně pomalu. Když už podruhé toho dne zarachotily klíče v zámku, Draco už téměř spal. Překvapeně zvedl hlavu. Grangerová vpochodovala do bytu a naštvaně hodila kabelku na kuchyňskou linku. Rande nejspíš nevyšlo úplně podle představ. V duchu se Dracovi ulevilo.

„Moc nekoukej, prostě to byl pitomec,“ povzdechla si hlasitě dívka a začala ho škrábat po celém těle, „a stejnak neměl rád kočky.“ Dracovi se začaly klížit oči. Ukolébán něžným hlazením a stěžováním Grangerové brzy usnul.

Trhnutím se probudil. Spal na gauči a kolem něj byla neprostupná tma. Muselo být strašně brzy. Rozespale před sebe natáhl ruce. Počkat. Zarazil se. Ruce? Zmateně se začal prohlížet. Mám zpátky ruce. Jsem zase člověk! Vyskočil na nohy.

„Au,“ sykl, když narazil nohou do stolu. Po tmě se velmi špatně orientoval. Opatrně došlapoval na špičky. Nechtěl, aby ho Grangerová přistihla při tom, jak se jí v noci plíží z bytu. Pomalu za sebou zavřel dveře a úlevně si vydechl. Je to za ním a jeho tajemství zůstalo neprozrazeno. Neoddychlo se mu ale tak, jak čekal. Ještě když přišel domů, doznívaly v něm vzpomínky na předchozí dny.

Návrat do reality nebyl tak snadný, jak očekával. Ráno ho čekala nepříjemná povinnost, a to vysvětlení jeho bezdůvodné absence v práci. A ještě k tomu se musel vyhýbat Grangerové.

„Tak kde jsme vlastně byli, Vaše Veličenstvo?“ vyzvídal Blaise, který mu nesl složku papírů. Draco protočil oči.

„Už jsem ti to říkal. Prostě ten večírek, na kterém jsem byl, se trochu vymkl kontrole.“

„Takže tvrdíš, že jsi celé dva dny strávil u sebe doma a léčil se z kocoviny?“ Tomuhle neuvěří, došlo Dracovi, když ho kamarád probodával nevěřícným pohledem. Proč jsem mu raději neřekl, že jsem byl navštívit příbuzné ve Francii?

„Přesně tak.“

„Draco, byl jsem u tebe doma a tvůj domácí skřítek mi řekl, že ses tam dva dny ani neukázal. A netvrď mi, že zrovna ty jsi nějaký večírek nezvládl. Tak kde jsi byl?“ vyzvídal Blaise. Blonďatý kouzelník se marně pokusil zakrýt rozpaky. Nikdo se o tom nesmí dozvědět pravdu. Jenže skrýt pravdu před nejlepším kamarádem se zdálo daleko těžší, než doufal. „Tak si to nech pro sebe, ty tajnůstkaří. Mám pro tebe novinku, která tě určitě bude zajímat,“ spiklenecky na něj mrkl. Dracovi se ulevilo, že Blaise jeho nepřítomnost v práci dále nekomentuje, přesto mu připadalo, že jeho úsměv věští něco nepříjemného.

„Povídej.“

„Týká se to Grangerové.“ Dracovi se nepříjemně zhoupl žaludek.

„A dál?“ snažil se znít nezaujatě.

„Dneska se po chodbách ploužila jako bez duše, bledá jako stěna, myslím, že ideální pro tvé jízlivé poznámky.“

„To je všechno?“ Draco začínal cítit něco, co by nejlépe přirovnal k výčitkám svědomí.

„No, vlastně úplně ne. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vešel k ní do kanceláře a našel ji tesknit nad fotografií bílého kocoura. Nepřipomíná ti to něco?“ Blaise se vítězoslavně usmíval. Draco cítil, jak mu začínají hořet tváře.

„Ty jsi to věděl! Proč jsi nic neřekl?“ založil si ruce na hrudi.

„Jen jsem chtěl vědět, jakou výmluvu si připravíš,“ ušklíbl se Blaise. Draco si povzdechl. Musí s pravdou ven dřív, než vzniknou mylné závěry. Dal se do vyprávění celého příběhu. Jakmile skončil, viděl, jak jeho kamarád s obtížemi zadržuje smích.

„Tak to se povedlo. Každopádně myslím, že pravdu bys měl říct i své paničce,“ poradil mu Blaise. Draco zavrtěl hlavou. K ničemu dobrému by to stejně nevedlo.

Grangerové se úspěšně vyhýbal přesně týden. Musel uznat, že po dobu, co byl v jejím bytě a nehádal se s ní, ji začal vidět i v jiném, přijatelnějším světle. Tušil, že by jí měl říct pravdu. Jenže nechtěl čelit následkům. Věřil totiž, že ztrátu mazlíčka bez problémů překonala.

Proto když se s ní toho dne srazil na chodbě, snažil se chovat nenuceně.

„Kdopak to tu má hlavu v oblacích a nedává pozor na cestu?“ začal si z ní utahovat. K jeho překvapení místo jakékoliv odpovědi sklopila hlavu. Začalo v něm hryzat svědomí. „Grangerová?“

„Dneska ne, Malfoy,“ unaveně si povzdechla.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se zmateně.

„Dneska žádné vtipné poznámky o mém vzhledu, rodině nebo přátelích. Prosím.“ Upřeně se mu podívala do očí. Polkl. Otočila se a prošla kolem něj. Sakra, v těch těsných kalhotách měl její zadek jako na talíři.

„Počkej,“ vykřikl před tím, než se stihl zarazit. Tělo myslelo dřív než hlava.

Zastavila se, ale zůstala k němu stát zády. Draco tušil, že musí s pravdou ven.

„Slyšel jsem, že hledáš bílého kocoura.“ Překvapeně se na něj otočila, v očích jí začaly hrát jiskřičky. „Co kdybych ti řekl, že vím o někom, kdo takového kocoura má?“ Nevěděl, co to do něj vjelo. Nedokázal jí říct celou pravdu hned.

„Pravděpodobně bych se tě zeptala, o koho se jedná.“

„Co kdybych ti řekl, že za tu informaci budu něco chtít?“

Netrpělivě začala podupávat nohou.

„A co by to mělo být?“

„Řekněme, že si to při nějaké příležitosti vyberu,“ usmál se. V duchu musel uznat, že za večeři s Grangerovou by byl ochotný se svého tajemství vzdát. 

Děkuji  všem, kteří se prokousali až sem. Musím přiznat, že psaní delších příběhů mi asi nikdy nepůjde. Původně to mělo být úplně jinak, ale Draco a Hermiona jsou postavy, které si žijí vlastním životem a řídí si příběh podle svého. Přeji vám všem krásné prožití letních prázdnin a snad se ještě u nějakých dalších povídek potkáme.  

Autor: Darien (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Kočkování s Dracem Malfoyem :