OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 16. kapitola

03.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1521×

                                                                               16. kapitola – Věštba

„Tady to je můj pokoj, myslím, že si můžu dělat ve svém pokoji, co chci,“ zdůraznil slovo svém.

„Děláš si legraci?“ vypálila jsem.

„Ne,“ zakroutil hlavou.

„Super, takže nejdřív mě tady zavřete a potom s tebou mám strávit noc v jednom pokoji?“ řekla jsem naštvaně.

„Nedělej, že ti to tak moc vadí,“ řekl s nadzvednutým obočím.

„Máš pravdu, celý svůj život jsem nedoufala v nic lepšího, než je jednou skončím v pokoji s velkým egem,“ řekla jsem sarkasticky.

„Já si to hned myslel,“ přistoupil na mou hru. Nad tím jsem jenom zakroutila hlavou.

Přejela jsem rukou přes stůl, ucítila jsem mírné bodnutí do dlaně. Rychle jsem se na ni podívala.

„Super, tříska,“ řekla jsem naštvaně. Damon se zvedl a pomalu ke mně přišel.

„Ukaž,“ řekl jasně.

„To je dobrý, třísku si ještě sama vyndat umím,“ řekla jsem nepříjemným tónem.

„Prosím tě,“ řekl a chytl mi ruku. Zadíval se na mou dlaň a spustil.

„Vidím v tvé budoucnosti muže. Velice pohledného muže, s černými vlasy a modrýma očima,“ řekl, jako by věštil.

„Počkej, je chytrý a zatraceně sexy?“ zeptala jsem se rychle.

Na to jenom přikývl, že to absolutně sedí.

„Tak takového neznám,“ řekla jsem posmutněle. A přitom jsem zavrtěla hlavou. Damon si dál prohlížel mou dlaň a pokoušel se odstranit třísku.

„Víš, že jsi stejně zvláštní?“ zeptal se nakonec.

„Proč?“ řekla jsem nechápavě.

„Kdyby byla na tvém místě jakákoliv jiná holka, tak by vřískala,“ řekl jasně.

„Kvůli třísce?“ řekla jsem s nadzvednutým obočím. Damon se rozesmál.

„Ne, i když… Chci říct, víš, že jsme upíři, a nikomu jsi to neřekla…“

„Dělám to proto, abych ochránila Elenu, Jennu, Jeremyho,“ řekla jsem jasně. Damon jediným rychlým pohybem třísku vytáhl, musím říct, že to od něj vážně ani trochu nebolelo.

„Díky,“ řekla jsem rychle.

„Není zač,“ řekl s úsměvem. Přešla jsem po pokoji.

„Až si příště budeš dávat Železník, dělej to trochu nenápadněji, jelikož ten toxický smrad z té rostliny jde cítit po celém pokoji,“ řekl jasně.

„Díky za radu,“ řekla jsem nenuceně.

„Objednal jsem ti pizzu,“ řekl po chvíli.

„Díky,“ řekla jsem jako kolovrátek.

„Není zač…“ Najednou se domem prohnala děsivá rána.

„Co to bylo?“ řekla jsem vyděšeně.

„Řekl bych, že ten, co tě chce zabít,“ řekl vážně.

„To jsi mě uklidnil…“

„Budeš tady a ani se nehneš! Rozumíš?“ řekl ostře. Jen jsem rychle přikývla. Damon si vytáhl z truhly dřevěný kůl a rychle se přemístil z pokoje. Dlouho jsem neslyšela nikoho.

Pro jistotu jsem došla k té truhle a vytáhla jsem si taky jeden z mnoha kolíků, co byly v ní.

Uslyšela jsem pár ran, nevěděla jsem, co se děje, jen jsem věděla, že to asi nebude nic dobrého.

Tak jak jsem si myslela, ten chlap, co mě chtěl zabít, se ocitl v pokoji. Vyhlížel hodně naštvaně, musel vidět můj strach v očích a tomu se nejspíš usmál. Kolík, který jsem měla schovaný za zády, jsem tiskla svýma rukama tak pevně, že bych se nedivila, kdyby tam byly otlačky.

„Konečně,“ řekl jasně.

Přemístil se ke mně a své zuby zabořil do mého krku, bolest to byla neskutečná, ale co následovalo potom, bylo zajímavější.

Měla jsem v sobě Železník, který učinil, že jeho tělo bylo v jakési agónii. Přes veškerou bolest, kterou jsem prožívala, jsem sebrala všechnu odvahu k tomu, abych mu kolík zabodla přímo do srdce.

Dívala jsem se na jeho mrtvé tělo, jak se pomalu stává jakousi napodobeninou jeho samého.

Zvedla jsem se z podlahy, když jsem uviděla na podlaze tak velké množství krve, udělalo se mi blbě.

Rychle jsem seběhla dolů po schodech, kde jsem viděla Damona, jak leží na zemi s propíchnutým břichem.

„Udělala bys pro mě něco?“ zeptal se bolestně. „Pamatuješ si, jak jsem ti vytáhl tu třísku? Udělej to samé mně, až na to, že vytáhneš ten kolík,“ řekl s bolestí v hlase.

Přišla jsem k němu a přiklekla jsem si. Chvíli jsem držela ten kolík a potom jsem v duchu napočítala do pěti. Rychle jsem kolík vytáhla. Damon zaskučel bolestí.

„Děkuju,“ řekl zmučeně.

„Není zač,“ řekla jsem jasně. Damon se posadil a podíval se na můj krk.

„Je mi to líto, nechtěl jsem, ať ti ublíží,“ řekl jasně.

„To je dobré…“

„Kde vůbec je?“ zhrozil se najednou Damon.

„Leží ve tvém pokoji,“ řekla jsem jasně.

„Jak to myslíš, leží?“ zděsil se.

„Já ho tak nějak zabila,“ řekla jsem prostě.

„Cože?“ zakoktal se.

„Já jsem v sobě měla Železník, když se napil mé krve, tak se začal svíjet v bolestech. Nečekala jsem a prohnala jsem mu srdce kolíkem,“ řekla jsem jasně.

„Na tebe si budu muset dávat pozor,“ řekl a ukázal na mě prstem.

„Jo, a máš trochu znečištěný koberec,“ řekla jsem rychle.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 16. kapitola: