OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Agentura na společníky - epilog

18.05.2014 (10:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 15× • zobrazeno 2911×

Dnešek samé překvapení

O dva roky později

Probudila jsem se, když oknem do ložnice pronikalo sluneční světlo. Ospale jsem se protáhla, převalila se na levý bok a chtěla se přitulit k Dracovi, ale nahmatala jsem jen studené prázdné místo. Zmateně jsem otevřela oči a posadila se, deku jsem si přitáhla blíž k tělu. Podívala jsem se na ustlanou polovinu jeho postele. Na polštáři ležel složený papír. Vzala jsem ho a rozevřela.

Musel jsem ještě do práce. Na židli máš dárek.

P. S.: Neboj, přijdu včas.

Lehce posmutněle jsem se podívala na lístek a položila ho zpátky na polštář. Toto byl už třetí týden, kdy musel v sobotu do práce. Věděla jsem, že toho mají na ministerstvu hodně, ale stejně mi to vadilo. Zvedla jsem se z postele, zabalená v dece, a došla k židli.

Přes opěradlo židle ležel vak na šaty. Rozbalila jsem ho a vyndala jeho obsah. Byl to nádherný černý hábit lemovaný fialovou nití. Avšak nebyl to jen tak ledajaký hábit. Tohle byl hábit pro kmotru. Po křtinách se na jeho lem napíšou jména kmotra a kmotřenky nebo kmotřence. Byl to nádherný hábit a jistě musel Draca vyjít draho. Zasněně jsem se usmála a zase hábit položila na židli. Podívala jsem se na hodiny a zděšeně zjistila, že je deset.

Došla jsem do koupelny a začala přípravy na dnešní velký den… Když si Hesper před rokem a půl vzala Trevora, byla jsem nadšená. V tu dobu jsme s Drace uvažovali, že by se mohl přestěhovat ke mně, ale Hespřina svatba byla rozhodující. Oba jsme věděli, že Hesper ani Trevor nechtějí bydlet v domě doktora Stormwooda, Trevorova otce, protože byl moc velký, takže rozhodnutí, aby se Draco nastěhoval ke mně, bylo elegantním řešením celé situace a všichni jsme z ní vyšli jako vítězové. Když před devíti měsíci Hesper přišla s oznámením, že je těhotná, byla jsem ještě nadšenější než předtím, ale jen do doby, než mi oznámila, že se stanu kmotrou toho malého tvorečka. V tu chvíli jsem byla zděšená. Cožpak já můžu být něčí kmotra? říkala jsem si. Ale Draco mě přesvědčil, že budu úžasná kmotra. Snad bude mít pravdu.

Akorát jsem si brala krém ze skříňky, kde jsem měla uložené kosmetické potřeby, když jsem si něco uvědomila a ztuhla. Urychleně jsem popadla krabičku s krémem a vyřítila se do ložnice. V kabelce jsem našla diář a začala v něm listovat. Hledala jsem v něm malou hvězdičku napsanou červeným inkoustem. Naposledy jsem ji tam napsala před dvěma a půl měsíci. Začala jsem prudce dýchat a hledat nějaké rozumné vysvětlení, ale našla jsem pouze jedno jediné. To správné!

Došla jsem k zrcadlu a hledala něco, podle čeho bych poznala, že se něco změnilo, ale nic jsem nenašla. Nakonec jsem se postavila před zrcadlo bokem, ale ani tato pozice neprozrazovala změny. Otočila jsem se zpátky čelem a podívala se na svoje prozatím ploché bříško a pohladila si ho. V tu samou chvíli mě zachvátil strach. Co když Draco to maličké nebude chtít? Neblázni. Draco tě miluje, zašeptal mi hlásek, který se teď ozýval hodně málo. Samozřejmě měl pravdu. Spokojeně jsem se na sebe usmála a šla se obléknout. Nejpozději kolem dvanácté musím vyrazit.

Zapínala jsem si poslední knoflík na hábitu, když jsem z obýváku zaslechla svist plamenů. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a uvědomila si, jak důležitý den dnes je. Večer mu budu muset říct o svém zjištění z rána. Tiše ke mně zezadu přišel a objal mě. Ruce mi složil na bříšku a já na ně instinktivně složila ty svoje. Políbil mě na temeno hlavy a usmál se na mě do zrcadla.

„Bude z tebe úžasná kmotra,“ zašeptal a věnoval mi další polibek, tentokrát na ušní boltec. Usmála jsem se a otočila se čelem k němu. Podívala jsem se mu do obličeje, ale nenašla jsem v něm úsměv, který jsem čekala. Byla to směsice strachu, rozpaků a láskyplného pohledu. Pohladila jsem ho po tváři, ale jeho pohled se nezměnil. Nakonec se vytratil úsměv i z mojí tváře a nahradil ho pátravý pohled.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se opatrně. Draco chytil moji ruku na své tváři a vzal ji jemně mezi dlaně. Nepatrně se pousmál a přikývl. Mně se v tu chvíli udělalo špatně.

„Ano, děje,“ potvrdil svoje přikývnutí slovně a mně se udělalo ještě hůř. Začalo mi být na zvracení a začala se mi točit hlava. Draco se ode mě odtáhl na délku paží a zadíval se mi láskyplně do očí, čemuž jsem nerozuměla ještě víc. Pokud mi právě teď hodlá zlomit srdce, tak ať se u toho na mě aspoň takhle nekouká.

Jak mi bylo špatně, ani jsem si nevšimla, že jedna jeho ruka zmizela v kapse jeho kalhot. Na jeho tváři se rozprostřel úsměv a já začala panikařit ještě víc. Najednou si kleknul na koleno a upřímně se na mě zadíval. Nastavil před sebe krabičku z červeného sametu a pomalu ji otevřel.

„Hermiono Jane Grangerová, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí manželkou?“ pronesl naprosto vyrovnaným hlasem a sledoval mě. Nevím, jestli se mi hlava zatočila úlevou nebo překvapením, ale musela jsem se chytnout komody stojící vedle mě. Zalapala jsem lehce po dechu, ale nakonec jsem se na něj usmála a přikývla.

„Ano,“ doplnila jsem slovně svoji odpověď. Draco se rozzářil jako sluníčko. Vyndal prstýnek z krabičky a dal mi jej na prsteníček. Potom se postavil a přitáhl mě k sobě. Věnoval mi dlouhý láskyplný polibek a já si uvědomila, jak strašně jsem byla hloupá, když jsem si myslela, že mi chce zlomit srdce…

Hermionin prstýnek

Chtěla bych poděkovat všem, kteří si vždycky udělali čas, kapitolu si přečetli a někteří zanechali komentář. Jsem strašně ráda, že jste s povídkou vydrželi až do konce, protože bez vašich komentářů bych skončila asi po páté kapitole. Děkuji. Jste úžasní čtenáři a já doufám, že se sejdeme u nějaké další povídky.

Vaše Ali =*

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - epilog: