Lovkyně - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Vrací se nám jedna stará, známá postava... Kdo to bude a proč se objeví?

18.10.2018 (09:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1232×

Král mě volal... Na to jsem se teď musela soustředit, pro to setkání jsem znovu musela sebrat veškerou svou hrdost.

Z Rhageova pokoje jsem odešla hned, jak mi došlo, že ani veškerá horká voda světa mi nepomůže smýt ze sebe jeho dotyky.

Teď jsem stála před zrcadlem ve své ložnici a dívala se na odraz, který se mi vracel. Vysoká žena s dokonalou tváří, trochu bledou pokožkou, ale jinak bezchybná. Pohmožděniny na krku jsem zakryla rolákem a neutuchající tepání mezi stehny se snažila ignorovat.

Naposledy jsem si prohlédla svou postavu zahalenou do černé barvy, která byla tak příhodná, a vykročila vstříc setkání, které jistě nebude příjemné.

U Wrathovy pracovny jsem se naposledy nadechla, zaklepala a po vyzvání jeho hlubokým hlasem vstoupila. Po otevření dveří jsem si byla naprosto jistá, že všichni Bratři stojící v místnosti vědí, co se před pár hodinami stalo. Ani jeden z nich se mi totiž nepodíval do očí.

Rhage stál u krbu, hleděl do řezavých plamenů a v ruce držel poloprázdnou lahev whisky. Jeho vratký postoj napovídal, že se možná nejednalo o první.

To mě ale nepřinutilo ztuhnout. Naprosté zamrznutí způsobil tvor, který do téhle místnosti nepatřil, neměl tu co dělat.

Můj bratr stál u králova stolu v ledabylé póze a na rtech mu pohrával hříšný úsměv, když si mě měřil od hlavy k patě. Jako ve snu jsem sledovala, jak ke mně míří pomalými kroky, a když se zastavil těsně přede mnou, ztvrdly mi všechny rysy v nepřístupnou masku.

Jason se sklonil a políbil mě na ústa. Ten dotek byl lehký jako vánek, přesto jsem se vnitřně otřásla. Navenek jsem ale nedala znát jedinou reakci, hleděla jsem mu do černých očí beze strachu.

„Necukej se, miláčku... Přišel jsem ti pomoct,” zašeptal tak tiše, že jsem ho mohla slyšet jenom já.

„Chci, aby ten hajzl okamžitě vypadl!” zavrčela jsem vztekle a dívala se při tom na Wratha.

„To není v mých silách,” oznámil mi král a tvářil se při tom dokonale otráveně.

„Chtěl po mně, abych tě zabil!” Jasonova slova mě na okamžik vyvedla z míry, ale on pokračoval: „Nabídl mi tvou magii, když mu přinesu tvoje teplé srdce.”

Zadívala jsem se mu do krásné tváře a hledala v ní náznak přetvářky. Vypadal ale dokonale upřímně a vážnýma očima mi pátral ve tváři.

„Bez boje tě vyhrát nenechám!” zasyčela jsem zle a bojovně se narovnala.

„Odmítl jsem,” pokrčil můj bratr rameny, odstoupil ode mě a přešel k oknu, kde se zády opřel o zeď.

„Jistě ne z dobroty srdce,” ušklíbla jsem se ironicky.

Jason se pousmál a sjel mi znovu pohledem po těle. „Ne... Nicméně poslal Serima, aby odvedl svou práci místo mě. Jsem tady, abych tě ochránil. Bez magie se Padlému nemůžeš postavit.”

Zamračila jsem se a střelila pohledem po Wrathovi. Ten ale nevypadal, že by chtěl zasahovat do našeho rozhovoru a stejně tak všichni Bratři.

„Znám tě, Jasone. Nehnul bys prstem, pokud by ti to nic nepřineslo. Takže se tě zeptám, co ode mě chceš?”

„Tebe...” Jedno prosté slovo, jedna prostá odpověď. A ani se nezdálo, že by nad tím dlouho přemýšlel.

Nadechovala jsem se k odpovědi, ale on zvedl ruku a zarazil mě. „Ne, Taro, ne... Nechci, abys mi upsala duši, ale chci po těch staletích čekání to, co jsem měl vždycky přislíbené. Svou družku. Vybral jsem si tě a nevzdám se tě ani proto, že sis to rozházela u Stvořitele. Nepomohl mi jeho ani můj vlastní nátlak, a tak se ti prostě dostanu pod kůži starým dobrým sváděním,” usmál se něžně a já se otřásla.

„Zešílel jsi,” oznámila jsem mu chladně.

„Naopak... Konečně jsem přišel k rozumu. Budu ti neustále za zády, abych tě chránil, a až Serim přijde, popravím ho. A během čekání ti můžu slíbit, že se naučíš mě milovat,” pokýval vědoucně hlavou.

„Wrathe, vyhoď ho, nebo to udělám já,” obrátila jsem se na krále.

„Zaútočí na tohle sídlo, pokud ho Jason nebude chránit magií, Taro. Nemůžu to riskovat,” řekl Wrath trochu dutým hlasem.

Věřila jsem mu. Stvořitel smete z povrchu zemského všechno, co mu bude stát v cestě. Ale Jason byl mocný. Dost mocný na to, aby ho oslepil, až se mě bude snažit najít. Dost mocný, aby Stvořitele učinil bezbranným. Aspoň v některých věcech.

„Skvělé... Dobře, než se to vyřeší, zůstaneš,” rezignovala jsem.

Jason se odlepil od stěny a obešel mě jako kroužící žralok, aby se postavil vedle mě. Úsměv mu zlidštil tvář, když mi konečky prstů přejel po vlasech. Potom se otočil k Bratrstvu a teplota v místnosti prudce poklesla. Z úst mi vycházely obláčky páry při každém výdechu, když Jason prohnal okolím svou moc.

„A teď poslední věc!” Jeho hlas byl mrtvým odrazem toho, jaká byla jeho duše. Zlá, černá... Smrtící.

Otočil se na Rhage a vyslal k němu jediný impulz, tak silný, až se mi zježily vlasy vzadu na hlavě. „Tvá mrtvá shellan je volná. Osobně jsem ji převedl do Stínu. A tím to skončilo! Jestli ještě jednou vstoupíš do těla, které patří mně, zabiju tě, válečníku!”

Pokusila jsem se ho dotknout, ale on mě odstrčil jako otravnou mouchu. Zapomněla jsem, jakou sílu dokáže člověku propůjčit magická krev a zakolísala. Butch mě pohotově zachytil a pomohl mi najít ztracenou rovnováhu.

Rhage reagoval okamžitě. Místnost se otřásla jeho hrdelním zavrčením a opilost z něj rychle opadla, když se připravoval k boji.

„Ona... ti... nepatří!” Ta slova upír pečlivě odsekával a skrýval se v nich nevýslovný hněv.

Jason si to nenechal líbit, postavil se proti němu a já se dusila hutným vzduchem v místnosti. Dva samci proti sobě, každý smrtelně nebezpečný a nabuzení k boji... Nejhorší možná kombinace!

Vstoupila jsem mezi ně, zády k Rhageovi a položila obě dlaně na Jasonovu hruď. Snažila jsem se ho přimět, aby se soustředil jenom na mě, protože kdybych to neudělala, někdo by zemřel.

Stvořitelův Lovec zřejmě nechtěl přijít k rozumu, protože svůj vztek obrátil proti mně a sevřel mi hrubě obě paže. Až tenhle podělaný den dospěje do konce, budu samá modřina, pomyslela jsem si.

Nestačil udělat víc, protože najednou jsem byla mimo jeho dosah a dívala se na Rhageova záda. Musel se pohnout tak rychle, že jsem to ani nestihla zaregistrovat. Jednou rukou mě držel za sebou, tak blízko, aby si byl jistý, že neuteču, a tu druhou měl připravenou k úderu.

„Už nikdy,” vrčel Rhage. „Už nikdy se jí takhle nedotýkej!”

Jason se roztřásl a rozhodně ne strachy. Spíš jím prostupovala silná nenávist. „To tys ji skoro zabil a kvůli tobě teď krvácí!”

Po těch slovech veškeré napětí v místnosti opadlo. Jako by někdo neviditelný stiskl vypínač. Bylo by slyšet i špendlík.

Rhage zavětřil, ale neotočil se ke mně, ramena mu strnula a celé tělo se nepříjemně napjalo. Ucítil to... Jeho upíří já ucítilo čerstvou krev a musel vědět přesně, odkud pochází, protože uvolnil sevření, kterým mě tiskl k sobě.

„Jo, přesně tak, kurva,” řekl Rhage tiše.

„Cože?” zamračil se Jason.

„Řekl jsem,” nadechl se Rhage. „Přesně tak! Až si k ní příště přivoníš, ucítíš mě, až se jí dotkneš, pod kůží jí bude protékat moje krev! Protože jsem si ji vzal jednou a udělám to znovu, sráči!”

Na tom posledním slově si dal velice záležet. Skoro tak moc jako já na tom, když jsem mu proklouzla pod rukou, postavila se před něj a... Vložila jsem veškerou sílu do té rány, kterou jsem mu mířila na bradu. Cukl hlavou a z roztrženého rtu mu vytryskla šarlatová krev.

A mně to... Nestačilo. Napřáhla jsem se znovu a tentokrát jsem udeřila opravdu tvrdě, protože udělal krok dozadu. Sice nepatrný, ale přineslo mi to malé zadostiučinění.

„Nemáš na mě jakékoliv právo! Mary je na druhé straně, dostal jsi, cos chtěl. Skončili jsme! Pokud se mi znovu pokusíš ublížit, tvrdě za to zaplatíš, bojovníku Bratrstva černé dýky!” uklonila jsem se posměšně jeho titulu a otočila se k odchodu.

„Uvidíme, Lovkyně!”

Ta dvě posměšná slova mě vyprovázela ze dveří. Nestál mi ani za to, abych mu odpověděla. A tak jsem prostě zvedla prostředníček a poslala mu jasný vzkaz. Smích, který se roztříštil o už zavřené dveře, jsem se rozhodla nevnímat.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction